Z léčiv stejně u lidu a v kruzích lékařských oblibě se těšících o nichž lze říci, že jistě ještě nikdy nikomu neublížila, sluší především uvésti ibiškové přípravky. Nevyléčí sice žádnou závažnou chorobu, ale lehčí onemocnění, proti nimž se podává, ustupují snadno a rychle.
K léčivým účelům slouží z rostliny Althaea officinalis, vytrvalé to, ve Střední a Jižní Evropě rostoucí a u nás v zahradách zhusta pěstované rostliny slezovité předně listy (Folia Althaeae) a po druhé kořeny (Radix Althaeae), místy též květy (Flores Althaeae). Oblibě léčiv těchto mimo jiné nasvědčuje i hojnost jmen, se kterými přichází lid do lékáren pro ta léčiva. Listy ajbišové, ibišové, ibiškové, proskurníkové, slézové neb slízové neb štěpného slézu (slízu), také zahradního slézu (slízu) jsou nejběžnější jména těchto prostředků. Položme nyní místo slova „listy“ výraz „kořen“ nebo „květ“ a máme nové dvě řady synonym pro lékárnické zboží, které naše apotéky vedou pode jmény Radix Althaeae a Flores Althaeae. Listy ibiškové jsou stopkaté, vejčité, slabě 5laločné nebo 3laločné tlusté, šedozelené, po obou stranách hustou plstí chloupků jemných pokryté, bez zápachu, chuti slizovité. Kořen je válcovitý nebo tupě čtyřhranný, nejvýš 1 cm tlustý, bělavý nebo žlutobílý, měkce vláknitý, na průřezu čistě bílý, vůně slabounké, ale příjemné, chuti nasládlé. Obsahuje mucin (as 36 %) a škrob (as 37 %), cukr (10 %), asparagin (2 %), který je též v chřestu obsažen, a některé jiné méně důležité přísady.
Kdo by neznal z mládí svého oblíbené v našich domácnostech ajbišové thé a ajbišové celte, které naše starostlivé maminky dávaly miláčkům svým při chrapotu a kašli a které záhy dávaly zapomínati drobným trpitelům sladkostí svou na nepatrné celkem obtíže bezvýznamných většinou ochuravění dětských. To je také asi všecka úloha ibiškových přípravků. Obsahujíce hojnost mucinu a uhlohydrátů mírní podráždění a vyvozujíce hojnější vyměšování sliznic dychadel, způsobují snadnější odkašlávání, takže průběh takových katarů sliznic dýchacích bývá rychlejší, kratší a méně trápivý. Listy užívají se většinou zevně, kořen vnitřně co odvar, ačkoli zhusta se připravuje odvar z obou jmenovaných částí rostliny, listů i kořenu. K odvaru béře se 10 grammů kořenu na 100-300 grammů vody, (odvarem tímto se také kloktá při anginách), listy zevně slouží k teplým obkladům při zánětech, aby se urychlilo hnisání a stalo bezbolestným, kterýžto úkol však v posledních létech zastává všude už octan hlinitý v roztoku.
Lékárny mají ještě některé jiné přípravky ajbišové. Je to thé pro prsa (Species pectorales, v. Chrchle a Léky k odkašlávání), thé ajbišové (Species Althaeae), směs to listů a kořenů ajbišových, koření lékořicového čili sladkého dřeva a listů slézových, dále Syrupus Althaeae, zvláště v dětské praksi hojně předpisovaný buďto sám o sobě, nebo s jinými potřebnými léky.
Každá domácí lékárna našich domácností mohla by míti v čisté dřevěné krabici trochu kořenů nebo thé ajbišového po ruce. Léky ty lze vskutku dobře doporučiti pro první pomoc, neběží-li o závažnější onemocnění.
