.jpg?s3=1)
Nařízení proti Židům a jejich majetku a prováděcích výnosů bylo za protektorátu vydáno více než sto. Jsou dokladem toho, s jakou brutalitou nacisté a jejich přisluhovači v českých zemích postupovali vůči nim. Uvádíme některá z nich z roku 1939 a na závěr jejich přehled, jak byl publikován v Úhrnném rejstříku k ročníkům I – VI Nových zákonů a nařízení vydaném již v roce 1945.
Nařízení šéfa civilní správy při armádní skupině 3 ze dne 29. března 1939 o opatřeních s židovským majetkem všeho druhu
(Uveřejněno v čísle 78 Úředního listu z 1. dubna 1939)
§ 1.
Nabytí koupí, jakož i jakékoliv jiné opatření o hospodářských podnicích, účastech a majetkových hodnotách všeho druhu, jež jsou zcela nebo z části židovským majetkem, jest zakázáno.
§ 2.
V odůvodněných případech může býti z ustanovení § 1 povolena výjimka.
§ 3.
Pokud po 15. březnu 1939 nastala v židovském hospodářském podnikání a jmění změna ve smyslu § 1, jest třeba vyžádati si dostatečně povolení k ní.
§ 4.
K udělení povolení ve smyslu § 2 a 3 jest výlučně příslušným šéf civilní správy.
§ 5.
Jednání příčící se tomuto nařízení bude potrestáno.
Nařízení šéfa civilní správy u vojenské skupiny 5 ze dne 23. března 1939, č. j. 121/39, o zákazu zcizování židovského nemovitého majetku v zemi Moravské
(Otištěno v Úředním listě zemského úřadu v Brně, čís. 71 z 25. března 1939 na str. 289)
§ 1.
Prodej, pronájem (pacht) a darování, jakož i jakékoli zatížení nemovitého majetku, který je zcela neb zčásti majetkem židovským, je zákázán.
§ 2.
To platí také pro zavazující jednání, vztahující se na právní jednání, uvedená v § 1.
§ 3.
Právní ujednání, sjednaná po 14. březnu 1939 ve smyslu §§ 1 a 2, jsou neplatná.
§ 4.
V odůvodněných případech může od ustanovení §§ 1-3 býti povolena výjimka. K tomu je příslušný výhradně šéf civilní správy.
§ 5.
Jednání, příčící se tomuto nařízení, případně jeho obcházení, budou přísně potrestána.
§ 6.
Toto nařízení nabývá účinnosti se zpětnou platností od 15. března 1939 a platí tak dlouho, pokud nebude zrušeno pozdějším nařízením.
Nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě ze dne 21. června 1939 o židovském majetku
Podle výnosu Vůdce a říšského kancléře o Protektorátu Čechy a Morava ze dne 16. března 1939, článek 5, se nařizuje.
§ 1.
(1) Židům, židovským podnikům a židovským sdružením osob je dovoleno nakládati s pozemky, právy na pozemcích, hospodářskými závody a podíly na nich, cennými papíry všeho druhu, jakož i propachovati pozemky a hospodářské závody a převáděti pachtovní práva tohoto druhu jen se zvláštním písemným schválením. Totéž platí o závazku k nakládání s jmenovanými předměty.
(2) Schvaluje-li se právní jednání o závazku, platí schválení též pro příslušné právní jednání o plnění.
(2) Právní jednání, která odporují předpisům odstavců 1 a 2, nebo se dějí k obejití těchto nařízení, nejsou právně účinná.
§ 2.
(1) Schválení podle § 1 uděluje říšský protektor. Svoji příslušnost může zcela nebo částečně přenésti na jiné úřady.
(2) Má-li schválení uděliti jiný úřad než říšský protektor, jest proti rozhodnutí přístupna stížnost k říšskému protektorovi do dvou týdnů po doručení. Stížnost jest podati u úřadu, který vydal rozhodnutí. Říšský protektor může naříditi, že právo stížnosti za určitých předpokladů odpadá.
§ 3.
Židé, židovské podniky a židovská sdružení osob jsou povinní přihlásiti do 31. července 1939 u příslušného vrchního zemského rady zemědělské nebo lesní pozemky, které jsou v jejich vlastnictví nebo spoluvlastnictví nebo jimi pachtované.
§ 4.
(1) Židům, židovským podnikům a židovským sdružením osob je zakázáno nabývati pozemků a práv na pozemcích, podílů na hospodářských podnicích a cenných papírů, jakož i přebírati a nově zřizovati hospodářské závody a pachtovati pozemky.
(2) Předpis § 1, odst. 3 platí přiměřeně.
§ 5.
(1) Židé, židovské podniky a židovská sdružení osob jsou povinni přihlásiti do 31. července 1939 u Národní banky nebo jí ustanovených míst předměty ze zlata, platiny a stříbra, jakož i drahokamy a perly, jež jsou v jejich vlastnictví nebo spoluvlastnictví.
(2) Nabývati, zcizovati a zastavovati předměty uvedené v odstavci 1 jest jim zakázáno.
(3) Totéž platí pro jinaké šperky a umělecké předměty, pokud cena jednotlivého předmětu nebo sbírky předmětů převyšuje částku 10 000 K.
§ 6.
Za žida se považuje:
a) kdo pochází z nejméně tří podle rasy úplně židovských prarodičů. Za úplně židovského se považuje prarodič bez dalšího, jestliže přísluší nebo příslušel k židovské náboženské společnosti;
b) za žida se považuje též židovský míšenec pocházející ze dvou úplně židovských prarodičů,
1. který dne 17. března 1939 příslušel k židovské náboženské společnosti nebo poté byl do ní přijat,
2. který dne 17. března 1939 byl v manželství se židem nebo poté s ním vstoupí do manželství,
3. který pochází z manželství se židem (číslo a), jež bylo uzavřeno po 17. březnu 1939,
4. který pochází z mimomanželského styku se židem (číslo a) a narodí se po 1. únoru 1940 jako nemanželský.
§ 7.
(1) Podnik se považuje za židovský, je-li jeho majitelem žid (§ 6).
(2) Podnik veřejné obchodní společnosti nebo komanditní společnosti se považuje za židovský, jsou-li jeden nebo více osobně ručících společníků židy.
(3) Podnik právnické osoby se považuje za židovský:
a) jsou-li jedna nebo více osob, povolaných k zastupování podle zákona, nebo jeden nebo více členů správní rady nebo dozorčí rady židy;
b) jsou-li rozhodujícím způsobem podle kapitálu nebo hlasovacího práva zúčastněni židé. Rozhodující účast podle kapitálu je dána, jestliže více než jedna čtvrtina kapitálu náleží židům; rozhodující účast podle hlasovacího práva je dána, jestliže hlasy židů dosahují poloviny celkového počtu hlasů.
(4) Předpisy odstavce 3 platí přiměřeně pro společnosti horního práva, které nemají způsobilosti k právům.
(5) Nebyl-li dne 17. března 1939 u akciové společnosti nebo komanditní společnosti na akcie členem představenstva, správní rady nebo dozorčí rady žid, platí domněnka, že židé nemají rozhodující účasti podle kapitálu nebo hlasovacího práva (odstavec b). Opačná domněnka platí, jestliže uvedeného dne byli členy představenstva, správní rady nebo dozorčí rady jeden nebo více židů.
(6) Podnik se považuje i tehdy za židovský, je-li skutečně pod rozhodujícím vlivem židů.
(7) Odbočka židovského podniku se považuje za židovský podnik.
(8) Odbočka nežidovského podniku se považuje za židovský podnik, je-li vedoucí nebo jeden z několika vedoucích odbočky židem.
§ 8.
O židovských sdruženích osob platí přiměřené přepisy § 7.
§ 9.
(1) Říšský protektor může v případech, kde to uzná za vhodné, ustanoviti správce k věrné ruce, kteří podléhají jeho dozoru a pokynům. Rovněž může říšský protektor odvolati důvěrníky a vnucené správce, kteří byli dosazeni podle předpisů Protektorátu.
(2) Pokud jde o majetkové hodnoty ve smyslu § 1 tohoto nařízení, náleží výlučně říšskému protektoru právo ustanovovati správce k věrné ruce.
(3) Říšský protektor stanoví práva a povinnosti správců k věrné ruce.
(4) Použije-li říšský protektor svého práva podle odstavců 1 a 3, neplatí předpisy o důvěrnících a vnucených správcích, platné v Protektorátu.
§ 10.
(1) Kdo jedná proti tomuto nařízení nebo proti ustanovením vydaným k jeho provedení, bude potrestán vězením a peněžitou pokutou nebo jedním z těchto trestů. Stejně bude potrestán, kdo obejde ustanovení tohoto nařízení nebo ustanovení vydaná k jeho provedení.
(2) Pokus je trestný.
(3) Stíhání podle jiných trestních ustanovení zůstává nedotčeno.
(4) Vedle trestu může býti uznáno na zabavení majetku, pokud byl předmětem trestného činu. Nelze-li stíhati určitou osobu, může býti uznáno na zabavení majetku též samostatně.
(5) Platí všeobecné předpisy říšskoněmeckého trestního práva.
(6) Vyšetřovati a souditi tyto trestné činy náleží německým soudům příslušným podle všeobecného říšského práva.
(7) V ostatním jest použíti předpisů platných pro německé soudy v protektorátu, pokud se jinak neustanoví.
§ 11.
(1) Říšský protektor může vydati provádějící a doplňující předpisy.
(2) Nařízení šéfa civilní správy v Brně ze dne 20. března 1939, týkající se zamezení nepřípustných zásahů do hospodářství v zemi Moravské, a ze dne 22. března 1939, týkající se zákazu zcizování židovského nemovitého majetku v zemi Moravské, jakož i nařízení šéfa civilní správy v Praze ze dne 29. března 1939, týkající se opatření s židovským majetkem všeho druhu, se dnem účinnosti tohoto nařízení ruší.
§ 12.
(1) Toto nařízení nabývá účinnosti dnem jeho uveřejnění v pražském denním listě „Der Neue Tag“.
(2) Předpisy §§ 1, 2 a 4 platí se zpětnou účinností od 17. března 1939 s tím, že jednání uzavřená v mezidobí vyžadující schválení, jsou právně neúčinná, dokud nebudou dodatečně schválena.
(3) Výjimečná schválení udělená šéfy civilních správ v Praze a v Brně podle nařízení ze dne 20., 22. a 29. března 1939 považují se za schválení ve smyslu tohoto nařízení. Osoby, dosazené již vrchními zemskými rady k provádění úkolů správců k věrné ruce, považují se se zpětnou účinností za správce k věrné ruce ve smyslu tohoto nařízení.
První prováděcí výnos říšského protektora v Čechách a na Moravě ze dne 21. června 1939 k nařízení o židovském majetku.
Podle § 2, odst. 1 a § 11, odst. 1 nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě o židovském majetku ze dne 21. června 1939 se nařizuje toto:
Právo udíleti schválení podle § 1 nařízení přenáší se na vrchní zemské rady, pokud jde o hospodářské závody s počtem dělníků a zaměstnanců, nedosahujícím 100 nebo s ročním obratem, nedosahujícím 3,000.000 K; vyňaty jsou přitom banky a pojišťovací podniky.
Vládní nařízení ze dne 21. dubna 1939, č. 123 Sb., o vyloučení některých osob z výkonu veřejných funkcí v soudnictví
Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle č. II ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb. z. a n.:
§ 1.
Až do další zákonné úpravy budiž zastaven výkon úřadu osob, které vedle soudců z povolání vykonávají veřejné funkce v soudnictví, jestliže z důvodu veřejného klidu a pořádku nejsou s to úřad ten vykonávati. Toto opatření se týká zvláště soudců laiků u obchodního soudu a u obchodních a horních senátů, přísedících soudů pracovních, přísedících a členů všech soudů rozhodčích a vrchních soudů rozhodčích, soudů pojišťovacích a vrchního pojišťovacího soudů, porotců, přísedících soudů kmetských, přísedících soudů mládeže, správců konkursní podstaty a vyrovnacích správců, vnucených správců, tlumočníků, soudních znalců, přísedících soudních lékařských rad, přísedících dozorčích rad trestního soudnictví nad mládeží, důvěrníků v komisi pro výkon samovazby, veřejných poručníků a přísedících soudu patentního, jakož i případných náhradníků těchto osob.
§ 2.
(1) Opatření podle § 1 učiní, pokud jde o osoby činné u soudů podléhajících dozoru presidentů vrchních soudů, tito presidenti. Jinak učiní takové opatření ten, jemuž je svěřen bezprostřední dohled.
(2) Pokud jde o funkce konané i na žádost stran, budiž zastavení výkonu funkce uveřejněno v Ústředním listě.
§ 3.
Jevilo-li by se to nezbytné pro chod soudců, učiní president vrchního soudu nebo ten, komu přísluší v ostatních případech, bezprostřední dohled (§ 2), vhodné prozatímní opatření povoláním jiných osob místo těch, u nichž výkon funkce byl zastaven.
§ 4.
Proti opatřením učiněným podle předchozích ustanovení není opravného prostředku.
§ 5.
Toto nařízení provede ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastěnými ministry.
Pozn. red. Toto nařízení, i když ne výslovně, bylo namířeno proti občanům židovského původu, což se uvádělo v dobovém tisku.
Druhý prováděcí výnos Reichsprotektora in Böhmen und Mähren k nařízení o židovském majetku ze dne 8. prosince 1939, Věst. nař. str. 318.
Na základě §§ 2., odst. 1., 9. a 11., odst. 1. nařízení Reichsprotektora in Böhmen und Mähren o židovském majetku ze dne 21. června 1939 (Věstník Reichsprotektora in Böhmen und Mähren, str. 45)
Článek I.
Přenesení příslušnosti.
§ 1.
(1) První prováděcí výnos ze dne 21 června 1939 se mění s účinností od tohoto dne takto:
(2) Oprávnění k udělení schválení podle § 1. nařízení se přenáší na Oberlandraty, pokud nejde o hospodářské závody s počtem více než 100 dělníků a zaměstnanců anebo s ročním obratem více než K 3,000.000.- a o účasti na takových závodech, o banky a pojišťovací podniky jakož i o cenné papíry.
§ 2.
Oprávnění, podle § 9. nařízení ustanoviti zplnomocněné správce a podle ustanovení Protektoratu dosazené důvěrníky a vnucené správce odvolati, se přenáší na Oberlandraty s účinností od 21. června 1939 v témže rozsahu jako oprávnění podle § 1. tohoto výnosu přenesené.
Článek II.
Rozsah povinnosti ke schválení.
§ 3.
(1) Schválení podle § 1. nařízení nepotřebují opatření o směnkách, šecích, obchodnických poukázkách, obchodnických závazných listech, nákladních listech, skladních listech, obilních listech, zástavních a podobných cenných papírech, pokud se opatření udržují v rámci obvyklého obchodního styku obchodníka. Stejné platí o závazku k nakládání s těmito cennými papíry.
(2) V odstavci 1. jmenované cenné papíry v témže rozsahu nepodléhají zákazu nabývání jich podle § 4. nařízení.
(3) Osvobození podle odst. 1. a 2. platí také pro právní jednání provedená před vyhlášením tohoto prováděcího výnosu.
(4) Předpisy odstavců 1. a 3. platí také pro právní jednání o kuponech, podílných listech na zisk jakož i papírech obnovovacích.
§ 4.
Pokud uspořádání výprodeje skladu zboží židovského obchodu potřebuje schválení úřadů Protektoratu, jest si vyžádati svolení příslušného Oberlandratu.
Článek III.
Nucený výkon.
§ 5.
Všeobecná ustanovení.
(1) Za opatření ve smyslu § 1. nařízení platí také zcizení nuceným výkonem.
(2) Při nucené dražbě pozemností potřebují nabídky schválení. Nabídku, pro niž se nutné schválení ihned neprokáže, jest odmítnouti.
(3) Předměty uvedené v § 5. nařízení jsou od nuceného výkonu zproštěny.
(4) Předpisu odstavce 2. se obdobně použije na nucenou dražbu všech pozemností podléhajících správě vnuceného správce nebo důvěrníka, kteří byli ustanoveni německým pověřeneckým vedením.
§ 6.
Zabavení předmětů majetkových druhu v § 1. a § 5. nařízení jmenovaného, předsevzaté úřady Protektoratu na základě práva, v Protektoratu platného, obzvláště práva daňového, jakož i vstup předpokladů propadnutí takových majetkových předmětů má účinek, že místa podle nařízení a prováděcích ustanovení příslušná jsou sama oprávněna k volnému nakládání s předměty; oprávnění jiných říšských úřadů zůstávají nedotčena. Při zpeněžení docílený výtěžek nastupuje na místo předmětů.
Článek IV.
Zápis do veřejných knih a rejstříku.
§ 7.
Prohlášení účastníků.
K žádostem jakéhokoli druhu, majícím za předmět zápis do veřejných knih, jest připojiti prohlášení o tom, zda na právním řízení, tvořícím podklad zápisu, jsou zúčastněni Židé, židovské podniky nebo židovská sdružení osob.
§ 8.
Povinnost notáře a právního zástupce poučiti strany.
Pořizuje-li se právní jednání tvořící předmět zápisu před notářem nebo právním zástupcem, má tento poukázati na nařízení ze dne 21. června 1939 a otázati se, zda na právním jednání jsou zúčastněni Židé, židovské podniky nebo židovská sdružení osob. Z listiny jím sepsané má býti zjevno, že se to stalo a v jakém smyslu otázka byla zodpověděna.
§ 9.
Další nařízení.
(1) Není-li prohlášení, že na právním jednání nejsou zúčastněni Židé, židovské podniky nebo židovská sdružení osob, nebo schválení právního jednání předloženo, jest žádost za zápis odmítnouti. Také nemůže býti povolen ani záznam.
(2) Má-li soud nebo úřad jinak příslušný důvodné pochybnosti o správnosti prohlášení, jest žádati důkaz, že schválení není nutné. Není-li důkaz podán, jest postupovati podle odstavce 1.
§ 10.
Zápis neschválených právních změn.
(1) Je-li ve veřejných knihách zapsána právní změna na základě neschváleného právního jednání, může schvalovací úřad, bylo li schválení dle jeho uvážení nutné, požádati knihovní soud nebo jinak příslušný úřad za zápis přiměřené poznámky.
(2) Poznámku zapsanou podle odstavce 1. jest vymazati, požádá-li o to schvalovací úřad nebo je-li schválení dodatečně uděleno.
§ 11.
Předchozí ustanovení platí obdobně pro zápisy do veřejných rejstříků.
Článek V.
Projednávání pozůstalosti.
§ 12.
Povinnost pozůstalostního soudu a soudního komisaře poučiti strany.
V řízení k projednání pozůstalosti jest povinen pozůstalostní soud nebo soudní komisař před počátkem projednávání položiti otázku, zda zůstavitel nebo jedna z osob na řízení zúčastněných jsou Židy. Ze zápisu o projednávání má býti zjevno, že se to stalo a v jakém smyslu otázka byla zodpověděna.
§ 13.
Další řízení.
(1) Je-li zůstavitel nebo jedna z osob na jednání zúčastněných Židem, nepřekáží to projednání a odevzdání pozůstalosti. Dohoda o dědictví potřebuje však schválení a jest až do jeho udělení odložiti rozhodnutí o návrhu na odevzdání pozůstalosti a odevzdací listinu zadržeti.
(2) Neudělí-li se schválení, jest bez ohledu na dohodu o dědictví podle odevzdaných dědických prohlášení dědictví projednávati a odevzdati.
(3) Zmocnil-li pozůstalostní soud osoby na řízení zúčastněné, aby je samy projednávaly, jest v případě uzavření dohody o dědictví s návrhem na odevzdání dědictví podati prohlášení ve smyslu § 7 tohoto výnosu. Má-li pozůstalostní soud odůvodněné pochybnosti o správnosti prohlášení, jest požadovati důkaz, že schválení není nutné. Není-li důkaz podán, jest postupovati podle odstavce 2.
Článek VI.
Oznámení nařízení a rozhodnutí.
§ 14.
(1) Nařízení a rozhodnutí jest účastníkům oznámiti. Způsob oznámení stanoví příslušné místo.
(2) Za nepřítomnosti účastníka může oznámení jemu státi se vsunutím do denních listů „Der Neue Tag“, „Volksdeutsche Zeitung“ a „Národní politika.“
Článek VII.
Právní postavení zplnomocněných správců.
§ 15.
Obsah a vykonávání práv.
(1) Zplnomocněný správce dosazený podle § 9. nařízení k dalšímu vedení, uspořádání nebo zcizení podniků nebo v jiných případech má právo prováděti vlastním jménem na účet podniku nebo postiženého všechny soudní i mimosoudní právní práce a právní jednání potřebná k splnění příkazu jemu uděleného. Zmocnění nahrazuje každou jinou nutnou plnou moc. Zplnomocněný správce jest oprávněn volně nakládati s předměty, na nichž váznou zástavní práva jakéhokoli druhu nebo podobná práva; výtěžek nastupuje na místo předmětů.
(2) Během trvání správy zplnomocněnce odpočívá oprávnění majitele podniku i, má-li podnik právní formu právnické osoby jejích orgánů, aby účinně jednali, pro nebo proti podniku. Rovněž tak odpočívá oprávnění kuratora ustanoveného soudem nebo jiným místem.
§ 16.
Povinnosti.
Zplnomocněný správce jest povinen vynaložiti při výkonu svých jednání péči řádného obchodníka a ručí za každou škodu vzcházející z tohoto opomenutí péče.
§ 17.
Výlohy za vedení úředních prací.
(1) Výlohy vznikající z vedení zplnomocněným správcem nese podnik.
(2) Místa příslušná podle nařízení a prováděcích ustanovení stanoví náhradu příslušející zplnomocněnému správci a nutné výlohy, jež jest mu hraditi.
§ 18.
Odvolání.
Zplnomocněný správce může býti kdykoliv odvolán.
§ 19.
Uvedení v úřad.
Listina o uvedení v úřad, udělená zplnomocněnému správci místem příslušným pro dosazení podle nařízení a prováděcích ustanovení slouží za výkaz vůči komukoli a nahrazuje každý v soukromém i veřejném styku případně nutný důkaz dosazení.
