Studie objednaná českou vládou „slibuje“ až sedmkrát nižší cenu emisní povolenky pro domácnosti, než jakou prognózuje instituce financovaná vládou německou

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

Česká vláda si u poradenské společnosti PwC objednala studii (https://mzp.gov.cz/cz/pro-media-a-verejnost/aktuality/archiv-tiskovych-zprav/nove-povolenky-ets2-zatizi-domacnosti), která zjevně má tuzemskou veřejnost uklidnit, že emisní povolenky pro domácnosti (EU ETS2) zvýší náklady domácností v ČR „jen“ o stokoruny měsíčně. Studie ovšem vychází z odhadu průměrné ceny povolenky EU ETS2 v letech 2027 až 2032 (45, maximálně 70 eur), který hrubě podstřeluje mezinárodní tržní a akademický konsensus.

Jaké jsou tedy jiné odhady ceny povolenky k roku 2030?

– Univerzita v Kolíně nad Rýnem: 250 eur (viz https://www.ewi.uni-koeln.de/en/publications/effects-and-price-paths-of-the-eu-ets2/)

– European Climate Foundation: 200 eur (https://te-cdn.ams3.cdn.digitaloceanspaces.com/files/2021_05_ECF_ETS_extension_report_final.pdf)

– Institut pro světovou ekonomiku v Kielu: 180 eur (https://ideas.repec.org/p/zbw/ifwkwp/2249.html#download)

– Projekt Kopernikus (financován německou vládou): 300 eur (https://ariadneprojekt.de/media/2022/06/Ariadne-Analysis_Carbon-Budget-multi-model-assessment_June2022.pdf)

– agentura Bloomberg: 149 eur (viz https://about.bnef.com/insights/commodities/europes-new-emissions-trading-system-expected-to-have-worlds-highest-carbon-price-in-2030-at-e149-bloombergnef-forecast-reveals/)

– americká investiční společnost KraneShares: 200 eur (průměrná cena povolenky v letech 2027 až 2030) (viz https://kraneshares.com/european-carbon-in-transition-ets1-ets2-and-the-investment-outlook/)

Jak je vůbec možné, že studie české vlády, konkrétně resortu životního prostředí), evidentně financovaná z peněz tuzemských daňových poplatníků, se s těmito odhady mezinárodních institucí nevypořádává? Vždyť vlastně studie objednaná českou vládou „slibuje“ šestkrát až sedmkrát nižší cenu emisní povolenky pro domácnosti, než jakou prognózuje instituce financovaná vládou německou… To je zásadní rozpor.

Navíc, za analýzu by stál i širší kontext, včetně geopolitického, zavádění povolenek, a analýza toho, jaký smysl vlastně mají z hlediska snižování globálních emisí.

EU totiž od roku 2005 do roku 2023 snížila své emise přesně o tolik, o kolik je navýšily pouze Čína s Indií od poloviny roku 2020 do roku 2023 (viz graf níže). Evropská unie navíc své emise snížila z podstatné části proto, že se deindustrializovala a předala své technologické know-how, budované po staletí, zejména do Číny.

Jestliže se dnes najdou tací, kteří tleskají systému průmyslových emisních povolenek EU ETS1, jenž byl spuštěný právě roku 2005, tleskají vlastně z podstatné části deindustrializaci EU, k níž daný systém ETS1 zásadně přispívá, a posílení ekonomické, vojenské a geopolitické pozice Číny. Ale také třeba Ruska…

A protože byl systém EU ETS1 prý tolik úspěšný, mají se nyní zavádět povolenky pro domácnosti EU ETS2. Potenciálně jde o další nahrávku Číně či Rusku…

Vláda už připouští, že návrh rozpočtu předloží i nové Sněmovně

Uvědomila si totiž, že past, kterou líčila na vládu novou, může do pasti uvrhnout naopak ji samotnou 

Vláda konečně trochu pochopila, zač si ji daňoví poplatníci platí, a už alespoň připouští, že předloží návrh rozpočtu na rok 2026 i nové Sněmovně. V dnešních televizních debatách to připustil vicepremiér Vít Rakušan nebo ministr zemědělství Marek Výborný.

Aby však kabinet otočkou zcela neztratil tvář, podmiňuje předložení tím, že ještě v prosinci nebude existovat vláda nová. Důvodem otočky je zjevně fakt, že si dosluhující kabinet uvědomil, že svým „šprajcnutím se“ vlastně může nahrát Babišovi & spol. Pokud ti totiž vládu do konce roku nesestaví, nebudou přirozeně moci ani sestavit rozpočet na příští rok. A pokud si za takové situace nenechá končící kabinet novou Sněmovnou odmítnout návrh rozpočtu, nesl by alespoň částečnou zodpovědnost za rozpočtové provizorium příštího roku.

Pokud však návrh rozpočtu nové Sněmovně ještě letos předloží a ta jej odmítne, zodpovědnost za provizorium už půjde kompletně za novou Sněmovnou, resp. za tou její částí, která návrh ze stolu shodila.

Dosluhující kabinet tedy konečně chápe, že umíněně působícím odmítáním předložení návrhu rozpočtu se svým způsobem sám poškozuje.

Má však z hlediska politického boje pádný důvod, proč tak činí. Pokud totiž návrh rozpočtu znovu předloží, bude muset minimálně v související sněmovní rozpravě před celým národem dostatečně objasnit zejména to, jak navrhuje řešit chybějící desítky miliard na připravené dopravní stavby. Toto „manko“ totiž již přiznal – byť raději až po volbách, tedy po předložení návrhu rozpočtu s nerealisticky nízkým schodkem ještě staré Sněmovně.

Jestliže chybějící desítky miliard do návrhu rozpočtu zahrne, nemusí již být schopen dostát zákonu o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. V takovém případě by cejch rozpočtově neodpovědné vlády ulpěl ještě na dosluhujícím kabinetu.

Evidentně přitom původním záměrem „šprajcnutí se“ bylo přimět až novou vládu k tomu, aby připravené dopravní stavby do rozpočtu zahrnula, načež ji potenciálně hned nato nařknout, že kvůli svým předvolebním slibům rozhazuje nad rámec zákona o rozpočtové odpovědnosti. Byť nová vláda by vlastně jenom řádně zahrnula dopravní stavby, které měl zahrnout kabinet končící, aniž by vydala jen jedinou korunu na nějaké své sliby.

Dosluhující kabinet si zkrátka uvědomil, že past, kterou líčil na vládu novou, nemusí sklapnout včas, takže by se v pasti alespoň obrazné, reputační ocitl sám, coby spolupachatel provizoria.

Na Česko dolehla pohřební chudoba

Ceny posledního rozloučení rostou rychleji než důchody

Ceny posledního rozloučení se v Česku zvedají rychleji než důchody i inflace. Pohřeb, který ještě před dvěma lety vyšel v průměru na necelých 30 tisíc, dnes běžně stojí o 5 až 10 tisíc víc. Základní kremace bez obřadu se pohybuje mezi 18 a 23 tisíci korunami, přičemž v Praze vychází průměrná částka na 25 tisíc korun. V Brně je cena o něco nižší, kolem 17 a půl tisíce. Tradiční obřad s hudbou, květinovou výzdobou a pronájmem síně pak v metropoli stojí zhruba 37 tisíc, v Brně dokonce lehce přes 39 tisíc.

Poslední rozloučení zdražuje napříč republikou. Zatímco ještě před dvěma lety vyšel běžný pohřeb s obřadem na zhruba 30 tisíc korun, dnes se za stejné služby platí kolem 35 až 40 tisíc. Nejlevnější varianty, takzvané tiché pohřby bez obřadu, si lidé volí stále častěji právě proto, že se do rozpočtu vejdou „nejsnáze“.

Za růstem stojí kombinace faktorů, které se v posledních letech promítly do všech odvětví – dražší energie, vyšší mzdové náklady, pohonné hmoty i materiály. Krematoria platí víc za plyn a elektřinu, pohřební služby zase za dopravu a chlazení. Ceny dřeva i květin navíc vzrostly o desítky procent, což se promítá do konečných účtů.

Podle statistik pohřební služby Goodbye činila na začátku roku 2024 průměrná cena objednávky 23 500 korun, zatímco na jeho konci už 28 175 korun. To znamená nárůst o necelých pět tisíc korun, tedy o pětinu za jediný rok. Pro srovnání: průměrný starobní důchod v Česku činí zhruba 21 tisíc korun. I nejzákladnější pohřeb tak odpovídá téměř jednomu a půl měsíčnímu důchodu. Není proto divu, že lidé čím dál častěji volí nejlevnější varianty bez obřadu. Podle dat Goodbye se pro ně v roce 2024 rozhodlo 72 procent zákazníků. Tradiční obřady s účastí hostů tvořily pouze necelou třetinu.

Státní podpora je přitom minimální. Takzvané pohřebné, tedy jednorázový příspěvek na úhradu nákladů, činí 5 000 korun a náleží pouze těm, kteří vypraví pohřeb nezaopatřenému dítěti nebo jeho rodiči. Pro většinu rodin tedy žádná finanční pomoc neexistuje. Pokud se o pohřeb nikdo nepostará, úhradu přebírá stát – tzv. sociálních pohřbů proto přibývá. Ministerstvo pro místní rozvoj za ně letos do září zaplatilo 21,8 milionu korun, zatímco před pěti lety šlo o méně než 14 milionů. Za celý loňský rok to bylo 22,6 milionu a letošek tak bude zřejmě rekordní.

Pohřební chudoba se tak stává reálným problémem i v Česku. Zatímco inflace se po pandemii i energetické krizi postupně uklidňuje, ceny posledního rozloučení rostou dál. A pro mnohé dnes představují finanční zátěž, která přesahuje jejich možnosti. (21.10.2025)