Lisy

V starém Egyptě se víno a olej lisovaly v plachtách, které se zkrucovaly („ždímaly“) dlouhými pákami. Ve starém Řecku a Římě se postupně vyvinuly dva typy lisu, pákový a vřetenový. Vývoj pákového l. byl dokončen v 2. stol. př. Kr., l vřetenového asi koncem 1. století př. Kr. Zprvu se pák. lis pohyboval jen lidskou silou. Heron Alexandrijský popisuje a vyobrazuje ve svém spisu o mechanice (asi z 2. stol po Kr.) p. 1. pohybovaný kladkostrojem a jiný, u něhož se páka stlačuje vřetenem. Cato st. popisuje ve spisu o zemědělství (De re rustica, v 2. pol. 2. stol. př. Kr.), l., jehož páka se přitahuje rumpálem. Lehčí l. byly jen vřetenové; vřeteny se přitahovaly lisovací desky. Vřetenové l. popisují Heron, Vitruvius a Plinius st.

R. 1814 vynalezl Angličan J. White lis s diferenciálním vřetenem. Francouz B. Paillette si dal r. 1819 patentovat l. výstředníkový (exentrový).

Hydraulický l. První sestrojil Galileo Galilei, a obdržel na tento vynález dvacetiletou privilej benátskou. Tento l. upadl v zapomenutí a byl objeven znovu B. Pascalem (r. 1647) a poté r. 1795 angl. mechanikem J. Bramahem, ten ho také sestrojil.