Benzín v Česku je nejlevnější za více než dva roky

Komentáře Lukáše Kovandy

Dopad napětí v Rudém moři na cenu ropy tlumí solidní stav jejích zásob v USA. Slovensko navíc může do Česka dále dovážet paliva z ruské ropy.

Pohonné hmoty v Česku dále zlevňují, i když tempo zlevňování zpomaluje. Benzín se ve středu prodával průměrně celorepublikově za 35,84 koruny za litr, což je jeho nejnižší cena od poloviny října 2021. Nafta se v tomto týdnu prodávala i jen za 36,06 koruny za litr, což je její nejnižší cena od samého konce letošního července. K 1. srpnu byla zvýšena spotřební daň z motorové nafty, což způsobilo její skokové zdražení.

V příštím týdnu očekáváme další zlevnění. Benzín zlevní o zhruba 10 haléřů na litr, nafta ubere pět haléřů na litr. Důvodem je růst cen ropy na světových trzích, který nastal v uplynulých dnech v souvislosti s krizí v Rudém moři.

Spojené státy kvůli této krizi nyní zvažují vojenský úder proti jemenským povstalcům, Húsíjům. V podstatě by šlo o zahájení proxy války mezi USA a Íránem, neboť Teherán povstalce podporuje. Dosavadní konflikt mezi Izraelem a Hamásem by se tak rozšířil. Húsijové v Rudém moři útočí na zejména západní plavidla, a ochromují tak mezinárodní obchod. Činí tak ze msty za odvetný útok Izraele na teroristy z Hamásu v Gaze, které taktéž podporuje Írán.

Rozšíření konfliktu mezi Izraelem a Hamásem může mít za následek závažný otřes na celém Blízkém východě, čehož důsledkem by byl výrazný růst cen ropy či zemního plynu. Ten ale hrozí i takto, neboť bez zásahu proti Húsijům budou plavidla, včetně tankerů, nucena vyhýbat se jak Rudému moři, tak i Suezskému průplavu (a obeplouvat celou Afriku kolem Mysu Dobré naděje), což v důsledku přepravu prodraží – a nejen přepravu ropy či zkapalněného plynu. Evropa, jež se odstřihává od potrubních dodávek ruské ropy či ruského plynu, je na dostatečné „splavnosti“ Suezu závislejší než kdykoli v minulosti. Bez ní v EU oživí inflační tlaky.

Výraznějšímu zdražení ropy v důsledku napětí v Rudém moři brání solidní stav ropných zásob v USA. Proto dále i v následujícím týdnu budou pohonné hmoty – navzdory situaci v Rudém moři – zlevňovat, byť pomalejším tempem, a nikoli zdražovat.

Hrozbu skokového zdražení pohonných hmot v Česku zažehnalo Slovensko, resp. to, že si počátkem minulého týdne v Bruselu dojednalo prodloužení výjimky na dovoz paliv vyrobených z ruské ropy do České republiky. Česko tak nadále ve velkých objemech dováží jak ruskou ropu, tak právě paliva z ní vyrobená. Podle dat ČSÚ letos v prvních třech čtvrtletích zase Česko dovezlo 3,48 milionu tun ruské ropy, ropných materiálů a příbuzných produktů v hodnotě přes 35 miliard korun. To je největší objem za dané období roku od roku 2010.

Dovoz ropy a ropných produktů z Ruska, resp. vyrobených z ruské ropy, pomáhá právě zlevňovat pohonné hmoty u českých čerpacích stanic.

Důvěra spotřebitelů v českou ekonomiku se dle ČSÚ v prosinci propadla

Propadla nejníže od začátku roku, už třetina domácností jen sotva vyjde se svými příjmy. Lidé mají obavu z růstu regulované složky cen energií i z dopadů konsolidačního balíčku, nevidí příští rok tak nadějně jako premiér Fiala ve svém vánočním projevu.

Důvěra spotřebitelů v českou ekonomiku letos v prosinci klesla nejníže od začátku roku. Propadla se – poměrně výrazně – na 84,9 bodu, a to z listopadové úrovně 90,7 bodu. Znamená to, že důvěra spotřebitelů v ekonomiku je nyní na úrovni necelých 85 procent dlouhodobého průměru období let 2003 až 2022. Na spotřebitele v prosinci nepříznivě dolehla zejména debata o zdražování regulované složky cen energií od ledna 2024. Řada domácností si pod tíhou této debaty v prosinci plně uvědomila, že ceny energií se nebudou v příštím roce vyvíjet tak příznivě, jak se čekalo. Zároveň se mezi spotřebiteli v prosinci vystupňovala též obava z dopadů konsolidačního balíčku, jehož podstatná část nabude účinnosti také právě od ledna 2024. V prosinci 2023 tak už bylo zřejmé, že se na něm nic zásadního nezmění a že vláda jeho podobu tedy ani nezměkčí.

V porovnání s listopadem 2023 se tak letos v prosinci zvýšil v šetření ČSÚ počet respondentů z řad spotřebitelů, kteří v následujících dvanácti měsících očekávají zhoršení celkové ekonomické situace. Také se zvýšil počet těch, kteří očekávají zhoršení své vlastní finanční situace. Přibližně třetina domácností – tedy přibližně 1,6 milionu domácností – pak rovněž uvádí, že sotva vyjde se svými příjmy. Dopady konsolidační balíčku a pokračujících poměrně vysokých cen energií v příštím roce mohou tento podíl ještě navýšit.

Data ČSÚ tak poněkud kontrastují s vánočním projevem premiéra Petra Fialy, jenž příští rok označil „rokem naděje“ a celkově avizoval i v ekonomické oblasti obrat k lepšímu. Z ekonomických témat se premiér v projevu zaměřil zejména na inflaci. „Příští rok skončí neustálé zdražování,“ slibuje premiér. To ovšem není pravda. Zdražování bude pokračovat, jen pomalejším tempem než letos nebo loni. A sice – nejpravděpodobněji – tempem zhruba třetinovým v porovnání s letoškem a přibližně pětinovým v porovnání s loňskem. Celoroční inflace by se v roce 2024 měla pohybovat kolem tří procent. Takto poměrně nízká úroveň inflace – stále však nad dvouprocentním inflačním cílem České národní banky – umožní, že jak tentokrát správně řekl premiér, po letech „reálné mzdy začnou opět růst.“ Nominálně by mzdy měly totiž roku 2024 růst o zhruba 6,5 procenta, což při přibližně tříprocentní inflaci bude značit vskutku růst také právě reálných mezd – o zhruba 3,5 procenta.

Růst reálných mezd by měl mít v příštím roce příznivý vliv na důvěru spotřebitelů v ekonomiku.

Zda však tento příznivý vliv bude dostatečný, aby vzhledem k dalším, uvedeným okolnostem vedl k trvalejšímu růstu důvěry spotřebitelů v českou ekonomiku, to se teprve uvidí.

Premiér slibuje konec zdražování, jenž však nenastane.

Ani veřejné finance v příštím roce „zdravé“ nebudou, jak tvrdí.

Souhlasit se dá s premiérovou tezí, že se „podařilo dostat pod kontrolu prudké zadlužování země.“ Podle aktuální prognózy České národní banky má deficit českých veřejných financí v příštím roce činit 1,6 procenta HDP, což vskutku lze vystihnout tvrzením, že „zadlužování je pod kontrolou“. Pro srovnání, zadluženější Polsko pro rok 2024 počítá s deficitem 5,1 procenta, tedy zhruba trojnásobným, než jaký má vykázat Česko. Deficit Slovenska má být v poměru k HDP dokonce bezmála šestiprocentní, tedy přibližně 3,7krát vyšší než ten český.

Nelze však přes to všechno tvrdit, jak tak činí premiér, že „Česká republika začne mít příští rok po mnoha letech zdravé veřejné finance.“  To je příliš optimistické tvrzení. Fakt, že se veřejné finance podaří dostat pod kontrolu, ještě neznamená, že jsou hned zdravé. Spíše je na místě hovořit o tom, že zásadním způsobem započalo jejich uzdravování.

Premiér si však zde zřejmě připravuje půdu pro to, aby už vláda do voleb v roce 2025 nemusela činit žádné zásadnější ozdravné kroky v oblasti veřejných financí. S blížícími se volbami jsou totiž takové kroky stále rizikovější z hlediska šance na volební úspěch vládních stran v roce 2025. Když však nyní premiér v předstihu označí veřejné finance příštího roku za „zdravé“, zjevně tím sází na to, že upokojí veřejnost a utiší volání po dalších ozdravných krocích, jež její část stále žádá.

Veřejné finance ale ani v příštím roce prostě zdravé nebudou. Zároveň však nebudou ani v žádném rozvratu, jak ještě nedávno varovali někteří dokonce i vládní politici či někteří experti. V rozvratu ani nikdy nebyly. Pokud by byly, nebude nyní moci premiér deklarovat, že veřejné finance již příští rok budou zdravé. Jeden konsolidační balíček, podle podstatné části ekonomů navíc poměrně měkký, by nikdy nemohl tak rychle, za rok, dostat veřejné finance z údajně rozvráceného stavu do stavu plného zdraví. Tím, že premiér už v příštím roce vyhlíží zdravé veřejné finance, vlastně přiznává, že jejich stav nikdy nebyl až tak kritický, jak někteří výše zmínění – spíše v rámci politického boje – tvrdili.

Patrné je to například z hodnocení tři světově nejvýznamnějších ratingových agentur – Moody’s, Standard & Poor’s a Fitch Ratings. Ty už přes čtyři roky, tedy ještě od doby před vypuknutím pandemie covid-19 hodnotí úvěruschopnost České republiky stále zcela stejnými známkami. Přitom za tu dobu se v rámci politického zápasu tuzemské veřejné finance označovaly tu za rozvrácené, ba spějící do bankrotu, tu, jak nyní vidíme, za zdravé, alespoň tedy ve výhledu pro nadcházející rok. Z hlediska ratingových agentur jsou však na tom tuzemské veřejné finance po celou tu dobu stále zhruba stejně.

Tedy tak jako veřejné finance nebyly nikdy vážné nemocné, nyní zase nelze tvrdit, že budou již příští rok překypovat zdravím. (29.12.2023)