Za Heydrichem stín 63: Jeviště atentátu

V Břežanech se Heydrichova rodina chystá k obědu. Děti mají za sebou dopolední drezuru. Jsou denně vedeny k tomu, aby z nich byli Němci podle představy jejich úspěšného otce. Heydrichova žena je ve svých pokojích.
Před dvanáctou přichází podkoní, postaví se nenápadně k pokojské a vyzve ji, aby zavolala adjutanta. Nato dostává pokojská příkaz, aby v pokoji Heydrichové hlídala telefon. Paní říšského protektora je v osmém měsíci. Oni se domnívají, že by se jí něco mohlo stát, kdyby se to dověděla příliš náhle.
Jí, ženě Reinharda Heydricha? V takovém manželství se lehko přivyká krvi. Když adjutant přijel, oznámí matka Heydrichových dětí bez velkých ceremonií u tabule, kde se obědvá:
„Děti, na tatínka byl spáchán atentát.“ Pak, jako žena, která si může být jista tím, co říká, dodá: „Češi jsou hloupí, že se k tomu propůjčili.“
To znamená, že už ví, jaké výpalné bude žádat. Není zbytečně manželkou muže, který z Němců nejlépe umí jednat „po zákonu SS.“
V minutách, které následují, se německá zuřivost sbírá k prvním myšlenkám na odvetu.
Na jevišti atentátu, v širokém okruhu uzavřeném SS a gestapem, zastavuje auto K. H. Franka. Nepřijel se jen podívat na místo, kde byl jeho nacistický představeny odvolán z úřadu vůlí českého lidu, přichází sem proto, aby všem ukázal, jak by podle jeho představy měl Heydrichův nástupce vypadat.
Mezi SS-Obergruppenführerem a SS-Gruppenführerem je rozdíl jen hodností. Ve zpupnosti jsou si oba rovni, nemá-li bývalý knihkupec dokonce převahu.
Když se sem přijeli ukázat představitelé gestapa, musí také přijít hlava protektorátní policie. Nikdo jiný nemůže lépe posloužit Frankově náladě.
„Charvát!“ zařve hrubě jako na kluka. „Ke mně!“
A vypere si na něm plíce. Pak vystoupí na scénu protektorátní ministr vnitra, Bienert.
Pan státní sekretář právě mluví s Geschkem, velitelem gestapa. Snad si na Charvátovi příliš namohl hlasivky, k Bienertovi se jen obrátil zády. Ale úplně na něho nezapomíná. Ministr vnitra dostal za chvíli příkaz, aby do dvou hodin policejního presidenta suspendoval pro neschopnost.
Sbohem, naivní šeptando z Bulovky! Tady si mezi sebou šuškají, že prý to Heydrichovi udělali sami Němci.
Snáší se na hromádku všechno, co po útočnících zbylo. Dvě aktovky, plášť, pistole, dámské kolo.
Vládce protektorátu leží nedaleko odtud, zkrušen bolestmi. K. H. Frank však ukazuje, že by jeho řemeslo dovedl zastat také. Drží se Heydrichovy zásady: Nejdříve hrozba, potom lákání.
Nejdříve myslí Heydrichův zástupce na stanné právo. Hned potom na odměnu zrádcům.
***
A jak to vypadá mezi těmi, kteří celý ten poprask mají na svědomí?
V jednu hodinu v poledne se unavený a zpocený Valčík vrací do rodiny Sulkových. Tady je to jako vždycky, klid, ticho a pohoda. Sem zpráva ještě nepronikla.
Oběd? Parašutista se směje. „Už jsem si dal tři vejce v automatu.“
Takhle žertovat v bídě války, k tomu je opravdu třeba mít dobrou náladu. Ani pomyšlení na jídlo. Všechno, co Valčík chce, je černá káva a cigareta. A ještě něco si dopřeje, koupel nohou. Musil si je dnes nějak hodně unavit.
Za půl hodiny zas běží. Má schůzku s kamarády na Vítězném náměstí, kousek odtud. Když se za dvacet minut vrátí, najde u Sulků úžas.
„Mirku, víte, co se stalo?“
Černý blondýn se jenom usměje.
„A co pak?“
Řeknou mu to, jak to právě slyšeli. A on se zubí dál.
„A co Heydrich? Je mrtvej?“
Taková odpověď může je zarazit. Paní Sulková zvedne hlavu:
„Poslyšte, Mirku, nebyl jste to vy?“
Ale on si dnes umínil dělat si ze všeho jen dobrý den.
„Kdepak, na to jsem já moc měkkosrdcatý.“
V tu dobu Josef Gabčík, který se za nezdar s Heydrichem odškodnil na jeho šoférovi, odpočívá po několika letmých zastaveních v Praze v rodině Fafkových, u své dívky.
V tu dobu zraněný Jan Kubiš, jenž zanechal svou visitku v Heydrichově slezině, je po prvním lékařském ošetření, kterého se mu dostalo v karlínské Rustonce. Čekal ho tam dr. Lyčka, skrytý v uniformě průvodčího Münzbergera.
V tu dobu sváží gestapo do Pečkova paláce řidiče a průvodčí tramvaje i jiné svědky, kteří viděli atentát, aby z nich vymačkala popis pachatelů. Postup je stejný; hrozby a slibovaná odměna.