Komentář Lukáše Kovandy: Spojení Monety a PPF prospěje tuzemské drobné klientele i celé české ekonomice

Akcionáři Monety na dnešní valné hromadě (20.12.) na třetí pokus schválili její spojení s finančními společnostmi skupiny PPF, v prvé řadě s Air Bank. Vzniká tak třetí největší tuzemská banka dle počtu klientů – bude obsluhovat zhruba každého čtvrtého Čecha.

Vznik takto velké bankovní entity znamená zostření konkurence mezi největšími tuzemskými bankami. Z něj bude těžit drobná klientela, jež by se mohla dočkat například výhodnější poplatkové politiky ze strany největších českých bank, než jaká by nadále panovala nebýt dnes schváleného spojení.

Zároveň spojení potvrzuje rostoucí sílu celé české ekonomiky, která je s to již generovat bankovní skupiny schopné plnohodnotné konkurence na mezinárodním trhu. České pozadí spojené bankovní entity umožní efektivně se koncentrovat na rozvoj tuzemské ekonomiky a průmyslu, jenž bude v nadcházejících letech čelit mnoha zásadním výzvám, zejména těch souvisejících s takzvanou zelenou tranzicí, tedy snižováním environmentální zátěže.

Kolik a za co budou Češi utrácet letos na Silvestra?

Silvestra každoročně slaví přibližně 85 procent dospělé české populace. Ti, kteří jej slaví, letos za silvestrovské oslavy dají v průměru 2400 korun, nejvíce v historii. Rekordní výdaje jsou výsledkem rapidní inflace posledních měsíců a zároveň skutečnosti, že Češi se nebudou tolik jako loni podrobovat spontánnímu lockdownu. Navíc už letošní silvestrovské oslavy nebudou poznamenány nouzovým stavem jako ty loňské.

Uvedená suma 2600 korun zahrnuje výdaje za potraviny (průměrně 1250 Kč), alkohol (průměrně 750 kč) či pyrotechniku (průměrně 600 Kč), nikoli ovšem za silvestrovské zájezdy a pobyty. Celkově Češi letos vydají za Silvestra, včetně silvestrovských zájezdů a pobytů, zhruba čtrnáct miliard korun, jako předloni. Z hlediska obchodníků je tak Silvestr i letos druhou nejvýnosnější sváteční příležitostí, umisťuje se po suverénně vedoucích Vánocích a před Velikonocemi.

Předsilvestrovských nákupů se týká to samé, co těch předvánočních. Stále častěji je Češi uskutečňují prostřednictvím e-shopů.

Před pandemií zůstávalo podle tehdejšího průzkumu agentury Nielsen Admosphere kolem 90 procent Čechů na Silvestra domovině, tj. v Česku. Obliba silvestrovských pobytů v zahraniční však až do pandemie narůstala. Prim z „lyžařských“ destinací hrají Rakousko a Itálie, z těch prosluněných přímořských pak Egypt a Dubaj. Populární jsou ještě maďarské termální lázně.

České vládě teď nepůjčujte, varuje americký správce investic České národní banky

Nastupující Fialova vláda od mezinárodních finančníků zrovna moc hezký dárek na uvítanou nedostává. Americká společnost BlackRock, největší světový správce majetku, varuje mezinárodní investory před půjčováním novému českému kabinetu. A to přesto, že úrok na dluhu české vlády převyšuje úrok na dluhu německém nejvýrazněji od roku 1999. Například na desetiletých dluhopisech přesáhl tento rozdíl v tomto týdnu poprvé od roku 1999 úroveň tří procentních bodů (viz graf níže).

Společnost BlackRock, jež se podílí na správě investic České národní banky, varuje, že úrok na českém dluhu poroste i v příštím roce. Česká národní banka totiž podle ní bude muset kvůli rapidní inflaci nadále zvyšovat své úrokové sazby. To se promítne právě i do růstu úroku na dluhu vlády ČR, a tedy do poklesu ceny dluhopisů vlády ČR, které se tak notně prodraží obsluha historicky rekordně objemného dluhu. Podle BlackRocku navíc i tak dojde příští rok k oslabení české koruny. Ta má znehodnotit zejména vůči dolaru, a to kvůli několikerému zvyšování úrokových sazeb v podání americké centrální banky, které zpevní dolar.

Společně s českým dluhem varuje BlackRock také před nákupem polského a maďarského dluhu. Dluhopisy polské, maďarské i české patří mezi letošní velké propadáky světových finančních trhů.

Lidé mají poslední dny na pořízení proti-inflačního Dluhopisu Republiky

Nejbezpečnější ochrany před inflací pro příští rok.

Ještě třii celé dny zbývají lidem v ČR, aby si pořídili spořící státní dluhopis, Dluhopis Republiky, v jeho proti-inflační variantě. Ten v současnosti představuje nejlepší bezpečný způsob, jak své úspory ochránit před inflací. Samozřejmě, úspěšnou investicí třeba do akcií lze získat desítky, ba stovky procent, jenže je s ní vždy spojeno nemalé riziko, že o své peníze člověk naopak přijde. To u Dluhopisu Republiky nehrozí. Světově významné ratingové agentury jako nedávno Fitch Ratings (zde) Česku i pro popandemické období ponechávají hodnocení dluhu na relativně vysoké, předpandemické úrovni.

Lidé, kteří si Dluhopis Republiky před rokem touto dobou pořídili, se letos dočkali úrokové sazby takřka 6,3 procenta (zde). Nejlépe úročené spořící účty bank v ČR přitom nyní vykazují úrok ani ne 2,6 procenta. Výnos na Dluhopisech Republiky je navíc kvůli pandemii osvobozen od daně.

Před rokem ministryně financí Alena Schillerová propagovala spořící dluhopisy jako výhodný vánoční dárek. Taková propagace si tehdy vysloužila četnou kritiku a posměch zejména na sociálních sítích, nicméně nebyla daleko od pravdy. I letos mohou lidé pořizovat Dluhopis Republiky až do doby těsně před Vánoci, konkrétně do 23. prosince.

Úrok na proti-inflačních Dluhopisech Republiky, které si lze nyní pořídit, se bude v příštím roce pohybovat nejspíše kolem pěti až šesti procent. Vypočítává se totiž na základě meziroční míry inflace platné v říjnu daného roku. Podle aktuální prognózy České národní banky bude průměrná inflace ve třetím čtvrtletí příštího roku dosahovat úrovně takřka pěti procent, ve čtvrtém čtvrtletí pak klesne ke čtyřem procentům.

Letos v říjnu dosáhla meziroční inflace úrovně 5,8 procenta, přičemž proti-inflační Dluhopis Republiky  vynáší zmíněných 6,3 procenta.

Zájemci si mohou daný Dluhopis republiky do 23. prosince pořizovat ve vybraných pobočkách České spořitelny a Československé obchodní banky a také prostřednictvím elektronického přístupu ke správě majetkového účtu (informace, jak jej zřídit https://www.sporicidluhopisycr.cz/cs/jak-investovat/elektronicky-pristup-ke-sprave-maj-uctu).

Západu hrozí „druhý čínský šok“

Před 20 lety Západ přijal Čínu do Světové obchodní organizace, a učinil tak svojí možná největší chybu vůbec.

Přesně před dvaceti lety učinil Západ podle mnohých možná svoji největší chybu vůbec. V čele s Washingtonem podpořil vstup Číny do Světové obchodní organizace (WTO). Členem se někdejší „dílna světa“ stala 11. prosince 2001. Vstup Západu způsobil šok, „čínský šok“, z něhož se dodnes nevzpamatoval.

Jenom Spojené státy přišly po vstupu Číny do WTO o miliony pracovních míst, neboť v očích nadnárodních firem ještě stoupla její atraktivita coby právě „dílny“. Průmyslové oblasti USA – Středozápad, Severní Karolina či Detroit – osiřely a jejich související politická polarizace v roce 2016 pomohla do Bílého domu Donaldu Trumpovi. Četní manuální pracovníci, typicky běloši středního věku, se toho ale mnohdy už ani nedožili, neboť „zemřeli v zoufalství“, jak říká laureát Nobelovy ceny za ekonomii Angus Deaton. Ztráta pracovního výdělku, a tedy ekonomického a společenského postavení je přivedla k nezměrnému pití i drogám, na dno zoufalství a nakonec na „onen svět“.

„Čínský šok“ vrcholil kolem roku 2010. Od první poloviny minulého desetiletí totiž sama Čína čelí stále výrazněji demografickému stárnutí. A vlivem svého mnohem citelnějšího zapojení do globalizovaného trhu, jež nastalo právě po vstupu do WTO, roste tamní životní úroveň, ale i nároky obyvatelstva. Oboje zásadně přispívá k tomu, že již prostě není „dílnou světa“. Tuto fázi svého rozvoje má za sebou. Teď už si může dovolit „ukázat svaly“ i geopoliticky. „Čínský šok“, jenž Západ ochromil, dodal říši středu potřebné kuráže a na základě získaného západního know-how nyní buduje ekonomiku, která technologicky, a nakonec proto tedy také vojensky bude moci plně konkurovat Spojeným státům.

Politicky polarizovaný Západ – polarizovaný z velké části v důsledku „čínského šoku“ – dosud stále hledá způsob, jak odpovědět. Polarizace jej vykořeňuje z toho, na čem ve druhé polovině 20. století tak úspěšně budoval svoji prosperitu. Stále podstatnější část jeho obyvatelstva se cítí globalizací zrazena, pročež se uchyluje k levému nebo pravému extrému. V celkovém zmatení hodnot vítězí populističtí politici. Na jedné straně slibují takřka nekonečné sociální jistoty – jejichž důsledkem je nebezpečně a leckdy až neudržitelně se prohlubující veřejný dluh. Na straně druhé se zaklínají, že s důsledky „čínského šoku“ a obecněji globalizace „zatočí“ vypjatým nacionalismem či ochranářstvím.

Příkladem druhého je Trumpovo vládnutí. Jeho administrativa vsadila na rozsáhlé zavádění cel, uvalovaných zejména, ale nejen, na čínský dovoz. A usilovala o rázné omezení přistěhovalectví. K tomu shodila ze stolu Obamovou administrativou rozjednanou úmluvu o transpacifickém ekonomickém partnerství (TPP). Tím Spojené státy Číně, která neměla být signatářem úmluvy, vlastně do značné míry obchodně přenechaly podstatnou část Asie a Oceánie.

Pro Trumpa úmluva představovala symbol éry „čínského šoku“, s jehož důsledky chtěl tolik skoncovat. Jenže tím připravil půdu pro možný „druhý čínský šok“. Stupňující se čínská dominance v asijsko-tichomořské oblasti je totiž důležitým podpůrným prvkem probíhajícího rapidního ekonomického a technologického vzestupu nejlidnatější země světa. Technologický rozvoj Číny v oblastech umělé inteligence, elektromobility či polovodičů může Západu již poměrně záhy přivodit právě „druhý šok“.

Rozklížený Západ stále nereaguje adekvátně. Jestliže adekvátní nejsou cla a přílišné bariéry imigraci, prohlubující se veřejný dluh také ne. Ten totiž zatím umožňuje překrývat stále zjevnější technologické zaostávání mnoha západních ekonomik. Dluhové maskování Západ stále udržuje v určitém nevědomí stran toho, jaký mu vlastně v Číně vyrostl rival. Klíčový Trumpův příznivý odkaz spočívá právě v tom, že se mu Západ z tohoto nevědomí podařilo vytrhnout, i když jen částečně. Trump Západu otevřel oči a ukázal na problém, ačkoli už nepředložil recept, jak mu čelit, a naopak jej vlastně zhoršil.

Nevědomí Západu plyne z toho, že se pod vlivem rostoucí prosperity druhé půle 20. století a pod vlivem triumfu ve studené válce až příliš zahleděl do sebe. Míní, že je neohrozitelný. Což je ostatně i jeden z důvodů, proč před dvaceti lety Čínu přijetím do WTO „vzal mezi sebe“.

Dnešní Západ je jiný, už zdaleka ne tak úspěšný a prosperující. Ve svém rozklížení se utápí v kulturních válkách, zmítán novými ideologiemi, které jej ekonomicky dále oslabují a usnadňují tak čínský postup vpřed na geopolitické šachovnici. Třeba v Evropě nese ideologické rysy jak euro, tak ambiciózní zelená agenda, označovaná jako „Green Deal“.

Ani po více než dvaceti letech existence eurozóny není spolehlivě doloženo, že by členské státy globálně hospodářsky posilovala. Spíše je oslabuje, zdá se, neboť mezi nimi hloubí příkopy, překrývané opět jen kypícím dluhem.  Zelená agenda EU dokonce vychází z předpokladu, že Evropa je natolik ekonomicky silná, že může jít v enormně nákladném „ozeleňování“ zbytku světa vzorem. Ve skutečnosti jde o nesmírný hazard. Neboť jestliže třeba právě Čína nebude přistupovat k „ozeleňování“ tak ambiciózně, proces klimatických změn se příliš nezmírní, tím méně zvrátí. Zato ale Čína ekonomicky a technologicky získá nad Západem a Evropou zvláště ještě více navrch, a uspíší tak nástup „druhého čínského šoku“, s nedozírnými ekonomickými, sociálními a geopolitickými důsledky. (20.12.2021)