Od smrti k novému životu 36: Styk s fysickou plání II. v den dušiček

Vidím kruh duší a našeho Mistra, který celý kruh chrání svými fluidy lásky.

Kruh se otvírá a šíří do veliké dálky, a v něm jsou jasné duše krásného vzhledu.

Hle, náš bratr V. praví: „Jsem mezi vámi.

Přicházím poděkovati Tobě za vzpomínku. Tys jediný na mne vzpomněl s láskou a upřímností, kdežto má rodina nevzpomíná mne ode dne odchodu mého ze světa. Jen jedno z mých dítek vzpomnělo mne a rozžalo malou svíčku na hrobě mém a pomodlilo se vroucně „Otče náš“ za svého otce.

A já tak lpěl na těch dětech, že zdráhal jsem se uvěřiti v znovuvtělení, protože jsem se bál odloučení se od nich v příštím vtělení. Sotva však jsem skonal, již mne děti mé ani neznají. Ale vím, že duše jejich sejdou se se mnou a poznají mne.“

Bratr V. zmizel a objevuje se nám naše drahá N. Je tak krásná a jasná. Sama k nám promlouvá:

„Díky vám, duše drahé, za tak mnoho lásky a upřímných vzpomínek. Procházím mezi vámi a líbám vás na čela všecky, všecky a všem děkuji! Věřte, že mi jest možno pracovati pro váš kruh v Nekonečnu.

Nepředstavujte si to tak zcela jiné, než ve světě se děje. Vždyť jsme jedno, náš život zrcadlí se tam nahoře a naše činnost může vás povzbuzovati, můžeme vám raditi a dávati dobrá poučení.

Hle, koho vám ještě přivádím: Je to čistá duše našeho chráněnce, malého R., je krásná bílá.

Vzala jsem ji pod svou ochranu, ač nás zde všechny chrání Bůh, ale ujala jsem se jí proto, aby nebloudila. Je mi zde druhem, spolu procházíme sférickými sady a poučujeme jeden druhého.

Tážete se jak?

Čteme ze svých zkušeností získaných na zemi a luštíme tak jednu záhadu za druhou. Nyní již dobře vím, proč jsem musela vytrpěti to nebo ono i proč mi nebyl popřán takový věk, abych mohla plně prožíti svůj život, apod.

Jdeme stále hlouběji v porozumění a blížíme se tak Bohu, svaté velké Pravdě.

Tážete se, jak může duše R. starati se o své rodiče?

Vysvětliti vám to nemůže, ale mohu tak učinit já, která vidím jeho činnost. Oblétá je, prochází srdcem jejich svými fluidy lásky, a když otec svěsí hlavu a myslí si: Proč právě R. mne opustil? Hladí jeho tvář, líbá ho a poukazuje na svého bratříčka: Otče, máš dva syny, a duše naše spojena jsou páskou čistou a mocnou. Miluj ho, protože tím i mne miluješ a klid vstoupí do duše tvé!

Mizí nyní. Ještě nachyluje se k naší R., líbá ji na čelo a praví: „Ty, sestro má, budiž požehnána; vezmi část mé velké lásky duchovní, aby stále tvé srdce napájela tímto svatým zdrojem.“

Zmizelo vše. Nyní přicházejí naši přátelé. Ke každému z vás tulí se duše jemu nejbližší – nikoli rodem, nýbrž sympatií.

Zde teprve se přesvědčíme, že svazky sympatické jsou silnější pásek krevních a měli-li jste svého přítele, matku, syna tak velice rádi, nebyla to ta krev, nýbrž sympatická síla jedné bytosti ke druhé. Ta nehledí, jak spojeni jste, a jen dle síly sympatie miluje.

K našemu bratru P. sklání se čistá, jasná bytost. Praví k němu: „Budiž tobě dík za tvou sympatii. Nezapomeň, že mohu tě v každé době síliti a tvoji lásku spláceti tobě láskou duchovní všemocnou. Líbám tě na čelo, a když budeš trudné mysli, vzpomeň na toto políbení. Vykouzli si je, a čím jasněji představovati si je budeš, tím účinnější bude.“

K naší sestře sklání se její matka: „Dcero má, kdybys věděla, jakým štěstím oplývám, děkovala bys Bohu za mé probuzení.

Pocítila bys mou blízkost, protože jsem ti bližší než za živa a v pravdě matkou. Děkuji Ti za veškeru lásku a shovívavost Tvoji. Nyní vím vše, i když jsem tě něčím ranila, věř, že vše to bylo jen z lásky.“

U K. poznávám otce jejího. Klade ruce na hlavu její a žehná jí. Praví: „Věř, dcero má, ochraňuji syna tvého; kdykoli si vzpomeneš, aby Bůh ho chránil, pomysli, že i já mám ten úkol svěřen do nejvyšší Síly nás vedoucí.“

I k naší V. se sklání bytost, za kterou se modlívá, vždyť jí byla tak blízkou a něžná ta bytost, přítelkyně její praví k ní: „Poznáváš mne? Nyní teprve jsem šlechetnou tvou duši pochopila a ocenila. Šlechetnou duší blížíte se k nám.“

Velice jasná bytost stojí zde. Sklání se k S. a praví: „Poznáváš mne? Jsem váš přítel S. Ty často na mne vzpomínáš, oceňuješ mou duši a já používám této příležitost, kdy vaše myšlenky upjaty jsou vzhůru a duše naplněny posvátnou touhou, a tehdy přicházím vám žehnati. Jsem spojen s vaší N. a pracuji ve vašem velkém Kruhu.“

Vše mizí a Mistr nám káže, abychom utvořili kruh a vzpomněli na ty, kteří nám jsou nejbližší.