Od smrti k novému životu 31: Symbol ze záhrobí (Vidina)

Stojíme v květnatém, rozsáhlém údolí. Přede mnou vedou křišťálově bílé stupně vzhůru. Vstupuji na první stupeň a vidím, jak se vede těm, kteří slabou duši majíce, zemřeli bez poznání nejvyššího cíle.

Stupně zmizely a já stojím náhle v temném, šerém prostoru, v nějaké rozsáhlé kobce, kde se všech stěn vůkol vyvěrá voda, a kde i z půdy tryskají prameny. Voda leskne se jako stříbro zlatem promísené. Všude kol mne ticho, a nikde živé bytosti.

Náhle objevují se šedé stíny, přibližují se ke mně, ale zdá se, že mne nevidí. Plíží se kol pramenů, žádný z nich však nepřiblíží se k vodě, a já mám dojem, kdyby některý jen rukou svou vložil do pramene, že jeho vzhled by se ihned zjasnil.

Velká tíseň se mne vzmáhá a táži se sám sebe: Což nemohu pomoci těmto bytostem, vždyť vím, že kapka živé vody by vyjasnila jejich pochopení. Nikdo jim pravého poznání přece neodpírá, ony samy však – zdálo se - o ně nedbají. Dostává se mi vnuknutí, abych k nim z hloubi srdce svého projevil lásku a povzbudil k tomu i celé naše sdružení. Výchvěvy ty způsobí, že nabudou poznání. Činíme tak a pomáháme jim zde v té neblahé prostoře.

Vše zmizelo a nastalo mrtvé ticho. Stojím opět na prvním stupni. Napadá mne, abych vstoupil na stupeň druhý a přijdu ve sféru, kde dlí ti, již hledí světlu poznání vstříc.

Otevírá se přede mnou prostor, nikoli však temný, nýbrž světlem prozářený a voda jen jediným pramenem vyvěrá a tryská vzhůru; zde vidím, že bytosti, které tu jsou, pochopily, že pramen ten je pramenem živé vody a rostu do výše k ní.

Vše opět zmizelo a já vím, že není radno, nahlížeti výše tam, kde Kristova láska vane, zahalujíc vše, a kdo vkročí do oněch posvátných síní, jest blaženosti pln. Tato láska i k nám sahá, září nám vstříc a my v ní vzpomínáme všeho dobra. Do našeho srdce vstupuje skromnost, oddanost a láska k bližnímu. Předsevezmeme si, že nenecháme skanouti s oka bližnimu slzu, kterou bychom mohli rukou lásky setříti, neb hledáme dobro, které by nás lepšími mohlo učiniti, ale nevidíme, že nám samo v ústrety přichází.

V tento den, kdy jsme spojeni s těmi, kteří prohlédli a kdy i oni poznávají, co opomenuli v životě učiniti, slibme si, že nenecháme si ujíti ani jednoho dobrého činu. Věčná láska nechť rozjasní vše, co dobrého v nás!