Dlouhé noci jsme přestáli, ty se teď zkracují, ale stejně trávíme doma hodně času u umělého osvětlení. Svítíme si při práci, při sledování televize, při čtení, ale ruku na srdce – svítíme si tím správným způsobem?
Klasické žárovky, kterým se přezdívá edisonky už dávno sice nepoužíváme, ale zaostáváme ve znalostech, jak vlastně potřebujeme svítit. „Světelná pohoda“ není prázdný pojem, je to i odborníky používaný termín, protože při svícení nejde jen o naše oči, které si špatným osvětlením ničíme. Osvětlení či spíše jeho nedostatek nebo špatné směrování nás ovlivňují daleko více a my jen přemýšlíme, proč máme zrovna špatnou náladu.
Svítíme v kuchyni
Každá místnost v domácnosti bude vyžadovat jiný druh osvětlení. Začneme tam, kde se při práci prakticky bez umělého světla neobejdeme, tedy v kuchyni. Dobré osvětlení potřebujeme nejen k přípravě pokrmů, kdy hrozí drobná poranění a úrazy, ale i k tomu, abychom správně posoudili kvalitu vybraných potravin. Dávno už nemáme v kuchyni jedno centrální osvětlení. Proti němu nelze nic namítat, protože je důležité pro celkovou hladinu světla v místnosti. K osvětlení pracovní plochy bude nejlépe vyhovovat například LED osvětlení, které se barevností bude podobat dennímu světlu. Je tu možné použít i zapuštěné bodovky (správně nábytkový spot), nejlépe s možností regulace směru. Důležité je samostatné osvětlení nad plotýnkami varné desky. To často řeší moderní digestoře. Centrální zdroj by měl mít teple bílou barvu světla. Jestliže máme v kuchyni jídelní kout, i ten si zaslouží samostatné světlo. Mělo by tvarově, a především barevností světla odpovídat centrálnímu osvětlení. Žádný zdroj ale nesmí oslňovat, proto je dobré, když ho můžeme výškově nastavit, popřípadě regulovat jeho intenzitu.
Svítíme v obývací místnosti
Obývací pokoj mívá spoustu zákoutí, v nichž dobře vybraným osvětlením můžeme navodit příjemnou atmosféru. Tady se můžeme obejít bez centrálního osvětlení, takzvaného orientačního. Někdy se sice může hodit například při hledání zakutáleného předmětu, ale nemusíme ho však vůbec využívat, jestliže máme dostatek samostatně ovládaných stropních či nástěnných svítidel, popřípadě stojanových a stolních lamp. Hlavní světla by měla mít teple bílou barvu. Nemusejí svítit přímo, lze využít odrazu od stropu či stěn. V tom případě musíme počítat s tím, že barevná výmalba ovlivní i barevnost osvětlení. Často se využívá sada světel nad horní policí knihovny nebo za sníženým podhledem. Osvětluje nepřímo a navozuje komornější atmosféru. Bodová světla využijeme k osvětlení některých dekorativních prvků v místnosti, například plastiky nebo vhodné rostliny. Samostatné osvětlení bude nutné, když si v pokoji vytvoříme čtenářský koutek. Jestliže místnost při čtení nesdílíme sami, musíme ho volit takové, aby nerušilo ostatní a mělo možnost měnit polohu podle potřeby, tedy když chceme změnit polohu sedu.
Svítíme u televize
Příhodné světlo, které bude mírnit kontrast mezi světem z obrazovky a okolním příšeřím je samozřejmostí při sledování televize. Některé moderní přístroje jsou vybaveny zadním osvětlením, které dokonce dovede barevně reagovat na děj na obrazovce, ale jinak se o vhodný zdroj musíme postarat sami. Na trhu je celkem široká nabídka osvětlení ke sledování televize včetně pásků s LED osvětlením, ale světlem bývají vybaveny i některé modely držáků, určené k montáži plochých televizí na stěnu.
Svítíme v ložnici
Osvětlení ložnice mívá jednoduché řešení. Orientační světlo by mělo mít nažloutlou barvu; důležitější však bude možnost regulovat jeho intenzitu, nejlépe pomocí dálkového ovládání třeba přes aplikaci v mobilu. Ideální umístění lampičky používané pro čtení je za hlavou, protože její umístění na nočním stolku nás odsoudí ke čtení na jednom boku. Řešením může být i rameno na níž se může světlo ohybovat, či otočné rameno. V ložnici také bývá toaletní stolek a u něj bude důležitá barva světla, která by se svým složením měla blížit dennímu. Jestliže je v ložnici rodičů dětská postýlka, je třeba zvolit noční světlo s přijatelnou intenzitu osvětlení. Rodiče potřebují možnost orientace při nočním vstávání k dítěti. Noční světlo ocení též senioři, kteří v noci častěji vstávají. Jednou z variant může být také světlo se senzorem p ohybu, jež se sepne ve chvíli, kdy se v místnosti začne něco hýbat.
Svítíme v dětském pokoji
Náročnější řešení vyžadují dětské pokoje. Musíme počítat s tím, že budeme kombinovat osvětlení pro noc, pro hru a pro plnění případných školních povinností. Nároky se samozřejmě budou měnit s věkem dítěte. Měli bychom navíc dbát i o to, jak snadno lze to, které světlo rozbít a jestli nehrozí úraz třeba od střepů. O nočním osvětlení jsme se zmiňovali. Pro hru se dá využít centrální osvětlení, ale lepší je sada svítidel na rampě, po níž je můžeme podle potřeby posunovat a směrovat. K plnění nejen školních povinností bude potřeba pracovní stůl, jejž bude osvětlovat hlavní osvětlení (pro zmírnění kontrastu) a stolní lampa. Ta pak musí být polohovatelná, s neprůhledným krytem, z něhož nebude vyčnívat zdroj. Stát musí na opačné straně, než je ruka, kterou uživatel stolu píše. Pracovní plochu má ozařovat z výšky asi půl metru v úhlu cca 60 stupňů; stínidlo by rozhodně mělo být pod úrovní očí.
Svítíme v dalších prostorách
Když se zaměříme na ostatní prostory v bytě, tak v koupelně musejí svítidla splňovat odpovídající normy pro jejich užití ve vlhkém prostředí. Samozřejmostí je centrální osvětlení, u zrcadla pak doplněné nástěnnými svítidly po obou stranách. Pro potřeby líčení by jejich barevnost měla odpovídat dennímu světlu. Svítidlo na WC stačí jedno, a to buď nade dveřmi, nebo na stropě. Jestliže za sebou tato místnost ukrývá prostor se stoupačkami, můžeme použít světlo nástěnné, třeba jen s vlastním zdrojem energie, protože ho nebudeme používat často. Chodba, předsíň a podobné místnosti mívají také jedno centrální světlo. To by mělo být takové intenzity, aby se příliš nelišilo od osvětlení místnosti, odkud do chodby vstupujeme, jinak bude přechod nepříjemný. (10.4.2019)
