Změny v reportování ESG. Firmy nejčastěji narážejí na slabou metodiku a sběr dat

Evropská regulace v oblasti ESG vstoupila do nové fáze. Některé povinnosti jsou již platné, další se blíží a přinášejí nejen nové termíny, ale také úlevy a zpřesnění pravidel. Audity nefinančních přehledů zároveň opakovaně ukazují, že firmy nejvíce chybují v nastavení procesů, dokumentaci rozhodnutí a kvalitě dat – zejména u dvojí materiality a uhlíkové stopy.

Evropský rámec pro udržitelnost prochází zásadní proměnou. První vlna podniků, která již dříve reportovala podle směrnice NFRD, v loňském roce poprvé zveřejnila reporty podle CSRD za účetní období 2024. Současně byly v průběhu loňského roku na úrovni EU schváleny zjednodušující úpravy v rámci balíčku Omnibus, jejichž cílem je snížit administrativní zátěž a usnadnit náběh nových povinností. Jejich součástí je i tzv. quick-fix delegovaný akt k ESRS, který rozšiřuje přechodné úlevy pro roky 2025 a 2026, zejména v oblasti hodnotového řetězce.

ESG regulace v pohybu: co už platí a co se blíží

Od letoška se budou uplatňovat změny v oblasti EU Taxonomie. Evropská komise přijala akt v přenesené pravomoci, který zavádí princip finanční významnosti a zjednodušuje povinné výkazové šablony. „Společnosti tak nebudou muset detailně posuzovat taxonomickou způsobilost u aktivit, které jsou z hlediska obratu, investic nebo provozních výdajů nevýznamné. Do plné fáze vstoupil také CBAM – mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích. Po přechodném období, kdy se pouze vykazovaly emise dováženého zboží, nyní dovozci vybraných komodit s vysokou uhlíkovou stopou nakupují a odevzdávají CBAM certifikáty, které fungují jako uhlíkové clo,” říká Romana Zeman, Manager Moore Advisory.

Na sklonku roku 2025 byly navíc schváleny také změny nařízení o odlesňování (EUDR) s tím, že jejich účinnost se odkládá do konce letošního roku pro velké subjekty a do poloviny roku 2027 pro malé podniky. Současně se zužuje okruh povinných hospodářských subjektů, na které se bude vztahovat povinnost podávat příslušná prohlášení. „Například povinnost podávat prohlášení o náležité péči se bude vztahovat jen na subjekty, které relevantní produkt uvádějí na trh EU poprvé. Upravená byla rovněž pravidla náležité péče podle CSDDD. Povinnosti se nově budou vztahovat pouze na firmy s více než 5 000 zaměstnanci a obratem nad 1,5 miliardy eur, a to od července 2029,“ vysvětluje Romana Zeman.

V plánu jsou odklady i zúžení povinností

Významné změny se dotknou i druhé a třetí vlny podniků. Konkrétně u druhé vlny byl schválen časový odklad povinnosti reportovat, který se posunul na rok 2028 s daty za účetní rok 2027. Zároveň se zásadně mění definice této skupiny a povinnost tak nyní dopadne pouze na podniky s více než 1 000 zaměstnanci a obratem nad 450 milionů eur, což výrazně snižuje počet dotčených společností. U třetí vlny, tedy malých a středních podniků, se pak povinnost váže až k finančnímu roku 2028 s publikací reportů v roce 2029.

Časté chyby? Auditní stopa i konzistentní metodika

Z pohledu auditu nefinančních informací se velmi často objevuje nedostatečná auditní stopa. Firmy sice deklarují, že určitá posouzení nebo rozhodnutí proběhla, ale chybí dohledatelná dokumentace, jako jsou zápisy ze schůzek, podkladové analýzy, interní metodiky nebo jasně definované schvalovací procesy.

Zásadní problémy se objevují také u principu dvojí materiality, kdy mají firmy posuzovat jak své dopady na životní prostředí a společnost, tak i finanční rizika a příležitosti plynoucí z udržitelnosti. „Audity opakovaně narážejí na nekonzistentní nebo nedostatečně popsanou metodiku. Chybí jasné definice míry, rozsahu a pravděpodobnosti dopadů nebo časového horizontu. Mnohdy i transparentní popis zdrojů dat a vstupů, na jejichž základě byly dopady, rizika a příležitosti identifikovány, což snižuje srozumitelnost, porovnatelnost i auditovatelnost výsledků,“ popisuje Romana Zeman.

V oblasti uhlíkové stopy se pak často objevují chyby v přiřazování emisních faktorů, ať už z hlediska geografické relevance, technologického mixu nebo časové platnosti, což může vést k významnému zkreslení výsledků a tím nalomení důvěryhodnosti reportingu.

ESG není jednorázový výkaz

Firmy často podceňují sběr dat, nastavení procesů a přiměřenost interní kontroly. Ty, které uchopí ESG jako součást řízení firmy a rizik, nikoliv pouze jako regulatorní povinnost, budou přitom schopny reporting stabilizovat, lépe se připravit na budoucí zpřísnění ověřování a využít ESG data i pro strategická rozhodnutí.

„ESG reporting není jednorázový výkaz, ale dlouhodobý systém řízení dat, rizik a dopadů napříč celou organizací. Největší slabiny se objevují ve sběru dat, jasném rozdělení odpovědností a vnitřních kontrolních mechanismech. Pokud nejsou procesy dobře nastaveny, vzniká vysoké riziko nekonzistencí, chyb a neověřitelných informací, což se následně projeví při auditu. Pro firmy to pak představuje nejen zvýšené náklady a časový tlak, ale i reputační riziko,“ dodává Romana Zeman. (19.1.2026)