Česko potřebuje nové ordinace. Finanční pobídky jsou jen začátek

Petr Harcuba, jednatel společnosti EkoRent

Na papíře máme lékařů dost. V praxi ale v řadě českých měst a obcí chybějí praktici, pediatři, zubaři i další specialisté. Vznik nových ordinací se proto snaží podpořit také zdravotní pojišťovny. Samotné finanční pobídky ale situaci nevyřeší. Stejně důležité je, aby lékaři měli dobré podmínky pro založení vlastní praxe, její modernizaci a další rozvoj.

Na první pohled vypadají české statistiky docela dobře. Podle srovnání OECD připadá na tisíc obyvatel 4,2 lékaře, zatímco průměr členských zemí je 3,9. Jenže zkuste si v některých částech republiky sehnat zubaře, který přijímá nové pacienty. Nebo praktického lékaře pro dítě. Najednou se ukáže, že samotné počty toho o skutečné dostupnosti zdravotní péče zase tolik neříkají.

Na horší dostupnost péče v některých regionech reagují i zdravotní pojišťovny, které finančně podporují vznik nových ordinací. Například Všeobecná zdravotní pojišťovna od roku 2023 pomohla prostřednictvím programu VZP PLUS otevřít více než 140 ordinací. Podpora je určena především lékařům, kteří se rozhodnou působit v místech, kde zdravotní péče chybí nebo je obtížně dostupná.

Považuji to za rozumný krok. Otevřít vlastní ordinaci je ale jedna věc. Vybudovat z ní dlouhodobě fungující praxi je věc druhá.

Vlastní ordinace je běh na dlouhou trať

Kdo někdy zařizoval zdravotnickou ordinaci, ví, že samotným pronájmem prostor všechno teprve začíná. Následují stavební úpravy, nákup přístrojů, zdravotnického vybavení nebo informačních systémů. Ve stomatologii a dalších přístrojově náročných oborech se celková investice snadno dostane do milionů korun.

Z našich zkušeností v EkoRentu vím, že lékaři nepřemýšlejí jen o pořízení konkrétního přístroje. Řeší, jak bude jejich ordinace fungovat za pět nebo deset let. Jestli jim současné prostory budou stačit, zda budou potřebovat další vybavení nebo jestli se jim vyplatí investovat do vlastní nemovitosti.

Vedle zakládání nových ordinací je tu navíc další důležitá oblast. Převzetí těch, které už fungují. S odchodem starších lékařů vyvstává otázka, kdo po nich jejich praxe převezme. Pro mladšího kolegu to může být zajímavá příležitost. Nemusí začínat od nuly, získává fungující zázemí a může navázat na práci svého předchůdce. Často ale musí počítat také s modernizací prostor nebo výměnou přístrojového vybavení.

Potřeby lékařů se podstatně změnili

Financování soukromých lékařů se věnuji více než třicet let a za tu dobu se jejich potřeby výrazně změnily. Dříve jsme mnohem častěji řešili jednotlivé přístroje. Lékař potřeboval nové stomatologické křeslo, rentgen nebo ultrazvuk a hledal způsob, jak jeho pořízení zaplatit.

Dnes se stále častěji bavíme o širších investicích. Lékař chce například modernizovat ordinaci, rozšířit její kapacitu nebo přestěhovat praxi do vhodnějších prostor. Samotný nákup přístroje je pak jen jednou částí celého projektu.

Právě v tom vidím důležitou změnu. Nemá příliš smysl řešit odděleně nový přístroj, rekonstrukci a další vybavení, když spolu všechny tyto věci souvisejí. Mnohem důležitější je podívat se na celou investici a nastavit její financování tak, aby dávalo smysl i z dlouhodobého hlediska.

Platí to zejména pro lékaře, kteří se rozhodnou otevřít vlastní praxi. Mohou být výbornými odborníky, ale s podnikáním teprve začínají. To podle mě není důvod, proč by se měli vlastní ordinace vzdát. Důležitý je dobře připravený projekt, realistická představa o budoucím provozu a splátky, které ordinaci hned od začátku zbytečně nezatíží.

V debatách o dostupnosti zdravotnictví se hodně mluví o počtu lékařů. Kolik jich vystuduje, kolik jich odejde do důchodu a kde nejvíce chybějí. To všechno jsou důležité otázky. Myslím si ale, že bychom měli větší pozornost věnovat také tomu, za jakých podmínek mohou lékaři svou práci vykonávat.

Po více než třiceti letech v oboru jsem přesvědčený, že každá ordinace potřebuje trochu jiný přístup. Někdo hledá peníze na nové vybavení, jiný plánuje rekonstrukci a další přebírá zavedenou praxi. Dostupné financování může být jedním ze způsobů, jak jim takové plány umožnit uskutečnit.

Pokud chceme, aby lidé nemuseli za základní zdravotní péčí cestovat desítky kilometrů, nestačí sledovat pouze statistiky počtu lékařů. Musíme také přemýšlet o tom, jak jim usnadnit cestu k vlastní praxi a umožnit její další rozvoj.

Protože pro pacienta nakonec není nejdůležitější, kolik lékařů vykazují statistiky. Zajímá ho, jestli má ve svém okolí ordinaci, která ho přijme. (28.10.2026)