V rámci slavnostního vyhlašování letošního ročníku srovnávacího výzkumu Místo pro život proběhla panelová diskuse na téma Budoucnost školství 21. století: Technologie, kreativita a nové přístupy. Ve světle aktuálních výzev, jako jsou technologické změny, digitální transformace a nové požadavky na kompetence studentů, bude školství v nadcházejících letech čelit mnoha výzvám. Jakým směrem se vydá základní, středoškolské i vysokoškolské školství?
Bohumil Kartous, prorektor Vysoké školy ekonomie a managementu (VŠEM), poradce ministra školství, realizátor a konzultant projektů v oblasti využití AI a digitálních her ve vzdělávání uvedl, že situace ve školství není tak dobrá, jak by měla být. Žáci využívají umělé inteligence v 99 %, učitelé jen v 50 %. „Zpracování a využívání informací prochází významnou proměnou, očekává se nástup nové generace umělé inteligence v následujících dvou letech. Škol a učitelů, kteří spontánně chtějí vstoupit do oblasti práce s umělou inteligencí, není mnoho.“ Zaostávání za technologiemi přitom může zapříčinit, že výuka nebude děti bavit, ale může dokonce ztratit svou legitimitu. „Když budou existovat lepší systémy výuky než stávající, tak se s tím bude muset zabývat i stát. Na čem budeme zakládat povinnost školní docházky? To, na co by se učitelé měli zaměřit, nutně obsahuje i technologie,“ dodal Bob Kartous.
Podle Kartouse jsou některé školy velmi dobře adaptované na nároky současnosti, pak jsou nicméně školy, které méně nebo vůbec. Zcela zásadní je v tomto ohledu přitom role ředitelů. „Často se setkávám s názorem, že když na ministerstvo školství přijde někdo geniální, tak to zařídí. To je mylné. Kompetence jsou zejména v rukách ředitelů škol. Je potřeba pracovat s myšlenkou, jak se má se vzděláváním vůbec pracovat. A to většina škol neudělala. Když se zaměříme na těch zhruba tři tisíce ředitelů, tak změníme hodně,“ objasnil Bob Kartous. Je potřeba, aby ředitelé nebyli byrokraté, ale aby měli vědomí, že jejich práce je vysoce společensky důležitá a zodpovědná. Pak bude možné změnit školství během pěti až deseti let.
Martin Roman, předseda správní rady PORG uvedl, že učitelé jsou konzervativnější část společnosti. Velkou šanci přitom vidí v individualizaci výuky. „Děti si především potřebují zažít úspěch. Když si zažijí úspěch, tak je to bude bavit. Jinak si samozřejmě prožije úspěch dítě s IQ 150 a jinak dítě s IQ 75.“ Připomněl, že v Singapuru, v nejúspěšnějším vzdělávacím systému, vedli reformu pod heslem: Musíme toho učit méně, abychom toho dokázali naučit více. Je třeba změnit curriculum a způsob, jakým způsobem se na školách učí. „Nezměníme to tím, že zvýšíme platy učitelů s vidinou, že přijdou lepší. Musíme začít pracovat s učiteli, kteří jsou v systému teď. Na PORGu třikrát v roce jdou děti místo výuky domů a učitelé se reálně vzdělávají, vytvářejí společné učební plány a díky tomu také dovedeme měřit pokrok dětí,“ popsal Martin Roman.
Martin Roman navrhl tři intervence, a to s vědomím, že všechny tři jsou kontroverzní. První je povinná maturita z matematiky, která by se ovšem musela změnit a mít dvě úrovně. V ČR maturuje 70 % studentů stejnou zkouškou, což je z pohledu Gaussovy křivky nesmyslné. Taková maturita je velmi nenáročná pro první kvartil a příliš těžká pro třetí kvartil, který maturitu ještě dělá. V Německu nebo Rakousku je to 20 až 40 % populace. Druhou věcí, kterou Martin Roman zmínil, je nedostudovanost na veřejných školách, která přesahuje 60 %, což je mrháním penězi. Řešením je platit univerzitám nikoliv podle počtu studujících, ale podle počtu dostudovaných. Na dobrých světových univerzitách je nedokončení v řádu jednotek procent. Třetí věcí je zavést školné na vysokých školách, protože to je podle Romana mnohem sociálnější než mít školy zdarma. „Dnes je sice škola zdarma, ale nikdo nezaplatí náklady spojené s ubytováním a životem, takže stejně je to pro řadu lidí sociálně nedosažitelné. Například v britském systému je škola placená, ale stát dá půjčku na celou dobu studia ne na 9 tisíc liber na školné, ale 22 tisíc liber na všechny náklady. A půjčku i s nějakým úrokem splatíte, ale pouze, když se vám vede dobře. Když je vám 45 let a nesplatíte, tak se to odepíše,“ uzavřel Roman.
Dana Pražáková, vedoucí kanceláře ústředního školního inspektora České školní inspekce uvedla, že školy nemohou soupeřit s rychlostí vývoje, není to v jejich DNA. Jde o to, aby se učitelé nebáli využívat AI. „Mě zajímá to, co AI nenabízí, to znamená, aby se školy zaměřily i na takové věci, jako je porozumění sám sobě u žáků a podobně. Česká školní inspekce zatím nemá nějaká podrobná data, jak se AI využívá. Jde také o to, že zdaleka ne všichni studenti jsou schopni rozhodnout, jestli zdroje informací, které ChatGPT nabízí, jsou relevantní.“ Stále se hovoří o tom, že jsou potřeba šikovní řemeslníci, ale to jsou podle Pražákové velmi inteligentní lidé schopní vést si svou firmu a podobně. Jsou to lidé, kteří si prošli nějakou složkou všeobecného vzdělávání. „Je naivní si myslet, že když budeme mít hodně učňů, tak že budou všichni šikovní. Vůbec se to tak neukazuje. Všeobecná složka vzdělávání by měla být posilována všude a na to navazovat technické dovednosti,“ doplnila Pražáková.
Petr Březina, ředitel, jednatel společnosti Centrum výzkumu Řež uvedl, že i oni se s AI potýkají a zabývají. „Například počítáme životnost našich jaderných elektráren a potřebujeme velmi složité počítačové modely, kde by nám AI ulehčila práci. Většinou ale narážíme na to, že bychom museli někam nahrát data, ale většina dat, která máme, jsou tajná, nemůžeme je kamkoli nahrávat.“ Pokud jde o školství, je třeba jít technologiím i technickým oborům naproti. „Pokud se aktuálně bavíme například o spouštění nových jaderných bloků v roce 2037, je nutné uvažovat o dvou letech s proškolením ve firmě, pěti letech vysokoškolského studia, čtyřech letech střední školy, z čehož vychází, že ten, kdo na podzim letošního roku půjde do deváté třídy základní školy, už by měl spolu s rodiči mít jasno o směřování do technických oborů,“ přiblížil Březina.
Je třeba se nad tím zamýšlet již na základní škole, je třeba motivovat děti i jejich rodiče k technickým oborům. Centrum výzkumu Řež to podporuje, studenti chodí na letní stáže, což je ale více zaměřeno až na vysokoškoláky. Je potřeba, aby spolu se školami byli rodiče informováni, jaké jsou příležitosti. K dobru by byla větší propojenost škol obecně s průmyslovými podniky. Taková spolupráce by měla podle Petra Březiny být podpořena státem. (3.7.2025)
