Česko potřebuje získat investice za stovky miliard. Studie ČVUT pro Panattoni ukazuje, kde ztrácíme potenciál vůči Evropě

Mandatorní výdaje státu způsobené stárnutím populace, výdaji na obranu a investice do jaderné energetiky dosáhnou v nejbližších letech stovek miliard korun. Česká republika přitom disponuje jednou z nejsilnějších průmyslových základen v Evropě a díky své poloze má ideální předpoklady přilákat novou vlnu strategických investic. Klíčovými faktory jsou ale rychlost povolovacích procesů, kvalitní infrastruktura, energetická připravenost a schopnost státu nabídnout investorům předvídatelné prostředí. Podle aktuální studie ČVUT pro společnost Panattoni však Česko nevyužívá efektivně ani stávající průmyslové zóny.

Evropa se nachází v době významné průmyslové transformace. Výrobci baterií, polovodičů, technologických komponent, datových center či energetických technologií rozhodují o investicích v hodnotě desítek až stovek miliard korun. O jejich umístění přitom soupeří jednotlivé státy i regiony napříč kontinentem. Vedle finančních pobídek přitom stále větší roli hraje rychlost přípravy projektů, kvalita infrastruktury, dostupnost energií a připravenost území.

„Česká republika má mimořádnou výchozí pozici. Leží v srdci evropského trhu, má silnou průmyslovou tradici a kvalitní dodavatelské řetězce. Současně však vidíme, že konkurence mezi evropskými regiony sílí. V době, kdy se rozhoduje o investicích za stovky miliard korun, už nestačí spoléhat na výhody devadesátých let. Dávno nejsme montovnou s levnou pracovní silou, musíme být proto schopni investorům nabídnout rychlost, předvídatelnost a připravená území,“ říká Pavel Sovička, generální ředitel společnosti Panattoni pro Česko a Slovensko.

Jednou z diskutovaných investic z posledních let, o kterou se ucházelo i Česko, byla gigafactory koncernu Volkswagen. Místo Líní na Plzeňsku ji nakonec společnost Volkswagen PowerCo staví v Saguntu ve španělském regionu Valencie. Studie zpracovaná odborníky z ČVUT proto porovnala rozsah a charakter průmyslových ploch v Plzeňském kraji a ve španělském regionu Valencie. Zatímco v Plzeňském kraji tvoří průmyslové plochy 0,5 % z celkové rozlohy území, ve Valenci je to dvaapůlkrát více, tedy 1,3 % území. Zajímavým zjištěním je také vysoký podíl vegetačních ploch. V průmyslových areálech Plzeňského kraje tvoří zeleň v průměru více než 57 % jejich rozlohy, zatímco ve Valencii jen necelých 35,5 %.

„Výsledky studie ukazují, že Česká republika rozhodně netrpí přebytkem průmyslových ploch. Ve srovnání s regiony, které dnes úspěšně přitahují největší evropské investice, využíváme pro průmysl výrazně menší podíl svého území. Debata by proto neměla být vedena pouze o tom, zda nové lokality vznikají, ale především kde vznikají, jak jsou připravené a jaký ekonomický přínos přinášejí. V neposlední řadě je vidět, že si život komplikujeme i nesmyslnými normami. Pokud více než polovinu plochy určené pro průmysl zabírá zeleň, logicky to znamená zbytečně vyšší zábory půdy, ale i prodražování výstavby. A tím i ztrátu konkurenceschopnosti,“ doplňuje Pavel Sovička.

Na potřebu věcnější debaty o využívání území upozorňují také další dostupná data. V Česku je celkově zastavěno 4,7 % území, což odpovídá úrovni Rakouska jakožto alpské země. Sousední Německo má zastavěné 7,8 % území a Nizozemí dokonce 13 %. Budovami je přitom dnes zastavěno pouze 1,7 % rozlohy České republiky. Zatímco mezi lety 2009 a 2022 vzrostla zastavěná plocha v Česku jen o 7 %, v řadě západoevropských zemí, například v Rakousku, Belgii nebo Nizozemsku, se zvýšila přibližně o pětinu.

„Česko stále disponuje značným rozvojovým potenciálem. Cílem ale nesmí být zalít republiku betonem, stále je potřeba se soustředit na efektivní využití území a kvalitní přípravu lokalit, které budou schopny přilákat investice s vysokou přidanou hodnotou. Průmysl nemůže žít ve vzduchoprázdnu, kvalitní lokalita pro investice znamená i dostatečnou dopravní nebo energetickou infrastrukturu, kapacity pro bydlení nebo občanskou vybavenost,“ zdůrazňuje Pavel Sovička.

Jednou z největších překážek konkurenceschopnosti Česka zůstává délka povolovacích procesů. Zatímco v České republice trvá povolovací řízení v průměru 246 dní, medián mezi zeměmi Evropské unie činí jen 77 dní.

„Právě rychlost, a hlavně předvídatelnost přípravy projektů přitom dnes patří mezi klíčová kritéria, podle kterých se investoři rozhodují o umístění nových výrobních či logistických kapacit. Proto vkládáme velké naděje do nového stavebního zákona. Oceňujeme zejména snahu o větší profesionalizaci, předvídatelnost a omezení vlivu nahodilých politických rozhodnutí na jednotlivá řízení. Samotná legislativa ale nestačí. O jejím úspěchu rozhodne především schopnost převést její principy do každodenní praxe, tedy implementace,“ komentuje Pavel Sovička.

Podle společnosti Panattoni bude o budoucí konkurenceschopnosti České republiky rozhodovat zejména schopnost urychlit povolovací procesy, připravovat strategické průmyslové lokality s dostatečnou energetickou kapacitou a pokračovat ve výstavbě dopravní infrastruktury. Bez těchto kroků hrozí, že se významné investice přesunou do zemí, které dokáží reagovat rychleji.

„Velkou výzvou je i změna rozpočtového určení daní tak, aby obce více motivovalo k podpoře ekonomických aktivit na svém území. A samozřejmě to nejdůležitější a nejnáročnější je vyjasnit si, jak by měla česká ekonomika vypadat v roce 2050. Jednotlivé politické garnitury pak mohou naplňovat tuto vizi zleva, zprava nebo ze středu, ale důležité je držet směr a z něj neuhýbat,“ uzavírá Pavel Sovička. (20.10.2026)