Žeň zajisté mnohá jest na lánech Sokolstva, ale dělníků málo. Proto tak valná část úrody hyne nedostatkem ženců a na nejednom mlatě sokolském klasy hluché mláceny bývají. Nesvádějte to na semeno, toť výborné a zdravé, ale hospodář nedbalý jest a chasa netečná. Tím to nespravíte, sáhnete-li každou chvíli po jiné setbě, tu ten, tu onen odbor zřizujíce. Že na sousedově poli bují kukuřice sportu? Nechte ji kvésti, však ta brzo půdu vymrská; vy pěstujte živné žito slovanské, jadrnou myšlénku sokolskou. Ale pěstujte ji s láskou, využitkujíce jediného cíle ve všech směrech; poznáte brzo, že pochodili jste lépe, než ti, kdož tříštili činnost na kolik stran.
Nelepte k tělocviku hasičství, ochotnictví apod., neboť tak přišíváte novou záplatu na staré roucho, zapomínajíce slov Písma: Žádný zajisté nepřišívá záplaty nové ku staré sukni, jinak odtrhne ta záplata nová od starého ještě kus i bývá větší díra. Však také žádný nenalévá vína nového do nádob starých, jinak rozpučí nové víno nádoby, a víno vyleje se i nádoby se pokazí; ale víno nové má býti lito do nádob nových i obé bývá zachováno. Rozdělte svých padesát v pravdě činných členů na pět odborů a zavřete brzo, však přece znáte, že „devatero řemesel, desátá žebrota“… Těžko věru dostáti poctivě jedinému účelu našemu, proč marně síly rozptylovat?
Naopak, toho si buďte vědomi, že čím víc odborů v jednotě, tím hojnější příležitost ku svárům a roztržkám. Běda, musí-li ustoupiti hodina cvičební zkoušce divadelní, zle jest, když tělocvična zeje prázdnotou, protože pěvecký kroužek má důležité cvičení na nedělní zábavu Besedy, chyba, jestliže výlety jednoty chudě jsou obeslány proto, že odbor kolářský chce si nadělati tolik a tolik kilometrů! Pravý život jednoty chábne, koruna její, nedávno ještě svěže zelená, prosýchá valem – na kmenu vyrostla houština vlků, ssajících mízu dříve, než dostihla vlastních větví. Tak zajisté i široká řeka četné mělčiny mívá, na nichž uvázne loď, krátce před tím po plném proudu pyšně plynuvší. Ano, plynula rychle a bezpečně, pokud řeka soustředěná vyvíjela sílu netušenou, dokud nerozlila se líně v lesklé sic, ale nehybné zrcadlo, zakrývající jednak zrádný písek, jednak hnijící bahno…
Soustřeďte síly – ale rozdělte práci! Za heslem „Dělba práce“ dostupuje průmysl vrcholu výroby a dokonalosti, ráz jeho nese věda moderní, jeho síle neodolatelné podléhá všecek život náš. Nemožni jsou geniové všeobecní, dnes nerodí se ni Michel Angelo, ni Alexandr Humboldt; dnes možno vyniknouti, s prospěchem pracovati jen v oboru těsně vymezeném a specialisté tím četněji vystupují, čím obor jejich širším a neobsáhlejším se stává.
Co platí ve velkém pro život vůbec, má platnost i v malém pro spolek. Zde dělení práce vyžaduje předem, abychom vyloučili „universální spolkaře“ z rozpočtu pracovního. Kdo chce dnes řádně pracovati, má práce dosti v jediném spolku; dnes již nelze dobře býti výborem v Sokole, u hasičů, v besedě, atd. atd. jako bývalo za onoho času – dnes žádáme po každém práci řádnou, vyžadující muže celého. Proto, kdo máš úmysl a vůli, oddati se Sokolstvu, zanech spolkaření! Budiž tomu rozuměno: Ne snad, aby se našinci členstvím obmezili jedině na „Sokol“, to nikoliv, vždyť celá řada spolků prospěšných, zejména pak obranných jednot národních, vyžaduje členství každého Čecha dobrého, ale to hromadění funkcí jest nám proti mysli. Buďsi členem třeba v deseti spolcích dobrých, ale činovnictví přijmi nejvýše dvou a tu měj přednost „Sokol“. Tím nezrazuji nikterak s práce, naopak, právě proto, že bych rád viděl všude práci skutečnou, nemohu chtít, aby síly se tříštily. Kdo chceš něčemu se věnovati, učiň tak cele; polovičatost není k ničemu. To budiž také odpovědí na výtku, jakoby členstvo naše cvičící nejevilo zájmu na věcech veřejných – patrně lepší část jeho porozuměla, že dlužno řízení věcí veřejných ponechati těm, kteří školu sokolskou se ctí a prospěchem již vychodili a jinak též schopni jsou. Neznám podívání odpornějšího na ono, kde lidé, sotva škole odrostlí, ministrovati chtějí muže života zkušené, ve práci národní sestárlé. Pravíš můj milý, že kácíš modly? Přenech jen tu práci mužům, kteří vědí, co a jak na místě těch starých model postaví. To vyžaduje rozhledu a vědomostí, jaké teprve po létech vážné práce míti můžeš; odbytá měšťanka, ba ani maturita neposadí ještě nikoho na soudnou stolici, kde prosloviv nějakou frázi, zlomiti může hůlku nad činností „starých“- Stojíš můj milý na jejich ramenou – ostatně uvidíme, až bude na tobě žádána práce, co podáš…
Nikde nenajdeme u činovníků (tedy těch, kteří „se činí“) spolkových tak časté přepracovanosti, jako u nás. Proč? Všimněme si poněkud poměrů v jednotách. Téměř veškeré spolky jiné mají pouze jednou v témdni (často i řidčeji) svůj určitý večer činnosti (nebo nečinnosti), ale u nás?
Dobrý jednatel (náčelník, starosta), aby znal potřeby členstva, musí se s tímto co nejvíce stýkati. K tomu má příležitost jen ve cvičení, v této pravidelné činnosti sokolské. Cvičíme z pravidla třikráte v témdni – do měsíce 12 večerů. Dejme tomu, že jednatelská práce domácí (dopisy, zprávy apod.) vyplní mu pouze 2 večery, jednoho že pak potřebuje k obvyklé výborové schůzi – máme právě 15 večerů tj. polovici měsíce. Na tom však většina svědomitých jednatelů nepřestává, lépe řečeno, není jim dovoleno přestati. Také odbor zábavní loví vhodné pracovníky, br. jednatel ať se třepe jak chce, když mu stále hučí v uši „málo nás, pojď mezi nás“, vstoupí na konec také do tohoto. Počítáme-li na 6 měsíců zimních každý týden jednu schůzi (na měsíce letní nečítám ničeho), činí to celkem asi 24 schůze, tedy průměrem ročním 2 nové večery v měsíci. A může-li zábavní odbor lapiti bratra jednatele, mělo by „Družstvo pro vystavění tělocvičny“ postrádati vzácné síly jeho? A což „odbor vzdělávací“? Konec konců, milý bratr jednatel po 18 až 20 večerů v měsíci náleží jednotě, takže mu zbývá pro sebe v nejlepším případě třetina večerů v měsíci. A to ještě nemám zřetele k tomu, že cvičí třeba též jednou týdně dorost a jeden večer v měsíci že má schůzi sboru cvičitelského, nebo že zasedá v předsednictví župním, či v některé komisi. Tu se může státi, že se mu těch večerů ani nedostane.
To má platnost též o dobrém náčelníkovi a svědomití cvičitelé také těch volných večerů pořídku shledají. Divíte se pak, že nastává u bratří přetěžovaných únava? Právě v jednotách našich spočívá na několika málo jednotlivcích, na které vesele se nakládá, až jednoho krásného dne to dále nejde. Tu se řekne: „Rozděláme práci!“ – ale za krátko táhnou zas jen ti staří, až to přece jen i toho nejlepšího tahouna omrzí. Pak se hledají náhradníci, ale běda, není jich! Nebylo postaráno o dorost činovníků, vše spoléhalo se na dva, tři bratry a když těch není, hoří koudel! To není zdravé. Rozumné dělení práce vyžaduje, by se školila celá řada pracovníků tím, že vhodné mladší síly navykáme ponenáhlu práci, přibíráme je do různých komisí, odborů apod.
Však se mi namítne: Pěkně se to povídá, ale zkus to! Zaklepej u těch mladých, zvi je do zábavního výboru, do výboru „Družstva“ aj. – pěkně nabereš sýtem! Pravda, chuti ku práci jest úžasně málo, spíše by jí bylo pro „legraci“, za níž mnohý ze Sokola přechází v různé spolky zábavní resp. pijácké. Ze tvrze mužnosti a síly do baráku zchátralosti, to pouť mnohých našinců slabých.
Oh, že tomu „národnímu vojsku“ (tak nám říkají) schází moc, aby mohl práci nakázati! Co platna slova sebe nadšenější, že povinností jest pracovati ve prospěch jednoty a národa, když scházejí prostředky, jimiž bylo by možno k povinnosti té přidržeti! Ale řekneš: A co příklad, jenž prý táhne tam, kde slova pouze pohnou? Pravda, příkladem přecházeti jest přední povinností dobrého Sokola vůbec, činovníka pak zvlášť, ale - - Jak „nadšeně“ dovede se dívati členstvo na dobrý příklad tvůj, - ale, rukou nehne! A ty, vida to vše, znovu zabereš v dobrovolném jhu svém a zaťav zuby, dále táhneš; jenom nový stín únavy přeletěl duší tvou, stín temnější všech předešlých…
Však přece z toho členstva něco vybereme! Ovšem, vždyť musíme. Jest povinností každého, komu zdar jednoty na srdci leží, by upozornil na schopnosti toho či onoho bratra čilejšího, jejž by výbor či sbor v záloze měl. Ale pak, když jej k činu povoláte, čiňte to s rozmyslem! Nedělejte právníka správcem nářadí a truhláře jednatelem – obraťte to! Každý činovník může si mezi členy vybrati některého, jenž by mu byl k ruce, tu sestavuje různé seznamy, tu píše potřebné adresy, statistiky apod. Tak zaučují se noví pracovníci, tak se dělí práce.
Karel Vaníček Sokolské epištoly, Praha 1912
