Dr. B. Svoboda
Podle vládního nařízení č. 9/1953 o hlavních energeticích, § 5, odst. 1, mělo ministerstvo paliv a energetiky vydat v dohodě s příslušnými ústředními úřady zásadní směrnice o tom, ve kterých závodech musí být ustaven hlavní energetik, a podrobnější předpisy o úkolech hlavních energetiků s hlediska hospodaření palivy, elektřinou, plynem, párou a topnou vodou.
Tyto předpisy byly vydány vyhláškou ministerstva paliv a energetiky 18. prosince 1953 (č. 379-1953 Ú. 1), kterou se vydávají směrnice o ustanovení hlavních energetiků a o jejich úkolech.
V § 1 této vyhlášky se stanoví, které závody podle rozsahu odběru a spotřeby energie a paliv jsou povinny ustanovit hlavní energetiky. Jsou to ty závody, jejichž plánovaná roční spotřeba energie činí nejméně 1000 tun tuhých paliv nebo 500 tun tekutých paliv nebo 1 000 000 kWh nebo 1 000 000 m3 plynu nebo 5000 tun topné páry nebo 5000 tunám topné páry odpovídající množství topné vody. Pokud některý závod sice neodebere některé z výše stanovených množství energie (paliv), při tom však u něho součet spotřeby (nebo lépe řečeno, součet plánované roční spotřeby) jednotlivých uvedených druhů energie vyjádřený v procentech jednotlivých hodnot činí více než 150 %, je taktéž povinen ustanovit hlavního energetika. Jestliže tedy na příklad závod má plánovanou roční spotřebu 800 tun tuhých paliv (to je 80 % ze stanovených 1000 tun), 600 000 kWh elektřiny (to je 60 % ze stanoveného 1 000 000 kWh) a 1000 tun topné páry (to je 20 % ze stanovených 500 tun), je povinen ustanovit hlavního energetika, poněvadž součet procent činí celkem 160.
V závodech, jejichž plánovaná roční spotřeba energie (paliv) nedosahuje žádné z výše uvedených hodnot a kde procentní součet hodnot nedosahuje čísla 150, není sice nutno ustanovit hlavního energetika, avšak vedoucí závodu je povinen pověřit některého zaměstnance výkonem úkolů hlavního energetika, to znamená přenést na něho práva a povinnosti, které má hlavní energetik. Při tom musí vedoucí závodu pověřit úkoly hlavního energetika takového zaměstnance, který je seznámen s energetickým zařízením závodu a s energetickými požadavky výroby a který má potřebné odborné znalosti a zkušenosti. Není-li takového vhodného zaměstnance, musí zaměstnanec pověřený úkoly hlavního energetika dbát o to (a dbát o to musí i vedoucí závodu), aby se s energetickým zařízením závodu urychleně seznámil a aby si potřebné znalosti a zkušenosti získal.
Podrobnosti upraví ústřední úřady v oboru své působnosti (§ 1, odst. 3, poslední věta). Jde na příklad o různé prodejny apod., kde jde pouze o nepatrné množství spotřeby paliv a energie a kde stačí pouze soustavná kontrola zaměřená na nejvyšší úspornost a zejména proti plýtvání palivy a elektřinou, po případě plynem. Jde zároveň o vymezení pojmu „závod“, který se na příklad v průmyslu často kryje, s pojmem „národní podnik“, avšak ne vždycky.
Úkoly hlavního energetika jsou vymezeny v § 2 vyhlášky. Jde prakticky o provedení ustanovení § 2, odst. 2 a3 vládního nařízení o hlavních energeticích. V tomto paragrafu nejde o vypočtení všech úkolů hlavního energetika, což je při mnohotvárnosti jeho úkolů a při mnohotvárnosti dnešního hospodářství nemožné, ale o vypočtení úkolů, jež hlavní energetik musí plnit nebo na jejichž provádění musí spolupracovat, aby mohl řádně odpovídat za plnění svého hlavního poslání, to je za řádné vedení energetického provozu po stránce účelnosti, hospodárnosti a plynulosti a po stránce využití zejména výrobních zařízení (§ 1, odst. 1 a § 2, odst. 1 vl. nařízení o hlavních energeticích).
Proto musí hlavní energetik spolupracovat s plánovacím oddělením na sestavení plánu spotřeby energie a plnění tohoto plánu kontrolovat, připravit a předat plánovacímu oddělení plán výroby energie v závodech, které mají vlastní výrobní energetická zařízení. Proto se musí hlavní energetik také účastnit sestavování výrobních a investičních plánů s hlediska zajišťování energie, neboť při sestavování výrobních a zejména investičních plánů se na energii často zapomínalo a ještě někde zapomíná, ačkoliv bez zajištění energie je výrobní plán neproveditelný a vybudovaná nová provozovna marnou investicí. Ze stejného důvodu musí hlavní energetik sestavovat energetické bilance, organizovat přestavbu rozšíření a výstavbu energetického zařízení. Vypracovávat roční plány generálních oprav a revisí energetických zařízení a podávat návrhy na obnovu, přestavbu, rozšíření a výstavbu energetických zařízení.
Jedním z nejdůležitějších úkolů hlavního energetika dnes je, dbát a pečovat o hospodárnost při spotřebě energie a odpovídat za ni. Proto musí hlavní energetik kontrolovat odběr a spotřebu všech druhů energie, kontrolovat dodržování spotřební energie na jednotku výroby nebo výkonu, spolupracovat při stanovení a zavádění spotřebních norem energie s technickým oddělením a referátem THN, soustavně tyto normy prověřovat a spolupracovat při kontrole všech druhů energie dodávaných závodům. S hlediska hospodárnosti při spotřebě energie, a to jak v rámci celostátním, tak v rámci vlastního závodu, provádí hlavní energetik i regulační zatížení navrhuje a provádí opatření ke zvýšení spotřeby energie a ke zvýšení využití zařízení. Odpovědnost hlavního energetika je vymezena v § 3 vyhlášky, který je provedením ustanovení § 2 odst. 1 vládního nařízení č. 9/1953 Sb.
Hlavní energetik odpovídá:
1. po stránce provozu a údržby za účelný, hospodárný a plynulý provoz, za údržbu a za správné využití všech energetických výrobních a spotřebních zařízení, za dodržování pravidel technického provozu těchto zařízení a za plnění plánu generálních oprav a revisí těchto zařízení.
Pokud jde o odpovědnost za provoz, údržbu a využití spotřebních zařízení, stanoví jednotlivá ministerstva a ostatní ústřední úřady jejich obsah. Hlavní energetik odpovídá tedy pouze za provoz, údržbu a využití těch spotřebních zařízení, která určí ústřední úřady v oboru své působnosti. Ke stanovení okruhu těchto spotřebních zařízení mohou ústřední úřady zmocnit své podřízené orgány, například kombináty, trusty apod. Za provoz, údržbu a využití výrobních energetických zařízení odpovídá však zásadně hlavní energetik.
2. po stránce výrobní odpovídá za výrobu ve vlastních energetických zdrojích, po případě za dodávku energie do sítí ministerstva paliv a energetiky.
3. po stránce hospodaření energií, za řádné hospodaření všemi druhy energie a za odborné uskladnění paliv, za včasné ujednání odběrových, po případě dodávkových diagramů, za dodržování přídělů energie a odběrových, po případě dodávkových diagramů a za vedení předepsaných záznamů a podávání hlášení o spotřebě a výrobě energie.
Hlavním energetikům je tedy ukládána veliká odpovědnost. Proto také stanový vyhláška v § 5 oprávnění hlavního energetika. Ke správnému pochopení oprávněného hlavního energetika musíme však vzít především v úvahu § 2, odst. 2 vládního nařízení č. 9/1953 Sb., kde se říká:
„Hlavní energetik je oprávněn činit všechna opatření k dosahování přídělů energie, odběrových příkazů elektrárenského (plynárenského) dispečera; přitom je povinen dbát na potřeby.“
Z ustanovení tohoto odstavce vyplývá, že hlavní energetik je oprávněn požadovat na pracovnících odpovědných za účelovou výrobu nejen nejvyšší hospodárnost a podklady pro výkon jejich činnosti, ale také provedení všech opatření k dodržování přídělů energie, odběrových diagramů a operativních příkazů elektrárenského (plynárenského) dispečera. Sám toto opatření bez součinnosti pracovníků odpovědných za účelovou výrobu činit hlavní energetik nemůže (nehledíme-li pouze na filologický výklad doslovného znění výše citovaného odstavce), odepřou-li však odpovědní pracovníci (jde zejména o hlavního inženýra nebo zaměstnance jemu na roveň postaveného), vyhovět pokynům hlavního energetika, může se hlavní energetik (a dokonce je povinen) obrátit přímo na ředitele závodu. Hlavní energetik podléhá totiž v otázkách dodržení přídělu energie, odběrového nebo dodávkového diagramu, opatření činěných k dodržení operativních příkazů elektrárenského (plynárenského) dispečera a opatření k zamezení plýtvání energií a soustavného nedodržování norem spotřeby energie – přímo vedoucímu závodu, ať je jinak organizačně zařazen jakkoli, na příklad pod hlavního inženýra nebo hlavního mechanika (viz. ustanovení § 3, odst. 2 vládního nařízení č. 9/1953 Sb.). Neučiní-li ředitel závodu po upozornění hlavního energetika vhodné opatření, přebírá tím samozřejmě odpovědnost, včetně odpovědnosti vůči orgánům státní energetické inspekce.
