.jpg?s3=1)
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Lidé na Západě, kteří její výkon zpochybňují, prokazují Rusku nejlepší službu.
Ruská válečná ekonomika se rozjela takovým způsobem, že to dělá vrásky na čele samotným vrcholným ruským představitelům, uvádí ve svém aktuálním vydání magazín Businessweek. Lidé, kteří neustále zpochybňují výkon ruské ekonomiky jako vylhaný a neudržitelný, prokazují Rusku tu nejlepší službu. Protože nejrychlejší cesta k prohře je podcenění soupeře, což ví každý začínající sportovec.
Rusům, kteří se vyhnuli odvodu, se v současnosti finančně nebývale daří, což jen upevňuje jejich podporu Putinovu režimu. Ruská ekonomika se ale přehřívá a „nejsou lidi“. Domácnosti uskutečňují celkem vydatnou spotřebu, zatímco jsou přitom schopny ještě navyšovat úspory. Mají peníze na oboje. Šéfka ruské centrální banky Elvíra Nabiullinová proto poznamenává, že jde o věru mimořádnou situaci.
Výrobu klíčových zbraní navýšilo Rusko několikanásobně, přičemž tento mocný impuls se přelévá do dalších částí ekonomiky. Sankce na ruský vývoz jsou nevynutitelné, jak konstatují samotné západní organizace (viz 1. obrázek níže). Přitom ruský dluh se má až minimálně do roku 2029 udržet velice nízko, pod úrovní 25 procent HDP, jak plyne z nové prognózy MMF. Bude tak i za pět let bezmála pětkrát nižší než třeba dluh Francie (viz graf Bloombergu níže).
Pokud chce Západ ve střetu s Ruskem uspět, musí sundat růžové brýle vyhlížející brzké ruské hospodářské zhroucení. Musí si přiznat třeba to, že sankce sice možná zabraly na Gazprom, ale na Rusko jako celek zatím příliš ne.
Čím dříve Západ růžové brýle sundá, tím dříve bude sám schopný přejít na ekonomický režim více odpovídající válečným potřebám. V něm už Rusko je. A právě válečná ekonomika je, jak vidíme, Rusku mocným růstovým impulsem.
A že je válečná ekonomika neudržitelná? Možná ano, možná ne. To uvidíme, až pokud – pokud vůbec – se Rusko vážně zhroutí. Zatím tomu ale nic moc nenasvědčuje.
A nezapomeňme: z Velké hospodářské krize 30. let dostal podle řady ekonomů Spojené státy nikoli Rooseveltův Nový úděl, ale teprve válečné zbrojení spjaté se druhou světovou válkou (viz 2. obrázek níže).
Není radno podceňovat soupeře. A není radno podceňovat potenciál válečné ekonomiky a zbrojení být impulsem širšímu a trvalejšímu ekonomickému růstu.
De Beers, někdejší světový diamantový monopol, změní většinového majitele. Poprvé od roku 1926
Diamanty nakonec asi věčné nejsou. Společnost De Beers, svého času, ve 20. století, de facto světový diamantový monopol, je na prodej. Přitom právě ona stojí za jedním z nejúspěšnějších marketingových hesel dějin, „Diamanty jsou věčné“, s nímž přišla roku 1948, a dokonce jej propašovala do názvu bondovky. Jaký majstrštyk.
Dnes ale její majitel, britská těžařská společnost Anglo American, oznámil, že hodlá De Beers prodat – přitom v něm drží většinu už od roku 1926.
Anglo American se totiž potřebuje ubránit převzetí ze strany největší těžařské společnosti světa, australské BHP. Tudíž musí zeštíhlit svůj záběr. Hodlá už se tak dále soustředit pouze na těžbu železné rudy a mědi.
Diamantový byznys, který je notně opřený o důmyslný marketing, její zaměření na produkci základních kovů rozptyloval a finančně ji proto oslaboval až tak, že je nyní právě terčem snahy o převzetí.
Diamanty jsou věčné v bondovkách, v reálu je zjevně věčnější měď a železo.
Za nečekaně vysokou dubnovou inflaci může hlavně „habaďůra“ obchodních řetězců
Trh už letos čeká jen dvě snížení základní sazby ČNB, vždy o 0,25 procentního bodu.
Hlavním důvodem vyšší než očekávané dubnové inflace je jednání obchodních řetězců. Ty po Novém roce držely ceny potravin poměrně nízko, aby dokázaly, že promítly nižší DPH. To vydržely do Velikonoc. Když pak tlak médií a veřejnosti na ně polevil, ceny potichu zvedly a vrací se do zaběhnutých kolejí.
Samozřejmě, například v případě čokolády, jež mezi březnem a dubnem zdražila o takřka jedenáct procent, je na vině i dění ve světě, konkrétně růst cen kakaových bobů na historický rekord kvůli slabé úrodě zejména v Pobřeží slonoviny a v Ghaně.
Výrazná inflace se do Česka vrací právě zejména kvůli nečekaně vysokým cenám potravin. Její dubnová úroveň činí 2,9 v meziročním vyjádření. Jedná se o nejvyšší letošní údaj, který je při samé vrchní mezi tolerančního pásma cílování inflaci ČNB. Ta ve své aktuální prognóze počítala s dubnovou inflací pouze ve výši 2,5 procenta. Analytici oslovení agenturou Bloomberg čekali ještě méně, 2,4 procenta.
O tom, že dubnová inflace svojí výší trh zaskočila, svědčí citelné posilování koruny, k němuž bezprostředně po zveřejnění údaje dochází. Koruna totiž zpevňuje až k úrovni 24,80 za euro, takže je nejsilnější od letošního 1. února, plyne z dat Bloombergu.
Devizoví investoři totiž přehodnocují své sázky na další letošní pokles úrokových sazeb ČNB. Ten bude ještě pomalejší, než se dosud mínilo, a mnohem pomalejší, než se předpokládalo začátkem letošního roku.
Podle trhu do konce letoška klesne základní sazba ČNB z nynější úrovně 5,25 procenta nejspíše na 4,75 procenta (viz graf Bloombergu níže – zelená křivka). Bankovní rada ČNB by tak snižovala sazbu nejpravděpodobněji jen na dvou z pěti svých letošních zbývajících měnověpolitických zasedání. Třikrát by si dala „pauzu“. Ještě v pátek před víkendem přitom trh předpokládal, že koncem roku bude sazba 4,25 procenta (viz graf – žlutá křivka). Na začátku letošního roku přitom trh předpokládal, že do konce roku 2024 základní sazba ČNB klesne na 3,25 procenta. Což je celý půldruhý procentní bod nižší úroveň, než kde ji pro konec letoška vyhlíží dnes.
