Za Heydrichem stín 43: Vnucená správa

Vládní nařízení ze dne 21. března 1939, č. 87 Sb., o správě hospodářských podniků a o dozoru nad nimi.

Vláda Protektorátu Čechy a Morava se souhlasem držitele výkonné moci nařizuje podle č. II ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb. z. a n.:
§ 1.
(1) Pro hospodářský podnik může ministerstvo, do jehož působnosti podnik náleží, ustanoviti, vyžaduje-li toto veřejný zájem, na náklad podniku důvěrníka nebo, jde-li o podnik s hlediska veřejného zájmu zvlášť důležitý nebo který jeho držitel opustil, vnuceného správce.
(2) Opuštěným podnikem ve smyslu předchozího odstavce jest zejména podnik, jejž držitel opustil, aniž ustanovil zástupce způsobilého vésti další provoz nebo pro jehož provoz nezajistil dostatečné peněžní prostředky.
(3) Ministerstvo, do jehož působnosti podnik náleží, může zmocniti úřady jemu podřízené, aby provedly opatření uvedené v odstavci 1.
§ 2.
(1) Důvěrníku přísluší dozírati s hlediska veřejného zájmu na činnost hospodářského podniku a jeho schválení podléhají všechna opatření, na něž se vztahuje jeho pravomoc. Pravomoc důvěrníka určí úřad (§ 1, odst. 1 a 3). Opatření, k nimž jest třeba schválení důvěrníka a jež jím schválena nebyla, jsou neplatná.
(2) Důvěrník jest povinen dbáti při výkonu své činnosti hospodářských zájmů podniku s péčí řádného obchodníka (hospodáře) a odpovídá za škodu, která by vzešla ze zanedbání povinností mu uložených.
§ 3.
(1) Vnucený správce jest oprávněn a povinen učiniti všechna opatření, jichž je třeba k řádnému provozování podniku. Na něho přechází správa podniku a vše, co s ní souvisí, zejména jest oprávněn na místě držitele podniku vybírati všechny užitky a příjmy ze spravovaného podniku a vůbec konati všechna právní jednání správy podniku se týkající. Při tom jest povinen jednati s péčí řádného obchodníka (hospodáře) a odpovídá za škodu, která by vzešla ze zanedbání povinnosti mu uložených.
(2) Vnucený správce zastupuje podnik do správy mu svěřený před soudy a úřady.
(3) Vnucený správce jest povinen skládati o svém hospodářství účty úřadu (§ 1, odst. 1 a 3) ve lhůtách úřadem určených a podati mu kdykoliv potřebné nebo vyžádané zprávy a vysvětlení.
(4) Vnucený správce potřebuje svolení úřadu (§ 1, odst. 1 a 3) k opatřením, která nenáležejí k obyčejnému hospodaření, jakož i ke všem jiným zařízením zvláštní důležitosti, zvláště ke zcizení, nájmu nebo propachtování, k zápůjčkám, ke knihovnímu zatížení podniku apod. K opatření, kde jde o hodnotu převyšující částku 200 000 K, jest vždy zapotřebí schválení ministerstva, do jehož působnosti náleží podnik.
(5) Vnucený správce platí z výtěžku vnucené správy její náklady a veškeré výdaje spojené s řádným provozováním podniku, zejména veřejné daně a dávky, mzdy, příspěvky na sociální pojištění, úroky a anuity z hypotekárních pohledávek, pojistné premie atd.
(6) Čistý výtěžek vnucené správy podniku se po zúčtování odevzdá držiteli podniku. Ten jest však povinen podle rozhodnutí úřadu (§ 1, odst. 1 a 3) skládati hotovosti potřebné k provozování podniku a hraditi jeho schodek pod následky exekuce. Jde-li o opuštěný podnik (§ 1, odst. 1 a 2), lze čistého výtěžku vnucené správy po schválení úřadem (§ 1, odst. 1 a 3) použíti k dalšímu provozování podniku nebo k úhradě schodku nebo ke zlepšení provozních zařízení. Případné přebytky se uloží na vkladní knížku u peněžního ústavu, s nímž jest podnik v obchodním spojení, nebo jak úřad (§ 1, odst. 1 a 3) určí. S těmito přebytky může vnucený správce nakládati jen se schválením úřadu (§ 1, odst. 1 a 3).
(7) Exekuční vnucená správa může postihnouti jen čistý výtěžek podle předchozího odstavce.
§ 4.
(1) Důvěrníkem nebo vnuceným správcem může býti ustanovena jen osoba, která má k tomu praktické a odborné znalosti. Při výběru osoby důvěrníka nebo vnuceného správce budiž podle možnosti přihlíženo především k zaměstnancům podniku. Úřad (§ 1, odst. 1 a 3) může si též vyžádati návrh vhodné osoby od držitele podniku a od příslušných zájmových organizací.
(2) Před nestoupením vykoná důvěrník nebo vnucený správce slib u úřadu (§ 1, odst. 1 a 3).
(3) Důvěrník a vnucený správce jsou povinni jak po dobu své činnosti, tak i po jejím skončení zachovávati přísně tajemství o skutečnostech, které zvěděli při výkonu své činnosti.
(4) Důvěrník a vnucený správce jsou povinni vykonávati svou činnost osobně a jak toho vyžaduje řádný provoz podniku.
(5) Důvěrník a vnucený správce mají nárok na náhradu hotových výdajů a na odměnu, jejíž výši určí úřad (§ 1, odst. 1 a 3).
(6) Úřad (§ 1, odst. 1 a 3) může z úřední moci nebo na odůvodněnou žádost odvolati důvěrníka nebo vnuceného správce a ustanovit na jeho místo osobu jinou (odstavec 1).
§ 5.
Úřad (§ 1, odst. 1 a 3) dohlíží na činnost důvěrníka nebo vnuceného správce a naléhá z úřadní moci na to, aby byly případné vady odklizeny.
§ 6.
Opravné prostředky proti opatřením úřadu (§ 1, odst. 3) podle §§ 1 až 5 nemají odkladného účinku.
§ 7.
Kde se v tomto nařízení mluví o hospodářském podniku, rozumějí se tím i jednotlivé závody takového podniku.
§ 8.
(1) Zavedení a zrušení vnucené správy se poznamená, jsou-li součástí podniku nemovitosti, do příslušné veřejné knihy; stane se tak k návrhu úřadu (§ 1, odst. 1 a 3).
(2) Je-li firma držitele podniku zapsána v obchodním (společenstevním) rejstříku, jest ustanovení vnuceného správce nebo důvěrníka zapsati do tohoto rejstříku na návrh úřadu (§ 1, odst. 1 a 3).
§ 9.
Vládní nařízení ze dne 14. října 1938, č. 234 Sb. z. a n., o zatímní správě opuštěných hospodářských podniků a závodů, se zrušuje.
§ 10.
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou je ministři průmyslu, obchodu a živností, zemědělství, vnitra, financí, veřejných prací a sociální a zdravotní správy v dohodě se zúčastněnými ministry.
 

Vládní nařízení ze dne 6. dubna 1939, č. 111 Sb., o slučování výdělkových a hospodářských společenstev.

Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle čl. II ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb. z. a n.:
§ 1.
Toto nařízení se vztahuje na výdělková a hospodářská společenstva s ručením omezeným, zřízená podle zákona ze dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z., o výdělkových a hospodářských společenstvech, s výjimkou těch, která provozují peněžní obchody, (dále družstva).
§ 2.
(1) Vyžaduje-li toho veřejný zájem, může úřad uvedený v § 3, odst. 1 (dále úřad) sloučiti dvě nebo více družstev, sledujících týž nebo podobný účel. Sloučení družstev lze provésti buď
a) zrušením jednoho nebo několika z nich a převedením jejich práv a závazků na jedno ze slučovaných družstev, nebo
b) vytvořením nového družstva z družstev slučovaných, na které se převedou práva i závazky těchto družstev.
(2) Pro sloučení platí dále tato ustanovení:
1. Právy zaniklého družstva, která se podle odstavce 1 převedou na družstvo dále trvající (nově vytvořené), rozumí se též živnostenská oprávnění a oprávnění k jinému výdělečnému podnikání, pokud úřad jinak neustanoví. Při sloučení spotřebních družstev lze podle okolností s ohledem na veřejný zájem sloučiti i jednotlivé jejich prodejny (pobočné závody).
2. Členové sloučením zaniklého družstva stávají se členy družstva po sloučení dále trvajícího (sloučením nově vytvořeného), pokud neprohlásí ve lhůtě 14 dnů, že nevstupují do družstva trvajícího (nově vytvořeného), lhůta tato počíná dnem následujícím po vyhlášení zápisu sloučení podle § 3, odst. 2. Tito členové ručí za závazky zaniklého družstva v rozsahu stanoveném jeho společenstevní smlouvou pro případ zániku družstva, a nemá-li společenstevní smlouva takového ustanovení, v rozsahu stanoveném v § 76 zák. č. 70/1873 ř. z.
3. Dobu výplaty závodních podílů členům zaniklého družstva, kteří nevstoupili do trvajícího (nově vytvořeného) družstva (č. 2, věta prvá), jakož i členů, kteří vystoupí po sloučení z trvajícího družstva, určí úřad.
4. Likvidace podle čtvrtého oddílu zák. č. 70/1873 ř. z. u zaniklého družstva nenastane, jeho jmění jest však spravovati odděleně tak dlouho, až budou uspokojeni nebo zajištěni jeho věřitelé, kteří se přihlásili ve lhůtě podle bodu 5, věty druhé, nejpozději však před skutečným splynutím jmění sloučených družstev; pohledávky známých věřitelů, kteří neuposlechnou výzvy podle ustanovení č. 5, věty druhé, jest složiti v hotovosti u soudu.
5. Jmění zaniklého družstva spravuje představenstvo družstva trvajícího (nově vytvořeného) a odpovídá věřitelům osobně i solidárně za provedení oddělené správy. Toto představenstvo je povinno po třikráte vyhlásiti zánik družstva způsobem stanoveným v jeho společenstevní smlouvě (§ 5 č. 11 zák. č. 70/1873 ř. z.) a vyzvati zároveň touto vyhláškou věřitele družstva, aby přihlásili své pohledávky proti němu do tří měsíců po třetím vyhlášení; známé věřitele jest kromě toho vyzvati přímo.
6. Dosavadní sudiště zaniklého družstva zůstává v platnosti, pokud trvá oddělená správa jeho jmění.
7. Při sloučení podle odstavce 1, písm. a) provedou se z moci úřadní změny společenstevní smlouvy i firmy družstva trvajícího, jak toho vyžaduje provedené sloučení nebo jiný veřejný zájem.
8. Při sloučení podle odstavce 1. písm. b) stanoví se z moci úřadní družstvu nově vytvořenému jeho firma a vydají se mu prozatímní stanovy, podle nichž bude spravovati své záležitosti do té doby, než jeho příslušný orgán vydá stanovy definitivní způsobem předepsaným pro změnu stanovy (§§ 9 a 33 zák. č. 70/1873 ř. z.).
§ 3.
(1) K opatřením podle § 2 je příslušné ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem spravedlnosti a s ostatními zúčastněnými ministerstvy.
(2) Opatření ta oznámí ministerstvo vnitra soudu vedoucímu společenstevní rejstřík, který je zapíše do tohoto rejstříku a zápis vyhlásí na náklad družstva trvajícího (nově vytvořeného) způsobem předepsaný pro takové nebo obdobné zápisy.
§ 4.
Při převodu nemovitostí nebo podílu na nemovitosti, provedeném při sloučení, se nepředepisuje a nevybírá obecní dávka z přírůstku hodnoty nemovitosti.
§ 5.
Pro zápis družstva dále trvajícího (nově vytvořeného) do společenstevního rejstříku, jakož i pro zápis pobočného závodu, zřizovaného v důsledku sloučení, neplatí ustanovení § 6 vládního nařízení ze dne 17. prosince 1938, č. 347 Sb. z. a n., o dočasných omezeních v některých odvětvích podnikání.
§ 6.
(1) Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení; týmž dnem pozbývají platnosti předpisy o věcech upravených tímto nařízením.
(2) Toto nařízení provede ministr vnitra v dohodě s ministrem spravedlnosti a s ostatními zúčastněnými ministry.

 

Vládní nařízení ze dne 23. června 1939, č. 168 Sb., o organické výstavbě hospodářství.

Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle čl. II ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb. z. a n.:
§ 1.
(1) Ministr průmyslu, obchodu a živností se zmocňuje, aby k přípravě a provedení organické výstavby hospodářství.
1. uznával hospodářské svazy a sdružení svazů za výlučné zástupce jejich hospodářského odvětví,
2. zřizoval, rozpouštěl nebo slučoval hospodářské svazy,
3. měnil a doplňoval stanovy a společenské smlouvy hospodářských svazů,
4. stanovil povinné členství podnikatelů a podniků v hospodářských svazech.
(2) Ministr průmyslu, obchodu a živností jest dále zmocněn, aby ustanovoval a odvolával vedení hospodářských svazů.
(3) Hospodářskými svazy ve smyslu tohoto nařízení se rozumějí svazy a sdružení svazů, jimž přísluší hájení hospodářských zájmů průmyslových, obchodních a živnostenských podnikatelů a podniků. Pokud jde o podniky, které nespadají do působnosti ministerstva průmyslu, obchodu a živností, postupuje ministr průmyslu, obchodu a živností v dohodě s příslušným ministrem.
§ 2.
Ministr průmyslu, obchodu a živností se souhlasem předsedy vlády může vydati prováděcí předpisy k tomuto nařízení, jež se uveřejní ve Sbírce zákonů a nařízení.
§ 3.
(1) Kdo úmyslně anebo z nedbalosti jedná proti nařízením a příkazům, které vydá ministr průmyslu, obchodu a živností na základě tohoto nařízení nebo na základě prováděcích předpisů, bude potrestán peněžitou pokutou do 100 000 K nebo vězením do jednoho roku.
(2) Trestní řízení lze zahájiti jen na návrhministerstva průmyslu, obchodu a živností. Tento návrh může býti odvolán.
§ 4.
Změny právních poměrů, které vzniknou na základě tohoto nařízení a prováděcích předpisů k němu vydaných, nezakládají nároku na odškodnění.
§ 5.
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede je ministr průmyslu, obchodu a živností.