Reforma pro českou ekonomiku?

Komentář Davida Khola

V poslední době se čím dál častěji hovoří o potřebě reformovat českou ekonomiku. Jde o reakci na vysoký deficit státního rozpočtu a zvyšující se státní dluh, ale také na strukturální deficit státního rozpočtu, který byl v mínusu i v letech prosperity. I proto někteří ekonomové upozorňují na to, že se český ekonomický model již vyčerpal. Jak by ale tato reforma měla vypadat, na které problémy by se měla nejvíce zaměřit?

Problémy české ekonomiky

Problémem není jen deficit státního rozpočtu. Velkým nedostatkem české ekonomiky, který doléhá na běžné české občany, je nedostatečná možnost najít plnohodnotné pracovní uplatnění. Nejde přitom jen o samotnou nezaměstnanost, ale spíš o to, že mnozí lidé nemají možnost plně uplatnit svůj talent, své schopnosti. Na druhé straně má ale česká ekonomika i další problém, a to přesně opačný, kdy řada výrobních firem trpí nedostatkem zaměstnanců. Díky tomu ovšem klesá ekonomický růst, a i v důsledku toho jsou tak vysoké deficity státního rozpočtu.

Tyto problémy mají původ v nevhodné struktuře ekonomiky státu, která je až příliš závislá na průmyslu. A stejně tak i struktuře samotného průmyslu, ve kterém hraje dominantní roli automobilový průmysl.  

V této souvislosti lze připomenout některé skutečnosti, které jsou často opomíjeny. Pozoruhodným je již fakt, že Česká republika je na jednom z předních míst, co se týče podílu průmyslu na HDP. Po řadu let jsme byli v rámci EU dokonce první, a na přední místa patříme i v celosvětovém srovnání. De facto to znamená, že jsme jednou z nejprůmyslovějších zemí!

Takto vysoký podíl průmyslu na tvorbě HDP se samozřejmě obráží i na zaměstnanosti. V důsledku toho má Česká republika jeden z nejvyšších podílů zaměstnanců v průmyslu na celkovém počtu zaměstnanců. Tento jev je ovšem nepřirozený. V případě České republiky s její početně omezenou populací to platí víc než kdekoliv jinde.

To má ovšem i negativní následky. Právě z tohoto důvodu mají české firmy nedostatek zaměstnanců. A je zřejmé, že to nelze řešit vyšším využíváním současných zaměstnanců, ale ani přísunem pracovníků ze zahraničí, což většina české společnosti odmítá.

Negativní následky má tento mimořádně vysoký podíl průmyslu na HDP i pro zaměstnance. Důsledkem je, že do průmyslové výroby se dostávají lidé, kteří tam svým osobnostním zaměřením nepatří. A dostávají se tam proto, že jinde nenacházejí zaměstnání. Jejich potenciál ale v takovýchto zaměstnáních není plně využit.

Každý stát, každá populace má přitom jen určité procento lidí, kteří se svými znalostmi, ale i svým charakterem hodí do průmyslové výroby (obdobně jako má daná populace jen určité procento lidí vhodných pro humanitní zaměstnání). Jestliže Česká republika má nejvyšší procento lidí zaměstnaných v průmyslu, pak je zřejmé, že je lidský potenciál České republiky vyčerpán. Proto je volání některých představitelů zaměstnavatelů po zapojení většího množství českých občanů do průmyslové výroby v podstatě nesmyslné.

Každý člověk přitom má svůj originální mix schopností, svůj talent. Pokud člověk nemá možnosti tento svůj talent uplatnit, pak je to samozřejmě špatně. Česká republika tak plýtvá svými talenty. A to se následně obráží v nižším výkonu ekonomiky, v nižších příjmech pro stát. I proto by se měl stát na řešení tohoto problému podílet.

Jak otázku reformy české ekonomiky řešit?

Je ale zřejmé, že je třeba jít poněkud jinou cestou, než jakou aplikovaly dosavadní vlády, kdy pravicové vlády šly cestou zmenšování státu a nechávaly řešení tohoto problému jen na trhu, a strany levicové šly cestou zvětšování státu, zvyšování počtu státních zaměstnanců, ale také zvyšování daní. Oba přístupy, levicový i pravicový, tak řeší až důsledky, a nikoliv příčinu ekonomických problémů ČR, kterou je primárně nevhodná struktura ekonomiky. Oba přístupy navíc opomíjejí fakt, že v průmyslu a tedy i v ekonomice probíhá řada změn. Nástup nových technologií, umělé inteligence, ale i nových společenských potřeb, plynoucí z nutnosti řešit ekologické problémy, totiž mění i charakter průmyslu. A lze předpokládat, že tento trend bude čím dál silnější.

Obdobně na ekonomiku a tedy i průmysl mají vliv i sociologické procesy, které probíhají v populaci. Do pracovního trhu dnes vstupují lidé se zcela jinými očekáváními, než jejich předkové před několika desetiletími. Kladou vyšší důraz na seberealizaci, na kvalitu života. I to hraje svou roli.

Chceme-li problémy České republiky a její ekonomiky řešit skutečně komplexně, pak je třeba postupovat trochu jinak.

Je třeba se dotknout samotné podstaty české ekonomiky, její struktury. Reformovat ji, transformovat. Jít cestou ozdravění české ekonomiky. Postavit ekonomiku spíš na nápaditosti než na masové výrobě.

Právě hluboká reforma ekonomiky může České republice vrátit její ekonomický růst. I zkušenosti jiných zemí ukazují, že zdařilé reformy mají výrazný prorůstový charakter, a povzbuzují růst i v těch oblastech, kterých se bezprostředně nedotýkají. Díky vyššímu ekonomickému růstu pak bude mít český stát dostatek prostředků na to, aby uspokojil své potřeby, ale také aby snížil deficity svého rozpočtu, případně je zcela smazal.

Klíčem k takovému ozdravění ekonomiky České republiky je přitom právě lidský faktor, ale i to, že tento faktor dosud není plně využit. Základním leitmotivem ekonomické reformy by proto neměla být pouze snaha navýšit růst HDP, ale spíš otázka jiná, hlubší – jak co nejlépe využít potenciál České republiky, jak co nejlépe využít potenciál českého národa?

Již dnes se přitom rýsuje hned několik kroků, jak toho dosáhnout.

Zkušenosti jak českých, tak i nadnárodních firem ukazují, že Česká republika disponuje řadou talentovaných lidí, že Češi jsou schopni výrazné invence, nápaditosti. Ne vždy je ale tento potenciál využit. Někdy jsou dokonce těmto lidem házeny klacky pod nohy, a to třeba v podobě neúměrné byrokracie. Součástí ekonomické transformace by proto mělo být snížení byrokracie. Stát by měl lidem spíš pomáhat, podávat jim vstřícnou ruku při realizaci jejich nápadů.

Dalším krokem by měla být vyšší podpora různých start-upů, které často přijdou s nějakou zajímavou myšlenkou, ale chybí jim možnosti a prostředky pro jejich realizaci. I zde se nabízí prostor pro vyšší angažovanost státu. Nejde přitom jen o vyšší dotace, ale i o lepší informační servis atd. Obdobným, navazujícím krokem je zvýšení aktivit Technologické agentury ČR.

Otázkou je, jestli by nestálo za to vytvořit nějakou státní banku, která by se zaměřovala právě na financování oněch nových nápadů, start-upů atd. Něco podobného, jako je EGAP, ale zaměřeného dovnitř ČR.

Dalším, navazujícím krokem, je reforma školství. A to třeba i proto, že ona podpora talentů by měla přicházet co nejdříve, již v raném věku těchto lidí.

Dlouhodobě se přitom ukazuje, že české školství nefunguje tak, jak by mělo. Nedává lidem znalosti, které potřebují. Mnohem horší je, že české školství často nedává mladým lidem možnost vyniknout, objevit a uplatnit svůj talent.

I proto je nutná hlubší reforma školství, které by mělo být zaměřeno právě na výchovu osobností a podporu talentů. Je také otázkou, zda by nestálo za to vytvořit nějakou veřejnou instituci, která by se zaměřovala na hledání nových talentů mezi mladými lidmi, a to už v základních školách. Případně takovou instituci integrovat přímo do školského systému.

To vše může ekonomice výrazně napomoci. Může to přispět k lepšímu využívání lidského potenciálu České republiky, k příchodu nových myšlenek. A na základě těchto nových myšlenek, nových technologií lze realizovat i samu  restrukturalizaci české ekonomiky.

Ideální čas pro reformu?

Je třeba si uvědomit jedno. Takovéto reformě napovídá i celosvětový vývoj, a to nejen technický. Nutnost řešit klimatické změny a dekarbonizace ekonomiky, to vše přináší nástup nových technologií, a obrovské změny i ve světové průmyslové výrobě. I proto je výhodné dělat reformu, restrukturalizaci ekonomiky právě nyní.

Je ovšem zřejmé, že taková reforma přinese i problémy. I proto je třeba ony reformy realizovat uvážlivě. Nedělat reformu jen pro naplnění nějakých ambicí, nedělat reformu pro reformu. Přesto je zřejmé, že se reformě nevyhneme. Ony změny výše popsané změny, jako je nutnost řešit globální oteplování či příchod zcela nových technologií, jsou totiž celosvětovým jevem. Obdobné reformy proto budou realizovat i jiné státy, a to nejen evropské. Proto bude lepší, pokud tyto reformy budeme dělat aktivně my sami, než když nás do nich okolní svět dotlačí. (14.11.2023)