Evropská komise začala řešit přemnožené vlky. Ale až poté, co jeden z nich roztrhal poníka její šéfky Ursuly von der Leyenové

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

EU dlouho jako oko v hlavě střežila a chránila přemnožené vlky i přes četné protesty farmářů, jimž zabíjeli krávy, ovce a další zemědělská zvířata po desetitisících kusů ročně. Ještě i loni jich vlci na území Unie usmrtili nejméně 65 tisíc.

Obrat ale nastal v září 2022, jak si všímá agentura Bloomberg (zde). Tehdy jeden z vlků roztrhal také poníka jménem Dolly z majetku Ursuly von der Leyenové, šéfky Evropské komise. Ta se pak ve věci začala osobně angažovat.

Takže loni v prosinci vydala Evropská komise stostránkovou zprávu (zde), na jejímž základě žádá (zde) to, co farmáři žádají už roky, tedy snížit ochranu vlčích smeček. Ke snížení ochrany vlků dochází i přesto, že ji předtím v přísné podobě Brusel vtělil do své legislativy k obnově biodiverzity, jež je součástí balíku opatření, která mají, podobně jako celý Green Deal, EU učinit klimaticky neutrální do roku 2050.

Zjevně se potvrzuje okřídlené: „Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější.“

Češi letos za Velikonoce utratí o 850 milionů korun více než loni. Jsou to pro ně druhé nejlevnější Velikonoce v novodobé historii

Češi letos za Velikonoce, konkrétně za pohoštění a koledu, utratí v průměru 3020 korun, což je o 176 korun více než loni. Vyplývá to z průzkumu online supermarketu Košík.cz. Oproti loňsku, kdy za Velikonoce dali průměrně 2844 korun na domácnost, to značí navýšení výdajů o 6,2 procenta. Takové navýšení překonává aktuální, únorovou meziroční inflaci, čítající rovná dvě procenta, o 4,2 procentního bodu. To znamená, že z větší části stojí za nárůstem objemu velikonočních nákupů vyšší nakupované množství a jen z menší části pak meziročně vyšší cena.

Velikonoce však slaví jen zhruba dvě třetiny tuzemských domácností. Domácností je v Česku zhruba 4,8 milionu. Při předpokladu dostatečné reprezentativnosti zmíněného průzkumu společnosti Košík.cz to tedy znamená, že za letošní Velikonoce tuzemské domácnosti utratí v souhrnu 9,6 miliardy korun, o zhruba 850 milionů korun více než loni. Velikonoce tak z hlediska obchodníků představují třetí nejvýznačnější svátek, resp. příležitost k svátečnímu navýšení tržeb. Za Vánoce Češi utrácí přes 60 miliard korun, za Silvestra a novoroční oslavy pak zhruba patnáct miliard.

K vyšším než loňským reálným útratám za Velikonoce přispívá i to, že ty letošní budou alespoň z hlediska cen „velikonočních“ potravin druhé nejlevnější v novodobé historii země.

„Velikonoční košík“ potravin, hojně konzumovaných právě o velikonočních svátcích, ať už přímo či coby ingredience, totiž oproti loňsku dramaticky zlevnil. A to o bezmála třináct procent. Přitom o loňských Velikonocích se Češi naopak potýkali s dramatickým zdražením „velikonočního košíku“, a sice o více než třicet procent. „Velikonoční košík“ zahrnuje kilogram mouky, litr mléka, deset vajec, kostku másla, kilogram cukru a půllitr piva. Zatímco loni tento košík vyšel na více než 211 korun, letos již jen na zhruba 184 korun. Samozřejmě, cena 184 korun je stále druhá nejvyšší v historii země. Proto také mají Češi z velké části stále pocit, že je tuze draho.

Jenže úplnější obrázek získáme teprve poměřením ceny „velikonočního košíku“ s průměrnou měsíční mzdou, a to hrubou, ale ještě lépe čistou. Za čistou průměrnou měsíční mzdu si letos člověk v Česku nakoupí 199 zmíněných „velikonočních košíků“, což je druhý nejvyšší počet v historii. Z tohoto hlediska – tedy v poměru k průměrné čisté mzdě – jsou tedy letošní Velikonoce vskutku druhé nejlevnější v historii. Přestože ceny v obchodech jsou druhé nejvyšší v historii.

Pro srovnání, například v letech 2017 nebo 2018, což jsou léta, na něž dnes mnozí vzpomínají jako na léta stabilních cen a prosperity, bylo možné za průměrnou čistou mzdu pořídit 161 „velikonočních košíků“, tedy o 38 košíků méně než letos.

V porovnání s roky 2017 či 2018 totiž došlo nejen k nárůstu hrubé měsíční mzdy jako takové, ale díky takzvanému zrušení superhrubé mzdy, platnému od roku 2021, se také mzda zdaňuje méně, což pomáhá navýšit její čisté vyjádření. I když tak potraviny „velikonočního košíku“ čistě nominálně jsou dražší, Češi si jich zkrátka mohou i přesto pořídit více. Čistá mzda totiž roste rychleji, než jak rostou ceny daných potravin. V roce 2018 sice jeden „velikonoční košík“ vyšel o zhruba 36 korun levněji, jenže i tak si jich Češi za průměrnou čistou mzdu mohli dovolit jen o oněch 38 košíků méně než letos.

Za výrazným zlevněním potravin stojí zejména aktuální historicky ojedinělý propad výkupních cen zemědělců, meziročně takřka dvacetiprocentní, dále pokles cen energií, společenský a mediální tlak na obchodní řetězce, aby si dále již nestanovovaly přemrštěné marže, a také letošní snížení DPH na potraviny z patnácti na dvanáct procent.

Česká ekonomika loni podala lepší výkon, než se myslelo. I přesto, že lidé se nebývale silně zdráhali utrácet

Česká ekonomika nakonec loni podala lepší výkon, než se myslelo. Jde o pozitivní překvapení, které upevňuje předpoklad, že letos by tuzemské hospodářství mělo růst dokonce i nad rámec takzvané černé nuly.

V posledním loňském čtvrtletí česká ekonomika vykázala meziročně růst 0,2 procenta, vyplývá z 28. 3. zpřesněných údajů ČSÚ. Dosud přitom ČSÚ uváděl, že se naopak propadala, a to o 0,2 procenta. Rovněž analytici oslovení agenturou Bloomberg se shodovali, že ČSÚ potvrdí pokles o 0,2 procenta. Výraznější než očekávaná byla také mezičtvrtletní dynamika. Místo dosavadního údaje 0,2 procenta totiž hospodářství mezi loňským třetím a čtvrtým čtvrtletím přidalo hned 0,4 procenta. To vše ve výsledku znamená, že loni celoročně klesla tuzemská ekonomika jen o 0,2 procenta, namísto dosud uváděných 0,4 procenta.

Lepší než očekávaný výsledek je o to překvapivější, že Češi loni ve čtvrtém čtvrtletí v nebývalé míře spořili. Míra úspor domácností dosáhla úrovně 21 procent, jak plyne z údajů, které rovněž zveřejnil ČSÚ. To je nejvyšší míra úspor za celé období od roku 2005 s výjimkou posledního čtvrtletí roku 2020 a prvního kvartálu roku 2021. Tato dvě čtvrtletí byla ale mimořádně poznamenána restrikcemi souvisejícími s pandemií covidu, včetně restrikce v podobě uzavření podstatné části kamenných obchodů. Lidé tehdy tedy často vlastně ani neměli, jak své peníze utrácet. Vysoká míra úspor tak z velké části odrážela tuto nemožnost. Což ovšem nebyl případ loňského posledního kvartálu. Loni od října do prosince Češi nebývale spořili, takřka dvojnásobně v porovnání s lety 2013 až 2019, i když už utrácet zcela volně mohli. Mimořádně vysoká inflace a energetická drahota, které kulminovaly v roce 2022, je však naučily jednat úsporněji, takže při stabilizaci cen v ekonomice, včetně cen energií, „náhle nevěděli, co s penězi“, případně si vytvářeli rezervy pro případ silnějšího nepříznivého dopadu zdražení cen energií, hlavně jejich regulované složky, v roce 2024 nebo z důvodu obav z efektu konsolidačního balíčku.

Vysoká míra úspor koresponduje s poměrně nízkou spotřebou domácností a poměrně slabými maloobchodními tržbami. Relativně nízká spotřeba domácností loni zásadním způsobem stahovala do červených čísel celou tuzemskou ekonomiku. Proto je jistě pozitivní, že tuzemské hospodářství nakonec loni od října do prosince rostlo, zejména díky zahraniční poptávce a solidnímu zahraničnímu obchodu.

Letos se spotřebitelská nálada zlepšuje, neboť lidé s úlevou shledali, že se novým rokem žádné dramatické zdražení energií nenastalo a že ani dopady konsolidačního balíčku nejsou výrazně nepříznivé. Zlepšení spotřebitelské nálady podporuje samozřejmě probíhající další pokles inflace, takže domácnosti letos vyhlíží růst reálných mezd, což je pomáhá vrátit do obchodů k nákupům. I díky tomu by tak česká ekonomika letos měla přidat jedno procento, zatímco inflace se bude pohybovat kolem úrovně dvou procent, kterou cíluje Česká národní banka jakožto hladinu nejlépe kompatibilní s mandátem zajišťování cenové stability.

Hrozí růst cen pohonných hmot nad 40 Kč/l. Kvůli mixu škrtů v těžbě, slábnoucí koruny a útoků ukrajinských dronů a jemenských povstalců

Zlevňování pohonných hmot, jež přechodně nestalo v polovině března, vzalo za své. Zdražování přitom nekončí. Benzín v uplynulých sedmi dnech zdražil o 24 haléřů na litr, nyní se prodává za 38,64 koruny za litr, tedy nejdráže od loňského listopadu. Cena nafty v uplynulém týdnu vzrostla o dvanáct haléřů na litr na 38,53 koruny za litr. Důvodem je poměrně citelné zdražení ropy Brent na světových trzích, ve druhé polovině března až na úroveň 87,70 dolaru za barel, nejvyšší od začátku loňského listopadu.

K tomuto zdražení ropy dochází zhruba právě od poloviny března. Podílí se na něm jak opatření kartelu OPEC a jeho spojenců v čele s Ruskem, tak houstnoucí geopolitické napětí.

OPEC a jeho spojenci se počátkem března rozhodli prodloužit omezení své těžby – jedná se o škrt v rozsahu dvou milionů barelů denně – až do poloviny letošního roku. Chtějí tak odvrátit hrozbu poklesu cen ropy, jejž by způsobil její globální nadbytek. Příští týden se představitelé kartelu a jeho spojenců schází k dalšímu jednání a zatím nic nenasvědčuje tomu, že budou na postoji z počátku března něco měnit.

Růst ceny ropy podporují také útoky ukrajinských dronů na ruskou energetickou infrastrukturu a rovněž útoky jemenských povstalců na ropné tankery v Rudém moři a Adenském zálivu. Přidává se ovšem i růst poptávky po ropě v asijských zemích typu Indie.

V kontextu Česka pak k růstu cen pohonných hmot vedle zdražení ropy přispívá také opětovné oslabování koruny vůči dolaru do blízkosti maxim za období od roku 2022.

V příštím týdnu je nutno počítat s dalším zdražení pohonných hmot v Česku, v rozsahu kolem 20 haléřů na litr. Během dubna se ceny mohou dostat až nad psychologickou úroveň 40 korun za litr.

Přichází, kdo přijít neměl… zabijácký letní čas

O tomto víkendu, v noci ze soboty na neděli, se opět odehraje jedna změna času. Přetočíme často už jen pomyslnou ručičku o hodinu dopředu, takže víkend bude o 60 minut kratší. Takovéto umělé zkracování víkendu (a jeho umělé prodlužování na podzim) mělo skončit už před třemi lety. Evropští poslanci v roce 2019 podpořili plán na zrušení povinného střídání standardního a letního času právě v roce 2021. Jenže členské státy EU se nedokázaly dohodnout, jak by měl nový „stálý čas“ vypadat, zda to bude dnešní „letní“, nebo „zimní“ čas. A pak diskuse utnula covidová pandemie.

K zrušení střídání času už dávno mělo dojít. Domněnka, že střídání šetří energii, je v 21. století už mylná. Desítky vědeckých článků na dané téma se shodují na jednom: průměrné úspory energie jsou prakticky nulové. Naopak se ukazuje, že v některých zemích umělé posouvání času spotřebu jasně zvyšuje. Nehledě na to, že jarní změna času způsobuje řadě lidí nejen nepohodlí, ale i zdravotní problémy, které vedou jak k nižší pracovní produktivitě, tak k častějším infarktům a dopravním nehodám. Je prokázáno, že střídání času tímto způsobem každý rok zabije desítky lidí. Letní čas má víc obětí než třeba klíšťová encefalitida.

Je tedy opravdu nejvyšší čas s umělým střídáním času v Evropě přestat, stejně jako to v posledních desetiletích udělaly desítky zemí po celém světě. Samozřejmě se všichni neshodnou, jestli po celý rok ponechat současný čas zimní, nebo letní. Někdo bude chtít, aby bylo večer déle světlo, jiný zase, aby se dřív rozednívalo.

Náš „zimní“ (tedy pravý středoevropský) čas je nastaven ideálně pro člověka, který chodí spát v osm večer a budí se ve čtyři ráno. Půlnoc našeho pravého času je střed období tmy, a člověk se spánkem centrovaným na půlnoc tedy nejlépe využije denní světlo. Ale ruku na srdce, kdo z nás chodí pravidelně spát v osm hodin? Pokud jde typický Čech do postele v deset a budí se v šest pravého času, byl by pro něj dokonce ideální dvojitý letní čas, se kterým už také některé země experimentovaly. Samozřejmě by to znamenalo, že v zimě bude dopoledne tma, ale v průměru za celý rok by bylo využití denního světla nejlepší. Každopádně současný systém umělého střídání je nejhorší možný a měli bychom se ho co nejrychleji zbavit.

Energetika pod tlakem: Vyplatí se teď investovat do energetických akcií typu ČEZ

Investování do akcií energetických společností představuje i letos nadále riziko. Kvůli politickým tlakům v čase stále poměrně vysokých cen energií, byť o dost nižších v porovnání s uplynulými léty, a také kvůli právě klesajícím cenám cen burzovních cen plynu či elektřiny a také ovšem emisních povolenek.

Dobře to ilustruje příklad ČEZ, jenž minulý týden zveřejnil výsledky svého loňského hospodaření. V roce 2023 vykázal druhý nejlepší výsledek hospodaření za posledních deset let. Čistý zisk meziročně sice klesl o výrazných 63 procent, na 29,6 miliardy korun, ale to proto, že předloňský rok byl zkrátka zcela mimořádný a zejména z toho důvodu, že stát v důsledku právě mimořádného roku 2022 a mimořádných zisků ČEZ v tom roce uvalil na podnik mimořádnou daň a mimořádné odvody. Na nich podnik za loňský rok odvedl čtyřicet miliard korun.

Důkazem, že nebýt mimořádných odvodů a daně, zisk ČEZ by nadále zůstal ve výšinách, je fakt, že hrubý zisk (přesněji provozní zisk před uhrazením daní, úrokových plateb a nákladů depreciace a amortizace, tedy EBITDA) klesl loni jen o pět procent, na 124,8 miliardy korun, což je samozřejmě dramaticky nižší pokles, než pokles o oněch 63 procent, který ČEZ vykazuje v kolonce čistý zisk.

Druhý nejvyšší zisk za deset let i přes mimořádnou daň a odvody stále umožňuje i podle samotného ČEZ vyplácet dividendu až 52 korun na akcii. To by byla druhá nejvyšší úroveň dividendy rovněž za uplynulých deset let. Vyšší dividendu, 145 korun na akcii, vyplácel podnik jen loni. Stejnou dividendu, 52 korun na akcii, pak v roce 2021. Ve všech ostatních z uplynulých deseti let byla dividenda nižší. Pokud by ale stát na ČEZ zatlačil, může být dividenda ještě vyšší než maximální návrh ČEZ, tedy než 52 korun za akcii. Energetický podnik totiž disponuje z uplynulých let značným nerozděleným ziskem, v řádu stovek korun na akcii. I letos by tak dividenda mohla překračovat úroveň 100 korun na akcii. Například agentura Bloomberg prognózuje dividendu 108 korun na akcii.

Pokud by tedy stát zatlačil na ČEZ, aby ten vyplatil dividendu převyšující 100 korun za akcii, zhruba dvojnásobek částky, kterou podnik sám jako maximální navrhuje v rámci své dividendové politiky, může stát současně zrušit mimořádnou daň a odvody. Tyto mimořádné platby dopadají ponejvíce právě na ČEZ – a tedy zejména jeho menšinové akcionáře. ČEZ loni zodpovídal za zhruba 80 procent celkového inkasa daně z mimořádných zisků. Protože podnik ze zhruba 70 procent vlastní stát, jsou menšinoví akcionáři ČEZ zasaženi skutečně dramaticky disproporčně. Z jejich právoplatných peněz se sanuje státní rozpočet dramaticky více než z peněz jakékoli jiné skupiny obyvatelstva ČR.

Akcie ČEZ vlastní zhruba 160 tisíc fyzických osob, jde zejména o drobné investory z ČR, mnozí z nich mají akcie ještě z doby kuponové privatizace. Tito lidé tedy v podstatě sanují zbytek republiky.

Ještě loni přitom ministr financí Zbyněk Stanjura říkal, že daň z mimořádných zisků zřejmě skončí už po roce trvání. Dávalo by to smysl. Ke konci loňska stát ukončil zastropování cen energií. Ty totiž na burze klesly tak nízko, že už není třeba, aby lidem od drahých energií ulevoval. Jestliže už není třeba těchto mimořádných dotací, které pochopitelně zatěžovaly státní kasu, proč nadále vybírat mimořádnou daň ze zisku bank a zejména energetických společností – rozuměj hlavně ČEZ, jenž loni zodpovídal za zhruba 90 procent inkasa mimořádně daně v energetice?

Proč vybírat mimořádnou daň, když třeba ratingová agentura Fitch Česku letos v únoru zlepšila ratingový výhled a konstatuje, že veřejné finance se podařilo stabilizovat? Proč mimořádně danit, když energetická a inflační krize odezněly a sám premiér Petr Fiala si letošní vyhlížený vývoj tuzemské ekonomiky v mnoha ohledech pochvaluje?

Když skončily mimořádné výdaje – v podobě státních dotací na energie při kompenzaci ceny energií nad úrovní stropu –, měly by přece logicky končit i mimořádné daně, které tyto výdaje pokrývaly.

Jenže tato logika v politice zjevně nefunguje. „Já sám bych to (zrušení daně z mimořádných zisků už po roce trvání, pozn. aut.) asi navrhl, ale nemá cenu říkat, co by člověk udělal sám. Vládneme v koalici,“ říká dnes Stanjura.

Ministr financí také praví, že je připraven ukončit účinnost daně z mimořádných zisků ke konci letoška, pokud se naplní předpoklad letošních příjmů z ní alespoň ve výši sedmnácti miliard korun. V takovém případě by podle něj příjmy z mimořádné daně za léta 2023 a 2024 pokryly souhrnné mimořádné výdaje.

Je ale možné, že stát kalkuluje s tím, že mu pokračování mimořádného zdanění umožní snáze postátnit ČEZ, či alespoň jeho část. Letošní mimořádné zdanění totiž dopadne dominantně na ČEZ. Zásadně tedy snižuje objem zisku energetického podniku, který se rozdělí mezi akcionáře, což pomáhá tlačit cenu akcií ČEZ níže. Zejména pokud by stát skutečně měl v úmyslu zahájit kroky vedoucí k vykoupení podílu menšinových akcionářů ČEZ již letos, nižší cena akcie mu pochopitelně přijde náramně vhod. Za posledních dvanáct měsíců se akcie ČEZ propadly o 13,6 procenta, i když roli pochopitelně hraje také pokles cen plynu a elektřiny na evropských burzách či propad cen emisních povolenek.

Jak vidno, politické hrátky s energetikou, a nejen v Česku, ale také pokles cen elektřiny či plynu nebo emisních povolenek jsou silnými rizikovými faktory, které nadále vytvářejí tlak na pokles akcií řady energetických společností. (30.3.2024)