Za Heydrichem stín 76: Ústup

Atentát na říšského protektora v Čechách a na Moravě, to je novinka, která dovede venku vyvolat bouři nadšení. Tady máte důkaz, jak jdou Češi za „Vůdcem“ a jeho spřeženci. Tady máte důkaz, jak se jim líbí německá „ochrana.“

Pod Uralem se v městečku Buzuluku formuje československá jednotka v SSSR. Nikdy nedostali a nikdy nedostanou krásnější pozdrav a větší povzbuzení z domova. Československá kolonie v Londýně prožívá chvíli velikého vzrušení. Může ještě teď někdo pochybovat, že Češi nejsou ochotni ohýbat hřbet před německým bičem? Až na Středním východě zaslechli rozradovaní Čechoslováci ozvěnu pražského výbuchu. Tak je to správné, oko za oko!

Angličané, Američané, Rusové, všechny spojenecké národy uznávají a oceňují. To, čeho se neodvážil ještě nikdo v německé Evropě, toho se odvážili Češi: sáhnout na život otrokářského představitele říše!

Ale doma, po počáteční vlně radosti, se snaší na národ obava. Vzrůstá a temní stín hrůzy.

Nikdo z těch, kdo ještě včera jásali, netušil a nemohl tušit, k jak nelidské mstě Němci sáhnou. Vědělo se, že budou oběti. Vědělo se, že Němci rozplamení svou žízeň po české krvi. Vědělo se, a lidé byli na to připraveni, že za tak skvěle opovážlivé gesto bude také nutno zaplatit.

Ale hrozit smrtí nevinným ženám i dětem!

V pátek 29. května se snáší nad Prahou první velká jarní bouře. Prudký liják bičuje dusný vzduch. Ale nevyčistí jej tak, aby se lidem mohlo lépe dýchat. Člověk jen zavadí pohledem o noviny a už má znovu pocit dušení.

Tisk i rozhlas se chvástají německým vítězstvím u Charkova. Rozdrcení Timošenkových armád!... Co by ještě předevčírem bylo další kapkou do stále dosud nenaplněného poháru hořkosti, je dnes odsunuto stranou něčím jiným, zprávou, která se Čechů týká přímo a bezprostředně:

Výnos Zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě z 28. května 1942.

Osoby, které se zdržují v Protektorátě, aniž se přihlásily k pobytu a které dokončily 15. rok věku, musí se ihned policejně přihlásit u ohlašovacího úřadu. Ohlašovacím úřadem je obecní úřad obce pobytu. V obcích pro něž je zřízen vládní policejní úřad, je tento úřad úřadem ohlašovacím.

Poslední lhůtou k přihlášení je pátek 29. května 1942 24. hodina noční. Ohlašovací úřady jsou otevřeny denně od 7 do 24 hodin. Kdo by se od soboty 30. května 1942 ještě bez přihlášení zdržoval v Protektorátě, bude zastřelen. Rovněž budou zastřeleny osoby, které nepřihlášené osoby od soboty 30. května 1942 u sebe přechovávají.

Z přihlašovací povinnosti jsou vyňati němečtí státní příslušníci.

Vedením záležitostí pověřený:

podepsán Daluege, SS-Oberstgruppenführer a Generaloberst policie.

Už žádný K. H. Frank, už žádný vyšší vedoucí SS a policie. Státní tajemník je tedy odsunut na vedlejší kolej?

Jen jako adept křesla Reichsprotektora. Ale pro vraždění jsou mu otevřeny nejširší možnosti. Zde se může ukázat protektorštějším, než sám protektor.

I patnáctileté teď budou Němci vodit na smrt. Stačí, nepodají-li do jejich šibeniční lhůty přihlášku.

A co udělají těm, kteří mají za sebou víc, než je nepodaná policejní přihláška? Co udělají Miroslavu Piskáčkovi, jemuž je právě dva měsíce přes patnáct a který ještě večer po atentátu odvezl od Nováků kolo, na němž sotva doschla Kubišova krev? Co se stane Jindřišce Novákové, která je sem přivezla a jež je dokonce o rok mladší,

Smrt se chystá na nejbohatší žně. Ženy, děti, starci i nemocní. Ale ten, jehož život za sebou táhne nesčitatelné zástupy mrtvých, zraněný kat, jehož smrt měla být protihodnotou nejnelidštějšího účtu, jaký kdy lidská msta podala, ten žije dál na své posteli v nemocnici, obklopen podlézavostí soukmenovců a i s nimi mořem nenávisti všeho českého lidu.

V noci se objevily na Bulovce tanky. To není trestná výprava, takovým způsobem se jen ohlašuje nejvyšší pán, Reichsführer SS Heinrich Himler. Přiletěl do Prahy, aby se podíval, co vynesla věrnost „zásadám vůdce“ jeho nejmilejšímu podřízenému.

Když stojí u Heydricha, tvoří s ním obrázek, jaký by nedalo dohromady žádné kriminální album. Kdyby někdo chtěl sečíst všechny oběti těch dvou, musil by být opravdu dobrý počtářem.

Heydrich leží s dírou v zádech. Ale je mu o mnoho lépe než těm, kteří se teď nezraněni dostávají do rukou gestapa. A ke všemu na Hradě vydali rozkaz, aby na Bulovku byl dopraven stůl pro Heydrichovu sekretářku.

Začínají věřit, že zastupující říšský protektor bude moci pracovat.

Pracovat…

Těm z Čechů, kteří se o tom doslechli, běží mráz po zádech. Za uplynulých osm měsíců už poznali, co znamená Heydrichova práce.