Češi dřou skoro nejvíce v EU

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity bank

Každý týden odpracují téměř o dvě hodiny více, než je unijní průměr. Jinak se ale v Evropě pracuje méně a méně, lidé jsou pohodlnější i než třeba před deseti lety.

V roce 2024 činila průměrná skutečná týdenní pracovní doba v Evropské unii 36 hodin. Je to o hodinu méně než v roce 2014, kdy se průměr pohyboval na úrovni 37 hodin. Za poklesem stojí mimo jiné vyšší podíl částečných úvazků v některých ekonomikách západní Evropy. Mnozí Evropané uvykají pohodlnému životu s větším rozsahem volného času.

Z pohledu jednotlivých zemí však panují v EU výrazné rozdíly (viz mapka Eurostatu níže). Nejvíce hodin týdně v průměru odpracují Řekové (39,8 h), následovaní Bulhary (39,0 h), Poláky (38,9 h) a Rumuny (38,8 h). Tedy státy, které buď procházejí ekonomickou konvergencí, nebo čelí vyšším tlakům na pracovní sílu.

Česká republika se s průměrným týdnem o délce 37,8 hodiny řadí k nadprůměrně pracujícím zemím. Češi tak týdně pracují o téměř dvě hodiny více než činí průměr EU. Tento údaj potvrzuje, že i přes relativně vysokou produktivitu v rámci střední Evropy zůstává česká ekonomika výrazně závislá na intenzivním využívání pracovní síly. Namísto vyšší míry automatizace či investic do špičkových technologií tak stále spoléhá spíše na delší pracovní dobu a tradiční průmyslový model.

Na opačné straně spektra najdeme Nizozemce, kteří v průměru odpracují pouhých 32,1 hodin týdně, dále Dány, Němce a Rakušany (každý 33,9 h). Tyto země těží z vysoké produktivity práce a širokého rozšíření flexibilních a zkrácených úvazků, zejména v sektoru služeb.

Čerpadláři v Česku už promítají střet mezi Izraelem a Íránem do svých cen

Generální ředitel Shellu varuje před blokádou Hormuzské úžiny, jež by prý způsobila zásadní šok světovému obchodu 

Zlevňování pohonných hmot v Česku ustalo, v uplynulém týdnu zdražil benzin o 16 haléřů na 33,77 koruny za litr a nafta o 21 haléřů na 32,24 koruny za litr. Vyplývá to z údajů společnosti CCS, která ceny sleduje. Předtím pohonné hmoty s drobnými korekcemi zhruba od konce ledna zlevňovaly.

Dolarová cena ropy Brent stoupla od začátku června o výrazných zhruba 21 procent.  V přepočtu do korun to z důvodu zpevnění české měny vůči dolaru bylo „jen“ o přibližně 19,5 procenta, avšak i to stačí na to, aby paliva v nadcházejícím týdnu ještě zrychlila svůj cenový růst. Řidiči se musí připravit na vzestup cen o zhruba 50 haléřů na litr.

Masivně zdražuje nejen ropa, ale také velkoobchodně prodávaná paliva na komoditní burze v Rotterdamu. Například nafta tam v dolarech od začátku června zdražila dokonce o 25,5 procenta.

Výrazný vzestup ceny ropy či velkoobchodní ceny nafty plyne z enormního růstu napětí na Blízkém východě. Obavy obchodníků budí stále pravděpodobnější zapojení Spojených států do střetu mezi Izraelem a Íránem a možná blokáda či výrazné narušení přepravy Hormuzským průlivem.

Blokáda průlivu by znamenala zásadní šok pro celý mezinárodní obchod, varoval dnes Wael Sawan, generální ředitel společnosti Shell, která patří k největším světovým obchodníkům s ropou a zemním plynem.

Hormuzský průliv představuje jedinou spojnici mezi Perským zálivem a oceánem a patří mezi nejdůležitější strategická místa světa. Denně se jím na normálních podmínek přepraví přibližně osmnáct milionů barelů ropy – což je zhruba čtvrtina veškeré celosvětově námořně přepravované ropy. Kompletní blokáda této úžiny, která má ve svém nejužším bodě šířku pouze 54 kilometrů, by podle výpočtu největší americké banky JP Morgan v nejhorším scénáři zvedla cenu ropy Brent až na 130 dolarů za barel.

Dnes se ropa Brent obchodovala zatím až za 77,7 dolaru za barel, což je její nejvyšší cena od konce letošního ledna.

K úrovni 130 dolarů za barel se cena ropy naposledy přechodně přiblížila v březnu 2022, krátce po zahájení ruské invaze na Ukrajinu. Benzín se tehdy v Česku prodával průměrně celorepublikově až za více než 47 Kč/l a cena nafty atakovala hranici 50 Kč/l.

Hormuzským průlivem se ale také přepravuje hned zhruba pětina celosvětového exportu zkapalněného zemního plynu. Blokáda by tak podle výpočtu agentury Bloomberg zvýšila burzovní cenu zemního plynu v EU nad úroveň 50 eur za megawatthodinu. Plyn by tudíž v EU zdražil o zhruba třetinu oproti nynější cenové úrovni přibližně 40 eur za megawatthodinu. To vše v době, kdy v EU probíhá doplňování zásobníků pro nadcházející topnou sezónu, která začne s příchodem podzimu.

Od ceny plynu se v EU odvíjí také burzovní cena elektřiny, neboť prostřednictvím plynu se vyrábí její podstatná část.

Hormuzská úžina představuje výhradní exportní cestu pro zkapalněný zemní plyn z Kataru a ze Spojených arabských emirátů. Plyn z těchto části světa pak tvoří zhruba právě 20 procent celkových globálních dodávek.

Katarský plyn sice tvoří zhruba jen deset procent celkových dodávek zkapalněného plynu do Evropy, a méně než pět procent jejích celkových potřeb plynu, avšak blokáda úžiny by vedla k výraznému výpadku světových dodávek. Takový výpadek by zostřil konkurenční boj o plyn mezi evropskými a asijskými odběrateli, což by šponovalo i právě jeho burzovní cenu v EU. Ta včera dosáhla své nejvyšší úrovně od začátku dubna. Během pozdního jara a léta jsou ale ceny plynu nižší obvykle, z důvodu sezónnosti.

Navíc, růst ceny plynu by byl umocněn zmíněným růstem ceny ropy, neboť cena více než poloviny jeho dodávek do Evropy se v rámci daných kontraktů odvíjí právě od ceny ropy.

Bloomberg: Španělská vláda stále není schopna plně vysvětlit příčiny dubnového obřího blackoutu

Ani po nynějším vydání takřka 200stránkové oficiální zprávy k incidentu.

Španělská vláda není schopna plně vysvětlit příčiny dubnového obřího blackoutu, konstatuje dnes agentura Bloomberg po zveřejnění 182stránkové oficiální zprávy k celému incidentu.

Madridský kabinet se navíc pokouší shodit vinu na provozovatele přenosové soustavy, jehož je pikantně největším akcionářem. Ten ale pochybení rezolutně odmítá.

Přes svůj rozsah vládní zpráva nerozkrývá vlastní důvod blackoutu.

Klíčová pasáž však mohla být začerněna, naznačuje Bloomberg. Části zprávy jsou vskutku začerněny. Může mezi nimi být právě i odstavec, jenž jako na viníka ukazuje na obnovitelné zdroje energie.

To se však vládě ideologicky nemusí hodit.

Vláda oficiálně viní provozovatele přenosové soustavy, jehož tedy je největším, zhruba pětinovým akcionářem. Prý nezajistil dostatek záložních, tepelných zdrojů, tedy například uhelných či plynových.

Jinými slovy, podle vlády nebyl k dispozici dostatek záložních, řiditelných zdrojů, které by jistily ty neřiditelné, obnovitelné.

Provozovatel přenosové soustavy, společnost Red Electrica, ovšem okamžitě přišel s vlastní zprávou k blackoutu, v němž stanovisko vlády rozhodně odmítá.

Přou se vlastně klíčové figury španělské socialistické strany. Totiž premiér Pedro Sanchez a šéfka Red Electrica Beatriz Correadorová, jeho stranická kolegyně, kterou do funkce sám dosadil.

Socialistka Correadorová už nezačerňuje jako socialista Sanchez, takže se dozvídáme, že potíže, jež způsobily přemíru napětí v přenosové soustavě, podle všeho započaly na fotovoltaické elektrárně v provincii Badajoz.

Vládní zpráva – alespoň v nezačerněné části – nikde nevysvětluje, co přemíru napětí způsobilo.

Bere ji jako věc, jež „se prostě stala“, a je fatálním selháním provozovatele přenosové soustavy, že na ni nebyl připraven.

Euro už není nad zlato

Centrální banky nakupují zlato ve velkém, takže euro už není druhým největším rezervním aktivem.

Zlato v roce 2024 přepsalo historii světových rezerv. Podle zprávy Evropské centrální banky vůbec poprvé předstihlo euro a stalo se – hned po americkém dolaru – druhým nejvýznamnějším rezervním aktivem centrálních bank. Na konci loňského roku představovalo 20 procent jejich oficiálních devizových rezerv, zatímco euro 16 procent. Dolar si drží vedoucí pozici s podílem 46 procent (viz graf níže).

Centrální banky po celém světě pokračují ve vysokém tempu nákupů zlata. Už třetí rok po sobě pořídily přes tisíc tun, což odpovídá zhruba pětině celosvětové roční produkce. Objem zlata v jejich držení se tak přiblížil úrovním z dob Brettonwoodského systému, kdy byly měny ještě pevně navázány na dolar krytý zlatem. Aktuálně mají centrální banky v držení přibližně 36 000 tun, tedy téměř stejně jako v polovině 60. let, kdy zásoby dosáhly historického maxima.

Na rekordní poptávce se nejvíce podílely země jako Čína, Indie, Turecko nebo Polsko. Svoji roli sehrál i dramatický růst ceny. Loni zlato zdražilo o 30 procent, letos pak přidalo dalších 27 procent a dostalo se na nové historické maximum – 3 500 dolarů za trojskou unci.

Proč takový zájem o aktivum, které nenese žádný výnos a jehož skladování není levné? Odpověď je jednoduchá: nezávislost a ochrana před geopolitickými riziky. Po ruské invazi na Ukrajinu a zmrazení části ruských devizových rezerv si řada zemí uvědomila, že aktiva denominovaná v dolarech či eurech nejsou nedotknutelná. Naproti tomu zlato nelze sankcionovat ani zmrazit – nejde totiž o závazek vůči jiné instituci.

Průzkumy ukazují, že kromě diverzifikace a zajištění proti inflaci hraje čím dál větší roli také potřeba pojistky proti politickým a finančním rizikům. V posledních třech letech zaznamenaly nejvýraznější nárůst podílu zlata v rezervách právě státy geopoliticky orientované směrem k Číně a Rusku. Analýza ECB navíc ukazuje, že v pěti z deseti největších ročních nárůstů podílu zlata od roku 1999 šlo o země, které byly v daném nebo předchozím roce vystaveny mezinárodním sankcím.

Dlouho platilo, že cena zlata se pohybuje opačně než reálné výnosy – tedy že roste, když klesají reálné úrokové sazby. Tento vztah se však od roku 2022 přestal projevovat. Zlato si udrželo růst i v prostředí vyšších výnosů, což naznačuje, že ho investoři dnes stále více vnímají jako bezpečný geopolitický přístav – nejen jako ochranu před inflací.

Zlato tak znovu potvrzuje svou historickou roli uchovatele hodnoty. V roce 2024 je nejen rekordně drahé, ale i geopoliticky relevantní. V době rostoucí nejistoty se stává klíčovým pilířem měnové strategie mnoha centrálních bank – a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se trend měl obrátit.

Potraviny po loňském zlevnění letos opět zdražují

Dvouciferný růst cen zemědělců naznačuje, že zdražování potravin ve druhé půli roku ještě zrychlí.

Růst cen v zemědělství letos v květnu vykázal úroveň 15,7 procenta v meziročním srovnání. Vykázal tak stejnou hodnotu jako revidovaný dubnový údaj, jenž představuje nejvýraznější nárůst od února 2023, tedy za více než dva roky. Do Česka se tedy letos na jaře trvaleji vrátil dvouciferný růst zemědělských cen, po více než dvou letech. Ještě letos v březnu rostly ceny zemědělců jen o 8,2 procenta. Jedná se o ceny, za něž zemědělci prodávají svoji produkci k dalšímu zpracování nebo již do obchodní sítě. Proto růst těchto cen zpravidla předznamenává vzestup cen potravin – jak zpracovaných, tak nezpracovaných – v obchodech.

V květnu se již v zemědělských cenách projevila slintavka a kulhavka, jež se objevila na Slovensku a v Maďarsku. Čeští producenti kvůli ní omezovali či zastavovali svůj dovoz skotu nejen z těchto zemí, zatímco jejich polští konkurenti se s nimi přetahovali o český skot, což obojí šponovalo cenu v ČR. Meziročně tak skot v květnu oproti dubnu ještě zrychlil tempo svého zdražování, když na ceně přidal 27,1 procenta, což vede k růstu cen hovězího masa. Meziměsíčně pak skot zdražil ovšem jen o 1,5 procenta, méně než v dubnu, což svědčí o uklidňování situace spojené s šířením slintavky a kulhavky.

Nadále přitom ovšem v květnu pokračoval výrazný růst cen vajec, meziměsíčně o 6,1 procenta, meziročně o 43,6 procenta. V případě vajec se projevuje omezení nabídky dané nutností v řadě evropských zemí vybíjet chovy nosnic, a to kvůli šíření ptačí chřipky. V Česku se tak přidává nutnost investovat to přívětivějšího způsobu jejich chovu, než je ten klecový.

Po loňském zlevnění o 2,9 procenta letos zatím potraviny zdražují, od ledna do května meziročně o 4,8 procenta. Za celý rok zdraží o zhruba šest procent, právě i kvůli rostoucím cenám zemědělských výrobců. (19.6.2025)