.jpg)
Vládní nařízení ze dne 2. března 1939, č. 72 Sb., o kárných pracovních táborech, ve znění vlád. nař. ze dne 28. dubna 1939, č. 188 Sb.
Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle čl. II ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb. z. a n.:
§ 1.
Zřízení kárných pracovních táborů.
(1) K výchově osob uvedených v § 4, odst. 1 a k využití jejich pracovních schopností pro všeobecně prospěšné úkony zřizují se kárné pracovní tábory.
(2) Kárné pracovní tábory zřizuje podle potřeby ministerstvo vnitra v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.
§ 2.
Organisace kárných pracovních táborů.
(1) Kárné pracovní tábory jsou složeny z potřebného počtu řídících a správních orgánů (§ 10) a z osob do těchto útvarů podle tohoto nařízení zařaděných (§ 5).
(2) Po technické stránce řídí práce osob do kárných pracovních táborů zařaděných a na tyto práce dozírá odvětví veřejné správy, pro jehož obor působnosti se dotčené práce vykonávají, při čemž zachovává všeobecná nařízení, daná velitelství kárného pracovního táboru k udržení kázně a pořádku.
§ 3.
Pracovní úkoly a program.
(1) Kárné pracovní tábory vykonávají všeobecně prospěšné práce.
(2) Program prací stanoví ministerstvo vnitra v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.
(3) Pracovní doba činí týdně nejméně 48 hodin.
(4) Mimoto se věnuje přiměřená doba občanské výchově.
(5) Podrobnosti obsahuje předpis o kárných pracovních táborech (§ 12).
§ 4.
Určení osob pro kárné pracovní tábory.
(1) Do kárných pracovních táborů mohou býti zařaděni:
a) osoby práce se štítící, které dovršily 18. rok věku a nemohou prokázati, že mají řádným způsobem zajištěnou obživu;
b) příslušníci pracovních útvarů, zřízených vládním nařízením ze dne 11. října 1938, č. 223 Sb. z. a n., o pracovních útvarech, kteří jsou hrubě neukázněni nebo úkoly jim uložené vykonávají úmyslně nedbale.
(2) Osoby, které mají býti zařaděny do kárných pracovních táborů podle odstavce 1, písm. a), určí okresní (státní policejní) úřad. Určení stane se doručením povolávacího listu prostřednictvím státního policejního úřadu (četnické stanice), který je nejbližší místu pobytu povolávané osoby. Tento úřad (četnická stanice) postará se o dopravení určené osoby do nejbližšího kárného pracovního táboru.
(3) Osoby uvedené v odstavci 1, písm. b) určí velitelství pracovního útvaru, které je odevzdá nejbližšímu státnímu policejnímu úřadu (četnické stanici) k dopravení do kárného pracovního táboru.
(4) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 2 nemá odkládacího účinku; proti opatření podle odstavce 3 není opravného prostředku.
(5) Povolávací list podle odstavce 2 a určovací list podle odstavce 3 jsou průkazem pro bezplatnou jízdu po železnici, pokud její použití je odůvodněno, a to jak pro osobu určenou do kárného pracovního táboru, tak pro osobu ji doprovázející.
§ 5.
Zařadění do kárných pracovních táborů.
(1) Osoby určené podle § 4 budou do kárného pracovního táboru zařaděny dnem, kdy budou velitelství tohoto táboru odevzdány. Tímto dnem stávají se příslušníky kárného pracovního táboru.
(2) Osoby určené podle § 4 odst. 2 budou před zařaděním do kárného pracovního táboru podrobeny lékařské prohlídce za účelem zjištění zdravotního stavu.
§ 6.
Povinná doba pobytu v kárných pracovních táborech.
(1) Osoby zařaděné v kárném pracovním táboru nemohou býti propuštěny před uplynutím 3 měsíců, nenastane-li některý z důvodů dřívějšího propuštění (§ 9).
(2) Dovolené nelze příslušníkům kárných pracovních táborů zpravidla uděliti.
§ 7.
Náležitosti.
(1) Příslušníci kárných pracovních táborů obdrží:
a) stravu, ubytování a výstroj;
b) pracovní přídavek za každou skutečně odpracovanou hodinu ve výši 10 hal. za pracovní hodinu.
(2) Příslušníci kárných pracovních táborů, kteří utrpí úraz nebo onemocní, mají po dobu léčení až do svého uzdravení, nejdéle však do propuštění z kárného pracovního táboru nárok na bezplatné ambulantní léčení v kárném pracovním táboru; bude-li třeba ústavního léčení, budou odevzdáni nejbližší veřejné nemocnici.
(2) Při souběhu nároku na léčebnou péči podle odstavce 2 s nároky proti nositeli veřejnoprávního pojištění je povinen poskytnouti příslušné dávky především nositel tohoto pojištění; teprve po vyčerpání těchto nároků nastupují nároky proti státu podle ustanovení předcházejícího odstavce.
(4) Vládní nařízení stanoví podmínky, za jakých lze příslušníkům rodin osob zařaděných do těchto táborů přiznati nárok na vyživovací příspěvek a v jaké výši.
§ 8.
Podpůrná platnost ustanovení o pracovních útvarech.
Ustanovení §§ 7, 8, 11, 12, 16, 18, 19 a 20 vl. nař. č. 223/1938 Sb. z. a n. platí obdobně.
Znění citace paragrafů vlád. Nařízení o pracovních útvarech se připojuje.
§ 7.
Právní postavení příslušníků pracovních útvarů.
(1) Poměr příslušníků pracovních útvarů k státu je poměrem práva veřejného a nikoliv soukromoprávním poměrem pracovním (služebním).
(2) Příslušníci pracovních útvarů jsou po všech stránkách služby podřízeni velitelství pracovního útvaru, do něhož jsou zařaděni.
(3) Příslušníci pracovních útvarů jsou podřízeni vojenské kázeňské pravomoci, a dopustí-li se soudně trestných činů, vojenské soudní pravomoci; nejsou však podrobeni II. dílu vojenského trestního zákona.
(4) Z příslušníků pracovních útvarů určí – se zřetelem k jejich kvalifikaci a předběžné průpravě – velitelství pracovního útvaru potřebný počet velitelů, pracovních čet a družstev.
§ 8.
Povinnosti příslušníků pracovních útvarů.
(1) Příslušníci pracovních útvarů jsou povinni plniti řádně a svědomitě všechny své povinnosti, zdržeti se všeho, co by mohlo znesnadniti anebo ohroziti splnění úkolů pracovního útvaru, a zachovávati též všechny příkazy dané v zájmu pořádku a kázně.
(2) Jsou zejména povinni vykonávati řádně a svědomitě všechny jim uložené práce na místě jim přikázaném a podrobiti se i příslušným složkám výchovy v dotčeném útvaru zavedeným.
(3) Příslušníky pracovních útvarů třeba při jejich zařadění do pracovního útvaru upozorniti na všechny povinnosti, které podle tohoto nařízení mají.
§ 11.
Vztah k právním ustanovením o podporách v nezaměstnanosti.
(1) Příslušníkům pracovních útvarů nepřísluší po dobu zařadění do pracovních útvarů nárok na podporu v nezaměstnanosti ze státních prostředků.
(2) Nároku na podporu v nezaměstnanosti ze státních prostředků pozbývají osoby, které neuposlechly povolávacího rozkazu podle § 5, bez újmy trestního stíhání a nuceného zařadění do pracovního útvaru.
(3) Rovněž nemají nároku na podporu v nezaměstnanosti ze státních prostředků, kdož se nepřihlásili do evidence nezaměstnaných podle § 5, odst. 2.
§ 12.
Zaopatření příslušníků pracovních útvarů a pozůstalých po nich.
(1) Příslušníci pracovních útvarů a pozůstalí po nich mají nárok na zaopatření za stejných podmínek a podle stejných právních ustanovení jako pováleční poškozenci a pozůstalí po nich, je-li mezi chorobou (vadou) příčinná souvislost s úkony konanými v pracovním útvaru.
(2) Nároku podle odstavce 1 nemají osoby tam uvedené, přísluší-li jim nárok na zaopatření podle odstavce 1 příznivější, dostanou na účet státu částku ve výši rozdílu mezi zaopatřením podle odstavce 1 a zaopatřením (důchodem) podle předcházející věty.
(3) Ustanovení odstavce 1 se vztahuje obdobně i na léčebnou péči o příslušníky pracovních útvarů po jejich propuštění z pracovního útvaru a o příslušníky pracovních útvarů onemocnělé po tomto propuštění, jde-li o chorobu (vadu), která je v příčinné souvislosti s úkony v pracovním útvaru konanými. Ustanovení § 9, odst. 3 platí obdobně.
§ 16.
Neplnění povinností.
(1) Kdo neuposlechne rozkazů svých představených, vztahujících se na pracovní nebo služební úkon, bude potrestán za přečin tuhým vězením do šesti měsíců.
(2) Kdo při práci nebo službě anebo na obdržený rozkaz, vztahující se na pracovní nebo služební úkon, vztáhne ruku na představeného, který rozkaz dal nebo který je ve službě, bude potrestán za zločin žalářem od jednoho měsíce do jednoho roku, nejde-li o čin přísněji trestný.
(3) Neuposlechnutí rozkazů pořádkových se trestá kázeňsky; stejně se trestá i jiné porušení povinné úcty k představeným.
(4) Kdo vykonává úkony mu uložené úmyslně nedbale, bude potrestán za neuposlechnutí rozkazu podle odstavce 1.
(5) Kdo se svémocně vzdálí na dobu delší než 24 hodin, bude potrestán za přestupek vězením do tří měsíců, a vzdálí-li se v úmyslu uniknouti trvale povinnostem, plynoucím z jeho zařadění do pracovního útvaru, za přečin tuhým vězením do šesti měsíců. Kratší vzdálení se trestá kázeňsky.
(6) Při odsouzení za soudně trestný čin podle tohoto paragrafu může soud vysloviti, že odsouzený pozbývá nároku na podporu v nezaměstnanosti ze státních prostředků.
§ 18.
Příslušnost.
Přestupek podle § 15 trestají okresní úřady, trestné činy podle § 16, odst. 1, 2, 4 a 5, první věty vojenské soudy, přečin podle § 17 obecné trestní soudy, a jde-li o osoby podléhající vojenské soudní pravomoci, vojenské soudy. Kázeňské přestupky podle § 16, odst. 3 a 5, druhé věty trestají vojenští představení.
§ 19.
Ubytování a opatřování věcných prostředků a osobních úkonů.
(1) Pro ubytování pracovních útvarů a osob k nim patřících platí přiměřeně předpisy platné pro ubytování vojska.
(2) O požadování věcných prostředků a osobních úkonů pro pracovní útvary platí přiměřeně předpisy platné o požadování věcných prostředků a osobních úkonů pro vojsko.
§ 20.
Pracovní a vycházkový oděv nebo jiné zevní označení.
(1) Předpis o pracovních útvarech (§ 24) má bližší ustanovení o pracovním a vycházkovém oděvu, po případě jiném zevním označení příslušníků pracovních útvarů.
(2) Na oděv (zevní označení) uvedený v odstavci 1 se vztahují ustanovení o vojenském stejnokroji, obsažená v zákoně ze dne 21. října 1936, č. 269 Sb. z. a n., o užívání vlajek, odznaků a jiných symbolů, jakož i stejnokrojů a odznaků a o opatřeních proti závadným označením.
§ 9.
Propuštění z kárných pracovních táborů.
(1) Příslušníci kárných pracovních táborů budou propuštěni, stanou-li se tělesně nebo duševně nezpůsobilými k pobytu v kárném pracovním táboru.
(2) Příslušníci kárných pracovních táborů mohou býti propuštěni po dovršení povinné doby pobytu v kárném pracovním táboru (§ 6); byli-li však během této doby soudně nebo opětovně kázeňsky trestáni, mohou býti propuštěni nejdříve po uplynutí 6 týdnů po odpykání posledního trestu. O propuštění podle tohoto odstavce rozhoduje velitelství kárného pracovního táboru.
(3) Příslušníci kárných pracovních táborů, propuštění podle odstavce 2, jakož i všichni příslušníci kárného pracovního táboru při jeho zrušení mohou býti zařaděni do nejbližšího pracovního útvaru, zřízeného podle vládního nařízení č. 223/1938 Sb. z. a n.
(4) O propuštění vydá velitelství kárného pracovního táboru osvědčení, které je zároveň průkazem pro bezplatnou jízdu po železnici do sídla pracovního útvaru nebo do místa bydliště propuštěného.
§ 10.
Ustanovení o řídících a správních orgánech kárných pracovních táborů.
Řídící a správní orgány kárných pracovních táborů (§ 2, odst. 1) jsou oprávněny použíti zbraně podle předpisů platných pro četnictvo a podléhají téže kázeňské a soudní pravomoci jako příslušníci četnictva.
§ 11.
Úhrada nákladů.
Náklady na vydržování kárných pracovních táborů, pokud nebudou nahrazeny odvětvím veřejné správy (subjektem), pro něž se kárných pracovních táborů použije, budou hrazeny ministerstvem vnitra. Bližší předpisy o tom vydá ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem financí, ostatními zúčastněnými ministerstvy a nejvyšším účetním kontrolním úřadem.
§ 12.
Podrobné předpisy.
(1) Podrobná prováděcí ustanovení k tomuto nařízení obsahuje předpis o kárných pracovních táborech, vydaný ministerstvem vnitra za součinnosti zúčastněných ministerstev.
(2) Předpis uvedený v odstavci 1 bude obsahovati též kázeňský řád pro příslušníky kárných pracovních táborů a podrobnosti o kázeňské pravomoci řídících a správních orgánů kárných pracovních táborů.
§ 13.
Spolupůsobení orgánů veřejné správy.
Orgány veřejné správy, státní i samosprávné, volené i jmenované a veřejné zprostředkovatelny práce jsou povinny spolupůsobiti při provádění tohoto nařízení.
§ 14.
Účinnost a provedení.
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede je ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.
Pro informaci. Opatření proti tulákům a jiným osobám nebezpečným
Proti tulákům a jiným osobám práce se štítícím a majetku nebezpečným čeleno bylo v našem právním řádu jednak institucí policejního vyhoštění a honění postrkem (zákon ze dne 27. července 1871, č. 88 ř. z.), jednak institucí policejního dozoru (zákon ze dne 10. května 1873, č. 108 ř. z.), jednak institucí donucovacích pracoven (zákon ze dne 24. května 1885, č. 89 ř. z. a zákon ze dne 24. května 1885, č. 90 ř. z., jakož i zákon ze dne 25. června 1929, č. 102 Sb. z. a n.). Specielní úprava týkala se cikánů (zákon ze dne 14. července 1927, č. 117 Sb. z. a n. a vládní nařízení ze dne 26. dubna 1928, č. 68 Sb. z. a n.) a mládeže (zákon ze dne 11. března 1931, č. 48 Sb. z. a n. o trestním soudnictví nad mládeží).
Zákon ze dne 25. června 1929, č. 102 Sb. z. a n., zamýšlel zavésti jako zvláštní druh donucovacích pracoven nucené pracovní kolonie; k jich aktivování však nedošlo.
Za to došlo vládním nařízením ze dne 2. března 1939, č. 72 Sb., k zavedení kárných pracovních táborů, jež sice byly zprvu zamýšleny jako doplněk instituce pracovních útvarů, mohou se však od této instituce zcela odpoutati a trvati dále i po jejím zrušení.
Toto nařízení bylo novelováno vládním nařízením ze dne 28. dubna 1939, č. 188 Sb. Novelisace zasáhla do celé řady paragrafů. Zdroj: Preambule k vládnímu nařízení
.jpg?s3=1)
