.jpg?s3=1)
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Nafta za poslední týden zdražila takřka o korunu na litr. Už v nadcházejícím týdnu by ale mělo přijít zlevnění.
Pohonné hmoty v ČR v uplynulém týdnu výrazně zdražily a zdražovaly také včera, navzdory prudce klesajícím cenám ropy na světových trzích. Benzín se včera prodával průměrně celorepublikově za 34,48 Kč/l, což je jeho nejvyšší cena od poloviny letošního dubna. Nafta včera vyšla na 33,13 Kč/l a je rovněž nejdražší zhruba od poloviny dubna. Za poslední týden zdražila o výrazných zhruba 90 haléřů na litr. Tuzemské čerpací stanice promítají do svých cen masivní výkyv v ceně ropy, k němuž došlo v důsledku propuknutí izraelsko-íránské války, do níž se zapojily také Spojené státy. S poklesem napětí na Blízkém východě, k němuž došlo tento týden, však ropa dramaticky zlevňuje. To by se mělo už v nadcházejícím týdnu promítnout do cen pohonných hmot v ČR. Vždyť nafta je nyní o více než korunu na litr dražší – a benzín i takřka korunu na litr – než v prvním červnovém týdnu, před propuknutím zmíněné blízkovýchodní války, když byla cena ropy plně srovnatelná s cenou nynější, a to i po zohlednění kursu koruny k dolaru. Od minulého čtvrtka ropa Brent zlevnila o zhruba 14 procent, v přepočtu do korun do konce o takřka 16 procent, přičemž čerpací stanice budou už v nadcházejícím týdnu promítat její zlevnění do cen pohonných hmot. Ty tak zlevní o zhruba 30 haléřů na litr. Motoristé v ČR stále mohou vyhlížet nejlevnější léto novodobé historie, neboť v poměru k průměrné čisté mzdě nebyly pohonné hmoty na českém území nikdy tak levné, jak by měly být letos a prázdninách – a to minimálně od 80. let minulého století.
Zmírnění emisních povolenek pro domácnosti je jen „plácnutím do vody“
Peněženkám Čechů neuleví, pokud zároveň nedojde k revizi celého Green Dealu – a o takové revizi se v EU debata nevede. Povolenky přitom na burze v červnu zdražují výrazně nad strop EU.
Zmírnění emisních povolenek pro domácnosti nebo jistota cenového stropu na ně jsou opatření, která dlouhodobě peněženkám občanů Česka neuleví, pokud zároveň nebudou doprovázena revizí Green Dealu EU či jeho klíčového pilíře Fit for 55. Česká vláda nyní uvádí, že má pro prosazení uvedených opatření kvalifikovanou většinu států EU. Bez revize Green Dealu jde však jen o „plácnutí do vody“.
Jistota stropu 45 eur za povolenku pro domácnost není udržitelná déle než několik málo let. To proto, že při takto nízké ceně povolenky by nebyly naplňovány dílčí cíle Green Dealu. Pokud má být Green Deal splněn, tedy EU má být uhlíkově neutrální do roku 2050, povolenka pro domácnost musí stát už roku 2030, tři roky po svém plánovaném uvedení, hned zhruba 220 eur za kus, plyne hned z několika odborných studí na dané téma (viz dále). Tedy přibližně pětkrát více, než kolik činí úroveň stropu. Pokud cena povolenky bude nižší, dekarbonizační úsilí v ekonomice EU prostě nebude dostatečné, aby mohlo být dosaženo uhlíkové neutrality v roce 2050. Jinými slovy, pevný strop ceny povolenky pro domácnost 45 by znamenal, že hrubě nebude plněn ani program Fit for 55, ani Green Deal. K jejich plnění se ale Česko již zavázalo.
Skutečnou dlouhodobou úlevu peněženkám občanů EU by tak zajistila zásadní revize Green Dealu, například posunutí jeho hlavního cíle z roku 2050 do roku 2075. Bez takovéhoto kroku platí, že čím déle budou povolenky pro domácnost zastropovány, třeba na úrovni 45 eur za kus, tím dramatičtěji bude muset jejich cena vzrůst v rámci kompenzujícího zdražení po nutném uvolnění stropu. Zkrátka a dobře, čím déle bude EU skrze levnější povolenky „lajdačit“ s plněním cílů Green Dealu, o to větší úsilí dekarbonizační bude muset vyvinout, jakmile už strop či jiné formy zmírnění nebudou platit. A o to dražší pak tedy povolenka bude. Levnější, zastropovaná povolenka v prvních letech existence obchodování s povolenkami pro domácnosti budou vykoupena jejich o to vyšší cenou po ukončení stropování.
Slib stropu je tedy spíše jen politický trik, jak veřejnost vmanévrovat do akceptace povolenek pro domácnosti. Ano, je tedy možné, že v prvních letech fungování povolenek pro domácnosti bude strop pevně platit, ale o to více ty povolenky zdraží poté. Bude se totiž muset dohnat „manko“. Jediné řešení, jak dlouhodobě zmírnit dopad na peněženky lidí v EU, je revidovat celý Fit for 55 nebo celý Green Deal. Tyto revize ale nyní nejsou vůbec ve hře. Proto jsou řeči o zmírnění povolenek vlastně jen věšením bulíků na nos veřejnosti.
Včera se termínový kontrakt pro rok 2028 na povolenku EU pro domácnosti prodával za cenu přes 82 eur za kus (viz https://www.ice.com/products/83048353/EUA-2-Futures/data?marketId=7932292&span=1). Oproti začátku května tedy povolenka pro domácnosti, resp. termínový kontrakt na ni, dále zdražila. Začátkem května, kdy se s termínovými kontrakty na tento typ povolenek začalo obchodovat historicky vůbec poprvé, se cena ustavila na úrovni 76,4 eura za kus. Od té doby tedy došlo ke zdražení o více než sedm procent.
Dané povolenky, povolenky druhého typu, jež jsou někdy označovány jako povolenky pro domácnosti, by od roku 2027 měly zatížit například pohonné hmoty či vytápění bytů i v Česku. Podstatně se tak rozšíří část ekonomiky EU, na niž jsou povolenky uplatněny. Ty stávající, tedy povolenky prvního typu, se vztahují hlavně na velké, emisně náročné průmyslové provozy typu elektráren, oceláren, cementáren, ale třeba i cukrovarů.
Jak počáteční cena 76,4 eura za povolenku druhého typu, tak i cena nynější, zmíněných více než 82 eur, jsou výrazně výše, než by odpovídalo stropu EU ve výši 45 eur za tunu emisí, a to i když tento strop upravíme o inflaci (nizozemská banka ABN Amro předpokládá roku 2027 inflačně upravený strop ve výši 59 eur za povolenku). Už před spuštěním povolenek druhého typu ostatně v odborných kruzích panovaly vážné pochyby, zda tento strop, na který se odvolávají i mnozí čeští politici, je možné dodržet.
Univerzita v Kolíně nad Rýnem letos v dubnu publikovala studii (zde: https://www.ewi.uni-koeln.de/en/news/eu-ets2-could-increase-energy-prices-for-households/), podle které je nerealistické očekávat cenu povolenky druhého typu pod úrovní 250 eur za tunu emisí, mají-li být plněny cíle dekarbonizačního plánu EU Fit for 55, potažmo Green Dealu EU. Ceny 250 eur za tunu emisí by povolenky druhého typu měly dle studie dosáhnout před rokem 2030.
V Česku by taková cena povolenky znamenala například výrazné zdražení pohonných hmot. Podle výpočtu České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu by cena povolenky druhého typu ve výši zmíněného stropu, 45 eur za tunu emisí, značila zvýšení ceny pohonných hmot v ČR o 3,20 Kč/l, včetně DPH (zde https://cappo.cz/legislativa/emisni-povolenky-v-doprave-ets2). Každých deset eur v ceně povolenky navíc pak cenu podle asociace zvedne o 0,71 Kč/l. Růst ceny povolenky na 250 eur za tunu emisí by pak tedy zdražil pohonné hmoty v ČR o dalších 14,60 Kč/l. Dohromady by tak cena pohonných hmot v Česku narostla během prvních let fungování povolenek druhého typu o 17,80 Kč/l.
A kolik tedy bude stát emisní povolenka pro domácnosti v roce 2030 nejpravděpodobněji? Je třeba vyjít z více studií než jen z jedné.
Prognózy hned několika studií jsou v grafu níže (graf pochází z této studie, str. 9: https://publications.pik-potsdam.de/pubman/item/item_32144_1/component/file_32191/Carbon+prices+on+the+rise+Shedding+light+on+the+emerging+second+EU+Emissions+Trading+System+EU+ETS+2+.pdf). Není v něm ještě zahrnut nejnovější, zmíněný odhad Univerzity v Kolíně nad Rýnem – minimálně 250 eur za povolenku. Pokud tento odhad zprůměrujeme s těmi v grafu, včetně nízkého z pera Evropské komise (viz „COM“ v grafu níže), vychází částka zhruba 220 eur za povolenku. Ta odpovídá zdražení pohonných hmot v ČR o 15,30 Kč/l. Což tedy není žádná extrémní horní mez odhadů, ale naopak odhad odpovídající „průměru průměrů“ hned několika odborných prognóz na dané téma.
Extrémní horní mezí je částka 390 eur za povolenku, jež by odpovídala zdražení pohonných v ČR o zhruba 27 Kč/l.
Nejpravděpodobnější je nárůst o 15 až 18 Kč/l. To však je stále zdražení pouze pohonných hmot. Peněženky četných českých domácností zatíží dále také zdražení vytápění bytů, zejména jedná-li se o vytápění uhlím či plynem.
.jpg)
Co znamená 3,5 procenta HDP na obranu?
Že Česko bude muset navýšit své výdaje na obranu o zhruba 200 miliard korun ročně; v rámci Visegrádské čtyřky dává na obranu nejméně
Do roku 2030 Česko zřejmě navýší své výdaje na obranu z letošních necelých 161 miliard korun na nějakých 355 miliard korun. Stane se tak, pokud na právě probíhajícím summitu NATO v nizozemském Haagu členské země NATO dojednají závazné navýšení výdajů ryze na obranu během pěti let na 3,5 procenta HDP.
Hodnota 3,5 procenta HDP čistě na obranné výdaje se zdá mít dostatečně širokou podporu napříč členskými zeměmi Severoatlantické aliance. Otázkou však zůstává, zda členské země budou muset plnit závazek 3,5 procenta HDP k roku 2030 nebo k jinému datu, často se skloňuje roku 2032.
Pokud by platil termín roku 2030, Česko bude muset navýšit oproti letošku svůj obranný rozpočet v nominálním vyjádření o 120 procent. O takřka 200 miliard korun. Nominální hrubý domácí produkt ČR má totiž dle letošní dubnové prognózy Mezinárodního měnového fondu činit roku 2030 necelých 10 146 miliard korun.
Česko má přitom vskutku co dohánět. Podle nejnovějších dat Světové banky neplnilo roku 2023 závazek alespoň dvou procent HDP na obranné výdaje jako jediná země v rámci Visegrádské čtyřky (viz graf Světové banky níže). Na chvostu tohoto kvarteta zemí je Česko, co se výdajů na obranu v poměru k HDP týče, prakticky soustavně od roku 2016. Takže jeho obranný sektor je podle všeho nejvíce podinvestovaný v rámci Visegrádské čtyřky.
Česko se musí připravit na tsunami změn na trhu práce, varuje OECD
Český trh práce stojí na prahu zásadních proměn. Nová zpráva OECD varuje, že kombinace stárnutí populace, technologických změn a strukturální transformace ekonomiky vytvoří tlak na zaměstnanost i veřejné finance. Do roku 2060 klesne počet lidí v produktivním věku o téměř čtvrtinu, zatímco počet seniorů prudce vzroste. Index závislosti, který udává počet osob nad 65 let na každých 100 lidí v produktivním věku, se zvýší z dnešních 35,7 na alarmujících 60,9. Jinými slovy, ekonomika bude stále více záviset na těch, kteří se již pracovního procesu aktivně neúčastní.
Přitom nejde jen o to, že lidí ubývá. Problém je také v tom, že ti, kdo by ještě mohli a chtěli pracovat, často nenacházejí příležitost. Zaměstnanost lidí ve věku 45 až 59 let je v Česku rekordně vysoká – 94,2 %. Jakmile ale překročí šedesátku, nastává zlom. Zaměstnanost mužů klesá na 66,5 %, u žen dokonce na 51,1 %. A to nejen kvůli odchodu do důchodu. Bariéry jsou hlubší: předsudky zaměstnavatelů, zdravotní potíže, chybějící flexibilita nebo nízká motivace ke změně.
Data ukazují, že pracovní mobilita starších osob je mimořádně nízká a výrazně klesá s věkem. Zatímco 26letí mění práci zhruba v 10 % případů ročně, u 45letých je to už jen 4,3 % a u šedesátníků dokonce pouze 1,8 %. V průměru OECD jsou přitom tyto hodnoty téměř dvojnásobné. V České republice se tak zastavuje přirozený oběh pracovní síly – a s tím i schopnost ekonomiky pružně reagovat na strukturální změny. Firmy marně hledají lidi, zatímco tisíce zaměstnanců zůstávají v pozicích, které neodpovídají jejich možnostem ani ambicím.
Za touto nízkou mobilitou se skrývá i existenční nejistota. Až 22 % zaměstnanců nemá žádné úspory a dalších 69 % by při výpadku příjmu vydrželo nanejvýš tři měsíce. To způsobuje, že lidé zůstávají v méně kvalitní práci jen proto, aby „přežili“. Strach z pádu do chudoby dusí ochotu riskovat a měnit profesní směr.
Potenciál přitom dřímá právě v lidech starších 55 let. Jenže systém je dnes neumí efektivně aktivovat. Kariérní poradenství je dostupné především studentům a nezaměstnaným. Více než polovina lidí nad 45 let a téměř 40 % nezaměstnaných se bez podpory v pracovním světě zkrátka nevyzná. Zásadní roli by mohlo sehrát další vzdělávání a rekvalifikace. Jenže i tady Česká republika zaostává. V roce 2022 se vzdělávala necelá polovina pracovníků ve věku 45–54 let a pouze 36 % lidí mezi 55–64 lety. Právě oni jsou přitom nejvíce ohroženi automatizací a digitalizací, které v příštích dekádách zásadně promění charakter práce.
OECD proto doporučuje uvolnit trh práce a zároveň posílit podporu pro starší pracovníky: umožnit větší flexibilitu formou zákonného nároku na úpravu pracovní doby, přehodnotit přísná pravidla zaměstnanecké ochrany a zavést skutečně dostupné kariérní poradenství napříč věkovými skupinami.
Nejde o sociální gesto, ale o nutnost pro udržení konkurenceschopnosti české ekonomiky v příštích dekádách.
Češi jezdí na delší dovolené do zahraničí nejvíce v historii, loni za ně utratili 106 miliard korun
Historicky vůbec poprvé se na ně více vydávají letadlem než autem. Hned 2,3 milionu Čechů ale nemá dost peněz ani na jednu jedinou dovolenou ročně, ani kdyby měla být jen v Česku.
Obyvatelé České republiky loni ve svém volném čase podnikli 5,7 milionu zahraničních cest, jejichž délka činila alespoň pět dní (čtyři přenocování); nejčastěji do Itálie, Chorvatska a na Slovensko. To je dosud nejvíce v historii. Přesto však platí, že stále více než pětina domácností si dovolenou nemůže dovolit, a to ani ne nutně dovolenou zahraniční, jen pobyt mimo domov, tedy ani ten v Česku.
Podle údajů za rok 2023 si týdenní dovolenou – týdenní pobyt mimo domov – nemohlo z důvodu nedostačujících finančních prostředků pořídit 21,7 procenta tuzemských domácností. To odpovídá 986 tisícům domácností neboli v průměru 2,3 milionu jednotlivců.
Všechny uvedené údaje vycházejí z dat ČSÚ.
V průměru loni patnáctiletí a starší obyvatelé Česka volnočasově vycestovávali déle do zahraničí na 7,7 nocí, z takřka 90 procent šlo o dovolenou a rekreaci, dále pak o návštěvu příbuzných či známých. Tedy vyráželi na bezmála devět dní. Průměrně denně přitom za takovou cestu vydali 2129 korun, za oněch necelých devět dní tedy v souhrnu 18 524 korun.
Dohromady tak Češi za své loňské delší dovolené v zahraničí utratili takřka 106 miliard korun.
Pro srovnání, o rok dříve, roku 2023, byla delší zahraniční dovolená Čechů o 0,1 dne kratší, přičemž denní výdaje hned o devět procent nižší. Češi tak roku 2023 dávali za průměrnou, opět takřka devítidenní, zahraniční dovolenou 16 798 korun. Tedy celkově své výdaje na delší zahraniční dovolenou navýšili loni meziročně v průměru o 1726 korun.
Data tak korespondují s růstem spotřebitelských výdajů, k němuž loni došlo z důvodu obnovení růstu reálných mezd. O nárůstu ochoty utrácet svědčí také to, že loni historicky vůbec poprvé dominovalo letadlo jako hlavní dopravní prostředek při vydávání se na delší zahraniční dovolenou. Češi jej využili ve 45 procentech případů. Dosud vždy dominující automobil loni využili „jen“ ve 44 procentech případů.
Kratších zahraničních dovolených, tedy s jedním až třemi přenocováními, Češi loni podnikli 1,5 milionu. Při průměrných denních výdajích 1868 korun tak průměrný výdaj za kratší dovolenou činil 6164 korun. Za kratší dovolené tak Češi vydali v souhrnu 9,2 miliardy korun.
Za zahraniční dovolené tak loni vydali dohromady přibližně 115 miliard korun. (26.6.2025)