.jpg)
c) Čtvrté prováděcí nařízení k nařízení o nouzové službě (zvláštní předpisy pro Protektorat Čechy a Morava) ze dne 25. listopadu 1939, Říš. Zák. I., str. 2301.
Na základě § 7., odst. 1. nařízení o nouzové službě ze dne 15. října 1938 (Říšský zák. I., str. 1441) se nařizuje pro Protektorat Böhmen und Mähren toto:
§ 1.
Zavedení předpisů.
V Protektoratu Böhmen und Mähren platí:
1. První prováděcí nařízení k nařízení o nouzové službě ze dne 15. září 1939 (Říšský zák. I., str. 1775),
2. třetí prováděcí nařízení k nařízení o nouzové službě (Náhrada při přibrání k dlouhodobé službě nouzové) ze dne 14. října 1939 (Říšský zák. I., str. 2049),
3. oběžník říšského ministra vnitra o úkonech nouzové služby cizích státních příslušníků ze dne 15. srpna 1939 (Věst. říš. a prus. min. vnitra str. 1771),
4. oběžník říšského ministra vnitra o sazbách náhrad za osobní náklady pro povinné nouzovou službou, přibrané na základě nařízení o nouzové službě ze dne 13. října 1939 (Věst. říš. a prus. min. vnitra str. 2129),
pokud v dalším není stanoveno nic jiného.
§ 2.
Odchylky od ustanovení Prvního prováděcího nařízení k nařízení o nouzové službě.
(1) § 2., odst. 3. Prvního prováděcího nařízení se použije jen, když k nouzové službě povinný je přikázán úřadu nebo služebnímu místu Reichu.
(2) Kromě osob uvedených v § 3. Prvního prováděcího nařízení nepovolají se v Protektoratu Böhmen und Mähren k úkonům nouzové služby:
a) president Protektoratu Böhmen und Mähren,
b) předseda a členové samosprávné vlády.
(3) § 4. Prvního prováděcího nařízení se nepoužije.
(4) Úpravu vyrovnání tvrdostí podle § 5. Prvního prováděcího nařízení provede Reichsprotektor in Böhmen und Mähren v dohodě s říšským ministrem vnitra a říšským ministrem financí.
(5) § 7., odst. 2., věta 1. Prvního prováděcího nařízení platí v té míře, že práva příslušející nejvyšším úřadům vykonává Reichsprotektor, § 7., odst. 3. Prvního prováděcího nařízení platí jen pro úředníky zaměstnané u úřadů a služebních míst Reichu; pro úředníky autonomní správy může Reichsprotektor vydati potřebná ustanovení.
(6) Výživu pro rodinu (§ 8. Prvního prováděcího nařízení) obdrží příslušníci osob nouzovou službou povinných na základě nařízení o nouzové službě z Protektoratu Böhmen und Mähren k úkonům nouzové služby povolaných v míře ustanovení platných o výživě rodin v Protektoratu Böhmen und Mähren bez újmy ustanovení § 4. nařízení k zavedení nařízení o nouzové službě v Protektoratu Böhmen und Mähren.
§ 3.
Odchylky od ustanovení Třetího prováděcího nařízení k nařízení o nouzové službě.
(1) Veřejnou službou ve smyslu §§ 1. a 2. Třetího prováděcího nařízení jest též služba v autonomní správě Protektoratu Böhmen und Mähren včetně správy země České a země Moravské jakož i služba ve správě pod dozorem samosprávných úřadů stojících obcí, svazů, obcí, korporací, ústavů a nadací veřejného práva.
(2) Pro poskytování výživy pro rodinu v případech § 3. Třetího prováděcího nařízení platí § 2., odst. 6. tohoto nařízení.
§ 4.
Účinnost.
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. prosince 1939.
d) První prováděcí nařízení k nařízení o nouzové službě ze dne 15. září 1939, Říš. Zák. I., str. 1775.
Na základě § 7., odst. 1. Třetího nařízení k zajištění sil potřebných pro úkoly zvláštního státněpolitického významu (nařízení o nouzové službě) ze dne 15. října 1938 (Říš. zák. I., str. 1441) se nařizuje toto:
§ 1.
Povolávání nouzovou službou povinných.
(1) Nouzovou službou povinné jest povolati k služebním úkonům písemnou výzvou. V nutných případech mohou býti povoláni i jiným způsobem (ústně, na znamení nebo rozhlasem); výzvu jest však písemně potvrditi, pokud nejde o služební úkony nepatrného rázu a malého rozsahu.
(2) Mají-li býti nouzovou službou povinní, kteří jsou v poměru pracovním nebo služebním, přibráni k služebním úkonům během své pracovní doby, jest požadování k úkonu říditi, pokud možno, na vedoucího zaměstnanectva nebo jeho zmocněnce. Dle možnosti je těmto dáti příležitost, aby navrhli vhodné síly.
(3) Nestalo-li se povolání ke službě nouzové touto cestou, jest povolaný nouzovou službou povinný, stojící v pracovním nebo služebním poměru, povinen, neprodleně uvědomiti vedoucího zaměstnanectva o svém povolání.
§ 2.
Přidělení nouzovou službou povinných.
(1) Ony úřady, které podle § 2. nařízení o nouzové službě obdrží právo přibírati k služebním úkonům nouzovou službou povinné, mohou vyžádané osoby povinné k nouzové službě přikázati k služebním úkonům třetím osobám. Mohou toto přikázání vázati na podmínky a závazky nebo učiniti závislými na určitých předpokladech.
(2) Příjemce služebního úkonu jest zavázán, i když pracovní poměr se nezakládá, k úkonům (jednáním, trpění neb opomenutí) nutným k umožnění služebního úkonu. Mimo to jest povinen splniti podmínky nebo závazky, uložené mu podle odst. 1.
(3) Je-li nouzovou službou povinný přikázán k služebnímu úkonu úřadu nebo služebnímu místu branné moci nebo říšské pracovní služby, přechází tím na toto místo i právo k rozvázání zaměstnaneckého poměru v nouzové službě (§ 3., odst. 3 nařízení o nouzové službě). Rozvázání poměru v nouzové službě jest oznámiti úřadu, který nouzovou službou povinného přidělil.
§ 3.
Osvobození od úkonů nouzové služby.
K nouzové službě nebuďte přibíráni:
1. osoby mladší 15 let věku a starší 70 let věku,
2. matky dětí mladších než 15 let, které s nimi žijí v domáckém společenství, pokud služební úkony s povinostmi matky k dětem nejsou slučitelné,
3. těhotné od šestého měsíce těhotenství počínaje až do dvou měsíců po slehnutí,
4. osoby k práci neschopné.
§ 4.
Zvláštní předpisy pro povolávání určitých skupin osob.
(1) Za osoby činné ve zdravotnictví jako v hlavním povolání platí ve smyslu § 4. nařízení o nouzové službě lékaři, zubní lékaři, zvěrolékaři, lékárníci, dentisté, léčební praktikové, pomocnice ku porodu, ošetřovatelky, opatrovníci nemocných, opatrovnice a ošetřovatelky kojenců a malých dětí, technické asistentky a asistenti (roentgenové a laboratorní asistentky a asistenti) na lékařských a zvěrolékařských ústavech, dietetičtí asistenti a asistentky, mužští i ženští vedoucí dietních kuchyní, maséři a masérky, laboranti ve zdravotnictví, zubní technici, zdravotní dozorci, zdravotní ošetřovatelé a správci, lidoví ošetřovatelé a ošetřovatelky (pokud pečují o zdraví), dezinfektoři, ohledači masa a svalovců, vykonávají-li tuto činnost v hlavním povolání.
(2) Osobám úkony nouzové služby povinným, uvedených v § 4., odst. 2. nařízení o nouzové službě a zaměstnaným ve veřejné službě, stojí na roveň zaměstnanci a dělníci závodů ve vlastnictví branné moci nebo říšské pracovní služby, vedoucí a referenti o věcech organizací, opatrujících dílenskou protileteckou ochranu říšské skupiny průmyslové, a vedoucí nositelé úředních funkcí říšského svazu protiletecké ochrany.
§ 5.
Vyrovnání tvrdostí.
V případech, v nichž zaplacení úplaty za práci nebo jinakých platů na základě § 5., nařízení o nouzové službě pro dotyčný závod by snad vedlo k citelné poruše provozní rovnováhy, může býti povoleno říšským ministrem vnitra v dohodě s říšským ministrem financí vyrovnání tvrdostí. Tato místa zároveň upraví, z jakých prostředků se vyrovnání nahradí a komu připadne s konečnou platností k tíži.
§ 6.
Povinnost mlčenlivosti.
O věcech, o nichž se nabylo vědomosti při požadování nebo plnění nouzové služební povinnosti, jichž uveřejnění by však blaho Reichu ohrozilo nebo oprávněné zájmy postižených poškodilo, nebo jichž držení v tajnosti jest předepsáno, musí jak nouzovou službou povinní tak i příjemci úkonů nouzové služby zachovávati mlčenlivost, i když zaměstnanecký poměr v nouzové službě jest rozváván.
§ 7.
Zajištění životních potřeb.
(1) Říšský ministr vnitra upraví v dohodě s říšským ministrem financí zajištění životních potřeb osob nouzovou službou povinných k úkonům nouzové služby povolaných a stanoví k tomu účelu náhradové sazby pro osoby nouzovou službou povinné. Pro zvláštní případy jím určené může úpravu zajištění živobytí a stanovení odchylných sazeb náhradových přenésti na jiné úřady. Náklady vznikající zajištěním živobytí, obzvláště poskytováním stanovené náhrady, nese při přikázání osob nouzovou službou povinných osobě třetí tato.
(2) Pro úředníky zaměstnané v dlouhodobé nouzové službě může příslušný nejvyšší služební úřad dle bližšího ustanovení říšského ministra vnitra naříditi, že jejich služební platy se zadržují zcela nebo zčásti až do výše náhrady poskytované v nouzové službě. Stejné platí pro vůdce říšské pracovní služby a vůdkyně říšské pracovní služby.
(3) Zaměstnání úředníků na dovolené s čekaným nebo ve výslužbě a jinakých osob k zaopatření oprávněných v dlouhodobé službě nouzové platí za „použití ve veřejné službě“ ve smyslu § 127. Německého úřednického zákona ze dne 26. ledna 1937 (Říš. zák. I., str. 39) a odpovídajících jinakých předpisů.
§ 8.
Podporování rodin.
Příslušníci osob povinných nouzovou službou, povolaných k služebním úkonům na základě nařízení o nouzové službě, dostanou podporu pro rodinu dle § 30., odst. 1., čís. 2 prováděcího nařízení o podporování rodin ze dne 11. července 1939 (Říš. zák. I., str. 1225).
§ 9.
Zaopatření.
(1) Utrpí-li osoba k nouzové službě povinná poškození z nouzové služby, poskytne se na návrh jí a jejím pozůstalým péče a zaopatření podle nařízení o odškodnění za škody osobní (nařízení o osobních škodách) ze dne 1. září 1939 (Říš. Zák. I., str. 1623).
(2) Poškozením z nouzové služby jest, nastala-li škoda tělesná následkem nouzové služby.
(3) Zhoršila-li se škoda tělesná, neuznaná za poškození ze služby nouzové, nouzovou službou, platí zhoršení za poškození ze služby nouzové.
(4) Poškození ze služby nouzové není, byla-li tělesná škoda poškozeným úmyslně přivoděna.
§ 10.
Odškodnění při věcných úkonech.
(1) Pokud vznikne vlastníku nebo držiteli věcí, kterých osoba nouzovou službou povinná podle § 1., odst. 5 nařízení o nouzové službě používá nebo které k výkonu nouzové služby jsou nepostrádatelné, v důsledku tohoto použití hospodářská škoda, jejíž nesení nemůže býti od něho spravedlivě požadováno, jest příjemce služebních povinen jej přiměřeně odškodniti.
(2) Při různosti mínění o odškodnění se toto stanovím oním úřadem, který osobu nouzovou službou povinnou k služebním úkonům povolal. Pro stížnostní řízení ustanovení § 6. nařízení o nouzové službě s tím, že stížnost má odkladný účinek.
§ 11.
Trestní ustanovení.
Kdo neuposlechne povolání ke krátkodobé službě nouzové, může býti v lehčích případech místo dle oddílu II. Druhého nařízení k provádění čtyřletého plánu ze dne 5. listopadu 1936 (Říš. zák. I., str. 936) potrestán vazbou nebo peněžitou pokutou až do jednoho sta padesáti RM.
§ 12.
Nabytí účinnosti prováděcího nařízení.
Toto nařízení vstupuje v platnost s účinností od 26. srpna 1939.
.jpg?s3=1)
