Agentura Fitch zhoršuje rating Rakousku

Agentura Fitch zhoršuje rating Rakousku
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity bank
Česko tak za posledních dvacet let náskok Rakouska takřka zcela stáhlo, neboť i s korunou spravuje své veřejné finance mnohem lépe než jeho jižní soused, vezoucí se skrze euro navíc na hřbetu Německa
Agentura Fitch Ratings včera večer historicky zhoršila rating Rakousku, na známku AA, historicky dosud nejhorší. Takže už je o jediný stupínek nad ratingem Česka, přičemž ještě roku 2003 byl rakouský rating dle Fitche hned o sedm stupňů nad českým (investičních ratingových stupňů je celkem deset).
Ukazuje se, že Češi v posledních dvaceti letech spravují své veřejné finance mnohem lépe než Rakušané, takže náskok svého jižního souseda historicky a zásadně stahují. Rakousku přitom moc nepomáhá, že platí eurem. Což znamená, že se jako černý pasažér veze na hřbetu rozpočtové ukázněnosti Německa (která ale pomalu končí, kvůli masivním výdajům našeho západního souseda na zbrojení a infrastrukturu), které rakouským vládám dlouhé roky snižuje úrokové náklady zadlužování.
Česko s korunou hospodaří daleko lépe než Rakousko.
Rakouská ekonomika se v posledních letech prakticky zcela zasekla (viz graf níže), takže podává nejhorší výkon minimálně od roku 1945 – v recesi je letos již třetím rokem.
Rakouské hospodářství upadá zejména pod vlivem přebujelých sociálních výdajů a závažných problémů tamního průmyslu, jež vznikají v důsledku zelené agendy EU, drahých energií, emisních povolenek či odpojení od dodávek levných ruských energií, zejména zemního plynu, který Rakousko odebíralo nepřetržitě od roku 1968.
Nájem, nebo hypotéka?
Náklady na hypotéku nadále rostou, ve 4. čtvrtletí 2024 byly o 9 245 korun vyšší než nájemné.
Od jara 2022 se v Česku z čistě ekonomického hlediska více vyplatí nájem než vlastnické bydlení – a rozdíl je výrazný. Podle dat Asociace nájemního bydlení činil ve čtvrtém čtvrtletí 2024 rozdíl mezi průměrnou měsíční splátkou hypotéky a tržním nájmem 9 245 korun – ve prospěch nájemníků.
V květnu 2025 se sice průměrná úroková sazba hypoték podle Swiss Life Hypoindexu poprvé po třech letech dostala pod psychologickou hranici pěti procent, konkrétně na 4,96 %. Stále však zůstává nad předpandemickými úrovněmi. Náklady na vlastnické bydlení tedy neklesly dramaticky – pouze mírně zmírnily předchozí cenový šok.
To ale neznamená, že zájem o bydlení jako takové opadl. Jen změnil podobu. Poptávka se přesunula na nájemní trh, jehož kapacita je omezená. Výsledkem je další růst nájemného. Podle poradenské skupiny Deloitte stouply ceny pronájmů v prvním čtvrtletí 2025 mezikvartálně o 2,3 %, a průměrné nájemné tak dosáhlo 316 korun za metr čtvereční.
Za tímto vývojem stojí i chronicky pomalá bytová výstavba. Český trh trpí strukturálním nedostatkem nové nabídky, která nereaguje ani na cenové signály, ani na sílící poptávku. Podle České národní banky jsou rezidenční nemovitosti v Česku nadhodnocené zhruba o 60 %. Přesto ČNB počítá s dalším růstem cen. Jinými slovy: trh, který je již nyní nadhodnocený, dále zdražuje.
Bydlení tak přestává být čistě individuální volbou. Vysoké náklady tlačí domácnosti k vyšším mzdovým požadavkům, firmy pak promítají rostoucí náklady do cen svých produktů a služeb. Výsledkem je inflační spirála. Dostáváme se do paradoxní situace: drahé bydlení živí inflaci, která zpětně dál zhoršuje dostupnost bydlení.
Česko má zároveň jeden z nejvyšších podílů vlastnického bydlení v EU – podle Eurostatu zhruba 76 %. Tento fakt sice přispívá k finanční stabilitě domácností, zároveň však omezuje pracovní mobilitu a zvyšuje strnulost trhu. Mladé rodiny či jednotlivci dnes na vlastní bydlení většinou nedosáhnou. Pokud úrokové sazby výrazněji klesnou, lze očekávat prudké oživení poptávky po vlastním bydlení. Nabídková strana na takový vývoj není připravená: výstavba stagnuje, byty chybí a povolovací procesy jsou zdlouhavé.
Nájem tak nelze dlouhodobě považovat za levnou alternativu. Naopak – vzhledem k omezené nabídce a slabé reakci trhu lze očekávat, že nájmy porostou i v případě, že úrokové sazby budou dál klesat.
Český rezidenční trh je pod tlakem řady faktorů: přepálených cen, vysokých sazeb, slabé výstavby, inflačních očekávání i kulturní preference vlastnictví. Výsledkem je nerovnováha. Trh s bydlením připomíná tlakový hrnec – a ventil zatím chybí.
Ať už bydlíte v nájmu, nebo splácíte hypotéku, pravděpodobně platíte víc, než by odpovídalo zdravě fungující ekonomice.
 
Zahraniční obchod Česka je v přebytku už skoro 30 měsíců v řadě
V dubnu mu uškodil výrazný nárůst dovozu zemního plynu.
Zahraniční obchod Česka skončil letos v dubnu v přebytku 23,2 miliardy korun. Ten je mírně nižší, než jaký analytici oslovení agenturou Bloomberg očekávali ve střední hodnotě svých odhadů. I tak se však jedná o nejvýraznější přebytek od loňského srpna. Česko letos v dubnu vykazovalo přebytek již 29. měsíc v řadě. Dalo tak zapomenout na záporné bilance zahraničního obchodu, které ovšem skončily ještě před koncem roku 2022. Byly tehdy, v roce 2022, způsobeny zejména mimořádně vysokými cenami ropy a zemního plynu na světových trzích, jež vyšponovala ruská invaze na Ukrajinu. Právě ropa a zemní plyn stály letos v dubnu za tím, proč je celkový přebytek zahraničního obchodu mírně horší, než analytici čekali. Meziročně byl totiž schodek v obchodu s ropou a zemním plyn vyšší o bezmála šest miliard korun. Příčinou je zejména více než dvojnásobný objem dovezeného zemního plynu v porovnání s dubnem 2024. Nejde tedy o důsledek odstřižení od ruské ropy a potenciální dražší dovoz dražší ropy z jiných částí světa. Ruská ropa přestala do Česka potrubně proudit letos v březnu.  Celkově si zahraniční obchod ČR udržuje solidní kondici. Jeho celkový přebytek sice letos pravděpodobně nepřesáhne 200 miliard korun jako loni, ale neměl by být od této mety nakonec příliš vzdálen – takže stále půjde o jedno z nominálně nejlepších čísel historie.
 
Český průmysl roste nejvýrazněji za více než dva roky, Trumpova cla zatím nevnímá
Navíc získal objemné nové zakázky, zejména na dodávky aut
Český průmysl letos v dubnu rostl na poměry poslední doby solidně. Meziročně si totiž polepšil o rovná dvě procenta. Naposledy výrazněji rostl roku 2022. V březnu 2023 pak rostl taktéž o dvě procenta. Od té doby vždy méně, případně vykázal pokles. Analytici oslovení agenturou Bloomberg očekávali letos v dubnu o něco slabší výkon českého průmyslu. Výsledek je ovšem zkreslen loňskou nízkou srovnávací základnou ve výrobě elektřiny. Průmysl ovšem i tak prokazuje odolnost v čase mezinárodní nejistoty plynoucí jak z napjaté geopolitické situace, tak z hrozby rozsáhlých obchodních válek, která byla právě letos v dubnu zvláště vyhrocená. Americký prezident Donald Trump totiž na začátku toho měsíce oznámil zavedení mimořádně vysokých cel na dovoz prakticky z celého světa. Od nichž ale záhy z většiny zase ustoupil. Pozitivní je také to, že v dubnu citelně narostl objem nových zakázek tuzemskému průmyslu, meziročně o takřka třináct procent – obecně jde o zakázky hlavně automobilovému průmyslu. Průmysl za celý letošní rok ovšem podá horší výkon než v dubnu a úspěchem bude skončí-li jeho růst v roce 2025 v porovnání s loňskem „na nule“. Na český průmysl totiž nadále doléhají potíže zejména německé ekonomiky, i když i pro ni by mohlo být Trumpovo ustoupení od mimořádně vysokých cel – spojené s nutností kvůli tomu samému Trumpovi mnohem více zbrojit a investovat do infrastruktury – „živou vodou“. Jež by částečně pokropila i český průmysl, zhusta v subdodavatelském postavení vůči Německu.
 
Češi podceňují daňové zatížení
Realita je tvrdší, než odhady veřejnosti – žádná čtvrtina výdělku, ale hned přes 40 procent.
Češi často žijí v domnění, že státu odevzdávají zhruba čtvrtinu svého výdělku. Ve skutečnosti ale běžný zaměstnanec v Česku odvádí přes 40 procent. Vyplývá to z nejnovější zprávy OECD Taxing Wages 2025 a z průzkumu agentury STEM/MARK.
OECD pracuje s tzv. daňovým klínem – ukazatelem, který měří rozdíl mezi celkovými náklady zaměstnavatele na pracovníka a tím, kolik zaměstnanci zůstane „čistého“. U průměrně vydělávajícího bezdětného zaměstnance v Česku činil v roce 2024 daňový klín 40,9 procenta, což je výrazně nad průměrem OECD (34,9 %). Meziročně se v Česku daňový klín zvýšil o 0,7 procentního bodu, čímž se země posunula na 12. místo ze 38 členských států.
Daň z příjmu a sociální pojištění tvoří v Česku 79 procent daňového klínu, zatímco průměr OECD činí 77 procent. Významnou část odvodů nese zaměstnavatel.
U zaměstnanců s rodinou je zatížení o něco nižší. Pracovník s manželem či manželkou a dvěma dětmi odvádí na daních a odvodech 31,1 procenta, zatímco průměr v OECD je 25,7 procenta. Český systém poskytuje v této oblasti výrazné slevy a dávky – rozdíl mezi daňovým klínem u bezdětného a zaměstnance s rodinou činí 9,9 procentního bodu, což je více než průměr OECD (9,2 bodu).
Při pohledu na to, kolik zaměstnanci skutečně zbude z hrubé mzdy po odečtení daně a odvodů, si Češi vedou o něco lépe než průměr. U bezdětného pracovníka jde o 79 procent hrubé mzdy (OECD: 75 %), u zaměstnance se dvěma dětmi dokonce o 92,3 procenta (OECD: 85,8 %).
Navzdory těmto číslům však zůstává celkové zatížení práce v Česku vysoké. Jeho snížení by mohlo podpořit hospodářský růst a zvýšit nabídku práce. Prostor pro úlevu ve zdanění práce lze vytvořit strukturálním přesunem daňového břemene na majetkové a nepřímé daně, a to bez ohrožení rozpočtové stability.
Podle STEM/MARK ale Češi stále výrazně podceňují, kolik státu reálně odvádějí. Nejčastější odhad byl mezi 21 a 30 procenty z výdělku. Přes 40 procent, což je skutečná hodnota, uvedlo správně jen 17 procent respondentů.
Letos připadl Den daňové svobody na 6. června. Do té doby Češi symbolicky pracují „pro stát“. Vysoké daňové zatížení práce však ukazuje, že debata o daňové reformě v Česku je stále aktuální.
Zdroje:

 

Štítky: