Dýchací přístroje

 

Objevují se nejprve v potápěčství. R. 1752 se objevuje primitivní d. p. v hornictví, chrání nos a ústa; byl zlepšen kol r. 1785 známým vzduchoplavcem Pilâtrem de Rozier. Někdy poč. 19. století se objevuje první „samozáchranný“ dýchací přístroj záležející z kozího měchu (nesl horník na zádech) naplněného vzduchem pod tlakem, z měchu se vzduch přiváděl trubicí do jakéhosi „náústku“. Kromě toho byly měchy zásobní. Tento d. p. zlepšili Govat (1849), Hatchinson (1849), Longridge (přidal r. 1853 redukční ventil) a Galibert (1860). R. 1854 sestrojil Schwann samozáchranný d. p. regenerativní (tj. zbavující vydýchaný vzduch kyslič. uhelnatého a přidávající čerstvý kyslík, z nádob pod tlakem 4-5 atm.); Sch-ův přístroj zlepšil r. 1879 Fleuss. R. 1895 sestrojil Walcher a Gärtner tzv. „pneumatopher“; r. 1901 Giersberg injekční přístroj dýchací, později zdokonalený Draegerem a Macomem.