.jpg?s3=1)
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Hodnotí tak ČEZ nejlépe za více než devět let. Pozitivně kvituje, že rizika spjatá s výstavbou nových Dukovan přebírají z velké části místo ČEZ čeští daňoví poplatníci.
Ratingová agentura Moody’s dnes výrazně zlepšila svůj výhled hodnocení hospodaření české energetické společnosti ČEZ. Rating bonity dluhu společnosti ponechala na stávající známce Baa1, avšak razantně zlepšila výhled, a to z „negativního“ na „pozitivní“. Klíčovým důvodem je fakt, že tuzemská vláda letos začátkem května získala 80procentní podíl ve společnosti EDU II, která bude zodpovědná za výstavbu nových jaderných bloků v Dukovanech a kterou předtím ze sta procent vlastnil ČEZ.
Moody’s krok české vlády hodnotí pozitivně, neboť razantně sníží vystavení společnosti ČEZ možným rizikům spjatým s výstavbou nových bloků. Tato rizika na sebe ve značné míře nyní berou místo akcionářů a věřitelů ČEZ daňoví poplatníci v České republice, což vede ke zlepšení ratingu ČEZ nejen na „stabilní“, ale hned na „pozitivní“.
Dneškem se tak citelně zvyšuje pravděpodobnost, že společnosti ČEZ by se v dohledné době mohl zlepšit samotný rating, který mu Moody’s přisuzuje. Agentura naposledy energetické společnosti měnila rating v březnu 2016, kdy jej zhoršila ze známky A3 na stávající Baa1, zejména kvůli tehdejším nízkým cenám energií. Nyní panuje od té doby dosud největší pravděpodobnost, že ČEZ získá hodnocení A3 zpět.
Hrozba útoků Izraele na Írán zdražuje ropu
Čeští řidiči se ale zatím bát nemusí a stále mohou vyhlížet nejlevnější motoristické léto historie
Cena severomořské ropy dnes na světových trzích poskočila, až o takřka dvě procenta, na více než 66,60 dolaru za barel. Důvodem je zpráva televize CNN, že Izrael plánuje možný útok na jaderná zařízení v Íránu. Čeští řidiči ale zatím stále i tak mohou vyhlížet historicky dosud nejlevnější letní motoristickou sezónu – alespoň tedy, co se týče cen pohonných hmot v Česku ve vztahu k průměrné čisté mzdě.
Plány Izraele na letecké údery na íránská ropná zařízení nejsou ničím novým. Izrael je spřádal už minulý měsíc, kdy k nim chtěl získat souhlas amerického prezidenta Donalda Trumpa. S tím, že by je zahájil tento měsíc, tedy v květnu. Trump však na údery nekývnul. Od dubna totiž Američané s íránskou stranou vedou nepřímá vyjednávání o možné nové jaderné dohodě Washingtonu a Teheránu.
Údery si nepřeje ani Saúdská Arábie, jež se obává širšího blízkovýchodního konfliktu, který by mohly vyvolat. Rijád se i proto snaží si Trumpa naklonit iniciováním zvýšení těžby v rámci uskupení OPEC+, které tlačí cenu ropy dolů – po čemž Trump opakovaně volá.
Možnou novou jadernou dohodu s USA ale Írán včera zatím dosud nejdůrazněji odmítl. A to totiž přímo ústy svého nejvyššího duchovního vůdce ajatolláha Alího Chameneího. Ten se nechal slyšet, že vyjednávání se Spojenými státy pravděpodobně nepovedou k dohodě, přičemž požadavky Trumpovy administrativy označil za „urážlivé“.
Krach jednání mezi Washingtonem a Teheránem by znamenal, že Trump nepochodí ani ve své snaze stabilizovat vztah právě s Íránem. Poté, co zatím selhávají jeho pokusy vyřešit další konflikty, válku na Ukrajině či stále napjatou situaci v Gaze.
Zmíněná zpráva CNN, jež se opírá o informace nejmenovaných amerických zpravodajců, tak může představovat reakci právě na včerejší Chameneího slova – o snahu udržet Teherán u vyjednávacího stolu.
Chameneího příkré odmítnutí jaderné dohody je totiž poměrně překvapivé. Jeho vrchní poradce Alí Šamchání – poradce pro politické, vojenské a jaderné záležitosti – totiž minulý týden prohlásil, že Teherán je připraven s Trumpem jadernou dohodu uzavřít, a to výměnou za okamžité zrušení ekonomických sankcí. Írán by se podle Šamcháního zavázal, že nikdy nebude usilovat o jadernou zbraň a že se zbaví svých zásob vysoce obohaceného uranu, který je možné k její výrobě použít.
Kámen úrazu tak tkví v tom, že Spojené státy žádají Írán, aby zastavil i ty své jaderné aktivity, které Teherán označuje za plně civilní, související s provozem jeho jaderné energetiky, zejména jaderné elektrárny v Búšehru. Írán však zjevně hodlá v jaderném programu, jejž označuje za civilní, pokračovat dále.
Trump přitom ve svém prvním funkčním období, roku 2018, shodil ze stolu tehdy tři roky starou dohodu s Íránem, která Teheránu umožňovala uran sice obohacovat, ale za striktních omezení stran rozsahu takového obohacování. Načež na Írán uvalil těžké sankce, spočívající zejména v zákazu vývozu ropy.
Zmíněné zdražení ropy, k němuž došlo v reakci na uvedenou zprávu CNN, však není výrazné. Čeští řidiči se tak zatím nemusí obávat jakkoli výraznějšího růstu cen pohonných hmot. Naopak, stále platí, že nadcházející letní motoristická sezóna by mohla být nejlevnější v historii. Za průměrnou čistou měsíční mzdu by totiž mělo být možné letos o prázdninách pořídit zhruba 1125 litrů pohonných hmot. To je více než kdykoli v minulosti.
Pro srovnání, například v létě 2019 se za tehdejší průměrnou čistou mzdu dalo pořídit zhruba 798 litrů pohonných hmot. Před deseti lety, v létě 2015, pak přibližně 629 litrů. V létě roku 2005 pak 525 litrů, o deset let dříve, roku 1995, pak 416 litrů a konečně roku 1985 jen nějakých 410 litrů, i když tehdy průměrná cena pohonných hmot (benzínů Super a Speciál a motorové nafty) činila jen 6,20 Kčs za litr.
Přitom, navíc, letošní vyhlížené nejlevnější motoristické léto historie nepředpokládá dohodu mezi USA a Íránem. Pokud by k ní došlo, zlevnila by ropa potenciálně až do blízkosti 40 dolarů za barel, plyne z dnešní prognózy agentury Bloomberg. Írán by totiž mohl navýšit svůj export ropy na světové trhy o zhruba 2,5 milionu barelů denně. V Česku by se v případě uzavření americko-íránské dohody průměrná cena nafty – a zřejmě i benzínu Natural 95 – dostala pod psychologickou úroveň 30 Kč/l.
V Praze dramaticky přibývá aut, v celé EU to prakticky nemá obdoby
V posledních deseti letech v české metropoli přibylo přes 44 procent osobních aut, takřka nejvíce v celé EU
Za poslední dekádu zažila Praha výrazný nárůst počtu osobních automobilů. V roce 2013 připadalo na 1 000 obyvatel metropole 565 osobních vozů, zatímco v roce 2023 toto číslo vzrostlo na 753. Tento nárůst o téměř 190 vozidel na 1 000 obyvatel řadí Prahu mezi desítku nejvíce motorizovaných regionů EU, a přitom také nadále nejrychleji se motorizujících se regionů v Evropské unii.
Zatímco v roce 2013 bylo v Praze registrováno rovných 821 tisíc osobních automobilů, roku 2023 už to bylo 1 186 209 vozů. V celé EU míra motorizace narůstala v daném období procentuálně výrazněji pouze ve dvou italských regionech a v Rumunsku, které však bylo roku 2013 motorizováno v rámci EU extrémně podprůměrně, takže jde o nárůst silně živený nízkou vstupní základnou. Konkrétně, Rumunsko vykazovalo roku 2013 pouze 242 osobních aut na 1000 obyvatel, zatímco průměr EU tehdy činil 493 vozů na 1000 obyvatel. Připomeňme, že Praha už tehdy vykazovala v rámci EU nadprůměrnou hodnotu, oněch zmíněných 565 osobních aut na 1000 obyvatel. Praha tedy vykazuje vysoké tempo nárůstu i z relativně vysoké, nadprůměrné základny.
Zmíněné dva italské regiony, Valle d’Aosta a autonomní provincie Trento, zase těží ze specifických, příhodných daňových podmínek pro registraci vozidla.
To je třeba podtrhnout obecněji. Daná čísla vycházejí z registrací vozidel, nikoli z měření reálného provozu. Mnoho vozidel registrovaných v Praze nemusí být nutně provozováno na jejím území. Hlavní město je centrem státní správy a sídlem mnoha firem a leasingových společností, které často evidují svá vozidla na pražských adresách, i když jsou fyzicky provozována jinde.
Pro srovnání, i přes tento nárůst zůstává Praha s hodnotou 753 aut na 1 000 obyvatel pod některými regiony v EU. Například zmíněný alpský region Valle d’Aosta v Itálii vykázal v roce 2023 neuvěřitelných 2 295 osobních aut na 1 000 obyvatel. Itálie obecně dominuje v počtu osobních automobilů na obyvatele, přičemž šest z deseti nejvíce motorizovaných regionů EU se nachází právě zde.
Tento trend v Praze naznačuje, že automobil se stává standardní součástí života mnoha obyvatel, ať už pro denní dojíždění, nebo víkendové výlety. Nárůst počtu vozidel může také odrážet rostoucí kupní sílu domácností, která navzdory inflačním tlakům posledních let umožňuje pořízení nového vozu nebo druhého auta do rodiny.
Na druhou stranu tento vývoj klade zvýšené nároky na dopravní infrastrukturu, životní prostředí a kvalitu života v hustě obydlených čtvrtích. Praha tak stojí před výzvou najít rovnováhu mezi potřebami individuální dopravy a udržitelností, aby se statistická iluze motorizace nestala nepříjemnou realitou.
Potraviny zdraží více, než se čekalo
Do Česka se vrátil rychlý růst zemědělských cen, projevuje se i slintavka a kulhavka
Růst cen v zemědělství letos v dubnu vykázal úroveň 15,2 procenta v meziročním srovnání. To je nejvýraznější nárůst od února 2023, tedy za více než dva roky. Poprvé po více než dvou letech se rovněž jedná o růst dvouciferný. Ještě letos v březnu rostly ceny zemědělců jen o 8,2 procenta. Jedná se o ceny, za něž zemědělci prodávají svoji produkci k dalšímu zpracování nebo již do obchodní sítě. Proto růst těchto cen zpravidla předznamenává vzestup cen potravin – jak zpracovaných, tak nezpracovaných – v obchodech. V dubnu se již v zemědělských cenách projevila slintavka a kulhavka, jež se objevila na Slovensku a v Maďarsku. Čeští producenti kvůli ní omezují či zastavují svůj dovoz skotu nejen z těchto zemí, zatímco jejich polští konkurenti se s nimi přetahují o český skot, což oboje šponuje cenu v ČR. Meziročně tak skot zdražuje o 25,8 procenta, což vede k růstu cen hovězího masa. Meziměsíčně pak skot zdražuje o taktéž poměrně výrazná 4,6 procenta. Nadále přitom pokračuje výrazný růst cen vajec, meziměsíčně o 12,1 procenta, meziročně o 42,5 procenta. V případě vajec se projevuje omezení nabídky dané nutností v řadě evropských zemí vybíjet chovy nosnic, a to kvůli šíření ptačí chřipky. V Česku se tak přidává nutnost investovat to přívětivějšího způsobu jejich chovu, než je ten klecový. Potraviny by tak ještě letos mohly zdražit celkově o šest či sedm procent, což je výraznější nárůst, než se jakým se počítalo v prvním letošním čtvrtletí.
Češi poprvé v historii na dovolené více létají, než jezdí autem
Využívání letecké dopravy v posledních letech narostlo
Obyvatelé České republiky loni ve svém volném čase podnikli 5,7 milionu zahraničních cest, jejichž délka činila alespoň pět dní (čtyři přenocování); nejčastěji do Itálie, Chorvatska a na Slovensko. To je dosud nejvíce v historii. Zároveň historicky nejvyšší podíl těchto cest, z takřka 90 procent za účelem rekreace a dovolené, podnikali letecky.
Data tak korespondují s růstem spotřebitelských výdajů, k němuž loni došlo z důvodu obnovení růstu reálných mezd. O nárůstu ochoty utrácet svědčí také právě to, že loni historicky vůbec poprvé dominovalo letadlo jako hlavní dopravní prostředek při vydávání se na delší zahraniční dovolenou. Češi jej využili ve 45 procentech případů. Dosud vždy dominující automobil loni využili „jen“ ve 44 procentech případů.
Prakticky zcela tak vymizely „autobusové zájezdy k moři“, které patřily ke koloritu 90. let.
Pro srovnání, roku 2019, tedy v posledním roce před propuknutím pandemie covidu, se podle dat ČSÚ uskutečňovalo letecky 40 procent delších zahraničních cest, zatímco automobil využilo 44 procent lidí vydávajících se na dovolenou (zde).
Češi jezdí na delší dovolené do zahraničí nejvíce v historii, loni za ně utratili 106 miliard korun
Historicky vůbec poprvé se na ně více vydávají letadlem než autem. Hned 2,3 milionu Čechů ale nemá dost peněz ani na jednu jedinou dovolenou ročně, ani kdyby měla být jen v Česku
Obyvatelé České republiky loni ve svém volném čase podnikli 5,7 milionu zahraničních cest, jejichž délka činila alespoň pět dní (čtyři přenocování); nejčastěji do Itálie, Chorvatska a na Slovensko. To je dosud nejvíce v historii. Přesto však platí, že stále více než pětina domácností si dovolenou nemůže dovolit, a to ani ne nutně dovolenou zahraniční, jen pobyt mimo domov, tedy ani ten v Česku.
Podle údajů za rok 2023 si týdenní dovolenou – týdenní pobyt mimo domov – nemohlo z důvodu nedostačujících finančních prostředků pořídit 21,7 procenta tuzemských domácností. To odpovídá 986 tisícům domácností neboli v průměru 2,3 milionu jednotlivců.
Všechny uvedené údaje vycházejí z dat ČSÚ.
V průměru loni patnáctiletí a starší obyvatelé Česka volnočasově vycestovávali déle do zahraničí na 7,7 nocí, z takřka 90 procent šlo o dovolenou a rekreaci, dále pak o návštěvu příbuzných či známých. Tedy vyráželi na bezmála devět dní. Průměrně denně přitom za takovou cestu vydali 2129 korun, za oněch necelých devět dní tedy v souhrnu 18 524 korun.
Dohromady tak Češi za své loňské delší dovolené v zahraničí utratili takřka 106 miliard korun.
Pro srovnání, o rok dříve, roku 2023, byla delší zahraniční dovolená Čechů o 0,1 dne kratší, přičemž denní výdaje hned o devět procent nižší. Češi tak roku 2023 dávali za průměrnou, opět takřka devítidenní, zahraniční dovolenou 16 798 korun. Tedy celkově své výdaje na delší zahraniční dovolenou navýšili loni meziročně v průměru o 1726 korun.
Data tak korespondují s růstem spotřebitelských výdajů, k němuž loni došlo z důvodu obnovení růstu reálných mezd. O nárůstu ochoty utrácet svědčí také to, že loni historicky vůbec poprvé dominovalo letadlo jako hlavní dopravní prostředek při vydávání se na delší zahraniční dovolenou. Češi jej využili ve 45 procentech případů. Dosud vždy dominující automobil loni využili „jen“ ve 44 procentech případů.
Kratších zahraničních dovolených, tedy s jedním až třemi přenocováními, Češi loni podnikli 1,5 milionu. Při průměrných denních výdajích 1868 korun tak průměrný výdaj za kratší dovolenou činil 6164 korun. Za kratší dovolené tak Češi vydali v souhrnu 9,2 miliardy korun.
Za zahraniční dovolené tak loni vydali dohromady přibližně 115 miliard korun.
Král Karel III. loni zbohatl o takřka miliardu
I tak je však stále 27 Čechů bohatších než on
Majetek britského krále Karla III. se loni rozrostl na 640 milionů liber, což odpovídá zhruba devatenácti miliardám korun. Panovník tak zbohatl o zhruba 890 milionů korun a je nyní stejně bohatý jako bývalý ministerský předseda Rishi Sunak a jeho choť. Platí, že 27 celkem Čechů má i tak ještě rozsáhlejší majetek než Karel III. V britském žebříčku nejbohatších je král ovšem až na 238. příčce.
Karel III. zdědil po zesnulé královně Alžbětě II. majetek za v přepočtu 12 miliard korun.
Tento majetek tvoří královniny investice, sbírka umění, klenoty a šperky a v neposlední řadě nemovitosti jako zámek Balmoral či venkovské sídlo Sandringham.
Alžběta II. sama zdědila po své matce, Královně Matce, která zemřela roku 2002, majetek za zhruba 1,7 miliardy korun. Sestával se sbírky známek a umění, včetně třeba maleb Monetových, porcelánu, šperků a klenotů, ale také koní nebo sbírky Fabergého vajec. Na základě zvláštní klauzule byla Alžběta II. osvobozena od dědické daně z tohoto majetku.
Stejná klauzule se uplatnila na majetek, který zdědil Karel III. Dědická daň činí v Británii 40 procent. Díky osvobození od dědické daně je tak nyní Karel III. o zhruba pět miliard bohatší, než by byl, pokud by daň musel odvádět. Výjimku, která od daně osvobozuje členy královské rodiny, prosadila roku 1993 vláda ministerského předsedy Johna Majora. Snažila se tím předejít postupné erozi bohatství královské rodiny.
Monarchie jako taková ale drží daleko rozsáhlejší majetek, sestávající zejména z nemovitostí. Hodnota tohoto majetku čítá v přepočtu kolem 700 miliard korun. Sestává z nemovitostí samotné Koruny – neboli „Crown Estate“ –, dále pak z Buckinghamského paláce, nemovitostí Vévodství cornwallského i toho lancasterského, z Kensingtonského paláce a z nemovitostního majetku Koruny ve Skotsku.
Tento nemovitostní majetek však Karel III. přímo nezdědí. Královská rodina jej může využívat, ale nemůže s ním plně nakládat – fakticky je v rukou státu. Část výnosů z tohoto majetku se ovšem královské rodině vrací na základě dohody s britskou vládou v podobě státního grantu. Ten aktuálně činí 2,4 miliardy korun ročně.
Členové britské královské rodiny jsou totiž placení z části z britských veřejných rozpočtů a z části ze soukromých zdrojů. V rámci veřejných rozpočtů se jedná právě o zmíněný státní grant.
Češi patří k nejvíce pracujícím národům EU
Týden odpracují téměř o dvě hodiny více než je unijní průměr
V roce 2024 činila průměrná skutečná týdenní pracovní doba v Evropské unii 36 hodin. Je to o hodinu méně než v roce 2014, kdy se průměr pohyboval na úrovni 37 hodin. Za poklesem stojí mimo jiné vyšší podíl částečných úvazků v některých ekonomikách západní Evropy.
Z pohledu jednotlivých zemí však panují v EU výrazné rozdíly (viz mapa Eurostatu níže). Nejvíce hodin týdně v průměru odpracují Řekové (39,8 h), následovaní Bulhary (39,0 h), Poláky (38,9 h) a Rumuny (38,8 h). Tedy státy, které buď procházejí ekonomickou konvergencí, nebo čelí vyšším tlakům na pracovní sílu.
Česká republika se s průměrným týdnem o délce 37,8 hodiny řadí k nadprůměrně pracujícím zemím. Češi tak týdně pracují o téměř dvě hodiny více než činí průměr EU. Tento údaj potvrzuje, že i přes relativně vysokou produktivitu v rámci střední Evropy zůstává česká ekonomika výrazně závislá na intenzivním využívání pracovní síly. Namísto vyšší míry automatizace či investic do špičkových technologií tak stále spoléhá spíše na delší pracovní dobu a tradiční průmyslový model.
Na opačné straně spektra najdeme Nizozemce, kteří v průměru odpracují pouhých 32,1 hodin týdně, dále Dány, Němce a Rakušany (každý 33,9 h). Tyto země těží z vysoké produktivity práce a širokého rozšíření flexibilních a zkrácených úvazků, zejména v sektoru služeb. (22.5.2025)
