.jpg?s3=1)
Petr Dufek, hlavní ekonom Banky CREDITAS
Deficit zahraničního obchodu EU s Čínou dosáhl v loňském roce nového rekordu. S částkou 360 mld. Za posledních dvacet let se tak zečtyřnásobil.
Jak je vidět, zatímco evropští exportéři se z čínského trhu stahují nebo jsou přímo vytlačováni tamní konkurencí, čínské firmy na evropský trh jasně cílí.
Vypovídají o tom tempa vývozu a dovozu, která jsou jednoznačně v neprospěch EU. A není to jen problém roku 2025, ale tento trend trvá fakticky už třetím rokem.
Tento trend navíc zesílil v době, kdy propukla obchodní válka mezi USA a Čínou, pro kterou se evropský trh stal ještě atraktivnější alternativou.
Asi nejviditelnějším příkladem se v tomto směru staly elektromobily, v nichž Čína dominuje nejenom z pohledu počtu vyrobených vozů, ale i z pohledu vývoje a celé výrobní vertikály.
Čína už dávno není pro EU dodavatelem levných triček. Stačí se podívat na největší obchodní artikly a hned vidíme, že jejich největší část představují kromě elektroniky elektrická a energetická zařízení. Třetím v pořadí jsou s velkým odstupem organické chemikálie.
Země EU z Číny také dováží to, co dříve vyráběly samy. Je to vlastně jasný důsledek globalizace, která vedla k deindustrializaci některých zemí navíc zesílené zeleným úsilím.
Výsledky obchodu mezi EU a Čínou jsou potvrzením vytrácející se konkurenceschopnosti firem z Unie, které čelí rostoucí konkurenci nejenom na čínském trhu, ale vlastně i na tom domácím.
EU jak je vidět se na čínských firmách stává rok od roku stále závislejší i v oborech s vysokou přidanou hodnotou. To není zrovna povzbudivá statistika.
Nezaměstnanost na pětce
Míra nezaměstnanosti v březnu poklesla o dvě desetiny procentního bodu na rovných pět procent, a to především zásluhou nabíhajících sezónních prací.
Vypadá to možná jako velká změna, ale fakticky je to do jisté míry hra čísel. Když vezmeme v úvahu více desetinných míst, tak ten posun je jen o 14 bazických bodů, takže i tak zcela zapadá do sezónního průběhu.
Se začátkem jara se otevírají pozice ve stavebnictví, zemědělství a v některých službách každým rokem, takže ještě o skutečném poklesu nezaměstnanosti nelze hovořit.
Ekonomika sice vytvořila více pracovních míst, ale opět jde o sezónnost, nikoliv o změnu dosavadních trendů k lepšímu. Většina míst je na úrovni pomocných prací, takže více méně neatraktivních.
Strukturálně se rovněž nic nemění. Průmysl dál propouští, i když jeho výsledky vypadají stále ještě jako velmi dobře. Základním důvodem je snaha optimalizovat náklady a zajistit si dostatečnou flexibilitu pro případ nestabilních zakázek.
Stavebnictví má opačný problém, ale stále platí, že mu chybí jak kvalifikovaní, tak nekvalifikovaní lidé. Do práce na stavbách se ovšem lidé rozhodně nehrnou. O to víc je to příležitost pro zahraniční pracovníky.
Notoricky známým faktem je i to, že tam kde vznikají nová místa, chybí uchazeči. A tam je jich je přemíra zase moc míst nevzniká. Je to dlouhodobý strukturální problém severní Moravy a Čech, se kterým jsme toho ani téměř 37 let od revoluce moc neudělali.
Moc nepomáhá ani migrace v rámci ČR. Trhy s byty je tak napnutý a drahý, že stěhování za prací ani moc fungovat nemůže.
Co čekat dál?
Nezaměstnanost bude i v dalších měsících klesat díky sezónnosti. Naběhnou místa v cestovním ruchu a v zemědělství, a nezaměstnanost tak může na chvíli poklesnout až na 4,5 %. Další vývoj trhu práce už bude záležet na situaci v ekonomice.
Čekat, že by letos mohla nezaměstnanost skončit lépe než loni, je docela optimistické.
Rozjezd bytové výstavby?
Stavebnictví se daří i v letošním roce. Lednový výsledek byl kvůli počasí sice slabší, ale tento skluz se v únoru podařilo lehce zahladit.
Vzhledem k tomu, že se podařilo schválil ve státním rozpočtu dostatečný balík peněz na veřejné investice, má stavebnictví nakročeno k slušnému výkonu i v dalších měsících.
Co může být ovšem problém jsou ceny stavebních materiálů a PHM. Po začátku války v Perském zálivu totiž energie a některé suroviny výrazně podražily.
Ohromující jsou zatím výsledky bytové výstavby. Za první dva měsíce se začalo stavět o 31 % bytů více než loni. Na místě je však třeba dodat, že loňský výsledek nebyl nijak oslnivý, takže netřeba příliš dvouciferný nárůst přeceňovat.
Zatímco celkové výsledky vypadají působivě, Praha, která trpí největším bytovým deficitem, zůstává spíše v útlumu s poklesem o téměř 11 %. O celkově vysoká čísla se tak postaralo v podstatě jen Brno spolu s Hradcem Králové.
A jak je vidět na stavebních povoleních, Prahu zatím stavební boom zřejmě nečeká. V dostupné časové řadě od roku 2005 je 142 povolení za první dva měsíce pro Prahu nejhorším výsledkem.
Slibovat si proto, že se nabídka nových bytů v Praze začne brzy zvyšovat je, zdá se, velmi předčasné.
Dnešní výsledky průmyslu i stavebnictví dávají tušit, že výsledek české ekonomiky bude – alespoň za první kvartál roku – velmi solidní.
Výsledky průmyslu jsou lepší, než se může zdát
Průmysl se dál drží v černých číslech, i když na první pohled mohou únorová čísla signalizovat zpomalení. Ve skutečnosti meziměsíční tempo zůstává velmi slušné a současně i výkon zpracovatelského průmyslu – jako dominantní části – byl mnohem lepší.
Vyvážil totiž nejenom propad v těžebním průmyslu, ale i v energetice, kde probíhaly odstávky ve velkých elektrárnách. Výroba většiny oborů v rámci zpracovatelského průmyslu rostla, a tak celá tato část si mohla připsat 2,4 %. Hlavní zásluhu na tom měly výrobci kovových výrobků a automotive.
A teď k tomu, co už možná tak hezky nevypadá, a to jsou nové zakázky. Jejich tempo dosáhlo jen 1,6 %. Slovo „jen“ je na místě, protože zakázky se počítají v běžných cenách, takže jsou ovlivněny výrobní inflací. Propad objednávek zažil automobilový průmysl, ale jeho slabší únorový výsledek se zcela ztrácí ve stínu lednového přílivu zakázek. Za první dva měsíce si proto připisuje +15,5 %. Takže rozhodně se žádná tragédie zatím nekoná.
Celkově se průmyslu daří a má našlápnuto k letošnímu velmi solidnímu výsledku. V dalších měsících jej však mohou potrápit vyšší ceny energií a drahé PHM, avšak vzhledem k dlouhodobému tlaku na produktivitu a efektivitu se s nimi dokáže vyrovnat. Nakonec zažil i mnohem horší časy v době, kdy začala válka na Ukrajině.
Byty na českém trhu loni podražily o více než desetinu
Podle zveřejněných dat Eurostatu se ceny bytů na českém realitním trhu loni zvýšily o 10,4 %.
Za posledních pět let jsou tak už dražší o téměř 60 %, za desetiletí pak o 150 %.
Vzhledem k tomu, že kupní síla českých domácností rozhodně takto rychle neroste, problém dostupnosti bydlení jen dál nabírá na síle a významu.
Byty v ČR zdražovaly sedmým nejvyšším tempem v rámci Evropské unie. Rychleji jen na východě a na Iberském poloostrově. V blízkém Německu se ceny bytů loni zvýšily jen o 3,2 %, v celé unii pak o 5,5 %.
I loni výrazně rostly ceny nových nemovitostí (+13,6 %), zatímco u těch starších, často energeticky náročnějších, tempo zdražování nedosáhlo deseti procent.
Hlavní zásluhu na růstu cen bytů měla silná poptávka podporovaná hypotečním boomem. Loňský rok byl druhým nejsilnějším hypotečním rokem, a to dokonce navzdory přetrvávajícím vysokým úrokovým sazbám.
V každém případě rok 2025 byl také dalším rokem, kdy se dostupnost bydlení v ČR zhoršila. V přepočtu na příjem nyní člověk v průměru potřebuje 15 ročních výdělků na pořízení bytu, v Praze dokonce 18. Horší byla situace jen v Lisabonu a Londýně.
Co čekat letos?
Nějaké výrazné ochlazení poptávky se na obzoru nerýsuje. Současně není vidět ani to, že by nabídka měla jakkoliv zmátořit. Nenapovídají tomu ani čísla o výstavbě, ani statistiky stavebních povolení.
Růst cen bytů proto může pokračovat, zvlášť když pravděpodobně dojde k další vlně zdražení stavebních materiálů.
Solidní růst tržeb v tuzemských obchodech pokračuje
Jak je vidět, i v prvním čtvrtletí letošního roku se česká ekonomika opírala především o domácí poptávku. Tržby v maloobchodu totiž slušně rostly i v průběhu února a meziročně byly vyšší o 4,1 %.
Únor však byl ještě měsícem, kdy byly PHM relativně levné, a tak se jich i výrazně více prodalo.
Teprve březen a další měsíce napoví, jak se do nákupních vzorců propsal začátek války v Perském zálivu a s ním spojené zdražování energií.
Za únorovým růstem prodejů stojí, zcela nepřekvapivě, především internetové obchody. Jejich tržby rostou od začátku roku dvouciferným tempem, takže je vidět, že svůj potenciál ještě zdaleka nevyčerpaly.
Za první dva měsíce roku si totiž připisují v reálném vyjádření více než 19 %.
Zvýšená poptávka se dotýkala všech segmentů maloobchodu s výjimkou domácích potřeb, nicméně ty jaksi stojí stranou už delší dobu. Naproti tomu boom prodeje kosmetiky, zdá se, nebere konce.
Co čekat dál? Očekáváná domácí idylka spoléhající na nízkou inflaci a pozitivní spotřebitelský sentiment s válkou v Zálivu nejspíš prozatím končí.
Nárůst inflace a nejistoty, co vše ještě kromě PHM a energií válka zdraží, bude hlavním faktorem ovlivňujícím spotřebitelské chování v nejbližších měsících.
Tržby maloobchodu nejspíš dál porostou, avšak asi by bylo dobré počítat přece jen s jejich pomalejším nárůstem. Za celý rok pak mezi 3-4 %.
PMI téměř na čtyřletém maximu
Březnové výsledky indexu nákupních manažerů v českém průmyslu dopadly nad očekávání dobře. PMI se dostal na téměř čtyřleté maximum, a to především díky přílivu nových zakázek z domova i ze zahraničí.
Efekt války v Perském zálivu v podobě drahých PHM a vysokých spotových cen energií se v podstatě nijak významně neprojevil.
Poptávka roste, i když se celý svět vyrovnává s realitou drahých energií. Trochu to připomíná situaci po začátku války na Ukrajině, kdy rovněž chvíli trvalo, než průmysl začal čelit nové realitě.
Ve fázi, kdy průzkum PMI vznikal, proto mohlo ještě panovat přesvědčení, že válka v Zálivu je krátkou epizodou, která „bezbolestně“ skončí během několika málo týdnů.
Vzhledem k tomu, že Záliv zůstává zablokovaný a řada tamních produkčních kapacit je poničená, nebude návrat cen na dřívější úrovně rychlý, ani kdyby válka skončila dnes odpoledne.
Vše totiž záleží na tom, jak rychle se podaří obnovit toky surovin, na kterých je svět kriticky závislý.
Z pohledu výkonu české ekonomiky bude výsledek průmyslu v prvním čtvrtletí velmi příznivý. Jestli ovšem bude průmysl v takto dobré kondici i poté, není v tuto chvíli jisté a vlastně ani jasné.
Vše záleží na tom, jak dlouho bude konflikt v zálivu trvat a jeho efekty se tak budou přelévat z jednoho trhu na další. Vyplynou z toho i inflační důsledky, které obvykle mají přímý dopad na vývoj poptávky v každé ekonomice.
Český pracovník – 11. nejlevnější v EU
Eurostat zveřejnil pravidelný přehled mzdových nákladů v eurech, které na rozdíl od tradičních procentních změn ukazují, kolik skutečně stojí práce ve srovnání se zahraniční konkurencí.
Výsledky za rok 2025 ČR spolu se Slovenskem zařadily na 11. příčku. Průměrné hodinové náklady práce zaměstnanců včetně daní dosáhly 19,8 eur.
Nejlevnější zůstali Bulhaři (12 EUR), nejdražší Lucemburčané a Dáni s necelými 57, respektive 52 eury. (Jsou to data bez veřejného sektoru.)
České mzdové náklady odpovídaly 44 % německé úrovně, takže pořád český zaměstnanec nestál ani polovinu toho, co německý, i když jeho produktivita je už téměř srovnatelná.
V průmyslu, pro který jsou nízké mzdové náklady významným faktorem konkurenceschopnosti, je rozdíl ještě větší. Tam je český zaměstnanec skoro 2,5x levnější (41 %) než německý.
V situaci, kdy ostatní náklady prudce rostou, je to pořád solidní výhoda.
Zajímavý je i vývoj v čase, už proto, že se zde často řeší příliš rychlý růst mezd. Takže za posledních 17 let se mzdová úroveň přiblížila té německé asi o 11procentních bodů.
To znamená, že za rok ani ne o jeden procentní bod. Je to samozřejmě nesmyslný výpočet, ale kdybychom tímto tempem pokračovali dále, tak se české mzdy dostanou na úroveň německých „už“ v roce 2073.
Ale i v ČR existují velké rozdíly mezi jednotlivými odvětvími. Většina je na tom docela podobně s náklady okolo 19 EUR, nicméně na jedné straně se vymyká HORECA s 14,5 eury a na straně druhé IT s 33 eury. (10.4.2026)