.jpg?s3=1)
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
To vše prakticky bez zájmu médií. Nová vlna zdražení bude souviset se zavedením emisních povolenek na dovoz čili uhlíkového cla
Emisní povolenky na dovoz čili uhlíkové clo, které EU bez výraznějšího zájmu médií naplno zavádí za zhruba dva měsíce, hned zkraje roku 2026, zásadně poškodí některé sektory české ekonomiky. Ohrozí zaměstnanost a vyvolá inflační tlaky, aniž by země mimo EU byly zásadněji dotčeny. Plyne to z článku v odborném žurnálu Energy Economics, který dopady uhlíkového cla podrobuje zevrubné analýze.
Definitivně bylo uhlíkové clo schváleno v květnu 2023 coby součást balíku Fit for 55 a například produkce cementu v Česku klesne kvůli těmto novým povolenkám na dovoz o 15 %, výroba oceli dokonce o 20 %. Na Slovensku podle zmíněné analýzy ale produkce oceli klesne dokonce o 55 % a v Maďarsku zase výroba hnojiv o více než 40 %. To bude mít nepříznivý dopad na zaměstnanost v daných sektorech.
V Česku už je nyní vážně ohrožena prvovýroba oceli, která tak může po 160 let z českých zemí zcela zmizet. Klíčovým důvodem jsou právě povolenky.
Nové povolenky na dovoz dále podpoří inflační tlaky, které budou nejen v uvedených zemích sílit kvůli dražší výstavbě nemovitostí či dražší zemědělské výrobě nebo třeba zvýšení cen vstupů autoprůmyslu, již tak nyní v EU těžce zkoušeného. V důsledku tak v Česku zdraží bydlení, potraviny, ale také třeba cestování, resp. letenky, neboť letecká doprava a související infrastruktura představují velkého konzumenta oceli (upotřebené na výrobu letadel i součástí do nich, výstavbu letištních hal či hangárů, přistávacích ploch atp.)
Nové povolenky EU na dovoz jsou sice primárně namířeny proti zemím mimo EU, které produkují bez emisních povolenek nebo při jejich výrazně nižší ceně. Tyto ekonomiky ale uhlíkové clo EU paradoxně zdaleka nepoškodí tolik jako ekonomiky samotné EU, zejména její východní části. Důvodem je fakt, že EU postupně s náběhem povolenek na dovoz ukončí přidělování průmyslových povolenek EU ETS1 zdarma. Volné přidělování Brusel umožňuje z velké části v obavě eurounijního průmyslu ze ztráty konkurenceschopnosti vůči zemím mimo EU, které povolenky nezavedly nebo je mají levnější. Tato obava však podle Bruselu začne být se zavedením uhlíkového cla lichá.
Ukončení přidělování povolenek EU ETS1 zdarma bude tlačit cenu těchto povolenek vzhůru, což zasáhne zejména země východní části EU, které jsou obecně chudší a stále si s sebou táhnou zátěž energeticky nehospodárné průmyslové výroby z doby socialismu před pádem železné opony. Tento druhý efekt stažení povolenek zdarma v řadě sektorů, a zejména v zemích východní části EU, převáží první ochranářský efekt v podobě vzestupu protekcionismu v souvislosti se zavedením uhlíkového cla.
Dopad na jednotlivá nejvíce zatížená odvětví zachycují grafy níže, které pocházejí ze zmíněného odborného článku v žurnálu Energy Economics, jenž vyšel letos v únoru (viz https://sciencedirect.com/science/article/pii/S014098832400848X#fn12). Grafy zachycují také to, že dopad na některé země EU bude mnohem tíživější než na země mimo EU (které jsou v pravé části daných grafů).
Emisní povolenky EU na dovoz se zpočátku budou týkat odvětví produkce základních surovin cementu, oceli a železa, hliníku, hnojiv, elektřiny a vodíku. Sazba uhlíkového cla neboli cena povolenek na dovoz se bude vypočítávat tak, že se od průměrné týdenní aukční ceny průmyslových povolenek EU ETS1 odečte nákladnost výrobního využití oxidu uhličitého, případně dalších skleníkových plynů v zemích, které do EU vyvážejí. Přitom, samozřejmě, čím vyšší bude obsah uhlíku či jeho ekvivalentu ve zboží dováženém do EU ze zemí mimo ni, tím vyšší bude sazba uhlíkového cla čili cena potřebných emisních povolenek na dovoz.
EU bude představovat „světovou laboratoř“ pro posouzení dopadu emisních povolenek na dovoz. Podobné opatření totiž dosud nikde na světě zavedeno nebylo, s určitou výjimkou amerického státu Kalifornie a kanadské provincie Quebec, které se však s uhlíkovým clem rozhodly experimentovat v omezenější míře, než se chystá EU, a v přirozeně menším rozsahu daném velikostí dotčených trhů.
Dušičky levnější, útraty vyšší
Češi letos za svíčky a květiny zaplatí rekordních 1,7 miliardy korun
Češi se i letos chystají uctít památku svých blízkých. Dušičky, svátek, při němž si lidé připomínají zesnulé, už dávno nejsou pouze duchovní událostí. Z ekonomického pohledu jde o jednu z největších maloobchodních sezón roku. Spolu s Vánocemi, Velikonocemi a Silvestrem patří k obdobím, kdy obchody zaznamenávají nejvyšší tržby.
Podle odhadů utratí Češi letos za dušičkové zboží přibližně 1,7 miliardy korun, zatímco loni to bylo zhruba 1,6 miliardy. Průměrná útrata na dospělou osobu přesahuje dvě stě korun. Nejčastěji lidé pořizují svíčky, květiny a menší vzpomínkové dekorace.
Analýza společnosti Česká distribuční, která sleduje akční letáky sedmi největších obchodních řetězců, ukazuje, že ceny dušičkového sortimentu se letos vyvíjejí rozdílně. Skleněné hřbitovní lampy zlevnily téměř o pětinu a jejich průměrná cena klesla z 43 korun na 35 korun. Umělé květinové vazby zlevnily v průměru o deset procent a vyjdou zhruba na stovku. Mírně naopak podražily plastové svíčky – přibližně o tři procenta, na necelých 18 korun.
Trh s květinami jako celek dál roste. Češi za ně loni utratili rekordních 18,14 miliardy korun, což je meziročně o 1,8 miliardy více. Květináři zároveň pozorují rostoucí zájem o přírodní a udržitelné dekorace. Stále častěji se prodávají věnce z mechu, chvojí nebo sušených rostlin, zatímco plastové výrobky ztrácejí popularitu.
Zájem o dušičkové zboží je pro obchodníky vítaným impulzem po klidnějším konci léta. Inflace sice zpomalila, ale poptávka po zboží spojeném s tradicemi zůstává stabilní. Právě tato stabilita činí z Dušiček jistotu maloobchodního kalendáře.
Dušičky zůstávají především svátkem střední a starší generace. S věkem roste i průměrná výše útraty za vzpomínkové předměty. Mladší lidé utrácejí méně a část z nich dává přednost Halloweenu, který připadá na 31. října. Není proto neobvyklé, že se v obchodech vedle sebe objevují dýně i dušičkové věnce.
Dodávky ruské ropy do Maďarska a na Slovensko se kvůli Trumpovým sankcím mohou zastavit, píše server Politico
Slovensko přitom dováží do ČR skoro pětinu paliv, „zachránit“ tyto dodávky může dost možná už jedině Orbán
Sankce americké administrativy prezidenta Donalda Trumpa na ruské ropné podniky Rosněfť a Lukoil mohou mít katastrofální důsledky pro jejich podnikání v Evropě, zejména pak v případě Lukoilu, uvádí server Politico. Lukoil ovšem může být nucen prodat své podíly v zahraničních projektech i mimo Evropu, například v Egyptě či Iráku.
Trumpovy sankce však nepředstavují problém jen pro zmíněné dva ruské podniky, jež se dohromady podílejí ze zhruba dvou třetin na celkovém ruském ropném vývozu, čítajícím v průměru 4,4 milionu barelů denně.
V rámci EU jsou potenciálně zvláště tíživým problémem pro Maďarsko a Slovensko, s možným dopadem na Česko. Maďarsko a Slovensko jsou totiž dvě zbývající země EU, které zůstávají vysoce závislé na potrubních dodávkách ruské ropy. Ta podle Politica představuje 86 až 100 procent jejich celkového ropného dovozu.
Trumpovy zmíněné sankce ovšem znamenají, že Budapešť ani Bratislava nemusí být schopny ruské straně za ropu zaplatit. Po letošním 21. listopadu, kdy sankce natvrdo vstupují v platnost, totiž ty banky a další finanční společnosti, které se budou účastnit transakcí s oběma zmíněnými ruskými podniky, ale i jejich dceřinými společnostmi, v nichž mají Rosněfť a Lukoil nadpoloviční podíl, riskují odstřižení od dolarového platebního systému. Takové odstřižení, které má v gesci ministerstvo financí USA, může být pro banky likvidační.
V praxi to vše znamená, že maďarský petrochemický podnik MOL, který zajišťuje dovoz ruské ropy do Maďarska a na Slovensko, své tamní dceři Slovnaftu, nebude moci ruské straně zaplatit. To by vedlo k ukončení dodávek, takže by se obě země musely obrátit na alternativní dodavatele. To mohou být stále i ruské podniky, protože například na Tatněfť se Trumpovy zmíněné sankce nevztahují.
Další možností je navýšení dovozu prostřednictvím jadranského ropovodu Adria, který by Maďarsku a Slovensku mohl zajistit dodávky ropy, která předtím do Chorvatska doputuje námořní cestou. Maďarsko a Slovensko ale již delší dobu poukazují na to, že poplatky za využívání Adrie jsou vysoké a že ropovod hlavně ani nemá dostatečnou kapacitu.
Pokud Trumpovy sankce skutečně natvrdo vstoupí v platnost, dovoz ruské ropy na Slovensko by se zastavil, připouští podle webu Politico nejmenovaný představitel slovenské vlády. Bratislava se ale prý bude snažit zajistit si udělení výjimky od Trumpovy administrativy. Podobně bude postupovat Maďarsko, jak již naznačil jeho premiér Viktor Orbán. Ten má s Trumpem nadstandardní vztahy, které za stávající situace mohou být tím jediným a posledním, co ještě ruskou ropu pro Maďarsko a Slovensko „zachrání“.
Lukoil by se v důsledku Trumpových sankcí, vystoupí-li v platnost, musel také vzdát vlastnických či spoluvlastnických podílů v rafinériích v Nizozemsku, Rumunsku či Bulharsku. A také stovek čerpacích stanic, které po Evropě provozuje – například jen v Belgii jich má zhruba 200.
Nejasný je také osud společnosti Rosneft Deutschland. Dceru Rosněfti, která vlastní rafinérie ve východní části Německa, má od roku 2022 ve správě německá vláda, avšak dosud nepřikročila k jejímu plnému znárodnění.
Případné zastavení dodávek ropy do Maďarska a na Slovensko by vytvořilo silný tlak na růst cen pohonných hmot v celém středoevropském regionu, tedy i v Česku, jehož zejména východní část zásobuje pohonnými hmotami zmíněný Slovnaft. Od letošního června Slovnaft musí Česku dodávat výhradně paliva vyrobená z neruské ropy, avšak zastavení dodávek ruské ropy by alespoň přechodně tlačilo na růst cen pohonných hmot obecně, neboť Slovnaft by například mohl být nucen slovenskou vládou k omezení exportu a upřednostnění dodávek pro domácí, slovenský trh.
Česko letos od ledna do srpna dovezlo ze Slovenska ropné produkty typu motorové nafty v hodnotě 8,6 miliardy korun. Jednalo se o zhruba 511,5 tisíce tun ropných produktů, meziročně o 18,2 procenta více, vyplývá z dat ČSÚ. Slovensko se tedy letos podílí ze sedmnácti procent na celkovém dovozu rafinovaných ropných produktů do Česka. Je druhým největším dovozcem po Německu. Ovšem i německý dovoz do ČR může být alespoň přechodně ochromený, pokud by Trumpovy sankce vedly k výpadku výroby ve zmíněných rafinériích podniku Rosneft Deutschland. (27.10.2025)