Prvním titulem sezóny 2021/22 v divadle Ypsilon je adaptace bláznivé Shakespearovy komedie, kterou uvádí pod názvem Sen noci svatojánské, jak se nám zdá (poněkud i jako Svátek osla).
Inscenace nejhranější komedie největšího dramatika všech dob má jeho motto: „Amor je dítě, co si rádo hraje, a proto láska vždycky bláznivá je.“
Navštívili jsme premiéru v chladném prosinci na Mikuláše. Inscenaci se podařilo evokovat čas červnového slunovratu, ve kterém se hra čerpající z keltských tradic, odehrává. Představení dokonale zapadlo do mikulášské atmosféry. Shakespeare napsal hru mezi lety 1590 a 1596. Hra byla nesčíslněkrát inscenována na jevištích i ve filmech. Poprvé hostující ve Studiu Ypsilon režisér Martin Tichý, který použil nejnovější překlad do češtiny od Jiřího Joska se ke Snu v Ypsilonce vyjádřil takto: „Jsem rád, že zde můžu inscenovat Sen noci svatojánské. Jednak proto, že mi přijde Ypsilonka jako obzvlášť živé divadlo, které si umí hrát. A Sen noci svatojánské coby klasika hravost potřebuje. A pak jsem Shakespeara na rozdíl od Molièra ještě nikdy nepotkal, a i to mě lákalo. Napovědět zatím jde jen tolik, že se snažíme společně oživit příběh tak, aby se nás dnes co nejvíce týkal. Verše někde zachováváme, jinde text bereme jako inspiraci a vytváříme nový. Něco vzniká improvizací. Snažíme se, aby divák měl co nejvíce vjemů a témat, které může nasát. V době „po covidu“ mě zajímá propojení hlediště s jevištěm. Jak to udělat, aby každou chvíli byl člověk vtahovaný do hry a nebyl to atak, ale spíš vtažení dovnitř. Jak dosáhnout toho, aby se divák cítil součástí hry a večera tak přirozeně, že ani neví, jak se to stalo. A pak je tu hlavní téma Snu – láska v různých proměnách, na ní se ani za staletí zřejmě nic nezměnilo. Pro nás je to ale výzva, jak se jí dotknout, tak, aby se dotkla diváků i herců na jevišti a propojila je. Aby se ukázalo, jak dokáže být mocná. K tomu se hodí citát od Johna Lennona: Máš-li lásku, máš všechno. I proto se mi zdá dobré vytáhnout lásku z kouta, oprášit, posvítit si na ni, vyzvednout na odiv.“
Ředitel a umělecký šéf Studia Ypsilon Jan Schmid ještě dodává: „V nastudování Snu noci svatojánské je důležitý v názvu přídavek, jak se nám zdá, což napovídá, jak se Shakespearovým textem pracovat. Jak si ho víc přivlastnit a zároveň se opírat o dnešní životní pocity i možnosti. Proto třeba i další podtitul v závorce poněkud i jako Svátek osla. Zkrátka umět svět vidět i naruby.“
Děj hry
V Athénách se má konat svatba vévody Thesea s královnou Amazonek Hippolytoou. Na začátku hry přivede Egeus svou dceru Hermii před Thesea, aby jí vyložil athénské právo. Hermie si totiž nechce vzít za muže Demetria, kterému Egeus svou dceru již slíbil, ale Lysandra. Podle zákona však musí Hermie uposlechnout svého otce, jinak bude muset odejít do kláštera, nebo si vzít život. Lysander a Hermie se rozhodnou z Athén utéci. Mají se setkat v čarovném lese. Hermia však prozradí tento úmysl své přítelkyni Heleně a ta přemluví Demetria, do kterého je zamilovaná, aby spolu rovněž odešli do lesa. Do tohoto lesa se také chystá divadelní společnost složená z athénských řemeslníků zkoušet tragédii o Pyramovi a Thisbě. V lese se královna víl Titanie pohádá se svým manželem, králem elfů Oberonem. Oberon pošle svého služebníka, skřítka Puka, pro čarovnou bylinu. Potřou-li se spícímu člověku touto bylinou víčka, zamiluje se do prvního člověka, kterého po probuzení spatří. Oberon vyslechl hádku mezi Demetriem a Helenou a nařídí Pukovi, aby očaroval Demetria. Puk se však splete a potře kytkou Lysandra místo Demetria. Lysandr se probudí a hned se zamiluje do Heleny. Hermii nechá opuštěnou v lese. Titania se rovněž probudí a zamiluje se do řemeslníka (herce) s oslí hlavou, kterou mu přičaroval Oberonův elf. Když si Puk uvědomí svoji chybu, očaruje i Demetria, aby se zamiloval do Heleny. Oberon nakonec zbaví Lysandra kouzla, na Demetriovi jej však ponechá, odčaruje i oslí hlavu. Hra končí svatbou Thesea s Hippolytou, Lysandra s Hermií a Demetria s Helenou.
Tvůrci hry
Ve dvojroli Thesea a Oberona exceloval Petr Vršek, stejně tak Renata Rychlá jako Hippolyta a Titanie. Zamilované dvojice vytvořili Jan Bradáč – Lysandr, Paulína Novotná Labudová – Hermie a Kryštof Mende – Demetrius, Barbora Skočdopolová – Helena. Výborný byl Jan Večeřa ve dvojroli Pyrama a Miky Šroubka, stejně tak Lenka Loubalová v roli Alenky Smetákové, principálky divadelní společnosti. Jako Egeus se představil Pavel Nový. Role Puka a Filostrata ztvárnily Lumíra Přichystalová a Jiřina Vacková. Dále hráli Veronika Soumarová jako první víla, Miroslav Novotný jako Robin Pedál a Martin Bohadlo v roli Ponka a Lva. Všichni herci hrají s velkou radostí, je vidět, že představení je baví. Režie Martina Tichého je velmi zdařilá. Kostýmy Ondřeje Zicha výborně dokreslují inscenaci, rovněž tak hudba Dominika Renče. Hra o bláznivých proměnách lásky, které se můžeme smát, zoufat si, nebo se z ní radovat. Hra o lásce šťastné i nešťastné, o lásce náctiletých i dospělých, o lásce po letech i o lásce k divadlu. Vzniká láska v očích, nebo v hlavě? Je to jen chemie, nebo za ní je něco tajemného? A proč se zamilujeme i do osla? Možná proto, že láska je největší silou na světě. Těžko se chytá, dělá si, co chce. Prožijte ji na představení v Ypsilonce. Večer se nese v duchu hravosti, snivosti, hudebnosti, ale ze všeho nejvíc je večerem dobré zábavy.
