Odpočinek a spánek
Výchova je v nynější době špatně chápána. Zřídka se stává, abychom děti učili správně jísti, dýchati a odpočívati. Takto zůstávají tyto tři základní úkony denního života neznámými většině našich současníků, zvláště obyvatelů měst. Jíme vskutku příliš mnoho a příliš rychle, dýcháme povrchně a jsme téměř ustavičně v napětí.
Dnes chci promluviti jen několik slov o odpočinku a spánku.
Dnešní život je tak neklidný, že jsme téměř ustavičně nervově vzrušeni. Tím ovšem porušujeme zákon rytmického pohybu, který vyžaduje, aby po každém napětí následovalo uvolnění, oddech. Nejlepším příkladem jest nám tu srdce. Bude tedy velmi užitečné několikrát denně přerušiti práci, abychom si odpočinuli. Odpočívání jest však uměním. A málo lidí zná toto umění dokonale. Pro většinu odpočívati znamená jíti si popovídati s přítelem či přítelkyní, zastaviti se v kavárně, zahráti si tennis nebo partii kulečníku. Toto však může býti nazváno změnou, duševním odklonem od konané práce, rozptylem, ale nikdy to není odpočinek.
Abychom si dobře odpočinuli, musíme se natáhnouti na pohovce nebo na posteli, nebo snad také na dobrém křesle. Musíme býti sami a v místnosti málo osvětlené. Musíme se zaříditi, aby nás nikdo nerušil. Uvolníme při tom všechny svaly. Toto uvolnění musí býti úplné a ne jen na pohled, neboť mnozí si představují, že jsou v úplném uvolnění, zatím co jsou vlastně ještě v polovičním napětí. Vzájemným vztahem provede se toto uvolnění také v mozku a v podvědomí! To však samo ještě nestačí. Je třeba dýchati hluboce a pravidelně, neboť jest úzký vztah mezi dýcháním a našimi vzruchy a dojmy. Jsou-li tyto špatné jakosti, stává se náš dýchací rytmus rychlejším, povrchnějším a někdy se i na chvilku zastavuje. Jsou-li však naproti tomu naše dojmy dobré, dýcháme volněji a hlouběji. Konečně, majíce oči zavřeny, abychom nebyli rozptylováni, budeme o to usilovati, abychom měli v mysli jedině myšlenku na klid. Je-li odpočinek takto prováděn, dovoluje organismu i celé osobnosti nabýti nových sil, nabíti si své akumulátory novou energií a radostněji vrátiti se zase do práce s lepším výkonem.
Jestliže vzrušujeme za dne své nervy přespříliš, uvádíme se v nebezpečí, že v noci nebudeme spáti. Člověk nervosní je zvláště předurčen k nepsavosti. Vždyť u takového člověka shledáváme vskutku téměř vždy dva zjevy, které zabraňují nástupu spánku; jsou to stav svalového napětí a nervové vzrušení. Mimo to víme všichni ze zkušenosti, že myšlenka, která nám ustavičně sedí v mysli, způsobuje nepsavost. Nuže – nervosního člověka zmocní se velmi snadno taková rušivá myšlenka, týkající se jeho studií, jeho zkoušek nebo jeho obchodních záležitostí. Připojme ještě, že i silné dojetí nebo zármutek mohou býti příčinou nespavosti. Čím je člověk citlivější a dojmům přístupný, tím snadněji bude bolestí rozvrácen.
To však není vše. Mnozí lidé mají velkou a velmi nepříjemnou schopnost vnímati ohromné množství různých vlnění, pocházejících buď od elektrických strojů města, buď od mozků jiných lidí, s nimiž dovedou se snadno naladiti na stejnou vlnu. (My všichni jsme totiž zároveň stanice vysílací i přijímací).
Konečně jest všeobecně známo, že některé vnitřní sekreční žlázy hrají velkou roli v naší nervové rovnováze a že mohou vyvolati nespavost, pracují-li špatně. Také částečná otrava, způsobená nesprávným vyživováním těla, může ji míti za následek.
Ti, kteří říkají, že, máme-li spáti, musíme počkati, až jsme ospalí, jsou trochu příliš prostoduší. Ve skutečnosti je mnoho lidí, kteří na to čekají po měsíce a někdy, i celé roky, a spánku se takto nedočkají.
Bude tedy třeba vypátrati přesnou příčinu nepsavosti a dáti se s ní do boje. Bude třeba zbaviti tělo otravných látek, urovnati vyměšování vnitřních žláz, v rovnováhu uvésti nervový systém tím, že ho naučíme se ovládnouti tak, aby mohl o své vůli vyloučiti určitou myšlenku nebo určitý pocit.
Je také důležité dobře se od rušivých vlivů isolovati, a to v pokoji dobře větraném. Směr, jímž je postel postavena, nemá býti též zanedbán: hlava ať směřuje k severu nebo k východu.
Večerní vlažná sprcha nebo lázeň napomáhají spánku. Někteří doporučují ponořiti na několik minut paže do teplé vody.
Jídlo večerní má býti střídmé.
Některým z mých žáků dělá dobře, provedou-li několik svalových cviků, nežli jsou spát. Při tom jde prostě o to, smrštiti co nejvíce hlavní svaly našeho těla po několik vteřin tak, aby se vypudily do krevního oběhu všechny otravné látky, které se při denní práci ve svalech nahromadily. Tyto látky, krví pak rychle odstraňované, přestanou drážditi nervový systém, který se utiší a uklidní, což usnadňuje spánek.
Pak třeba uložiti se do postele ve stavu úplného svalového uvolnění. Mnozí to tak snadno nedovedou. Jedině denní cvik nám pomůže, abychom tuto nesnáz překonali. Jak si při tom máme počínati, bylo již vysvětleno.
Jakmile jsme dosáhli tohoto svalového uvolnění, hledíme dosíci volnějšího a hlubšího dýchání, neboť ve spánku tak dýcháme. Napodobujeme v tom přírodu. Ve spánku vydává spáč velmi často lehké šustivé zvuky. Dělejme je také, zhluboka dýchajíce. Konečně, majíce oči klidně zavřené, mysleme při každém oddechnutí na to, že spánek přichází. Spojíme-li všechny tyto podmínky, sotva bude nespavosti, jež by nám odolala.
Bylo by možno říci ještě mnoho o spánku, ale omezíme se zde úmyslně na těchto několik rad, jež pokládáme za užitečné pro naše čtenáře, budou-li se jimi říditi.
Dr. Marcel Viard, Zdraví lidu
Kdo mnoho sedí
V úřadě, ve školách, při práci, vydán je nebezpečí různých nemocí: nedokrevnosti, zácpy a z ní pocházejících chorob, žlučových kaménků, turberkolosy aj. Škody ze sedění dají se vyrovnati tělocvikem a pohybem na čerstvém vzduchu, dechovým cvičením. Nutno cvičiti pravidelně – nejlépe zrána při omývání a tření celého těla. Cvičení může se opakovati před spaním.
Práce a charakter
Nic tak neubíjí každou ušlechtilou ctižádost a nesnižuje tak rychle způsob života, jako návyk, dělati vše uboze a lacino. Aniž abychom to pozorovali, příjímáme podobu věcí, s nimiž se obyčejně stýkáme. Ony stanou se částí naší bytosti a návyk, dělati věc nedbale, vnese poruchu do nejniternější tkáně našeho charakteru, ba on poruší tkáň celého našeho života.
Většina lidí ve svém mládí myslí obyčejně na to, udělati co nejvíce, a ne na to, udělati vše co nejlépe. Podniknou příliš mnoho a neudělají nic správně. Oni nevědí, že kdo vykoná tisíc nedbalých prací, ani zdaleka nevykoná tolik, jako když udělá jednu jedinou věc úplně správně a vtiskne jí pečeť svého charakteru. To dává člověku opravdové zadostiučinění a správný sebecit.
My lidé jsme tak utvořeni, že onen stupeň znamenitosti, jejž naší práci propůjčujeme, má vliv na celý náš život a působí k tomu, aby náš celý způsob přivedl na stejnou výši. Člověk se pozvolna stává takovým, jak svou práci vykonává. Návyk pracovati pečlivě a přesně sílí celého ducha a zdokonaluje celý charakter. A naopak, děláme-li svou práci nepřesně, nedbale a nepořádně, snižuje to celého našeho ducha, seslabuje duševní síly a povšechně nás strhuje dolů.
Každá práce, jež vychází z tvé ruky polovičatě a nedbale vykonaná, zanechává neblahý vliv a odnáší část tvé sebeúcty. Po špatně vykonané práci nejsi týmž člověkem, jako dříve. Ubylo trochu možnosti udržeti práci na dřívější výši, a čím častěji odvádíš špatnou práci, tím více ztrácíš schopnost udělati věc dokonale.
Jest ovšem nesnadno odhadnouti duševní a mravní vliv polovičaté nebo nedbalé práce a sílu, kterou tento vliv má tě strhnout a učinit horším, neboť působí nepozorovatelně. Ale nikdo nemůže míti úcty k sobě, pak-li ze zvyku odvádí práci příštipkářkou. A mizí-li sebeúcta, mizí s ní i sebedůvěra a je-li sebeúcta a sebedůvěra pryč, pak je nemožno vykonati něco vynikajícího.
Je zrovna podivuhodno, jak jistě a úkladně návyk nedbalé práce si pozvolna celého člověka podmaňuje a jeho celou duševní schopnost tak mění, že není s to dosháhnouti svého životního cíle, byť by si i namlouval, že koná to nejlepší, aby se onomu cíli přiblížil.
Naše ctižádost a naše ideály potřebují stálého dozoru a péče, mají-li zůstati dosti silnými a vysokými. Mnozí lidé ztrácí svou ctižádost a jejich ideály klesají, žijí-li sami anebo s nedbalými a lhostejnými lidmi; ony potřebují neustále posily, pobídky anebo příkladu jiných, aby se na výši udrželi.
Dovolíme-li méněcennosti vniknouti do naší práce, děje se totéž, jako kdybychom přijali do těla jemný jed: ochromuje jeho pravidelnou činnost. Méněcennost jest jako kvasnice: působí z místa, kde usedne, až pronikne celek. Snižuje ideály, ochromuje ctižádost a celého člověka činí špatným.
Bytost člověka je tak zřízena, že trpí-li jeden úd, trpí všechny údy a celý organismus je nemocen. Mezi jakostí výkonu a jakostí charakteru jest úzká páska. Kdo by už nebyl viděl, jak rychle klesá charakter mladého muže, jakmile začal svou práci konati nedbale, celé hodiny promarňovat a pozvolna svou práci zanedbávat?
Jsme k tomu stvořeni, abychom byli čestnými a spolehlivými. Spolehlivost jest však nutna ve všem. Člověk je buď spolehlivým ve všem, anebo vůbec spolehlivým není. Spolehlivost neznamená jen, že se možno spolehnouti na tvé slovo, nýbrž i že při tvé práci se možno spolehnouti na to, že je pečlivá, přesná a poctivá. Nestačí, nelžeš-li slovy: nesmíš lhát ani svou prací.
O. S. Marden, Světla
Lidská továrna
Lidské tělo, jako celek se svými střevy, žlázami, cévami a nervy, přirovnávati možno k velkému průmyslovému středisku. Miliardy buněk je tolikéž malých dílen; orgány představují stroje a pohonné motory; cévy a lymfatické žíly tvoří soustavu kanálů, které rozvádějí do všech částí suroviny, určené ke zpracování neb asimilaci a materiál k opravám a novým výstavbám; konečně se nervy podobají husté síti drátů, jež provádějí pohonnou sílu a myšlenku.
V celku panuje ustavičná a intensivní činnost. Zde není oddechu, anglického týdne, prozahálených svátků, neboť stávka znamená smrt.
Dovedete si snadno představiti, jaké množství odpadků, škvárů, otravných plynů, vznikajících spalováním, musí býti výsledkem takové každodenní činnosti, jaké zácpy upotřebených a hnijících látek nutno se obávati a následkem toho, jak stále hrozí nebezpečí otravy. Na štěstí máme také prostředky, jak bojovati proti tomuto nebezpečí. Je to především obdivuhodná organisace pro odvádění odpadků a pro desinfekci; a potom vaše bdělost.
Máte játra, která spalují toxiny (otravné látky) a vylučují žluč, která je desinfekčním prostředkem střev; ledviny, které filtrují krev a vylučují moč; kůži, protkanou miliony pórů, z nichž s potem odchází nekonečné množství nečistot; tlusté střevo, jako ústřední sběrnu pro odpadky a různé látky, určené k odstranění; obdivuhodně vyřešenou síť cév – jako sběrných kanálů – kamž přicházejí mrtvé buňky a kudy procházejí a vstřebávají se škodlivé plyny, které jsou pak splachovány do ústředí filtrace, třídění a desinfekce, zejména velké ústřední čistírny, kde zkažená a zčernalá krev se rozlévá v širokých skvrnách v plicích, zbavuje se svého kysličníku uhličitého a čistí se kyslíkem zvenčí vdechovaným.
Zpomalí-li teď jedna z těchto továren, jeden z těchto obranných prostředků svůj chod následkem ucpání, přetížení neb poranění – tu nastává neodvratně otrava. A tato otrava, vycházející z kterékoliv části, rozšiřuje svůj zhoubný účinek do celého organismu, který se zanese, zpomalí svou práci a přivádí reumatismus, dnu, pakostnici, kornatění cév, „endokrinní instabilitu“ a, jasně řečeno, stárnutí.
Organisace je dokonalá. Je však ještě nezbytně nutno, aby vaše bdělost byla stále připravena. Doly, laboratoře, desinfekční ústavy, třídící ústředny – celá tato organisace nemůže dlouho fungovati bez osobního přičinění.
Na vás jest:
1. dodati vybrané palivo a dobrý materiál pro opravy, to je – dobrou výživu;
2. cvičiti dech, neboť hlubokým a důkladným dýcháním se čistí a regeneruje krev;
3. bojovati proti zácpě, společné všem civilizovaným národům, proti tomuto hlavnímu pramenu otravy, stárnutí a předčasné smrti;
4. napomáhati spalování toxinů – a tím i organické činnosti – tělesným cvičením a činným způsobem života;
5. chrániti se před nakažlivými zárodky útěkem před infekčními nemocemi, podrobením dětí všem moderním očkováním (proti tuberkulose, záškrtu atd.), vyhlášením války všem zvířatům a hmyzu, nositelům bacilů, odmítáním nakažených pokrmů a konečně, udržováním cest, kterými se tyto zárodky do vás mohou dostati, v absolutní čistotě;
6. podrobiti se každoročně prohlídkám, které odhalí ihned v zárodku nemoce, jež vás ohrožují: krk, nos, zuby, krev, moč, zažívací rouru atd.
MUDr. Victor Pauchet, z knihy Uchovejte si zdraví a mládí
