.jpg)
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Dušičky letos vyjdou Čechy dráž. Svíčky meziročně zdražily zhruba o desetinu, umělé květinové vazby dokonce téměř o pětinu. Přitom i důstojná vzpomínka na zesnulé může být poměrně levná. Existuje nejméně deset způsobů, jak při návštěvě hřbitova ušetřit desítky, někdy i stovky korun.
Češi letos za dušičkové zboží podle orientačního ekonomického odhadu utratí kolem dvou miliard korun. To představuje zhruba 225 korun na jednoho dospělého obyvatele, včetně těch, kteří nic nekoupí. Skutečné výdaje domácností se však výrazně liší podle počtu navštěvovaných hrobů.
Podle analýzy společnosti Česká distribuční vzrostla průměrná akční cena modelového dušičkového nákupu z loňských 223 na letošních 251 korun, tedy přibližně o 13 procent. Nejvíce zdražily umělé květinové vazby, o 19 procent. Živé květiny naproti tomu jen o čtyři procenta.
Jak tedy ušetřit?
1. Nakupujte včas, nikoli až u hřbitova
Na poslední chvíli člověk obvykle nemá čas porovnávat ceny. Stánky u hřbitovů navíc mohou mít vyšší náklady a omezený výběr. Prodejci u hřbitovů také mohou šponovat ceny a spoléhat se na nouzi kupujících, například časovou. Nákup v supermarketu či diskontu proto může vyjít levněji.
2. Porovnávejte akční letáky
Letos jsou průměrné nabízené slevy na dušičkový sortiment třináctiprocentní. I přes slevy jsou ale výsledné ceny nad loňskou úrovní. Vyplatí se proto sledovat konečnou cenu v korunách, nikoli velikost procentní slevy. Porovnáváním nabídek lze ušetřit více než desetinu výdajů.
3. Nekupujte každý rok nový kahan
Pořízení skleněného nebo kovového kahanu s vyměnitelnou náplní může znamenat počáteční investici, která se ovšem během dalších let vrátí. Není totiž nutné pokaždé kupovat celý výrobek. Navíc vzniká méně odpadu, jehož likvidaci musí platit provozovatelé hřbitovů.
4. Sledujte dobu hoření svíčky
Nejlevnější svíčka nemusí být nejvýhodnější. Důležitá je cena za hodinu hoření. Svíčka za 20 korun, která vydrží osm hodin, vychází na 2,50 koruny za hodinu. Výrobek za 40 korun s dobou hoření 48 hodin stojí jen 83 haléřů za hodinu. Pokud ovšem chceme zapálit svíčku jen na krátkou vzpomínku, může pochopitelně stačit levnější varianta.
5. Dejte přednost levnějším živým květinám
Umělé vazby letos podle srovnání zdražily zhruba ze 101 na 121 korun. Průměrná cena živých květin naproti tomu vzrostla jen ze 68 na 71 korun. Pokud místo umělé vazby pořídíme živou květinu za tyto ceny, okamžitě ušetříme přibližně 50 korun. Samozřejmě, umělé dekorace ale mohou vydržet déle, proto je nutné zvažovat i jejich životnost.
6. Vyrobte si vlastní výzdobu
Chvojí z vlastní zahrady, šišky, větvičky a jednoduchá přírodní vazba mohou nahradit kupovaný věnec. Zvláště pokud domácnost zdobí několik hrobů, mohou být úspory výrazné. Přírodní materiál navíc zpravidla znamená méně plastového odpadu.
7. Domluvte se s příbuznými
Na jednom hrobě se často sejde několik věnců a velké množství svíček. Pokud se rodina domluví na společné výzdobě, může mít například jeden kvalitnější věnec místo tří menších. Rodinná vzpomínka tím neztrácí na důstojnosti, zatímco náklady se rozdělí mezi více lidí.
8. Kupujte dekorace mimo hlavní sezonu
Umělé květiny, kahany či jiné trvanlivé dekorace lze pořídit také po Dušičkách a uschovat na další rok. Pokud obchodník po svátku nabídne skutečnou výprodejovou slevu, může být úspora podstatná. Je však vhodné ověřit, zda nejde pouze o marketingově označenou slevu z uměle navýšené ceny.
9. Spojte návštěvu více hřbitovů do jedné cesty
Výdaj za Dušičky netvoří jen svíčky a květiny. Patří k němu také doprava. Pokud rodina navštěvuje několik hřbitovů, může jejich návštěvy spojit do jedné cesty. Výhodné může být také cestování veřejnou dopravou, zejména tam, kde je omezené parkování.
10. Nepodlehněte dojmu, že více znamená lépe
Největší úspora spočívá v omezení zbytečných nákupů. Jeden kahan a jednoduchá květinová dekorace mohou být stejně důstojné jako několik drahých věnců. Z ekonomického hlediska je důležité rozlišovat skutečnou potřebu od spotřeby vyvolané tradicí, reklamou či pocitem společenské povinnosti.
Koruna v ústavě není evropskou výjimkou
Maďarsko chrání forint, Rumunsko leu, přičemž Polsko chrání zlotý nepřímo
Vládou dnes podpořený návrh na zakotvení české koruny do ústavy není v evropském ani mezinárodním kontextu ojedinělý. Obdobné ustanovení už existuje například v Maďarsku nebo Rumunsku. Polsko zase chrání svoji měnovou suverenitu nepřímo, prostřednictvím ústavního postavení centrální banky. Mezinárodní srovnání přitom ukazuje, že existují různé způsoby, jak národní měnu ústavně zabezpečit, aniž by to nutně znamenalo definitivní odmítnutí eura.
Nejbližší obdobu českého návrhu nabízí Maďarsko. Jeho základní zákon, účinný od roku 2012, v článku K výslovně stanoví, že oficiální měnou Maďarska je forint. Jde o stručnou formulaci, která je prakticky totožná s nynějším českým návrhem. Budoucí nahrazení forintu eurem by proto vyžadovalo řešení také na ústavní úrovni. Maďarsko přitom stejně jako Česko při vstupu do Evropské unie přijalo závazek společnou měnu v budoucnu zavést, aniž by mělo pevně stanovený termín.
Ještě zajímavější je rumunský příklad. Článek 137 rumunské ústavy výslovně stanoví, že národní měnou je leu. Současně však připouští jeho nahrazení měnou Evropské unie prostřednictvím organického zákona. Rumunsko tak dokázalo spojit ústavní ochranu národní měny s předem vymezenou právní cestou k přijetí eura. Ukazuje se tedy, že ústavní zakotvení měny a otevřenost k budoucímu vstupu do eurozóny nemusí být v rozporu.
Polsko představuje třetí model. Jeho ústava zlotý výslovně nejmenuje, zato v článku 227 zakotvuje výlučné právo polské centrální banky vydávat peníze a stanovovat a uskutečňovat měnovou politiku. Přijetí eura by si proto podle převažujícího právního výkladu vyžádalo ústavní změny. Polsko tak chrání vlastní měnový režim jinou cestou než Maďarsko.
Tyto příklady ukazují, že rozhodující není pouze samotné pojmenování měny v ústavě. Podstatné je také vymezení pravomocí centrální banky a pravidel, za kterých lze měnové uspořádání změnit. Zatímco Maďarsko klade důraz na konkrétní národní měnu, Polsko chrání institucionální předpoklady její existence a Rumunsko přímo upravuje možnost přechodu na euro.
Český návrh proto nelze označovat za mezinárodně ojedinělý. Jeho skutečný význam však není primárně ekonomický, nýbrž institucionální. Případné zavedení eura by nově podléhalo souhlasu tří pětin všech poslanců a tří pětin přítomných senátorů. Znamenalo by to nutnost dosáhnout podstatně širší politické shody, než jakou vyžaduje běžný zákon.
Ekonomické důvody pro zachování koruny přitom existují nezávisle na jejím ústavním zakotvení. Vlastní měna umožňuje České národní bance reagovat na specifické potřeby českého hospodářství. Česká ekonomika může potřebovat odlišné úrokové sazby než například Německo, Francie nebo Itálie. Samostatný směnný kurz navíc představuje mechanismus přizpůsobování hospodářským otřesům. To jsou výhody, které by přijetím eura zanikly.
Na druhé straně by společná měna odstranila kurzové riziko vůči eurozóně, snížila některé transakční náklady podniků a usnadnila přeshraniční obchod. Ústavní zakotvení koruny tudíž samo o sobě neřeší ekonomickou otázku, zda je dlouhodobě výhodnější korunu zachovat, nebo ji nahradit eurem. Pouze zvyšuje nároky na politický konsenzus potřebný k případné změně.
Bezprostřední dopad návrhu na kurz koruny, inflaci či úrokové sazby lze očekávat jako zanedbatelný. Finanční trhy již nyní s brzkým přijetím eura v Česku nepočítají. Ústavní změna by tedy zejména potvrdila současný stav a ztížila jeho budoucí změnu.
Zásadní je rovněž skutečnost, že ústavní zakotvení koruny by samo nezrušilo český závazek přijmout euro, který vyplývá z přístupové smlouvy k Evropské unii. Česko by nadále zůstávalo zemí s povinností společnou měnu v budoucnu zavést, avšak bez závazného termínu. Vzniklo by tak možné napětí mezi domácími ústavními pravidly a evropským závazkem. (28.10.2026)
.jpg?s3=1)
