Potvrzeno. Loni v listopadu dováželo Česko převážnou většinu plynu z Ruska

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

Ukazují to nová data ČSÚ

Česká republika loni v listopadu dovezla zemní plyn celkově v objemu v přepočtu 270 tisíc tun, v hodnotě 4,8 miliardy korun. Valná většina přitom byla z Ruska, potvrzují nově zveřejněné údaje ČSÚ dřívější spekulace.

Necelých 188 tisíc tun z uvedeného objemu – v hodnotě 3,4 miliard korun – totiž pocházelo právě z Ruské federace, uvádí ČSÚ (viz tabulka níže). Ještě o měsíc dříve, v říjnu 2024, přitom Česko mělo z Ruska jen necelých 100 tisíc tun plynu. Loni v listopadu tak Česko odběr z Ruska meziměsíčně navýšilo o takřka 90 %.

V listopadu 2023 Česko dovezlo z Ruska přibližně 90 tisíc tun plynu. Meziročně tak loni v listopadu nárůst představoval přibližně 110 %.

V listopadu 2023 činil podíl ruského plynu na jeho celkovém dovezeném objemu přibližně 23 %, v listopadu 2024 už to bylo zhruba 70 %.

Například v létě 2023 činil podíl ruského plynu na jeho celkovém dovozu jen necelá 3 %. Vláda tehdy uvedla, že Česko nemá ani molekulu plynu z Ruska. Ještě když to tvrdila, v říjnu 2023, se začal objem i podíl dováženého ruského plynu výrazně zvyšovat, nakonec až na podíl oněch zhruba 70 % loni v listopadu.

Od začátku letošního roku by Česko prakticky žádný ruský plyn již dovážet nemělo, neboť Ukrajina neumožňuje jeho tranzit přes své území. Do Česka ruský plyn proudil ze zemí, které byly saturovány právě zejména ruským plynem přepravovaným přes Ukrajinu, zejména ze Slovenska.

Slovensku hrozí, že mu Ukrajina po plynu i dodávky ropy

Mohlo by se to týkat ale i Česka

Slovensku hrozí, že mu Ukrajina po benzínu zastaví i ropu. Ukrajinští poslanci chtějí prosadit legislativu, jež by zakazovala také přepravu právě ruské ropy. Zákon předkládá bývalý prezident Ukrajiny Petro Porošenko.

Vypnutí ropných dodávek by byl značný problém i pro Maďarsko. A potenciálně i pro Česko, ale to se chce v polovině letoška od dodávek Družbou definitivně odpojit. Je možné, že Ukrajina načasuje zastavení dodávek právě někdy na polovinu roku, aby Česko „ušetřila“. A také Polsko, které vlastní česká rafinérie.

Pokud by Kyjev vypnul ropu Slovensku a Maďarsku, obě země by se zřejmě pomstily a odpojily Ukrajiny od svých dodávek elektřiny. Ty představují zhruba dvě třetiny loni mohutně navýšeného ukrajinského dovozu elektřiny. Kyjev jej musel navýšit z důvodu fatálního poškození vlastní energetické infrastruktury v důsledku těžkých úderů ruského letectva. Je otázkou, zda by Polsko, případně i Česko, bylo možné na Ukrajině kompenzovat výpadek v dodávkách elektřiny po odpojení slovenského a maďarského dovozu.

Ukrajina pro letošní rok již neprodloužila smlouvu s Ruskem o přepravě zemního plynu přes své území. Ruskou ropu však stále přepravovat umožňuje.

Česko si musí připravit 260 miliard ročně navíc

Trump potvrdil, že bude žádat, aby země NATO dávaly na obranu 5 % HDP. Mnohé země EU ale možná ztratí vůli na Ukrajině dále válčit, když už budou muset boje platit ze svého, ne z amerického; i to Trump zřejmě testuje

Zvolený americký prezident Donald Trump potvrdil, že bude chtít po členských zemích NATO, aby dávaly na obranu 5 procent HDP.

Pro představu, pokud by tento požadavek platil už letos rok, bude Česko muset na obranu dávat místo nyní plánovaných zhruba 160 miliard korun hned přibližně 420 miliard korun. To je nárůst o 260 miliard. Což dokonce o přibližně dvacet miliard převyšuje schodek státního rozpočtu, jak je na letošek plánován.

Vlastně se tak konečně ukáže, jaké je skutečné odhodlání českých i evropských politiků dále na Ukrajině válčit. Pokud totiž by Česko mělo kvůli výdajům na zbrojení buď razantně, ve stovkách miliard omezit své výdaje jinde, nebo hospodařit s půlbilionovým schodkem, mohou se i nyní zdánlivě neochvějně odhodlaní podporovatelé pokračování války začít „cukat“. A začnou proto třeba podporovat rychlé ukončení bojů, byť pro Ukrajinu nevýhodné, a vytvoření „armády EU“, namísto NATO.

Protože různé fondy na poválečnou obnovu Ukrajiny, stejně jako peníze na potenciální „armádu EU“, by byly financovány z unijních rozpočtů, nikoli ze státních rozpočtů jednotlivých evropských zemí. A z unijních rozpočtů a z unijního půjčování tolik „krev neteče“, pokud vůbec.

Jenže Trump fakticky žádá navýšení výdajů na obranu právě ve státních rozpočtech, nikoli v tom unijním. Což je logické. NATO není EU.

Trumpův plán je tedy docela mazaný, byť odráží vlastně přirozený stav věci: začněte konečně pořádně za válku na Ukrajině platit, podobně jako USA. Konkrétně českým politikům vlastně Trump říká: zaplaťte o dalších 260 miliard ročně více, chcete-li bezpečnostní záruku NATO, tedy USA.

Navýšení budou muset pod pohrůžkou nadcházejícího amerického prezidenta uskutečnit i další země NATO, s výjimkou Polska, které 5 procent HDP plánovalo na obranu dávat už před Trumpovým zvolením.

Takovéto navýšení se bude řadě evropských zemí NATO pochopitelně zajídat. Protože najednou budou muset na válku na Ukrajině a související zajištění bezpečnosti vydat daleko více ze svých státních rozpočtů. Už se nebudou moci spoléhat na rozpočet USA či na unijní půjčování, kde se zase vezou na hřbetu především Německa.

Uvidíme – a Trump s námi -, do jaké míry svá silná slova na podporu Ukrajiny myslí vážně a zda jsou ochotni je podepřít také činy – tedy hlavně činem v podobě citelně navýšené platby z vlastního, státního rozpočtu. Uvidíme, zda to nakonec nejsou od evropských politiků ani tak slova silná jako spíše jen silácká.

Maďarsko a Slovensko poskytují pouze dvě třetiny ukrajinského dovozu elektřiny

Dovoz, který loni mohutně narostl kvůli ruským úderům na energetickou infrastrukturu. Česko je jistý; loni navýšilo svůj vývoz elektřiny jak na Slovensko, tak zejména – a nezvykle – do Maďarska 

Ukrajina loni výrazně navýšila dovoz elektřiny z EU. Jejím největším dodavatelem se přitom stalo Maďarsko. Kyjev loni navýšil dovoz elektřiny z EU hned 5,5násobně v porovnání s rokem 2023. Maďarsko zodpovídalo za téměř 40 % veškerého ukrajinského dovozu elektřiny, uvádí maďarský finanční server Portfolio.hu.

Budapešť přitom zase nebývale navýšila svůj vlastní dovoz elektřiny z Česka, jak plyne z dat ČSÚ. Maďarsko výrazně navýšilo svůj elektřinu vývoz na Ukrajinu od loňského jara, kdy ukrajinskou energetickou infrastrukturu poškodily těžké letecké údery ruského vojska.

Z Česka loni Maďarsko odebíralo nezvykle vysoké množství elektřiny, v období od ledna do října 2024 dohromady za 3,6 miliardy korun v čistém vyjádření. Ještě roku 2023 Maďarsko nemělo z České elektřiny ani za korunu. Více už loni Česko vyváželo jen na Slovensko a do Německa, což jsou ovšem tradičně největší zahraniční odběratelé elektřiny české elektřiny – na rozdíl od Maďarska.

Česko loni od ledna do října navýšilo také svůj vývoz elektřiny na Slovensko, být mírně. Hodnota tohoto exportu umožní stoupla o 14 %. Slovensko je přitom druhým největším zahraničním dodavatelem elektřiny na Ukrajině po zmíněném Maďarsku.

Budapešť s Bratislavou tak nyní dohromady pokrývají dvě třetiny markantně navýšeného ukrajinského dovozu elektřiny.

Slovensko ovšem hrozí, že svou dodávku elektřiny Ukrajiny opustí, protože letos k 1. lednu skončil tranzit ruského zemního plynu právě na Slovensko, z menší části i do Maďarska. Maďarsko ovšem vypnutím elektřiny Kyjevu nehrozí. Má převážnou většinu dodávek plynu z Ruska zajištěna skrze Turecko a Balkán. Navíc Ukrajina stále Maďarsku umožňuje tranzit ruské ropy přes své území.

Souhrnný přebytek zahraničního obchodu ČR poprvé v historii překonal psychologickou hranici 200 miliard korun

Hlavně díky vývozu aut

Zahraniční obchod České republiky loni zažil rekordní rok. V listopadu 2024 vykázal přebytek 23,6 miliardy korun. Loňský listopad tak byl desátým měsícem roku, kdy byl zahraniční obchod ČR v přebytku. Schodek loni zatím vykázal pouze v jediném měsíci, a to v červenci. Loňský listopad je současně prvním měsícem od vzniku novodobé České republiky roku 1993, kdy kumulovaný výsledek zahraničního obchodu v daném roce vykázal přebytek přesahující psychologickou hranici 200 miliard korun.

Za měsíce leden až listopad 2024 totiž souhrnný přebytek činí 219,1 miliardy korun. Prosincová salda zahraničního obchodu bývají zpravidla záporná, nicméně i tak lze předpokládat, že za celý loňský rok zahraniční obchod poprvé v historii vykáže přebytek přes 200 miliard korun. Finální čísla zveřejní ČSÚ začátkem února.

Výsledek zahraničního obchodu v listopadu 2024 předčil očekávání analytiků. Ti oslovení agenturou Bloomberg očekávali ve střední hodnotě svých odhadů přebytek 18,6 miliardy korun, tedy o pět miliard horší resumé.

Tahounem zahraničního obchodu byl i loni v listopadu vývoz automobilů. Hodnota vývozu aut loni v deseti z jedenácti měsících roku, za něž byla zatím data zveřejněna, překonala psychologickou hranici 100 miliard korun. Pouze v červenci 2024 činila „jen“ necelých 86 miliard. V listopadu 2024 Česko vyvezlo auta za 121,6 miliardy korun, což je čtvrtý nejlepší výsledek historie.

Vývozu tuzemských aut svědčí oživování spotřeby v zahraničí, které je v dalších zemích EU zpravidla výraznější než v Česku. Tuzemské automobilky přitom nabízejí takové vozy, o něž je nadále zájem, a to i při celkově, evropsky i globálně, poměrně chabé poptávce po automobilech a zostřené konkurenci ze strany asijských a amerických výrobců, zejména těch činných v oblasti elektromobility.

Českému zahraničnímu obchodu loni v listopadu svědčily také poměrně nízké ceny ropy a zemního plynu – nízké zejména na poměry uplynulých několika let –, které zlepšují bilanci českého zahraničního obchodu proto, že Česko je čistým dovozcem těchto základních energetických surovin.

Česko vyváží do Ruska více piva než před invazí na Ukrajinu

O zhruba dva miliony půllitrů – Za rok 2024 by měla být finanční hodnota vývozu českého piva do Ruska historicky rekordní, poprvé atakuje miliardu korun

Česko loni od ledna do října vyvezlo do Ruska takřka 33,1 tisíce tun piva. To odpovídá bezmála 62 milionům půllitrů. Rusko tak bylo v uvedeném období roku 2024 třetí nejvýznamnější destinací odbytu českého „zlatavého moku“. A to po Německu a Slovensku. Hodnota českého piva loni vyvezeného do Ruska odpovídala zhruba 13,3 koruny na půllitr, což je srovnatelné se spotřebitelskou cenou baleného piva v českých obchodech. Hodnota do Ruska vyvezeného piva totiž loni od ledna do října činila mírně více než 819 milionů korun. Údaje vyplývají z dat ČSÚ.

Vývoz českého piva do Ruska se tak roku 2024 meziročně zvýšil. Za prvních deset měsíců roku 2023 totiž Česko vyvezlo do Ruska jen zhruba 26 tisíce tun. Loňský meziroční nárůst tedy za období od ledna do října odpovídá více 27 procentům. Narostla i hodnota vyvezeného piva, a to o zhruba 40 procent, neboť za prvních deset měsíců předloňského roku hodnota piva vyvezeného do Ruska činila jen přibližně 584 milionů korun.

Vývoz českého piva do Ruska v posledních letech trendově narůstá. Vždyť od ledna do října roku 2019, což byl poslední „běžný rok“, před pandemií covidu a invazí Ruska na Ukrajinu, odpovídal český vývoz piva do Ruska 32,5 tisíce tun. Hodnota vývozu byla nižší výrazněji, neboť dosahovala jen necelých 613 milionů korun. To odpovídá jen lehce více než 60 milionům půllitrů.

Navzdory invazi a souvisejícím západním sankcím tak loni Česko vyváželo do Ruska o bezmála dva miliony více půllitrů piva, a to v hodnotě, jež historicky vůbec poprvé atakuje hodnotu jedné miliardy korun.

Česko je tak společně s Německem největším zahraničním dodavatelem piva do Ruska, jak dnes informuje agentura RIA Novosti i tuzemská ČTK.

Na ukončení přepravy ruského plynu přes Ukrajinu nejvíce prodělá sama Ukrajina, ne Rusko

Varují tak britští experti. Rusko totiž navýší své dodávky plynu námořní cestou, například do Francie, Španělska či Belgie, takže Ukrajinu „obejde“

Na ukončení ruského tranzitu plynu přes Ukrajinu doplatí nejvíce sám Kyjev, plyne z výpočtu britské společnosti Capital Economics, jejž cituje agentura Bloomberg. Do EU bude ruský plyn proudit v poměrně velkém objemu nadále, byť dráže, a to námořní cestou ve zkapalněné podobě.

Loni byl dovoz ruského zkapalněného plynu do EU historicky rekordní. Nahrazuje tak dosavadní cestu přes Ukrajinu na Slovensko – a bude i nadále, v ještě větším rozsahu. Místo Ukrajiny, která vydělávala na tranzitních poplatcích, nyní na ruském, námořně dodávaném plynu vydělají němečtí a francouzští překupníci.

Francie byla už loni největším odběratelem ruských fosilních energií v EU, větším než Maďarsko nebo Slovensko, jak plyne z dat finské výzkumné instituce CREA. Francie přitom část ruského plynu získaného námořní cestou přeprodává do zemí východní Evropy, i do Česka, jak loni koncem roku agentuře Bloomberg přiznalo francouzské ministerstvo energetiky.

Výsledek tak může být skličující hlavně pro Ukrajinu. Do EU totiž bude ruský plyn putovat ve velkém nadále, ale Kyjev už z toho nebude mít tranzitní poplatky.

Podle zmíněné analýzy Capital Economics přijde Ukrajina ukončením tranzitu o 0,5 % HDP. Bude tedy “bita” dvojnásobněji silněji než Rusko, jež ztratí jen 0,25 % HDP. Slovensko pak přijde o 0,3 % HDP, dopadne tedy pořád lépe než Ukrajina.

Proč bude ruská ztráta tak relativně malá? Protože bude ještě více plynu dodávat námořně, například skrze německého překupníka, státní podnik SEFE, do Francie, Belgie či Španělska. Moskva také dále navýší svůj potrubní export plynu do Číny.

V Česku mezi lety 2021 a 2023 přibylo 100 000 lidí s těžce rozvrácenou životní úrovní

Plyne tak z dat Eurostatu. Plná parkoviště před obchodními centry nebo návaly na horách nemají žádnou vypovídací hodnotu

S přelomem roku přišel politický a mediální establishment České republiky s novou mantrou. Češi se prý mají dobře, akorát si to neuvědomují. Jako by si tedy s příchodem volebního roku zadali úkol, o tom Čechy přesvědčit. V novoročním projevu se podobně vyjádřil ostatně i prezident Pavel. Tomu k ještě většímu štěstí českého národa schází hlavně euro, byť za problém označuje třeba i ekonomickou rozdílnost jednotlivých regionů.

Inu, nechme tedy mluvit čísla.

Mezi lety 2021 a 2023 v Česku přibylo zhruba 100 tisíc lidí, které sužuje těžká materiální a sociální deprivace. Vyplývá to z dat Eurostatu. Loni jejich počet pravděpodobně dále narostl.

Zdaleka ne každý v této zemi tedy pociťuje alespoň stagnaci své životní úrovně a životní úroveň alespoň těch sociálně nejzranitelnějších se dokonce znatelně zhoršuje. Údajně plná parkoviště před nákupními centry z hlediska opravdového experta nemají žádnou vypovídací hodnotu. Ta možná mají „vypovídací hodnotu“ pouze z hlediska nepoučených lidí, kteří poukazem na ně akorát nechtěně dokládají své vlastní tápání v základech statistiky a logického uvažování.

Až do roku 2021 počet těžce deprivovaných Čechů trvale klesal. Právě tento zvrat trendu naplňuje podstatnou část tuzemské populace skepsí, kterou by politici neměli zlehčovat, už vůbec ne estrádními zkazkami o „plných parkovištích“. Naplňuje skepsí i mnohé z těch, kteří těžkou deprivací – znamenající závažné rozvrácení životní úrovně – zatím nepociťují. Protože vnímají závažné zhoršení své životní úrovně, byť ještě ne do pásma materiální deprivace, či riziko takového zhoršení, ba materiální deprivace.

Aby se Češi své skepse začali zbavovat, je třeba v prvé řadě výrazného ekonomického růstu, jehož plody si mezi sebou rozdělí alespoň elementárním způsobem vyváženě.

Jenže takový růst letos podle všeho nenastane. Což povede k obecnější skepsi také stran plnění státního rozpočtu. K rozpočtu má výhrady jak Národní rozpočtová rada, tak prezidentovi ekonomičtí poradci, tak alespoň část ekonomů Národní ekonomické rady vlády. Zejí v něm díry za více než 40 miliard korun. Ty již před časem identifikovala právě Národní rozpočtová rada, jak je dobře známo, a většina ekonomické obce se k jejím výtkám přiklání. Výtky má i sám prezident, byť před ekonomickými upřednostnil ohledy politické a rozpočet koncem loňska podepsal.

Částka přes 40 miliard korun přitom ale nemusí být konečným „mankem“. Další slabinou rozpočtu může být to, že staví na příliš optimistickém předpokladu více než dvouprocentního letošního ekonomického růstu. Jenže se množí prognózy, podle nichž reálný růst tuzemského hospodářství ani letos nedosáhne úrovně dvou procent.

Ministerstvo financí přitom loni v létě rozpočet sestavovalo s předpokladem letošního růstu ve výši 2,7 procenta. V listopadové prognóze pak svůj odhad reálného růstu roku letošního redukovalo na 2,5 procenta.

Jenže dle ještě čerstvějších prognóz například největší americké banky, JP Morgan, nebo amerických finančních domů Citigroup nebo Morgan Stanley bude růst české ekonomiky ještě slabší. Počítají s jejím vzestupem pouze o 1,7 procenta. Ještě pesimističtější je pak tuzemská Komerční banka, jejíž analytici letos předpokládají růst českého hospodářství pouze ve výši 1,5 procenta. Nutno říci, že jak zmíněné americké finanční instituce, tak i Komerční banka předpokládají o něco slabší inflaci příštího roku, než s jakou počítá ministerstvo financí.

To však nic nemění na tom, že pokud by se předpokladJP Morgan, Citigroup, Morgan Stanley nebo i Komerční banky naplnil, česká ekonomika může letos vygenerovat o zhruba 110 miliard korun méně, než s čím počítá ministerstvo. Může to být ale ještě i více než 110 miliard korun. To by znamenalo, že veřejné rozpočty získají o 35 až 40 miliard korun méně peněz, takže státní rozpočet bude čelit nové „díře“ až kolem 30 miliard korun. Jeho celkové „manko“, připočteme-li již stávající výše připomenuté problematické a nevyjasněné položky, by se tak pohybovalo v pásmu od 70 do 80 miliard korun.

Pomohlo by tedy alespoň ono euro?

„I kdybychom ještě za několik let neměli stejné platy jako v Německu, jistě by naši budoucí prosperitu podpořilo i to, kdyby byly, stejně jako v Německu, vypláceny v evropské měně,“ řekl doslova prezident v novoročním projevu.

I v tomto případě však data Eurostatu poodhalují něco poněkud jiného. Slováci euro mají a mzdový náskok Němců – a Čechů také – před nimi se zvyšuje.

Euro samo o sobě totiž ekonomický růst či prosperitu automaticky nezvyšuje, ani české mzdy s ním nebudou nutně dohánět ty německé rychleji. Daleko důležitější jsou „domácí úkoly“ Česka typu skutečné podpory podnikání a investování v České republice, reformy školství a vzdělávání či zdravotnictví nebo rozvoj infrastruktury a zlepšení situace v oblasti bydlení. V těchto oblastech Češi moc změn k lepšímu nevnímají, což jen umocňuje jejich zmíněnou skepsi.

Líbivý tlak na přijetí eura přitom dokonce může odvracet pozornost od těchto skutečně klíčových věcí, které na rozdíl od evropské jednotné měny skutečně mají potenciál životní úroveň Čechů zvýšit. (8.1.2025)