.png?s3=1)
V cenách očištěných o inflaci zemědělství vydělává čím dál méně
Podle interního šetření Zemědělského svazu ČR dosáhly české zemědělské podniky za loňský rok celkového čistého zisku ve výši 9,7 mld. Kč. To je více než dvojnásobek oproti předchozímu roku, avšak rok 2024 byl nejméně ziskový za posledních 10 let (a druhý nejhorší od vstupu do EU). Výsledek loňského roku tak i přes solidní nárůst zůstává v dlouhodobém srovnání podprůměrný.
Významnou zásluhu na tomto zlepšení má růst cen živočišných produktů. Například průměrná cena jatečního skotu se meziročně zvýšila o 26 %, mléko zaznamenalo zhruba 17% nárůst a o něco rostla i cena kuřat (+ 5 %). Diametrálně odlišná situace je u cen rostlinných komodit, jejichž ceny od roku 2022 setrvale klesají a také v minulém roce přinejlepším stagnovaly. Největší meziroční pokles byl u brambor (- 23 %), ječmen zlevnil o 8 % a potravinářská pšenice sice v průměrných ročních cenách zaznamenala mírný nárůst (+ 6 %), ale zemědělci za ni aktuálně dostanou o 40 % méně než před 3 lety. Hospodaření farem orientovaných na rostlinnou výrobu tak skončilo většinou výrazně hůře než těch, které dokázaly profitovat z růstu cen živočišných komodit.
Zhruba 20 % ze všech dotazovaných podniků uvedlo, že za loňský zisk nebude mít žádný zisk nebo dokonce skončí ve ztrátě. Pozitivním faktorem byl také meziroční pokles cen energií a do zlepšení hospodářského výsledku se promítl i meziroční propad investic, což ale z dlouhodobého pohledu není příliš šťastný trend.
Pro letošní rok zemědělci očekávají opětovné snížení ziskovosti, a to zejména s ohledem na negativní trend výkupních cen v živočišné výrobě.
Zemědělství patří k nejméně ziskovým odvětvím
„Těší nás, že se našemu oboru vloni dařilo lépe, ale pro naprostou většinu podniků je to nadále spíš každoroční boj o přežití než nějaká velká prosperita. Dlouhodobě patříme mezi nejméně ziskové obory podnikání. Vždyť například pouhých pět největších obchodních řetězců vydělá za jeden rok víc než všichni zemědělci dohromady“, komentuje výsledky Martin Pýcha, předseda Zemědělského svazu ČR.
Po celá 90. léta byla naprostá většina zemědělských podniků ztrátových, protože měly vůči zahraniční konkurenci řadu hendikepů. Až vstupem země do EU v roce 2004 a získáním nároku na evropské dotace, začalo odvětví dosahovat zisku. Jeho výše je ale výrazně závislá na externích faktorech, jakými jsou na příjmové straně ceny komodit na světovém trhu, nebo aktuální nastavení dotací v jednotlivých zemích EU. Na nákladové straně potom jde především o ceny energií, pohonných hmot či hnojiv, které se tvoří také na mezinárodních trzích. Nemalou roli hraje také výše mezd, které kvůli situaci na trhu práce v posledních letech výrazně rostou.
Z výše uvedených důvodů hospodářské výsledky v jednotlivých letech značně kolísají a v dlouhodobém průměru dosahují jen něco přes 10 mld. Kč ročně (celkově na 30 tisíc podnikatelských subjektů, které v oboru působí). V této souvislosti je také třeba zmínit, že nemalá část zisku plyne z vedlejších činností, jako třeba z výroby energie z obnovitelných zdrojů (například bioplynových stanic). V roce 2024 to bylo dokonce více než 50 % veškerého zisku, a i když se vloni tento podíl – díky růstu zisku ze zemědělské činnosti – výrazně snížil, stále by bez vedlejších zdrojů řada farem nepřežila.
Letos očekáváme zisk nižší, ale více nás trápí, co přijde potom
Odhad letošního vývoje, opřený také o výsledky prosincového interního šetření, předpokládá opětovný pokles čistého zisku odvětví, a to k hodnotě 8,4 mld. Kč. Je ale třeba připomenout, že vzhledem k velkému vlivu externích faktorů, je obtížné budoucí vývoj jakkoli předpovídat. Hlavními faktory, které budou mít na letošní hospodaření českých zemědělců vliv, jsou:
* vývoj cen živočišných produktů, u kterých je v posledních měsících patrné, že se růstový potenciál již vyčerpal, a tak lze předpokládat spíše pokles;
* u cen rostlinných komodit nejsou patrné významnější růstové impulsy, a proto pravděpodobně nadále zůstanou nízké; nelze předpokládat, že by se dále snižovaly ceny vstupů;
* podniky budou nadále čelit tlaku na růst mezd a také pachtovného, s ohledem na setrvale rostoucí ceny zemědělské půdy.
Nad tím vším stojí přetrvávající geopolitické napětí, které může kdykoliv přinést události zásadně ovlivňující celé podnikatelské prostředí. Pro evropské zemědělce je takovou událostí podpis dohody o volném obchodu mezi EU a obchodním sdružením jihoamerických zemí (Mercosur). Ta otevře evropský trh zemědělským komoditám, jejichž producenti nemusí dodržovat náročné evropské fytosanitární, sociální a ekologické předpisy, a mohou tak dodávat za ceny, které jsou proti evropským farmářům dumpingové. Nicméně tyto dopady se projeví spíše až v dalších letech.
Při pohledu do budoucna nesmíme zapomenout ani na zcela zásadní otázku nastavení evropských zemědělských dotací pro rozpočtové období 2028-34. Vloni zveřejněný návrh Evropské komise počítá s nominálním snížením peněz do zemědělství o více než 20 %, což by při započítání inflace v České republice reálně znamenalo více než poloviční propad. Druhou nášlapnou minou, která se v návrhu nové Společné zemědělské politiky objevila, je tzv. degresivita a zastropování. Tyto změny by v případě přijetí návrhu obzvláště tvrdě dopadly právě na české zemědělství, protože u nás výroba potravin – na rozdíl od některých jiných zemí – stojí na středních a větších farmách. Tuto kategorii podniků přitom postihlo výrazné krácení dotací již v roce 2022, kdy česká vláda zavedla jednu z nejvyšších sazeb tzv. redistributivní platby v celé EU. Dnes jsou již k dispozici analýzy prokazující, že tento krok poškodil téměř 2 000 českých farem. Například data FADN za rok 2023, publikovaná ÚZEI v roce 2025, ukazují, že podnikatelský důchod farmy o průměrné velikosti 664 ha poklesl v důsledku tohoto opatření v průměru o 82 %.
Stále však věříme, že naše vláda dokáže vyjednat v Bruselu výrazně příznivější podobu budoucí Společné zemědělské politiky. Nicméně již aktuální návrh je signálem dlouhodobého trendu snižování evropských dotací a pokračující snahy o penalizaci větších farmářů, kteří jsou přitom páteří českého zemědělství. Proto jsme se vloni spojili s dalšími 6 oborovými a profesními organizacemi reprezentujícími české zemědělství a formulovali změny, které jsou nezbytné k dlouhodobému udržení konkurenceschopnosti českého zemědělství a zachování potravinové bezpečnosti České republiky.
