Český průmysl drtí kleště energetické drahoty a hrozby recese

Komentář Lukáše Kovandy

V únoru se však vzepjala alespoň výroba aut.

Tuzemský průmysl v únoru poněkud korigoval své nepříliš dobré nakročení do nového roku. Průmyslová produkce v ČR v únoru stoupla meziročně o dvě procenta, v souladu s očekáváním. Táhla ji hlavně výroba automobilů. Autoprůmyslu se dařilo dokončovat rozpracovanou produkci a podal tak uspokojivý výkon i navzdory odstávkám některých výrobců. Ovšem i z důvodu nízké srovnávací základny loňského února. Letos v únoru odstávka postihla například kolínskou automobilku Toyota, která produkci musela přerušit kvůli nedostatku součástek.

Výrobu v energetickém odvětví průmyslu nadále, byť mírněji, tlumilo nadprůměrně teplé počasí, které snižuje poptávku po energiích a zároveň jejich velkoobchodní cenu. Přesto však výroba v energetice oproti lednu narostla, resp. ponížila svůj meziroční pokles. Přes pokles velkoobchodních cen energií však podniky průmyslu zpracovatelského čelí cenám vycházejícím z loňských velkoobchodních, resp. burzovních cen, které dramaticky navýšily důsledky války na Ukrajině a mezinárodních sankcí. To zvyšuje nákladnost jejich výroby. Klesají tak jejich odbytové možnosti, které navíc podvazuje i vývoj na straně poptávky, české i mezinárodní, kterou decimuje hrozba recese a související investiční nejistota.

Ty bude neblaze doléhat na průmyslovou výrobu v ČR po celý letošní rok, takže průmysl si celkově připíše oproti loňsku reálně jen desetinky procenta, jeho růst tak bude odpovídat „černé nule“.

Hypotéky opět zdražují

Jsou skoro nejdražší od počátku milénia. Nemovitosti tedy jsou stále nic moc investice, a to i kvůli zamýšlenému zvýšení daně.

V Německu nyní poprvé od roku 2009 ceny rezidenčních nemovitostí klesají. Ve Švédsku dochází ke splasknutí pandemické realitní bubliny, neboť předlužené domácnosti jsou lapeny v pasti náhle zvýšených úroků. Centrální banky na celém Západě se samy lapily do pasti své závadné měnové politiky posledních více než deseti let. Vyťukávaly do klávesnic svých počítačů miliardy a biliony dolarů, eur i korun, za něž v zajetí pomýlených teorií skupovaly devizy, vládní dluh či další cenné papíry. Pumpovaly tím do mezibankovního systému nové peníze, které umožnily stlačit úrok třeba i na hypotékách.

Centrální banky tak činily v obavě z deflace, která by byla katastrofou pro jejich předlužené zřizovatele, tedy vlády. Po více než desetiletí se centrální banky snažily vyvolat inflaci, včetně té na trhu s nemovitostmi. Protože inflace je pro předlužené vlády mnohem lepší než deflace – inflace umazává reálný dluh, deflace ho dále navyšuje.

Ve výsledku centrální banky trh natolik pokřivily, že mu samy přestaly rozumět. Když pak nastaly přirozeně inflační děje – odeznívání pandemie, válka a sankce – ve své posedlosti vyvoláváním inflace ještě přilily koňskou inflační dávku do rozdělaného ohně. Pandemie, válka a extrémně expanzivní měnová politika, která nízkými úroky podnítila politiky k extrémně expanzivní fiskální politice a dalšímu mohutnému růstu zadlužení vlád, tak přifoukly bublinu i na trhu realit.

Čeští developeři sice ujišťují, že letos na jaře nastává nejlepší čas na nákup nemovitosti, ale jejich pohled bude jen těžko nezaujatý. To lze spíše vsadit na pokračování určitého splaskávání realitní bubliny, u nás i v zahraničí. Nejvýrazněji půjdou dolů ty nemovitosti v nejvyšší míře financované na hypotéku, třeba panelákové byty. Zlevní také chaty a chalupy, nafouklé pandemickou bublinou. A dolů půjdou předně i nemovitosti energeticky tak či onak neefektivní. Letos tedy hypotéky zůstanou vysoce nedostupné.

Hypotéky v Česku nyní v dubnu opět o něco zdražily. Jejich průměrná sazba činila v březnu dle ukazatele Fincentrum Hypoindex celkem 6,3 procenta, což znamená jednu což nejvyšších cen hypotečních úvěrů za celé období od počátku tohoto milénia. Žádný rychlý pokles se zatím nedá očekávat. Základní sazba České národní banky totiž do konce roku klesne ze stávající úrovně sedmi procent přinejlepším jen mírně, nejpravděpodobněji na šest procent, a ani to není vůbec jisté.

Už od příštího roku se v Česku navíc podle všeho zvedne daň z nemovitosti, což výhodnost koupě nemovitosti dále snižuje. S myšlenkou zvýšení daně si vážně pohrává ministerstvo financí. Někteří politici vládní pětikoalice pak přibližují, že by se mohla zvýšit na dvojnásobek stávající úrovně. Česko by i tak patřilo mezi ty země OECD, které nemovitosti zdaňují vůbec nejméně.

Nyní výnos ze zdanění nemovitostí odpovídá v ČR zhruba 0,2 procenta, což je po Estonsku druhý nejnižší podíl v rámci OECD.

Ponechme stranou, že zvýšení daně z nemovitosti je v rozporu s předvolebními sliby koalice Spolu, která je hlavní silou nynější vládní pětikoalice. Ostatně ještě loni se vládní představitelé vyjadřovali v tom smyslu, že zvýšení jakékoli daně je po ně tabu. Nyní už přešli k argumentaci, že nebudou navyšovat celkové daňové inkaso v poměru k HDP, tedy takzvanou složenou daňovou kvótu. Přičemž ovšem už navyšování jednotlivých daní nevylučují.

Všimli si toho, že jim současná rapidní inflace výrazně nafukuje ukazatel (nominálního) HDP, ale už ne nutně všechny daňové příjmy. Proč to tedy nechat jen tak být. Daň z nemovitých věcí se vypočítává podle druhu nemovitosti, výměry bytu, koeficientu podle velikosti obce a místního koeficientu. Není nutně navázána na inflaci.

Jestliže stoupá inflace, stát vybírá automaticky více třeba na DPH. To proto, že DPH se počítá z ceny zboží či služeb a pokud ta ze samotné definice inflace stoupá, roste i příslušné inkaso státu. Stejně je tomu třeba i u daně z příjmu fyzických či právnických osob. Nikoli však v případě daně z nemovitosti.

Četné nemovitosti, například byty v panelových domech, v současnosti zlevňují i o desítky procent. Přesto stát na příslušné dani může už za rok touto dobou vybírat dvojnásobek. A stále budou moci vládní politici tvrdit, že nenavyšují celkové daňové inkaso v poměru k HDP. Protože jim, jak víme, inflace nafukuje ukazatel nominálního HDP. Před volbami ale slibovali nezvyšování daní, nikoli nezvyšování složené daňové kvóty. To je rozdíl.

Hlavním problémem zvýšení daně z nemovitosti je to, že může dále rozevřít příjmové nůžky mezi třídou vlastníků nemovitostí a třídou nájemníků. Majitelé nemovitostí totiž budou v celé řadě případů úspěšně přenášet vyšší daňové zatížení na své nájemníky, jimž zkrátka o příslušnou částku daně nájem zvýší. Nájemné v Česku nadále roste, na rozdíl od ceny nemovitostí v řadě oblastí. Růst cen nájemného značí, že pronajímatelé jsou stále v poměrně komfortní situaci. Pokud nepřenesou vyšší daň z nemovitosti na své nájemníky celou, přenesou alespoň její podstatnou část.

Ti vlastníci nemovitosti, kteří ve své nemovitosti sami bydlí, pochopitelně takovýto přenos daňového zatížení uskutečnit nemohou. Zde však navýšení daně narazí na další nepříznivý sociální aspekt. Řada vlastníků nemovitostí v Česku se z důvodu na evropské poměry nadprůměrného podílu vlastnického bydlení rekrutuje z řad třeba nižších středních vrstev nebo vrstev vyloženě chudobných, alespoň tedy chudobných z hlediska výše jejich pravidelného příjmu. Takže opět, zvýšení daně z nemovitostí vedle zmíněné třídy nájemníků nepříznivé zasáhne ty relativně chudé vlastníky nemovitostí. Například starobní důchodce, kteří svoji nemovitost, v níž dožívají, získali „za hubičku“ třeba během vlny privatizací bytového fondu nebo díky restitucím v 90. letech minulého století.

Pro příjmově chudé vlastníky nemovitostí, kteří třeba pobírají citelně podprůměrný starobní důchod, je zvýšení daně z nemovitosti pochopitelně daleko palčivějším problém než pro zajištěné vlastníky nemovitostí, a zvláště v současnosti, kdy panuje bezpříkladná energetická drahota a mimořádně vysoká obecná inflace.

Pokud tedy vláda nakonec ke zvýšení daně z nemovitosti přikročí, mělo by její inkaso plně zůstat na účtech příslušných obcí, jak je tomu nyní. Jenže ministr financí Zbyněk Stanjura podmiňuje její zvýšení tím, že by alespoň část inkasa daně z nemovitosti nově mířila do státního rozpočtu. Přitom jestliže budou mít příjem z daně výhradně obce, budou moci snáze realizovat například projekty sociálního bydlení – třeba i pro seniory. Dále se tím podpoří regionální rozvoj, protože obce budou mít větší motivaci, aby v příslušném katastru lidé zůstávali, a nestěhovali se pryč. A konečně budou mít i více peněz na to, aby si zkvalitněním infrastruktury nebo třeba výstavbou školek lidi na svém katastru udržely.

Uspokojivý regionální rozvoj by postupně přivíral nůžky mezi jednotlivými regiony, což by tlumilo negativní sociální dopad zvýšení daně z nemovitostí na nájemníky nebo chudé vlastníky nemovitostí. To proto, že by sice odváděli na dani z nemovitosti více, ale tyto peníze by zůstávaly v regionu a za předpokladu rozumného využití těchto prostředku pomáhaly zlepšovat celkovou životní úroveň zejména v zaostávajících regionech.

Benzín přestal zlevňovat

Jeho zdražování – na které naváže i zdražování nafty – má na svědomí, kartel OPEC+, který nečekaně rozhodl razantně snížit svoji těžbu ropy.

Benzin Natural 95 v uplynulém týdnu v Česku zdražil, jeho průměrná cena se vrátila nad 37 korun. Řidiči za litr platí v průměru 37,27 koruny, což je o 32 haléřů více než minulou středu. Nafta naopak dál zlevňuje. Dostala se pod 35 korun za litr, kde se trvale pohybovala naposledy loni v lednu. Její cena za týden klesla o 21 haléřů na průměrných 34,80 koruny za litr. Vyplývá to z údajů společnosti CCS, která ceny sleduje.

V příštím týdnu benzín dále zdraží, až o 50 haléřů na litr, zatímco nafta přestane zlevňovat a její cena bude stagnovat, ba posléze i mírně poroste. Důvodem je poměrně výrazný „skok“ v cenách ropy, k němuž došlo začátkem tohoto týdne. Klíčoví tradiční těžaři ropy v čele se Saúdskou Arábií totiž šokovali trhy, když v neděli nečekaně rozhodli o významném snížení objemu své těžby. Od května tak ze světového trhu zmizí 1,1 milionu barelů denně – v porovnání s tím, s čím se až právě do neděle počítalo. Od července pak ubude dokonce 1,6 milionu barelů. To proto, že Rusko prodlouží platnost svého vlastního omezení těžby, o půl milionu barelů denně, které uvedlo již v březnu v reakci na západní sankcionování ropy a ropných produktů, které vyváží námořní cestou.

Rusko a další tradiční těžaři v čele se Saúdskou Arábií tvoří uskupení OPEC+. Jeho moc ovlivňovat světovou cenu ropy poslední dobou roste, neboť zpomaluje vzestup produkce břidličných těžařů v Severní Americe. Ti až donedávna představovali nebezpečnějšího rivala uskupení OPEC+ než dnes, neboť každé omezení těžby ze strany tradičních těžařů mohli využít k navýšení své produkce a k získání tržního podílu na jejich úkor. Se zpomalováním rozšiřování jejich produkčních kapacit však tato flexibilita polevuje, což tradičním těžařům otevírá prostor k razantnějším škrtům ve vlastní těžbě, aniž by se museli obávat ztráty trhu.

Ropa Brent v reakci na zmíněné překvapivé omezení těžby zdražila v pondělí až o zhruba osm procent. Od té doby se drží na významně vyšší cenové úrovni, kolem 85 dolarů za barel, než v minulých týdnech, kdy se prodávala i za ceny citelně po úrovní 75 dolarů za barel. Tento cenový nárůst způsobuje – a hlavně ještě způsobí – růst cen pohonných hmot v ČR. Zatím se však nemusí obávat, že by průměrná celorepubliková cena benzínu či nafty překročila úroveň 40 korun za litr. Bude se spíše pohybovat maximálně v pásmu od 35 do 38 korun za litr. (7.4.2023)