.jpg?s3=1)
České zdravotnictví se nachází v bodě zlomu. Přestože se objem prostředků v posledních deseti letech téměř zdvojnásobil, systém bojuje s nedostatkem financí i s jejich neefektivním rozdělením. Vysoká závislost na veřejných zdrojích, rostoucí počet seniorů a extenzivní využívání nemocniční péče zvyšují tlak na rozpočet a odhalují limity současného modelu. Odborníci proto upozorňují, že cesta vpřed vede především přes vyšší zapojení soukromých zdrojů, výrazné zvýšení efektivity, moderní přístupy v léčbě a větší důraz na prevenci. Jen tak bude možné udržet a zlepšit kvalitu, dostupnost a rovný přístup k péči i v době, kdy česká populace stárne a mění se její zdravotní potřeby.
Výraznou slabinou českého zdravotnictví je neefektivní využívání dostupných prostředků, které jsou asymetricky vychýleny v prospěch veřejných zdrojů. Za posledních 10 let se objem peněz ve zdravotnictví téměř zdvojnásobil, Česká republika nicméně nedosahuje úrovně doporučované ze strany OECD, tedy 10 % HDP. Během pandemie COVID-19 se sice výdaje dostaly na 9,3 až 9,5 % HDP, přesto objem prostředků musí do budoucna dále růst. „Zcela zásadní je kvalitněji vyhodnocovat, na co se prostředky veřejného zdravotního pojištění vynakládají, a posuzovat nejen cenu léčby, ale i její přínosy pro pacienty a celou společnost. Do hodnocení se musí zahrnout i zátěž na sociální zabezpečení, restrukturalizaci nemocnic nebo podpora přesunu péče z lůžkové na jednodenní, ambulantní či domácí,“ říká Aleš Rod, výkonný ředitel Centra ekonomických a tržních analýz (CETA)a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV).
Doplňuje dále, že je nezbytné tlačit na primární prevenci, nezapomínat ani na využití digitalizace, efektivněji pracovat s daty a rozvíjet nová zdravotnické a podpůrné profese, které by převzaly část současné práce lékařů a zdravotních sester. K hlubší diskusi je i omezení možnosti ministerstva zdravotnictví úhradovou vyhláškou určovat zdravotním pojišťovnám výši úhrad, jak se dnes děje. Velkým problémem může být podle Roda eroze zdravotnictví směrem ke dvojúrovňovému systému, pokud nedojde k hledání synergií mezi veřejným a privátním pilířem zdravotnictví, včetně implementace nástrojů jako volby pacienta.
Více soukromých peněz
Nárůst objemu finančních prostředků pro zdravotnictví musí být nezbytně spojený se změnou systému. V současné době jde 89 % výdajů na zdravotnictví z veřejných zdrojů, což je nejvíce ze zemí EU. Největší část (70 %) tvoří odvody zaměstnavatelů a povinné pojistné zaměstnanců. I v tomto je Česko téměř na špici Evropy. Zbývajících necelých 30 % představují rozpočtové výdaje státu a územních samospráv a přímé platby obyvatelstva. „V dnešní situaci už opravdu není prostor pro další navyšování odvodů zaměstnavatelů, protože náklady na práci v Česku patří mezi nejvyšší v Evropě. Pokud chceme zachovat současnou úroveň dostupnosti a kvality zdravotní péče, není řešením odvody donekonečna navyšovat, ale transparentně vpustit do zdravotnictví soukromé zdroje. Řada lidí již dnes do svého zdraví investuje, ale bylo by mnohem lepší, aby to mohli dělat formou dobrovolného doplňkového připojištění nebo jasně definovaných plateb, než být nuceni pohybovat se v šedé zóně,“ upozorňuje Tomáš Prouza, viceprezident Hospodářské komory ČR.
Polovina výdajů jde na nemocniční péči
Obrat je nutné udělat i v rozložení výdajů na zdravotní péči, a to vzhledem k demografickému vývoji. Dnes žije v Česku 10,86 milionu obyvatel, z toho 4,3 milionu je starších 50 let. Do roku 2030 bude starších 50 let podle odhadů už 4,65 milionu a v roce 2035 dokonce 4,8 milionu. Více lidí nad 50 let znamená i více hospitalizací, více akutní péče, více předepsaných léků, a tedy vyšší náklady na zdravotní systém. V současné době směřuje téměř polovina výdajů na akutní lůžkovou péči, čtvrtina na ambulantní péči a desetinu pak tvoří léky na předpis.
Hlavní problém ale tkví v tom, kolik prostředků je vydáno za nadbytečná nebo duplicitní vyšetření či výkony. Systém sice generuje obrovské množství zdravotních dat, ale ani tak není dnes zajištěna dostatečná kontrola, zda se některé výdaje vyplatí či nikoli. Nákladovou efektivitu je sledovaná velmi přísně u léků či zdravotnických prostředků, ale už ne u různých vyšetření, laboratorních testů atd.
Inovativní léčba má nevyužitý potenciál
Prokazatelný užitek přináší státu moderní inovativní léčba, ale její potenciál není využitý naplno. V otázce vstupu nových přípravků na trh patří sice Česká republika podle W.A.I.T. reportu EFPIA mezi evropskou špičku, moderní léky se ale nedostávají ke všem pacientům, kteří by je potřebovali. Brání tomu přísná preskripční a indikační omezení, dostupnost většiny inovativních léků pouze ve specializovaných centrech a také omezené rozpočty. Léčba je pak zbytečně delší, dražší a zatěžuje zdravotní i sociální systém. Zároveň jsou vidět výrazné nerovnosti, ať už mezi velkými městy a regiony, nebo také v čase v průběhu roku, kdy pacienti například v únoru mají větší šanci se k inovativní léčbě dostat oproti pacientům v listopadu. S přibývajícím počtem seniorů v Česku je proto nezbytné otevřít téma efektivity zdravotnictví. „Je zarážející, že praktický lékař u nás nemůže předepsat moderní léky na diabetes nebo kardiovaskulární onemocnění, i když v zahraničí je to běžná praxe. Problém není v odbornosti našich praktiků, ale v nastavení systému. Podobnou situaci vidíme u tzv. centrové léčby. Pokud se pacient do centra dostane, zpravidla obdrží nejlepší možnou péči, ale neumíme pacienty z center účelně vracet zpět do regionů a do ambulantní sféry, což nejen snižuje jejich komfort, ale také způsobuje další slabiny zdravotního systému. Přitom právě to by přineslo více rovnosti i efektivity v poskytování péče,“ říká David Kolář, ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP).
Pozitivní návratnost investic má prevence
Českému zdravotnictví by také značně prospělo, kdyby se více zaměřilo na prevenci, zejména u nemocí, které systém finančně zatěžují, jako jsou kardiovaskulární onemocnění, diabetes nebo obezita. Stát by měl například otevřít zaměstnavatelům co možná nejširší prostor, aby mohli motivovat své zaměstnance více pečovat o zdraví a zdravý životní styl, umožnit jim lepší přístup ke kvalitnímu stravování a nabízet další opatření v návaznosti na konkrétní druh zaměstnání a potřeby zaměstnanců. Nedílnou součástí změny je i přehodnocení příspěvků z fondů prevence zdravotních pojišťoven, aby lépe reflektovaly současnou a budoucí potřebu a mířily více na prevenci nejčastějších nemocí.
Zdravotnictví čeká nutná proměna
Pokud si Česko chce udržet kvalitu i dostupnost péče, zdravotnictví se musí zásadně proměnit. „Českému zdravotnictví dlouhodobě chybí vize. V posledních letech vidíme v podstatě jen parametrické změny, vynucené neustále rostoucími náklady a rezignací na zlepšování efektivity systému, místo toho, abychom společně prosazovali jasnou představu, jak chceme, aby české zdravotnictví fungovalo ve střednědobém horizontu. Současná situace a očekávané změny dané demografickým vývojem si žádají nepopulární, avšak nutné strukturální změny. Můžeme se ale rozhodnout, jestli je uděláme nyní promyšleně a řízeně, nebo k nim dojde vynuceně kvůli finančnímu kolapsu celého systému,“ uzavírá Tomáš Prouza. (16.9.2025)