Čeští poslanci jsou lépe placeni než poslanci němečtí nebo rakouští

Komentář Lukáše Kovandy

To však není hlavní důvod, proč by si měli platy zmrazit.

Platy českých politiků se nezdají být podhodnocené ve vztahu k situaci v dalších zemích EU. Například průměrná mzda v Německu je čistě nominálně zhruba 2,7krát vyšší než v Česku. Pokud by tomu měl odpovídat i základní plat řadového poslance – pokud by tedy český poslanec měl mít 2,7krát nižší plat než v základu jeho německý kolega –, musel by český poslanec brát přibližně 90 tisíc korun. Místo toho má přes 102 tisíc. Vzhledem k výši průměrné mzdy v dané zemi tedy čeští poslanci berou více než jejich němečtí kolegové.

Vůči průměrné mzdě berou více nejen než jejich němečtí kolegové, ale třeba i než ti rakouští. Rakouská průměrná mzda je zhruba 2,5krát vyšší než ta česká. Takže pokud by takový měl být rozdíl také mezi platem rakouského a českého poslance, musel by ten český mít plat zhruba 88 tisíc korun. Místo toho má o 14 tisíc korun více. Čeští poslanci jsou vzhledem k průměrné mzdě v dané zemi placeni lépe nejen než němečtí poslanci, ale i ti rakouští.

Čeští poslanci by si platy měli zmrazit. Ne proto, že jsou vzhledem k průměrné mzdě placeni v rámci EU nadprůměrně. Měli by si platy zmrazit i přesto, že z hlediska snahy o ozdravení veřejných rozpočtů to přímo moc ničemu nepomůže. Jenže platy politiků mají obrovskou symboliku. Ta z milionů dělá desítky miliard. Když žádají šetření a úspory po zbytku společnosti, nechť jdou příkladem. Ostatně, činí tak celá EU. Byť v jiné, ale o to závažnější oblasti – boji s klimatickou změnou.

Vždyť EU přijímá nejvíce omezující legislativu na světě, týkající se například emisních norem automobilů, aby tak šla celému světu vzorem, jak sama říká. I pokud budou v EU všechna auta na elektropohon, stejně se globální, celosvětové emise nijak významně nesníží. Přesto je EU ochotna tuto oběť přinést. Věří, že tím inspiruje opravdu velké znečišťovatele v čele s Čínou. Pokud i ti by emise skleníkových plynů výrazně omezili, boj s klimatickou změnou již má šanci na úspěch.

Analogie platí v oblasti českých veřejných financí. Pokud si čeští poslanci zmrazí platy a budou na sebe přísní, veřejné finance tím sice neozdraví. Mohou ale inspirovat ostatní ve společnosti – miliony lidí, včetně důchodců –, aby i oni byli ochotni se omezit a přistoupit třeba na pomalejší navyšování mezd, platů, penzí či sociálních dávek a tím skutečně účinně, protože celospolečensky, bojovat nikoli s klimatickou změnou, ale s mimořádně vysokou inflací a výrazně narůstajícím zadlužením celé České republiky – se zadlužováním budoucích generací.

České veřejné zadlužení loni narostlo nejvíce v historii

Nárůst překonal nárůst z obou pandemických let. Nastal i přesto, že obce a kraje vykázaly – na rozdíl od vlády – přebytek, a to třetí největší v historii.

Veřejné zadlužení České republiky loni narostlo v nominálním vyjádření nejvíce v historii, a to o 430,4 miliardy korun. Nárůst zadlužení tak překonal nárůsty z pandemických let 2020 a 2021, které činily zhruba 413, resp. 417 miliard korun.

Na růstu zadlužení se podílela hlavně ústřední vláda, neboť obce a kraje loni vykázaly přebytek, a to dokonce třetí nejvyšší v historii. Tento přebytek, odpovídající, 32,8 miliardy korun, na němž se z poloviny podílí přebytek metropole Prahy, 15,5 miliard korun, tak poněkud vylepšuje celkový stav českého veřejného zadlužení, který je však i tak již třetí rok v řadě neutěšený. Důvodem přitom není ani tolik samotná výše zadlužení, které je v poměru k HDP v rámci EU stále citelně podprůměrné, ale tempo jeho nárůstu.

Ukazatel veřejného zadlužení v poměru k HDP dosáhl loni koncem roku úrovně 44,1 procenta HDP, což je stále přijatelný údaj, nacházející se takřka jedenáct procentních bodů pod úrovní odpovídající takzvané dluhové brzdě. Při jejím dosažení by vláda dle platné legislativy měla přistoupit k uskutečnění mimořádných opatření za účelem stabilizace veřejných financí.

Nutno však říci, že k udržení poměrně přijatelné úrovně ukazatele veřejného zadlužení v poměru k HDP výrazně přispěla loňská mimořádná inflace. Ta pomohla citelně navýšit ukazatele nominálního hrubého domácího produktu. Jeho růst pak snížil hodnotu poměrového ukazatele o 4,2 procentního bodu, na uvedených 44,2 procenta.

Hrozí výrazné zdražení pohonných hmot, kartel OPEC+ nečekaně sráží svoji těžbu

Oživí tak širší inflační tlaky na Západě, už nyní kvůli růstu cen ropy citelně zdražuje třeba palmový olej.

Klíčoví tradiční těžaři ropy v čele se Saúdskou Arábií šokovali trhy, když včera nečekaně rozhodli o významném snížení objemu své těžby. Od května tak ze světového trhu zmizí 1,1 milionu barelů denně – v porovnání s tím, s čím se až do včerejška počítalo. Od července pak ubude dokonce 1,6 milionu barelů. To proto, že Rusko prodlouží platnost svého vlastního omezení těžby, o půl milionu barelů denně, které uvedlo již v březnu v reakci na západní sankcionování ropy a ropných produktů, které vyváží námořní cestou.

Rusko a další tradiční těžaři v čele se Saúdskou Arábií tvoří uskupení OPEC+. Jeho moc ovlivňovat světovou cenu ropy poslední dobou roste, neboť zpomaluje vzestup produkce břidličných těžařů v Severní Americe. Ti až donedávna představovali nebezpečnějšího rivala uskupení OPEC+ než dnes, neboť každé omezení těžby ze strany tradičních těžařů mohli využít k navýšení své produkce a k získání tržního podílu na jejich úkor. Se zpomalováním rozšiřování jejich produkčních kapacit však tato flexibilita polevuje, což tradičním těžařům otevírá prostor k razantnějším škrtům ve vlastní těžbě, aniž by se museli obávat ztráty trhu.

Ropa Brent v reakci na zmíněné překvapivé omezení těžby dnes zdražuje až o zhruba osm procent. Pokud takový cenový nárůst vydrží, dočkají se výraznějšího zdražení pohonných hmot také čeští motoristé, a to od poloviny dubna. Zatím se však nemusí obávat, že by průměrná celorepubliková cena benzínu či nafty překročila úroveň 40 korun za litr. Bude se spíše pohybovat maximálně v pásmu od 35 do 38 korun za litr. Ostatně zrovna včera cena nafty v ČR klesla průměrně celorepublikově nejníže za celé období od října 2021, kdy do zahájení ruské invaze na Ukrajinu, jejíž důsledky cenu pohonných hmot v ČR rekordně zvýšily, zbývaly ještě více než čtyři měsíce. Litr nafty stál včera u českých čerpacích stanic průměrně 34,83 koruny. Klesá rovněž cena benzínu v ČR, který se prodává za mírně méně než 37 korun za litr.

Razantní omezení těžby ropy ze strany tradiční těžařských mocností je však potenciálně bolehlavem také pro mnohé centrální banky ve světě, včetně České národní banky. Jedná se totiž o další inflační tlaky, a to v době, kdy centrální banky bojují s nejvýraznější inflací za několik posledních desetiletí. Jejich boj je již nyní tak intenzivní, že pomohl přivodit pád několika bank euroamerického prostoru v čele se švýcarskou Credit Suisse. Zejména takzvaná jádrová inflace je přitom mnohde stále nepříjemně vysoká, jak dokládají třeba i čísla z eurozóny, zveřejněná minulý týden.

Na zmíněný růst cen ropy již reagovala například cena palmového oleje. Což dokládá, že zdražení ropy může mít širší inflační dopad i skrze zdražení dalších komodit. Zrovna palmový olej představuje příměs biopaliv, jejichž cena s cenou ropy stoupá, neboť představují alternativu k těm fosilním typu ropných produktů. Růst ceny palmového oleje se pak může podílet na posílení cenových tlaků v oblasti světového potravinářství. Cena palmového oleje dnes v důsledku zdražení ropy poskočila na burze v Malajsii nejvýrazněji za poslední více než měsíc. (3.4.2023)