.jpg?s3=1)
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Dukovanský tendr století je plný háčků
Korejská společnost KHNP získala v Česku jeden z největších jaderných kontraktů v Evropě. S každým dalším dnem je ale stále jasnější, že tato výhra s sebou nese značná rizika. Geopolitická závislost na USA, minimální podíl českých firem, právní nejistota, nejasné financování, chybějící evropské reference – to vše činí z Dukovan velmi ošemetnou zakázku.
Na první pohled všechno sedí: nejnižší cenovka, slušné garance, osvědčené reference. Výběr jihokorejské KHNP pro dostavbu Dukovan tak vypadá jako logická, téměř bezchybná volba. Jenže pod povrchem začíná být hned jasné, že jednoduché to nebude. Co se jeví jako korejské řešení, je totiž až podezřele americké. A levné? To jen na první dojem.
Ačkoli se formálně jedná o jihokorejský projekt, v jádru – doslova i obrazně – nese podpis Spojených států. Technologie APR1000, kterou KHNP nabízí, vychází z know-how, jehož původ sahá až k americkému Westinghouse.
Americký souhlas
Právě ten před lety prodal korejské straně technologii pod podmínkou, že bude využívána výhradně na domácí půdě. Jenže KHNP mezitím reaktor zásadně přepracovala – vznikl APR1400, a z něj pak upravená evropská verze APR1000, kterou teď firma nabízí Česku.
Bez souhlasu Westinghouse by korejská nabídka nesplnila podmínky českého tendru. Ten totiž požadoval právně vyjasněné vlastnictví know-how. Aby KHNP mohla postavit reaktor v Česku, musela si nejprve vyjednat svolení právě od Američanů – a to rozhodně nebylo zadarmo.
Za pouhé právo použít technologii inkasuje americká strana zhruba 3,3 miliardy korun za každý blok. K tomu se přidává závazek na subdodávky ve výši 17,8 miliardy korun. Pokud Westinghouse dosáhne marže kolem 15 procent, vydělá si 2,7 miliardy. Celkově si tak může odnést téměř 6 miliard korun – za jeden jediný reaktor. Jde o pozoruhodný výnos, který si odnáší hráč, jenž měl být podle všeho mimo hru.
Zapojení českého průmyslu
Další klíčovou otázkou je zapojení českého průmyslu. Politické proklamace slibovaly, že domácí firmy získají minimálně 60procentní podíl na zakázce. Jenže jak ukazují aktuální informace, realita je velmi vzdálená.
Reálný objem zakázek, které by mohly získat české podniky, se aktuálně pohybuje okolo 20 procent. Při srovnání s jinými projekty to je podobná úroveň participace jako u jaderného reaktoru v Bangladéši.
Český průmysl, který si ještě před pár dekádami dokázal vlastními silami postavit celé Dukovany i Temelín, dnes dostává ve „své“ jaderné zakázce jen drobky. Onen zmiňovaný dvacetiprocentní podíl tvoří převážně turbínový ostrov – který sice vznikne v Plzni, ale pod taktovkou korejského Doosanu – plus pár tun betonu, zemních prací a montážního materiálu.
Taková účast staví tuzemský jaderný průmysl na úroveň zemí třetího světa, které si bez cizí pomoci nepostaví ani garáž, natož jaderný blok.
Jádro postavené v rámci Evropské unie je jiné než to v Koreji nebo na Blízkém východě. Právní a regulační prostředí je nesrovnatelně přísnější. A právě zde naráží korejská firma na limity. Nikdy dosud KHNP nestavěla jaderný reaktor v Evropské unii (EU). Chybí jí zkušenosti s evropskými standardy, což může vést k vážným komplikacím – od zpoždění výstavby až po navýšení nákladů.
Nejde však jen o technické překážky. Francouzská EDF, poražený konkurent KHNP, podala stížnost k antimonopolnímu úřadu. Mimo jiné upozorňuje na netransparentní zapojení amerických subjektů a nedostatečné právní doložení schopnosti Korejců využívat technologii, kterou fakticky nevlastní.
Pokud by ÚOHS stížnosti vyhověl, mohlo by to proces výběru pozastavit nebo dokonce vrátit na začátek. Nicméně se tak nestalo, antimonopolní úřad definitivně zamítl stížnost Francouzů. Podle předsedy ÚOHS Petra Mlsny je rozhodnutí definitivní, EDF ho nyní může napadnout pouze u Krajského soudu v Brně. EDF však napadla vybrání KHNP v tendru také u Evropské komise, kde řízení ještě není uzavřeno a není ani jasné, kdy by mohlo být.
Korejské jádro do amerických rukou
Ani v samotné Jižní Koreji není celý projekt vnímán jako jednoznačný triumf. KHNP tam čelí kritice, že ústupky vůči Westinghouse jsou přehnané – a že si za krátkodobý zisk v podobě české zakázky kupuje dlouhodobé problémy.
Podle kritiků tak korejská státní firma fakticky předává kontrolu nad vlastním jaderným exportem do amerických rukou. A tím si sama zavírá dveře k dalšímu samostatnému působení na globálním trhu.
Navíc zůstává nejasné, jak bude projekt financován. Ačkoli český stát uvažuje o úvěrovém modelu s podporou, konečná struktura financování stále není hotová. Vzhledem k vysokému riziku překročení nákladů se může stát, že v budoucnu bude nutné nalít do projektu další veřejné prostředky.
KHNP sice získala jeden z největších jaderných kontraktů v Evropě, ale s každým dalším dnem je jasnější, že tato výhra s sebou nese značná rizika. Geopolitická závislost na USA, minimální podíl českých firem, právní nejistota, nejasné financování, chybějící evropské reference – to vše činí z Dukovan velmi ošemetnou zakázku.
Zatímco čeští politici slaví „levné“ řešení, Američané už inkasují. A čeští průmyslníci? Ti sledují vývoj se stále větší skepsí. Zakázka století se tak může snadno stát symbolem promarněné příležitosti…
Vlastnictví staršího vozu se prodraží, nejvíce v Brně
Řidiči nově zaplatí souhrnně takřka čtyři miliardy korun za rok. Evropská unie totiž plánuje povinné technické kontroly každoročně, ty navíc zdražují samy o sobě.
Majitele nového vozu čeká první povinná technická kontrola po čtyřech letech, následně ji pak musí podniknout každé dva roky. Majitelé ojetin rovnou nabíhají na pravidelný dvouletý cyklus povinných návštěv některé ze Stanic technické kontroly čili STK.
To by se ale mohlo změnit už od příštího roku. Evropská komise totiž plánuje zavést pravidelné technické kontroly starších vozů a dodávek už v ročním cyklu.
Cena technické kontroly osobního auta se liší napříč Českem, vyšší bývá ve větších městech. Jako prakticky vše ostatní v uplynulých letech znatelně vzrostla v důsledku mimořádné inflační vlny. Prakticky se tak už nedostane pod 1100 korun ani v těch nejodlehlejších místech.
Pokud kontrola odhalí závadu, je třeba ji odstranit a na kontrolu tedy zajet znovu. Při návštěvě stejné Stanice technické kontroly je už však cena nižší než při první kontrole, pohybuje se zhusta kolem 500 korun.
Například v Praze začíná tato cena na úrovni 400 Kč, ale v Brně je dráže – cena opakované prohlídky začíná na 600 Kč. Přitom cena první návštěvy začíná ve dvou největších českých městech na 1200 Kč, ale třeba v Ostravě nebo v Plzni na 1110 Kč. Opakovaná prohlídka ve stejné STK vyjde v Ostravě i Plzni levněji, začíná na 300 Kč, než v Praze či Brně.
Brno se tak zdá být celkově nejdražším místem v Česku pro absolvování povinných technických kontrol, dokonce dražším než Praha.
Každoroční povinné technické kontroly by se měly dle zmíněného návrhu Evropské komise tedy týkat „starších vozů“. Tak bývají v materiálech Evropské komise často označována auta starší deseti let.
Podle dat společnosti Cebia činil loni podíl aut starších deseti let v ČR zhruba 49 procent, což je i na poměry zemí Visegrádské čtyřky poměrně vysoké číslo (například na Slovensku daný podíl loni činil jen zhruba 30 procent).
Při celkovém počtu osobních vozů registrovaných v ČR, 6,7 milionu kusů, to znamená, že povinné každoroční kontroly vozů by se mohly týkat zhruba 3,3 milionu osobních aut, pro něž nyní platí dvouletý cyklus. Opatření Evropské komise by tak české motoristy stálo za rok v souhrnu minimálně dodatečné 3,8 miliardy, vyjdeme-li z nynější (ještě spíše nižší) ceny kontroly 1150 Kč. Samozřejmě, ve výpočtu nejsou zahrnuty dodávky, na něž se má opatření vztahovat také, ani cena opakované návštěvy STK.
Benzín je nejlevnější za 3,5 roku, nafta za bezmála dva roky
Pokles cen pohonných hmot se ale nyní zastaví
Ceny pohonných hmot v Česku v uplynulém týdnu opět klesaly, tempo bylo ale ve srovnání s předchozím týdnem nižší. Benzin Natural 95 zlevnil o devět haléřů na průměrných 34,23 Kč/l. Naposledy byl levnější počátkem října 2021, tedy před třemi a půl lety. Litr dieselu se prodává v průměru za 33 korun, což je o pokles o 24 haléřů. Je to nejnižší cena od předloňského července.
V příštích sedmi dnech se pokles cen pohonných hmot zastaví, u benzínu nelze vyloučit mírné zdražení do 10 haléřů na litr. Důvodem je zastavení poklesu cen ropy na světových trzích. Ropa Brent v uplynulých dvou týdnech zdražila o více než dvě procenta. A ani posílení koruny vůči dolaru trend zdražení nebylo s to zcela zvrátit, i když utlumit ano. Zastavení propadu cen ropy souvisí se signály americké administrativy, že je ochotna zmírňovat své celní sazby na dovoz ze zahraničí, včetně Číny. Méně vyhrocený průběh světové obchodní války představuje jistou vzpruhu pro markantně „vyklesané“ ceny ropy. Protože dává naději, že ochromení světové ekonomiky – tedy i vyhlížené poptávky po ropě – nebude až tak drastické. (26.4.2025)