Tato podivná látka je v lékařství posud velice běžna, neboť má mnohé dobré vlastnosti léčivé. Pochází ze silice obsažené ve vavřínovité rostlině Cinnamomum Camphora, jež roste v Japonsku, Číně, Kočinčině. Tvoří bílou, krystallickou, průsvitnou, křehkou massu nebo prášek zvláštní vůně a chuti palčivě ostré, nahořklé, pak chladicí. Na vzduchu se vypaří bez ostatku. Hoří čadivým plamenem. Na vodě splývá točic se po hladině; rozpouští se ve vodě pramálo, za to hojně v lihu, eteru, chloroformu, oleji.
Kafr má zřejmý účinek protihnilobný. Na kůži vyvozuje červeň a pálení, na sliznici bolesti a zánět. V ústech vyvozuje slinění, v žaludku pocit tepla. Malé dávky povzbuzují trávení, častěji-li však byly brány, porušují je, tak že se dostavuje říhání a větry. Další účinky na lidské ústrojí jeví se v tom, že dýchání se urychlí, tlak krevní stoupne, pocení se zmnožuje i močení stává se hojnější. Teplotu těla kafr snižuje, zvláště u osob, které trpí horečkou. Velké dávky vyvozují zánět žaludku, silné duševní podráždění, poruchy dýchací, křeče a smrt v bezvědomí. Dříve se soudilo, že kafr tlumí pohlavní pud (v malých množstvích prý jej povzbuzuje), což není dokázáno a nikomu nedoporučujeme, aby to na sobě zkoušel.
Z pověděného jasně vysvítá, že kafr není tak nevinný prostředek, jak si obecenstvo, které ho největší měrou (ovšem většinou zevně) jako domácího prostředku užívá, snad myslí. Pro výstrahu uvádíme případ otravy, který v české literatuře odborně zaznamenal prof. Chodounský. 36letá paní povolala si jmenovaného profesora po půlnoci a vyznala mu, že v 10 hodin večer požila v kořalce dva kousky kafru zvící oříšku (asi 3 g). Bylo ji brzy po tom „divně“, ač pálení v ústech a žaludku necítila. Měla pocit, jako by jí někdo hlavu tlačil do podušek. Pak usnula. Po 1 ½ hodině procitla a pociťujíc zvláštní nepokoj byla nucena vstáti a procházeti se. Nevrhla sice, ale kormoucení bylo značné. Při tom měla těžkou hlavou a závrať. Najednou vykřikla a hned dostavily se křeče na hlavě, trupu a končetinách po obou stranách, křeče jako při padoucnici. Jazyk si po levé straně silně pokousala, tak že krvácela z úst. Na počátku křečí odešlo prudkým proudem hojně moči. Pak nastalo bezvědomí, v němž ji zastal lékař, bledou, chladnou a bezvládnou. Nepotila se. Na otázky odpovídala mdle a nesrozumitelně. Citlivost zachována, teplota 35,7. Dech páchnul po kafru. Po půl hodině vrhla, vydávané hmoty rovněž po kafru páchnou. Později vrhla znova, pak několik hodin spala klidně. Druhý den je jí lépe, už nevrhne, třetí den nastala bolestivost v krajině ledvin a měchýře. Moč kalná. Nemocná se pozdravila. Protože se dávka 2-5 grammů považuje za neškodnou, je důležito upozorniti na zkušenosti Prof. Chodounského i širší obecenstvo. Také shledal Prof. Chodounský, že v organismu lidském podléhá kafr zcela jiným změnám, nežli ve zvířecím.
Ovšem se už dnes netěší kafr té vážnosti v medicině, jako v dobách starších. Ale zevní upotřebení jeho dosud stojí za zmínku i v nejstručnějších úvahách o něm. Vnitřně je nezbytný jako vzpružující lék při otravách omamujícími jedy (roztok v oleji – /Oleum comphoratum/ vstřikuje se podkožně při nehodách narkosy) nebo při těžkých horečných chorobách, když jsou nemocní velmi skleslí.
Zevně slouží často ku podráždění kůže nad bolestivými pochody vnitřními v kloubech, nervech a jinde. Kůže zčervená, překrví se, krev odvede se z hloubky a tím už nejednou bolestivost chorobného pochodu znatelně se zmírní nebo zmizí. Také je dobrý prostředek proti cizopasníkům. Na vředy špatně se hojící, svědění, do dutiny kazivého zubu, k desinfekci obydlí užíváno kafru mnohonásobně a vedle toho k četným jiným účelům méně důležitým. Celá řada lékárenských výrobků, oční vodičky, flastry (diachylový), mazání, např. známý opodeldok obsahuje kafr.
V lékárnách našich jest běžný kafrový líh (Spiritus camphoratus); připravuje se z jedné části kafru a 9 č. zředěného líhu. Kafrový olej, žlutá to tekutina slabě po kafru zapáchající je roztok 1 č. kafru ve 3 č. olivového oleje. Užívá se ho také zevně ku vtírání do kůže, vkapává se do ucha k utlumení obtíží příslušných. Dále zasluhuje zmínky tzv. Camphora monobromata, tvořící bezbarvé jehly neb šupinky, slabě zapáchající po kafru, ve vodě se nerozpouštějící. Byla doporučena proti migreně, epilepsii, neuralgiím, blouznění opilců a po delším užívání způsobuje nápadné hubnutí. Užívá se v dávkách nejvýš ¼ - ½ gramových, zřídka vyšších vnitřně. Podkožní dávky musí býti mnohem menší.
Také kyselina kafrová (Acidum camphoricum) tvořící bezbarvé krystalky bez zápachu, nahořklé, rozpustné ve vodě, v lihu atd. Doporučena vnitřně proti potům souchotinářů, zevně na vředy, proti přílišnému pocení, pak ke kloktání a inhalacím proti katarům hořejších dýchadel.
