Od smrti k novému životu 21: Ze záhrobních tajů III.

Mistr praví: „Jste zvyklí, že v této síni dostává se vám poučení ze záhrobí a proto zemřelí vaši přátelé vysílají k vám své myšlenky i svá fluida lásky. Vzpomenou-li vás, děje se tak proto, že i vy vzpomínáte jich a ten vzájemný styk příbuzných, sympatických sil uskuteční projev.

Kruh náš se opět otevírá a já vidím bratra, který praví: „Mým úkolem jest dávati vám zprávy z duchovní říše o tom, co duše vaše prožívá. Víte dobře, že jsem dříve nevěřil ve znovuvtělení. Představoval jsem si, že bych ztratil dítky své, ženu svou; nyní arciť prohlédl jsem a vím, že jsme to vždy my vespolek, ba vím i, že duše našich dítek v noční době s námi hovoří. Dítě mé, ten malý hoch, který byl tak bujný, divoký, jehož jsem zvláště tak miloval pro jeho bujnou povahu, když sní sladký dětský sen, duše jeho osvobozena pout ji svírajících, vznáší se vzhůru, tj. probouzí se v něm skryté vědomí. Tímto vědomím jsem tak úzce spojen s dušičkou jeho, že pociťují stále otcovskou lásku k němu, varuji ho a probouzím v něm dřímající dobro a povznáším také jeho rozum.

Avšak za tou malou dušičkou v lidském jeho vědomí skrývá se ještě větší pochopení, na které rovněž má vliv, a nikoli pouze já, nýbrž mnohem vyšší bytosti tvoří duchovní základ v něm.

Vrátí-li se dušinka jeho po procitnutí opět do své schránky, myslí si můj hošík, že měl krásné sny a lituje, ba mnohdy i do pláče se dá, že si nemohl zapamatovati, o čem se mu zdálo. Duše jeho však dobře o tom ví.

Zkoušel jsem to i se synkem starším, ale bohužel u toho ještě dlouho bude trvati, než své vědomí tak zjemní a vyjasní, aby mohl vnímati má poučení; ale přijde i jeho doba, protože my přece nepočítáme čas tak, jak vy na zemi. Vám se zdá býti den, rok dlouhý a století pokládáte za velikou dobu, my však zde nemáme takových lhůt, neznáme ani minulosti, ani budoucnosti, nýbrž jen přítomnost, to jest minulost i budoucnost splývá nám v jedno s přítomností.

A proto se nedivte, že duchovní člověk, jehož duch – ač sevřen v poutech tělesných – chápe již duchovní život, zná minulost i budoucnost svou, protože dovede v ní čísti jako v otevřené knize.

Setkáte-li se s jasnovidcem, kterých je mnoho ve vašem světě a tážete-li se ho na svou budoucnost a on ochotně vám vše poví, věřte, že není pravým jasnovidcem, duchovně zrozeným člověkem. Kdyby skutečně měl tak otevřený zrak a minulost, přítomnost i budoucnost viděl, mlčel by. Zákonem božím zahalena jest nám budoucnost, a kdo jasnovidným jest, musí znáti zákony, a proto nebude jich nikdy rušiti.

Člověk, který mluví o budoucnosti, sděluje pouze pravděpodobnost, a to medijním způsobem a někdy skutečně se vyplní jeho proroctví.

Pravý jasnovidec, duchovní člověk, neprozradí vám však budoucnosti, protože zná Zákony, ale má takovou moc, že vám může prospěti a odvraceti od vás to, co nemusíte trpěti určenou karmou, to jest, co si sami zbytečného ukládáte na bedra svá. Tedy vésti vás může radou svou, aniž by vám prozradil, co vás očekává.“

Bratr mizí i duše, které přítomny byly jeho řeči. Pozorovala jsem, že i tyto duše naslouchaly jeho sdělením. Také v duchovní říši snaží se každá duše nabýti vědomosti jak poučováním, tak i chápáním, vždyť i ji tam k tomu vede touha. Právě tak i ve vás, ve vaši duši kotví touha po vyšším vědění, a jsou to trvalé city, nikoli pocity, které by mizely jako pára při smrti člověka. Jsou to city, které sídlí v duši a čím jemnější duši máte, tím větší máte sílu citu.

Proto rozumějte i tak citu lásky, to jest nejednejte jen dle svého citu, nýbrž hleďte vyvinouti v sobě takovou sílu, abyste mohli milovati vše, co Bůh stvořil. Poznáte pak, že my pěstujeme jen sílu, sílu dobra a sílu lásky, a že síly tyto nikdy zaniknouti nemohou.