Německá ENERGIEWENDE je konfrontována s novou problematikou – likvidací dosluhujících větrných elektráren

Stoupající spotřeba elektřiny v Německu se nachází v protikladu s nedostatečným růstem kapacit z obnovitelných zdrojů, které nestačí krýt ani výpadky způsobené odstavováním jaderných a uhelných elektráren. K tomu tento rok přistupuje další nepříznivý faktor - zahájení očekávané likvidace pevninských větrných eletráren, které dosluhují a přestávají být podporovány pevnými výkupními cenami, vyplývajícími z německého zákona o obnovitelných zdrojích energie (EEG) a garantovanými na dvacet let od zprovoznění.
Německý zákon EEG vstoupil v platnost 1. dubna 2000 a následně byl celkem pětkrát novelizován, přičemž mezitím stačil náležitě nabobtnat – z původních čtyř stran na aktuálních 154 stránek...! Poslední novelizace EEG proběhla koncem minulého roku a vstoupila v platnost 1. ledna 2021. Spolkový ministr hospodářství a energetiky Peter Altmaier (si) reformu zákona pochválil a nazval ji dokonce milníkem.  Jde totiž o první zahrnutí německých cílů uhlíkové neutrality do roku 2050 do německého zákona. Novelizovaný zákon také zbavuje výrobce zeleného vodíku povinnost platit příspěvky na obnovitelné zdroje energie - OZE. V Německu se proto očekává masivní rozvoj vodíkového hospodářství a ministr se také netají nadějí, že další země EU budou tento příklad následovat. Nicméně schválení v Bundestagu přesto neproběhlo zdaleka jednoznačně: převahou pouhých 357 hlasů PRO proti 260 hlasům, které hlasovaly PROTI.
Novelizovaný EEG sice vytváří právní rámec pro zvýšení kapacity pevninských větrných elektráren v Německu až na cílových 71 GW instalovaného výkonu v roce 2030, ale mnoho odborníků tento cíl zpochybňuje. Větrné elektrárny to nemají v Německu jednoduché, i když v poslední novelizaci EEG se zvýhodnila účast obcí na výnosech z provozu větrných elektráren. Příprava nových projektů se musí mnohde probíjet odporem místních obyvatel, ale také stále neprůchodnější houštinou zákonů a nařízení. V neposlední řadě nakonec rozhoduje ekonomická návratnost investice, která pro tento státem prosazovaný obor překvapivě aktuálně není zdaleka jednoznačná a rychlá.
K tomu přistupuje zahájení likvidace dosluhujících turbín.
Obr. Na příkladu v lednu zprovozněné nové větrné turbíny v Mnichově u Allianz Areny lze ilustrovat technický pokrok v posledních dvaceti letech: nová obří elektrárna je schopna zásobovat elektřinou téměř tři tisíce domácností a je čtyřikrát produktivnější než větrná elektrárna instalovaná v roce 1999 – ta je vlevo na fotografii, která zachycuje montáž posledního listu rotoru s délkou 69 metrů.                         
Prvním větrným elektrárnám v Německu dochází dech
Například v dolnosaském Alfstedtu byly prvního ledna letošního roku odstaveny a nyní jsou demontovány 3 větrné turbíny, které každý rok vyráběly 2 mil. kWh zelené elektřiny. Jak říká podnikatel Horst Mangers, který postavil a částečně i provozuje asi stovku větrných elektráren v Německu: „Tržní ceny elektřiny se v minulém roce pohybovaly pod 3 centy/kWh, částečně v několika měsících dokonce pod jedním centem, a za takovou cenu nemůžeme v Alfstedtu elektřinu vyrábět. Když se doma podíváte na svůj účet za elektřinu, tak tam stojí 30 centů a ty bys ji tady měl vyrábět za 3 centy?“ Při takové ceně může ze dne na den jakákoliv větší nutná oprava zlikvidovat ekonomickou podstatu projektu. Mangers je jedním z prvních německých podnikatelů v oboru výroby elektřiny z větru. Minulý rok postavil svou 99. větrnou turbínu a nyní z nich demontuje už desátou. Politikové jsou podle něj ustrašení a uchylují se hlavně k váhavosti a odkládání nutných opatření. Ministra Altmaiera Mangers nazval dokonce „hrobníkem Energiewende“. Celý minulý rok byl v branži plný očekávání, jak novelizace zákona vyřeší navýsost aktuální otázku obnovy technického parku větrných elektráren, případně nějaký model pokračování podpory jejich dalšího fungování – dožití. Novelizace zákona EEG je z pohledu provozovatelů větrných elektráren velkým zklamáním. Mangers upozorňuje také na fakt, že v místech dožívajících větrných elektráren je k dispozici mimo těžké betonové základy také další nutná infrastruktura – cesty, podzemní kabely, předávací stanice, připojení na blízké elektrické sítě.
Že mají větrné elektrárny omezenou životnost je jasné. Ale jsou vytvořená etablovaná místa, která se osvědčila pro větrnou energii. Jak tedy lze dosáhnout inteligentně rozumného následného využívání těchto míst? Moderní technologie zde mohou dosáhnout několikanásobku současné výroby elektřiny. Nejhorším řešením je: tato místa opustit a začínat jinde od nuly. Jasná koncepce této problematiky chybí.
Členka odborné komise pro Energiewende spolkové vlády Veronika Grimmová upozornila na fakt, že už samotné odhady spotřeby elektřiny spolkové vlády se rozcházejí s experty a pravděpodobně i s budoucí realitou. Spolková vláda ve svých plánech vychází ze stabilizované spotřeby elektřiny v Německu do roku 2030, s čímž komise pro Energiewende nesouhlasí. Nastupující elektromobilita, rostoucí podíl topení pomocí tepelných čerpadel, vodíková strategie EU i Německa – to vše podporuje spíše Grimmovou v jejich odhadech, že do roku 2030 může spotřeba elektřiny v Německu stoupnout až o 30 procent... a s „Altmaierovou“ novelizací EEG to prostě nemůže fungovat. Tomu nasvědčuje samotný fakt, že příspěvek na podporu OZE, kterým se financují náklady Energiewende, zůstává součástí ceny elektřiny pro spotřebitele (domácnosti). To dalšímu rozvoji Energiewende neprospívá. Už nejméně tři roky není v žádné evropské zemi tak drahá elektřina jako v Německu. Další nutné investice do OZE i náklady likvidace jaderných a uhelných elektráren tento trend ještě zesilují. A tolik potřebný rozvoj OZE v posledních letech u větrné energie, která je pro Energiewende nejdůležitější, výrazně zpomalil. V roce 2020 se postavilo v Německu jen 200 nových větrných turbín. Volker Quaschning – profesor regenerativních energetických systémů na vysoké škole pro techniku a hospodářství HWT Berlín upozorňuje, že vlna demontáží větrných turbín, kterou novelizace EEG příliš neřeší, může vrhnout Energiewende klidně o několik let zpátky. Zejména pokud bilance nově stavěných a demontovaných větrných elektráren se stane negativní, což reálně hrozí... a pak už se podle něj může jakákoliv diskuze o ochraně klimatu v Německu stát bezpředmětnou.
I přebudování na zdroj zeleného vodíku je nesnadné
Ve šlesvicko-holštýnském Ahrenshöftu produkují už dvacet let čtyři větrné elektrárny 9 mil. kWh elektřiny ročně – čtyřikrát více než spotřebuje obec. Proto zelenou elektřinu využívá také přilehlý provoz zpracování odpadů z oblasti celého severního Fríska. Přebytečná elektřina by nyní mohla být přesměrována na výrobu zeleného vodíku a mohla by tedy podpořit kýženou akumulaci energie. Z hlediska životnosti mechanických dílů těchto čtyř větrných elektráren by zařízení mohla podle odhadu znalců fungovat ještě dalších 12 až 23 let podle jednotlivých typů. Obyvatelé obce tyto větrné elektrárny akceptují a na výnosech z jejich provozu se i podílejí. Po odstavení od sítě ale přesto nastane konec využívání větrné energie v Ahrenshöftu - žádné další větrné elektrárny zde nejsou plánovány. Provozovatel měl s obcí nájemní smlouvu jen na dvacet let a tím to končí. V územním plánu z konce roku 2020 již na místě současných čtyř elektráren zejí jen bílá místa. Větrné elektrárny zde již nejsou povoleny.
V nejbližších letech dosluhují větrné kapacity v objemu 16 GW
V příštích čtyřech letech skončí v Německu podpora EEG pro pevninské větrné elektrárny s celkovým výkonem 16 GW (= necelých 8 ‚Temelínů‘ instalovaného výkonu)! Téměř dvě třetiny z nich nemohou být nahrazeny novou technikou. V novelizovaném zákoně EEG 2021 sice existuje možnost pokračování podpory na základě veřejných soutěží dosluhujících větrných elektráren, ale v optimálním případě maximálně do konce roku 2022 a maximální rámec je stanoven na 1,5 GW v roce 2021 a 1 GW v roce 2022. Nejvyšší hodnota podpory přitom činí 3 až 3,8 eurocentů na 1 kWh. Podmínky veřejných soutěží přitom teprve stanoví Bundesnetzagentur do 30. června 2021. Nezávisle na systému veřejných soutěží přecházejí dosluhující větrné elektrárny po uplynutí 20leté lhůty garantované výkupní ceny již od 1. ledna 2021 automaticky do systému návazné podpory, ovšem jen ve výši 1 centu/kWh, která bude postupně klesat na 0,25 centu/kWh. Vyplácena bude pouze do konce roku 2021. To je dost malá „překlenovací náplast“. Zbývající alternativou je ještě tzv. „Direktvermarktung“, tedy přímý prodej na trhu, který ovšem vyžaduje použití vyspělých a moderních měřících systémů. K dosluhujícím větrným elektrárnám dodává prof. Quaschning: „Jde o něco, co jsme prakticky všichni spolufinancovali. A proto by s tím mělo být skutečně zodpovědně zacházeno. Kapitál, který jsme do toho vložili, musí být optimálně využit!“ Boj za záchranu tedy pokračuje, ale vyhlídky na úspěch jsou zatím nepatrné.
Německo má nejvyšší cenu elektřiny
Jedním z konkrétních výsledků Energiewende je jistě také nejvyšší cena elektřiny pro domácnosti ve srovnání se všemi vyspělými zeměmi světa. Mezi evropskými zeměmi drží Německo již nejméně tři roky stejný primát. Aktuálně se její cena pohybuje okolo 30 centů za kWh, to je zhruba trojnásobek nejnižší evropské ceny elektřiny v Bulharsku: 9,97 centů/kWh. Průměrná cena elektřiny pro domácnosti v EU osciluje okolo 21 centů a za posledních deset let vzrostla o třináct procent – v Německu ale za stejné období o dvacet procent. Asi dvě třetiny německé ceny elektřiny jsou tvořeny daněmi, příspěvky na OZE a síťovými poplatky za elektrické sítě.
Každý rok plyne v Německu prostřednictvím příspěvků na OZE (v souladu s EEG) 30 miliard eur od spotřebitelů elektřiny k investorům a provozovatelům zařízení na výrobu OZE. Příliš mnoho peněz na financování nástroje, který se míjí svým účinkem.
Zdeněk Fajkus, Mnichov, pramen: plusminus (ARD)
Zdroj: CzechIndustry 1/2021
Obr. malý. Původní dominanta příjezdu do Mnichova po dálnici ze severu u fotbalového stadionu Bayern München - Allianz Areny, zprovozněná v roce 1999. Listy rotoru jsou poloviční délky ve srovnání s obří sestrou na druhé straně dálnice.   Foto: SWM