Komentář Lukáše Kovandy
Monarchie přitom pro Brity není drahá.
Královna Alžběta II., která dneškem završuje 70 let na trůnu, je nejen nejdéle vládnoucím britským monarchou historie, ale též nejvýdělečnějším. Pokud by britská královská rodina představovala firmu, byla by její značka, „brand“, jednou z nejhodnotnějších na světě.
Společnost Brand Finance, vyčísluje hodnotu značky královské rodiny na 100 miliard dolarů, v přepočtu na 2,1 bilionu korunu. Jen „brand“ samotné Alžběty II. má pak hodnotu kolem 50 miliard dolarů, přes jeden bilion korun (zde). To podle Brand Financi znamená, že hodnota „brandu“ britské královské rodiny předčí i tak věhlasné ostrovní značky, jako je ta náležející petrochemickému kolosu Shell nebo maloobchodní síti prodejen Marks & Spencer.
Hodnota značky britské monarchie přitom v čase stále narůstá. Například v roce 2017 činila 67 miliard liber (zde), což podle tehdejšího kurzu činilo zhruba dva biliony korun. Za uplynulé čtyři roky tedy hodnota značky britské královské rodiny stoupla o dalších zhruba 100 miliard korun. Roli ovšem sehrávají také kursové pohyby české měny k té britské.
Svoji značku si britská monarchie každopádně svým způsobem upevňuje celá dlouhá staletí. Na rozdíl od jiných monarchií ve světě ji přitom dále rapidně zhodnocuje i v čase pokročilé globalizace, internetu a sociálních sítí. V tomto se do značné míry vymyká mezi všemi dalšími monarchiemi. Připomeňme, že monarchiemi jsou mnohé další ekonomicky nejrozvinutější země světa, jako je Nizozemsko, Dánsko, Švédsko, Norsko či Belgie.
Ostatně, podle údajů zveřejněných americkým Cato Institute je ve světě dnes 43 monarchií a 157 republik. Hned 23 monarchií z uvedených 43, tedy více než padesát procent, se řadí mezi padesátku nejbohatších zemí světa. Z oněch 157 republik je jich mezi padesátkou nejbohatších zemí světa tedy pouze 27, čili nějakých osmnáct procent.
I další monarchie, nejen ta britská, jsou tedy ekonomicky úspěšné. V průměru dokonce citelně úspěšnější než republiky. Přesto by hodnota „brandu“ jiných monarchií byla dramaticky nižší, než je hodnota značky té britské. Značnou pozitivní roli v budování značky britské monarchie sehrává právě jubilující panovnice Alžběta II. Svým smyslem pro řád, oddaností monarchii a uměním stmelovat společnost již po dlouhá desetiletí utváří nesmírně příznivý obraz. Ostatně ne náhodou představuje královnin „brand“ celou polovinu celkové hodnoty značky královské rodiny, ba tedy celé monarchie.
Obrovská popularita Alžběty II., který je celosvětová a navíc trvající, ba sílící vlastně už sedm desetiletí, tak britské monarchii umožňuje nejen ustát skandály některých členů královské rodiny, ale i další negativní publicitu, případně i volání po skoncování s monarchistickým zřízením. Celkově stále pozitivní obraz britské monarchie pak táhne turisty nejen do Británie samotné, ale i třeba na jiné kontinenty, do zemí Commonwealthu, jimž panovnice stále formálně vládne. Jsou díky němu populární i seriály typu The Crown na Netflixu nebo „filmový seriál“ a agentu Jamesi Bondovi, který na plátně Alžbětě II. neúnavně a neohroženě slouží od počátku 60. let, od desátého výročí jejího vládnutí.
K pozitivnímu obrazu monarchie ale přispívají i přízemnější věci. Třeba to, že královská rodina není pro Brity nakonec tak nákladnou záležitostí.
V roce 2018 vyšel britského daňového poplatníka „provoz“ královské rodiny na 65 pencí ročně, tedy na 18,70 koruny na osobu dle nynějšího kursu.
Členové britské královské rodiny jsou placení z části z britských veřejných rozpočtů a z části ze soukromých zdrojů. Je třeba připočíst rozsáhlý majetek, zejména nemovitostní, který se v rámci šlechtického rodu dědí z generace na generaci. Královna Alžběta II., stejně jako její loni zesnulý choť princ Philip a společné potomstvo, jsou placeni ze tří zdrojů. V rámci veřejných rozpočtů se jedná o takzvaný svrchovaný grant. Soukromé prostředky pak zajišťují rozpočty Vévodství cornwallského a Vévodství lancasterského.
Počínaje rokem 2012 se prostřednictvím zmíněného svrchovaného grantu hradí královniny oficiální výlohy a také náklady spojené s údržbou sídel a paláců, které královská rodina obývá. Svrchovaný grant spravuje britská vláda na roční bázi. Grant z části tvoří finanční výnos z „majetku Koruny“, tedy zejména z rozsáhlého portfolia nemovitostí či farem. Tento majetek ročně generuje výnos za stovky milionů liber. Technicky sice „majetek Koruny“ náleží vládnoucímu panovníkovi či panovnici, v praxi se však o jeho či její soukromý majetek nejedná. Nemůže jej prodat nebo přímo disponovat výnosy z něj. Majetek spravuje nezávislá správní rada.
Například ve fiskálním roce 2018 až 2019 činil objem svrchovaného grantu 82,2 milionu liber, což je v přepočtu dle nynějšího kurzu zhruba 2,4 miliardy korun. V daném fiskálním roce šla podstatná část této sumy, v přepočtu dle nynějšího kursu bezmála jedna miliarda korun, na renovaci Buckinghamského paláce. Prostředky ze zbývající v přepočtu zhruba 1,4 miliardy korun pak pokryly například cestovní výlohy členů královské rodiny nebo mzdy dvorního služebnictva.
Finanční příjem, který skutečně náleží královně, zahrnuje soukromá podkladnice. Do ní míří výnos Vévodství lancasterského, tedy souboru nemovitostí, pozemků a dalšího majetku. Například v roce 2018 dosahoval tento výnos v přepočtu zhruba 600 milionů korun. Královna Alžběta II. a do loňska i její zesnulý choť pokrývají z tohoto výnosu své dodatečné výdaje, nad rámec těch již uvedených. Královna z tohoto zdroje také hradí výlohy svých dětí, prince Andrewa, prince Edwarda a princezny Anny, spojené s jejich oficiálním reprezentováním královské rodiny po celém světě.
Princ Charles je ovšem vyplácen z jiné pokladnice, a sice z té Vévodství cornwallského. Jeho výdaje a také výdaje choti Camilly Parker Bowlesové tato pokladnice pokrývá z 90 procent. Princ z těchto zdrojů také pokrývá výdaje svých dětí a jejich chotí, tedy prince Williama a Kate Middletonové a do prvního předloňského čtvrtletí také prince Harryho a Meghan Markleové. Ve fiskálním roce 2019 až 2020 činil výnos „cornwallské pokladnice“ v přepočtu zhruba 660 milionů korun. Princ Charles a jeho choť a děti ovšem v daném roce získali také dohromady v přepočtu zhruba 60 milionů korun ze zmíněného svrchovaného grantu.
Majetek královny Alžběty II. se v roce 2020 kvůli pandemii propadl v přepočtu o zhruba 600 milionů korun na 10,5 miliardy korun. To mimochodem znamená, vyjdeme-li z čísel české mutace časopisu Forbes, že celkem šestnáct Čechů o sobě může říkat, že v roce 2020 byli bohatší než britská královna. Pokud by nejbohatší z Čechů, Petr Kellner, loni tragicky nezahynul, bylo by jich dokonce sedmnáct. Pavel Bouška, majitel firmy Vafo Praha, která vyrábí krmivo pro psy a kočky pod značkami Carnilove a Brit, je pak úplně stejně bohatý jako britská královna.
Majetek prince Philipa dle odhadů dosahoval v přepočtu zhruba 650 milionů korun, a byl tedy zhruba 16krát menší než majetek královny.
Akcie majitele dolu Turów se v pátek staly největším propadákem varšavské burzy
Dohoda s Českem nepomohla, podnik totiž drtí růst cen povolenek EU ke 100 eurům za kus.
Majitel dolu Turów, polský podnik PGE, se stal největším propadákem varšavské burzy. Akcie podniku, v němž přes 57 procent drží polský stát, se propadly o 5,1 procenta. Tedy nejvíce ze všech titulů, jež jsou zahrnuty do hlavního indexu varšavské burzy, WIG 20. Jedná se o největší propad PGE od loňského listopadu.
Pokles akcií PGE se na první pohled může zdát překvapivý. Vždyť přece dohoda týkající se dolu Turów, kterou uzavřely polská a česká vláda, by měla být příznivou zprávou. Jenže ta se v ceně akcií PGE projevila už ve čtvrtek, kdy vyšlo najevo, že dohoda obou vlád je na spadnutí. Akcie PGE ve čtvrtek rostly o více než šest procent, nejvýrazněji od loňského dubna.
Včerejší propad je zapříčiněn růstem cen emisních povolenek. Ty jsou zátěží pro celý evropský uhelný byznys.
Čtvrteční růst akcií PGE se ovšem nezdál být zase tolik opodstatněný, neboť vlastně nikdo nevěřil, že by polská vláda důl a přilehlou uhelnou elektrárnu zavřela. A související pokuty neplatí PGE, ale Polsko. Propad akcií vlivem zdražujících povolenek má tedy větší opodstatnění, než jaký měl růst vlivem dohody, protože dopad zdražujících povolenek na byznys PGE je mnohem bezprostřednější.
Cena emisních povolenek EU včera vystoupala na nový historický rekord, 97,50 eura za kus, když nakonec obchodování uzavřela na 96,45 eura za kus, nejvyšší uzavírací ceně historie. Je zřejmě už jen otázkou nejbližších obchodních dní, kdy bude překonána psychologická úroveň 100 eur za povolenku.
Jen v letošním roce stoupla cena povolenek o dalších 20 procent, meziročně je pak o zhruba 150 procent výše. Takto enormní nárůst ceny za povolení spalovat uhlí a vypouštět související emise skleníkových plynů je pro PGE ránou, jež rychle „maže“ příznivý dopad dohody o Turówu.
Šplháme z propasti. Češi, co nakupují v Polsku, už jakoby z ní byli venku
Tuzemské hospodářství loni šplhalo z propasti, kam jej o rok dříve uvrhla pandemie, rychleji, než se čekalo. A už je na půlce cesty ven. Během letoška bude ven zcela, pokud se na Ukrajině nezačne válčit. Češi, kteří vyrážejí do Polska třeba za nákupem borůvek, už si ale mohou „venku z propasti“ připadat hned teď.
Letos by Česko mělo překonat svoji předpandemickou výkonnost. Panuje naděje, že ekonomický útlum vyvolaný pandemií by mohl mít nakonec podobu písmene „V“. Na rozdíl od útlumu, který vyvolala globální finanční krize na konci nultých let a který měl v Česku nakonec méně přívětivou podobu písmene „W“. Za to, že to tentokrát může být jen „V“, ovšem vděčíme hlavně dluhu. A ten budeme splácet – už splácíme – i inflací.
Česká ekonomika loni vzrostla o 3,3 procenta. Pozitivně překvapila. Připomeňme totiž, že ministerstvo financí v lednu 2021 prognózovalo, že přidá jen 3,1 procenta, zatímco Česká národní banka začátkem loňska předvídala růst čítající dokonce pouze 2,2 procenta. A růst 3,3 procenta se nečekal ještě ani letos v lednu.
Propad v roce 2020, minus 5,8 procenta, byl však historicky rekordní. Proto loňský růst nestačí na to, aby se ekonomika vyškrábala z propasti. Bude zapotřebí ještě letošní šplhání. Letos růst dosáhne nejpravděpodobněji 3,6 procenta.
Loni ve čtvrtém čtvrtletí stahovaly ekonomiku dolů problémy autoprůmyslu, zejména pak takzvaný čipový hladomor. Ke konci roku se ale „úzká hrdla“ mezinárodní logistiky začala poněkud uvolňovat, což značí lepšící se vyhlídky průmyslu i exportu pro letošní rok. Spotřeba domácností také loni koncem roku táhla výkon ekonomiky výše. Češi rozpouštěli pandemické úspory. A měli kde.
Růst české ekonomiky, který překonává většinu očekávání, utvrdil bankovní radu České národní banky, aby tento týden zvýšila svoji základní sazbu o 0,75 procentního bodu na 4,5. Málokde se z toho radují tolik jako v polském příhraničí.
Nákupy potravin či pohonných hmot teď totiž budou pro Čechy v Polsku tak výhodné jako nikdy. Polská vláda totiž od 1. února přechodně, na půl roku, snižuje DPH na potraviny typu chleba, masa či mléčných výrobků nebo na pohonné hmoty či hnojiva. Navíc ovšem shodou okolností koruna právě v tomto týdnu zpevnila na svoji nejsilnější úroveň vůči polskému zlotému v historii.
DPH se v Polsku snižuje v případě potravin z pěti procent na nulu. V případě pohonných hmot jde o snížení z 23 na osm procent. Už před tímto zásahem přitom v Polsku prodávané pohonné hmoty patřily k nejlevnějším v EU. Benzín i nafta jsou v Polsku dlouhodobě nejlevnější v rámci všech zemí, s nimiž ČR sousedí.
Zmíněné lepší než očekávané údaje k výkonu české ekonomiky v roce 2021 znamenaly pro korunu pozitivní impuls. Polský zlotý tak tento týden v úterý, podobně jako v pondělí, zlevnil až pod 5,30 koruny. Tak levný v korunách předtím nikdy v historii nebyl. Znamená to, že zboží i služby prodávané, včetně tolik vyhledávaných borůvek, v Polsku Čechům zlevňují tak jako tak, i nebýt zmíněného snížení DPH. Redukce DPH samozřejmě české nákupy v Polsku dále zvýhodňuje. Poláci nižší DPH alespoň zčásti promítnou do konečných cen příslušného zboží. Vláda ve Varšavě se přechodným opatřením snaží zmírnit dopady inflace, jež je podle prosincových dat Eurostatu třetí nejrapidnější v EU.
V Polsku navíc může být pro Čechy brzy ještě o něco levněji. Dopady možného dalšího zhoršení stupňujícího se rusko-ukrajinského konfliktu totiž zasáhnou mezi středoevropskými ekonomikami nejtíživěji tu polskou. Ve své lednové prognóze to předvídá Citigroup, třetí největší banka v USA. Podle ní bude polská měna zasažena hůře než česká koruna nebo maďarský forint. Polsko je totiž dovozně na Rusku více závislé než Česko nebo Maďarsko. Zároveň je měnový trh se zlotým větší než ten s korunou nebo s forintem. To ovšem vede k tomu, že jej světoví investoři využívají, pokud chtějí obecně, bez zřetelnějšího zaměření investovat do „středoevropských aktiv“ nebo „středoevropských měn“. Takoví povšechní, povrchní investoři se ovšem budou v případě závažnějšího zhoršení rusko-ukrajinského konfliktu ze středoevropského regionu stahovat nejdříve a v největší míře.
Právě možná rusko-ukrajinská válka ovšem představuje klíčovou letošní hrozbu i pro českou ekonomiku. Pokud by na ní došlo, česká ekonomika se nemusí vyškrábat z propasti ani letos. Asi by to ale nebyla naše největší starost… Byť třeba pohonné hmoty by se v případě rozpoutání války mohly v Česku prodávat až za cenu kolem 45 korun za litr, což by popandemickou hospodářskou obnovu pochopitelně ochromilo.
Ruská invaze na Ukrajinu by ta také znemožnila dosáhnout schodku státního rozpočtu, který ministr financí Zbyněk Stanjura nyní plánuje pod úroveň 280 miliard korun. Letos v lednu vláda v rámci státního rozpočtu hospodařila sice poprvé po 35 měsících přebytkově, jde však zatím spíše jen o symbolický výsledek. Fialův kabinet totiž právě aspoň symbolicky přetíná éru kontinuálně schodkových plnění, jež se táhne od začátku roku 2019.
Fakticky lednové plnění ale nic nemění na tom, že je třeba výrazně pokročit v ozdravování veřejných financí. Přebytek je do značné míry jen odrazem rozpočtového provizoria, v němž vláda v prvním měsíci letošního roku hospodaří. Provizorium citelně omezilo třeba výdaje na platy pracovníků ve školství. Mezinárodní měnový fond doporučuje přehodnotit pohled na takzvané zrušení superhrubé mzdy, které představuje klíčový zdroj rekordně schodkového hospodaření státu v loňském roce. Na zrušení superhrubé mzdy však Fialova vláda nadále trvá v plné míře. Proto nelze sázet na to, že by nápravu veřejných financí viděla zrovna v opětovném navýšení daně ze mzdy. O to výrazněji ale bude muset škrtat, chce-li snížit schodek tak, jak slíbila, tedy aby splňoval příslušné maastrichtské kritérium.
Tak doufejme, že letos jediné válčení, které budeme bezprostředně řešit, bude to, komu vzít, aby byly zdravější veřejné finance.
Zdražování plynu a elektřiny v podání PRE není poslední, inflace regulovaných cen letos bude atakovat maxima za posledních patnáct let
Společnost Pražská energetika od dubna přikročí ke zdražení elektřiny průměrně o 25 procent a plynu průměrně o 30 procent. Jde o další kolo zdražování některého z velkých dodavatelů energií, a nikoli kolo poslední.
Dodavatelé totiž promítají loňské dramatické zdražení velkoobchodních cen elektřiny či plynu, v řádu až stovek procent, do koncových cen postupně. Ceny energií jsou také tlumeny ze zákona, neboť se jedná o ceny regulované. Není tedy ani možné promítnout zvýšení cen na burze do koncových cen v plné výši okamžitě.
Nicméně právě regulované ceny letos porostou nejvýrazněji minimálně od roku 2008. Česká národní banka ve své nově představené prognóze počítá s letošní inflací v oblasti regulovaných cen oscilující kolem úrovně zhruba 13 procent (viz graf níže). V posledním letošním čtvrtletí se však tyto inflace těchto cen bude v meziročním vyjádření pohybovat až v pásmu od patnácti do dvaceti procent, takže by mohla překonat i svoji nejvyšší úroveň za posledních minimálně patnáct let, tu z roku 2008 .
Velkoobchodní ceny elektřiny či plynu zůstávají na trhu EU na vyvýšené úrovni, byť klesly ze svých maxim sklonku loňska, takže je třeba se připravit právě na další „kola“ citelného zvyšování cen energií pro domácnosti, ať už letos či v příštích letech. (6.2.2022)
