K nejdůležitějším léčivům, která by i lékař novodobý, jenž již tolika léčiv neužívá jako lékař před několika desetiletími, těžce pohřešoval, náleží dávivý kořen (Radix Ipecacuanhae). Vedle chiny, náprstníku a opia z rostlinných léčiv věru nejužívanější je tento kořen, z něhož léčivě působí hlavně kůra.
Kořen tento poskytuje rostlina křovinatá Caphaelis Ipecacuanha, jež roste ve velkých lesích Jižní Ameriky, zvláště v Brasilii a ve Východní Indii se pěstuje. Kořínky její jsou až 15 cm dlouhé, 4-5 mm tlusté, červíkovitě zprohybané; kůra jejich tvoří prstence hrbolovité, na povrchu hnědošedé, uvnitř bílé, jež se od dřeva lehce dají odloupnouti. Tyto kořínky jsou chuti nahořklé a slabého, ale nepříjemného zápachu.
Léčivá tato rostlina jest v Evropě známa teprve od r. 1648, kdy popsali ji Piso a G. Markgraf von Liebstadt ve své Historia naturalis Brasiliae. Do Francie přišla však léčivá tato droga teprve r. 1672. Z počátku těšila se ipekakuanha dobré pověsti jako prostředek proti úplavici i nazývána proto v Německu „Ruhrwurzel“. Účinná součást kořenu toho jest alkaloid emetin, který odkryli r. 1817 Pelletier a Magendie. Vedle tohoto alkaloidu obsahuje hojně škrobu a šťavelanu vápenatého, dále kyselinu ipekakuanovou, pryskyřici, tuk, gummu, cukr, jakousi silici a jiné méně důležité součástky. Je-li čistý, jest emetin beztvarý, bílý prášek bez zápachu, chuti velmi hořké. S kyselinami dává soli, které nekrystalují, jsou chuti příkré a rozpouštějí se ve vodě a v líhu. Méně čistý preparát je barvy hnědé (Emetinum coloratum). Čistého emetinu je v kůře obsaženo 1-3 %. Vedle emetinu nalezli jiní badatelé v koře ještě 2 alkaloidy, tzv. cephaelin a v malém množství jiný ještě alkaloid, který nebyl blíže označen.
Jak alkaloid emetin tak prášek z kořene připravený a mnohé jiné přípravky ipekakuanové působí u člověka, přišedše do žaludku nebo jinou cestou vpraveny do těla, dávivě. Na kůži působí dráždivě, vyvolávajíce v ní zánět a osutinu puchýřkovitou silně svědící; podobně na rány působí. Vdechnut-li prášek kořene dávivého, působí kýchání, rýmu, chrapot, kašel a dušnost, ba i astmatické záchvaty, někdy slinění, vrhnutí a porušení zraku.
Malé dávky kořene vnitřně podány nevyvozují patrných účinků, leda ruší po delší době trávení, ale větší dávky (několik decigrammů) vyvolávají nejdříve kormoucení a pak dávení. U některých osob dojde však k vrhnutí rychle a spolehlivě teprve po 1-2 grammech kořene.
Naproti tomu jsou někteří lidé velmi choulostiví k ipekakuaně. Lékárenští zřízenci, kteří ipekakuanhu rozmělňují, stěžují si někdy na pálení v krku, dušnost, někdy i kormoucení a dávení. Některým farmaceutům oteče hned obličej, jakmile s ipekakuanou pracují. Také někteří nemocní jsou k tomuto davidlu velmi citliví, takže už několik centigrammů působí u nich dávení.
Emetin účinkuje ovšem mnohem prudčeji – již dávka 4 centigrammů vyvozuje prudké vrhnutí.
Pro tyto své vlastnosti slouží ipekakuanha v lékařství hlavně jako davidlo, v menších dávkách jako prostředek k odkašlávání a co prostředek proti průjmům (s opiem) jako tzv. Dowerský prášek. Bylo dále pozorováno, že ipekakuanha zvyšuje vyměšování žluči. Proti nestravnosti a katarům žaludečním také sem tam doporučován, ale s výsledkem nepříliš valným.
Dávení nastává dosti rychle a lehce. Čím dříve se dostaví, tím snazší bývá, takže při tom nemocný nijak jinak netrpí. Jindy však dostaví se vedlejší příznaky, pocit úzkosti u srdce, zívání, pocení, bolení hlavy a závrať. Někdy dojde, nenastalo-li dávení a postoupilo-li léčivo v zažívacím ústrojí dále, k výdatným průjmům za bolestného nucení.
Nestejné účinky vysvětlují se jednak tím, že droga různého původu neobsahuje stejné množství účinných látek, dále že starý preparát účinkuje slaběji, a pak tím, že mnohdy bývá dávivý kořen porušen jinými podobnými kořínky neúčinnými. Také, jak jsme už podotkli, nepůsobí lék ten na každého stejně.
Kdy lékař předepíše toto léčivo?
Běží-li o to, škodlivé látky ze žaludku odstraniti (např. při otravě) nebo cizí tělesa, po případě hlen (při katarech chronických) z plic vypuditi. Ostatní účely naznačeny již výše. Kromě toho slouží Ipekakuanha ještě při celé řadě chorob, při nichž nejednou dobře se osvědčuje, např. při úplavici (července), zánětu plic crouposním, krvácení do útrob.
V lékárnách na předpis lékařův vydávají se tyto prostředky: „Radix Ipecacuanhae“ (kořen), Tinctura Ipecacuanhae, Vinum Ipecacuanhae, Syrupus Ipecacuanhae, Trochisci Ipecacuanhae.
