Podle historika Fergusona je na spadnutí ruská invaze právě na Ukrajinu.
Ceny zemního plynu v EU dnes citelně rostou druhý den v řadě. Při začátku dnešního obchodování stouply takřka o deset procent na 88 eur za megawatthodinu. Důvodem zdražení je další omezení ruských dodávek.
Dnes jako včera teče výrazně méně plynu, než je běžné, přes slovenskou kompresorovou stanici Veľké Kapušany. Místo obvyklé úrovně oscilující kolem úrovně 850 gigawatthodin plynu denně, teče stanicí aktuálně ani ne 300 gigawatthodin. To znamená, že ruské dodávky příslušným plynovodem, vedoucím přes Ukrajinu, jsou na necelé třetině běžného stavu.
Již delší dobu navíc zůstávají zcela přerušené dodávky plynovodem Jamal, vedoucím před Bělorusko a Polsko. Německá kompresorová stanice Mallnow, jež představuje jeho vyústění, registruje nulové dodávky plynu soustavně už od 21. prosince loňského roku.
Ceny zemního plynu v EU loni mezi svátky klesaly, neboť přechodnou úlevu zajistila flotila tankerů přepravující do Evropy zkapalněný zemní plyn z USA. To je však jen dočasné řešení. Situaci nyní výhledově zhoršuje rozhodnutí Indonésie omezit svůj vývoz termálního uhlí. To vede v zemích typu Číny k růstu poptávky po náhražce v podobě právě zkapalněného plynu. Americké nebo katarské tankery tak v nadcházející době zase zřejmě plyn budou zavážet spíše do Asie než do Evropy, neboť už loni Čína a další asijské země státy EU přeplácely. Zkapalněný plyn si tak zajišťovaly pro sebe, na úkor EU, která tudíž zůstala více odkázána na ruské dodávky, v této topné sezóně tak nebývale vrtkavé.
Rusko sice plní své dlouhodobé kontrakty, ovšem ty mají uzavřeny jen některé země EU. Krátkodobé dodávky, jež mají vykrývat přechodně zesílenou potřebu plynu v EU, jsou v posledních měsících ze strany Ruska omezenější, než bývá zvykem, což plyne právě i z citovaných údajů z kompresorových stanic Mallnow či Veľké Kapušany.
Renomovaný americký historik Niall Ferguson, jenž dříve působil na Harvardu a nyní na Stanfordu, o víkendu ve svém rozsáhlejším textu, jejž zveřejnila agentura Bloomberg, uvedl, že rusko-ukrajinská válka je na spadnutí. Ferguson vychází z loňských slov ruského prezidenta Vladimira Putina, který se vyjádřil v tom smyslu, že nezávislost Ukrajiny představuje neudržitelnou historickou anomálii. Spíše než Stalinem se podle Fergusona touží Putin inspirovat Petrem I. Velikým. Místo znovuvybudování Sovětského svazu jej prý oslovuje třeba triumf Petra Velikého v bitvě u Poltavy roku 1709, na dnešním ukrajinském území.
Mezinárodní podmínky jsou ruské invazi na Ukrajinu podle Fergusona nebývale nakloněny. Rusko je v poměrně dobré ekonomické kondici. S 260 miliardami dolarů devizových rezerv a s dluhem nižším, než má kterákoli země EU včetně předpandemického premianta Estonska, prý Rusko od invaze neodradí ani hrozba dále stupňovaných ekonomických sankcí Západu.
Rusku nahrává rozpolcenost Západu, který po odchodu Angely Merkelové z pozice německé kancléřky a při zatím poměrně nepřesvědčivých výkonech amerického prezidenta Joea Bidena nemá žádného globálně skutečně autoritativního lídra. EU je navíc zmítána nezvládnutou zelenou transformací, jejíž překotnost zvyšuje evropskou závislost na ruské energetice, zejména právě plynu, čímž upevňuje geopolitickou pozici Ruska.
Koruna dnes prolomila hranici 24,70 za euro, poprvé od roku 2012. Míří k úrovni 24,50
Koruna dnes odpoledne středoevropského času zpevnila pod psychologickou hranici 24,70 za euro. Stalo se tak poprvé od září 2012.
Korunu tlačí nahoru optimistické naladění trhů počátkem roku, naděje na definitivní odeznění pandemie, ale zejména rozevírání nůžek mezi úroky na české měně a úroky na euru. Tyto nůžky by se měly do března dále rozevřít. Česká národní banka totiž, jak míní trhy, zvedne svoji základní sazbu nejspíše na 4,75 procenta. Přitom trhy nově zcela nevylučují ani možnost růstu základního úroku na úroveň rovných pěti procent.
Pokud by základní úrok ČNB stoupl až na pětiprocentní úroveň, zatímco základní sazba ECB zůstane na nule, rozpětí v úrocích se rozšíří na pět procentních bodů. Vyšší toto rozpětí bylo naposledy v lednu 1999, v prvním měsíci existence eura. To je pro mezinárodní investory natolik lákává představa, že do koruny a korunových aktiv přesouvají další kapitál, což právě způsobuje její nynější citelné zpevňování.
Lze předpokládat, že koruna ještě posílí dále, až k úrovni 24,5 za euro. Předpokládá to ovšem, že nedojde ke zhoršení nálady na trzích, zhoršení pandemické situace nebo k jiné nepříznivé situaci.
Český průmysl nebývale hromadí zásoby, bojí se další logistické krize
Hromadění zásob je zásadním zdrojem inflace, stávající světová logistická krize však naštěstí odeznívá.
Koncem loňského roku v Česku konečně viditelně odeznívaly neblahé dopady světové logistické krize, která na přelomu let 2020 a 2021 propukla v důsledku pandemie. Provozní podmínky v českém zpracovatelském průmyslu se proto v prosinci 2021 oproti předchozímu měsíci výrazně zlepšily, a to nejvíce od loňského srpna.
Odeznívání efektů přetížení mezinárodních dodavatelsko-odběratelských řetězců umožňuje českým průmyslovým podnikům citelněji navyšovat výrobu, neboť se například zkracující čekací doby na zajištění klíčových subdodávek. Subdodavatelé stále čelí mimořádně obtížné situaci, ale v prosinci podali na poměry loňského roku v souhrnu jeden ze svých nejlepších výkonů. Tuzemské průmyslové podniky však i tak čelí stále citelnému nárůstu objemu výroby v rozpracovaném stádiu, což je právě důsledek dlouhých dodacích dob a nedostatku materiálu na světových trzích.
Tam, kde je to možné, se snaží průmyslníci přecházet ze subdodávek na vlastní zajištění komponent „svépomocí“, tj. vlastní výrobou, pročež se zvyšuje zaměstnanost. Zvýšení zaměstnanosti bylo loni v prosinci nejvýraznější za více než čtyři roky, od října 2017. Současně také podniky intenzivněji hromadí zásoby, aby do budoucna oslabily riziko vystavení výroby dalším výpadkům v dodávkách. Hromadění zásob ovšem přechodně stupňuje již tak rapidní inflaci jak oblasti výrobních, tak nakonec i spotřebitelských cen. V době hromadění zásob totiž pochopitelně dále zesiluje příslušná poptávka, která se potkává se stále značně oslabenou nabídkou, jež se dosud nevzpamatovala z dopadů pandemických omezení a související následné světové logistické krize.
Příznivé tak je alespoň to, že čeští průmyslníci loni koncem roku čelili nejmírnějšímu nárůstu cen vstupů – materiálů, energií i dopravy – od prvního loňského čtvrtletí. Růst cen vstupů je však pochopitelně nadále citelný, umocňuje jej také zejména evropská energetická krize. Průmyslové podmínky jej v nemalé míře musí přenášet na zákazníky, což v důsledku znamená silný tlak na růst hladiny spotřebitelských cen. Inflace však zatím neomezuje poptávku po průmyslové produkci, takže tuzemský průmysl se i při pohledu na růst nových zakázek dívá do letošního roku s optimismem. Nepředpokládá, že by se pandemická situace měla zhoršit natolik, aby jako loni či předloni došlo k jakkoli citelnějšímu ochabnutí poptávky a možností výroby.
V roce 2022 hrozí Česku spirály inflace a dluhu, jak ví Zeman i Fiala
Klíčovým důvodem je nezvládnutá zelená transformace EU, jejíž podobu je třeba přiblížit podmínkám ČR.
Prezident Miloš Zeman ve svém vánočním poselství dobře pojmenoval dvě klíčové výzvy, jimž v ekonomické sféře bude nová vláda premiéra Petra Fialy v roce 2022 čelit. Ostatně sám Fiala je ve svém projevu novoročním vlastně potvrdil.
První je nutnost přejednat takzvaný zelený uděl EU. Ten totiž představuje podstatu mimořádně vysokých cen energií napříč EU, jež zase zásadním způsobem pohánějí tuzemskou inflaci. Zeman však po Vánocích nevynechal ani druhou výzvu, jež se v době kolapsů dodavatelů energií a mimořádného zrychlování inflace, často upozaďuje. A tou je nutnost ozdravovat veřejné finance. Nejde naštěstí o žádnou akutní nutnost, neboť tuzemské veřejné finance jsou celkově v relativně uspokojivém stavu, rozhodně ne v rozvratu. Vždyť světově významná ratingová agentura Fitch loni v první polovině prosince opět Česku plně potvrdila své dosavadní hodnocení udržitelnosti veřejných financí.
Jenže Fitch přepokládá to, co zmínil Zeman, tedy že Fialův kabinet musí co nejdříve rozhodně přikročit k ozdravování veřejných financí a stabilizaci vývoje veřejného zadlužení, aby zamezil jejich potenciálně dlouhodobě nepříznivému vývoji, postupnému rozvracení. Tak jako Česká národní banka v právě započatém roce stojí před klíčovou výzvou nedopustit spirálu zdražování, Fialova vláda zase musí předejít roztočení možné spirály zadlužování. Fiala to bude mít o něco těžší než guvernér ČNB Jiří Rusnok minimálně v jednom: šéfuje mnohem nesourodějšímu tělesu.
Bankovní rada ČNB je totiž v názoru na to, jak možné inflační spirále předejít, docela ujednocená. Na jejích uplynulých třech zasedáních bylo totiž vždy zřetelnou většinou, v poměru pět ku dvěma, odhlasováno razantní zvýšení úrokových sazeb. Dva z radních sice vždy hlasovali pro ponechání sazeb, což ovšem vlastně jen znamená, že razantní navýšení z předchozího zasedání schválili se zpožděním právě jednoho zasedání.
To vláda v boji proti možné dluhové spirále takto ujednocená patrně nebude. Ostatně všímá si toho i zmíněná agentura Fitch. Vyjednávání o podobě rozpočtu na rok 2022, které se povede v režimu provizoria hned nyní zkraje roku, může podle ní komplikovat poměrně vysoký počet koaličních partnerů. Zkrátka vládní koalice sestávající hned z pěti členů znamená, že se již poměrně záhy mohou projevit jejich odlišné priority a zájmy. I proto, že dosavadní klíčový tmel pětice stran, „Antibabiš“, se s expremiérovým přestěhováním ze Strakovy akademie do obytňáku přestává účinkovat.
Pro nejbližší měsíce už s inflací nic moc nezmůže ani ČNB, natožpak vláda. Svými nynějšími zásahy může centrální banka mírnit inflaci až někdy v první polovině roku 2023. Vláda pak může inflaci brzdit omezováním výdajů, včetně brždění přidávání státním zaměstnancům či důchodcům, nebo mimořádnými nouzovými kroky, které zatím spíše odmítá, jako je přechodné plošné snižování daní typu toho, jež plyne z redukce sazby DPH na energie. Dlouhodobě ale může právě v oblasti cen energií přispět k útlumu jejich cenového nárůstu revizí a přejednáním zelené agendy EU. Správně proto již Fialova vláda některé části „Green Dealu EU“ odmítla, například zákaz prodeje aut se spalovacími motory, jejž nyní Brusel navrhuje pro rok 2035.
Současná mnohonásobně navýšená velkoobchodní cena plynu v EU, jež již neblaze doléhá také na domácnosti v ČR, prostě signalizuje značnou problematičnost celé zelené agendy EU. Ta navíc ve vztahu k ČR dostatečně nepřihlíží ke specifikům silně průmyslově orientované tuzemské ekonomiky. Přitom například není uspokojivě zpracována studie socioekonomického dopadu loni v létě představeného plánu Fit for 55, klíčové součásti zelené agendy EU, na českou ekonomiku.
Diskutuje se tak zcela převratný soubor legislativy, který zásadně ovlivní generace obyvatel ČR, aniž by byl kalkulovaný alespoň orientačně její rámcový dopad na makroekonomické a socioekonomické ukazatele ČR. Tvůrci zelené agendy se tak zjevně opírají zejména o víru, že její dopad je zvládnutelný. Pokud tedy prezident Zeman ve vánočním poselství kritizoval takzvaný zelený úděl EU v kontextu přirovnání takovéto formy ekologie k náboženství, kritizoval jej případně.
Zelená agenda EU vskutku představuje stěžejní důvod toho, proč nyní Evropa stále čelí plynové, a potažmo energetické krizi. Vede k odstavování elektráren zpracovávajících neobnovitelné zdroje, místo nichž však nevzniká dostatek elektráren využívajících zdroje obnovitelné. A to zejména proto, že jaderná energetika není dosud na úrovni Unie uznána jako bezemisní. Což lze ovšem vnímat také jako projev prosazování zelené agendy. Například rétorika řady německých politiků, včetně současných vládních, je vůči jádru dlouhodobě pochybovačná, ba nepřátelská. To na úrovni EU, jejíž je Německo nejsilnější ekonomikou, zvyšuje nejistotu stran rentability investic do nových jaderných zdrojů, pročež celý segment tradičních energetických zdrojů zůstává celoevropsky podinvestovaný.
Zelená energetika přitom zatím není na takové úrovni technologického rozvoje, aby dokázala tuto podinvestovanost uspokojivě kompenzovat. Výsledkem je vzestup energetické závislosti na Rusku a rostoucí energetická zranitelnost celoevropské energetické sítě. Energetická krize, kterou procházíme, by bez této stoupající zranitelnosti zdaleka nebyla tak závažná, pokud by k ní tedy vůbec došlo.
Energetická krize se projevuje právě dramatickým růstem cen energií, v prvé řadě plynu. Tento růst cen přitom velmi pravděpodobně neskončí s probíhající topnou sezónou, ale bude pokračovat i v té příští. Chce-li Fialova vláda dlouhodobě zmírnit nepříznivý dopad zelené agendy EU na peněženky českých občanů, měla by tedy klíčové pasáže zelené agendy EU co nejdříve přejednat. Tak, aby odpovídala specifikům vysoce průmyslově orientované české ekonomiky a aby zároveň definitivně uznávala jádro coby bezemisní zdroj. Zároveň s tím by měla Fialova vláda učinit už v roce 2022 rychlé kroky k zahájení výstavby nových jaderných bloků, a to nejen v Dukovanech, ale i v Temelíně. (4.1.2022)
