Vzácné rukopisy, historické dokumenty nebo knihy v archivech mohou být před ničivými účinky požáru nově lépe chráněny. Odborníci z Fakulty chemické VUT (FCH VUT), Vysoké školy chemicko-technologické v Praze (VŠCHT), Technického ústavu požární ochrany (TÚPO) a společnosti EMBA vyvinuli nový způsob snížení hořlavosti papírových kartonů a lepenek vhodných zejména pro uložení archivních fondů. Výsledek několikaletého společného výzkumu představili 18.září v Praze, kde jeho účinnost demonstrovali také při živých požárních zkouškách.
Archivní krabice chrání dokumenty před světlem, prachem, mechanickým poškozením a dalšími vlivy prostředí. V případě požáru ale samotná lepenka představuje hořlavý materiál. Cílem výzkumu proto bylo vyvinout archivní lepenku se sníženou hořlavostí, která by dokázala lépe chránit uložené dokumenty a zároveň splňovala požadavky na jejich dlouhodobé uchovávání.
„Výzkumu na téma nehořlavých úprav archivních krabic a obalů kartonu jsme se věnovali na VŠCHT v rámci diplomové a doktorské práce naší studentky už delší dobu. Archivy, ale také knihovny, muzea a galerie, jsou proti požárům chráněny minimálně. Stabilními hasicími systémy je podle našich zjištění vybaveno přibližně jen 5 % depozitářů, zbytek nikoliv. I proto vznikl tento projekt, do kterého se zapojil také tuzemský výrobce archivních obalů. Naším cílem je umožnit průmyslovou výrobu archivních lepenek chráněných retardérem hoření. Potřebnost takového řešení ostatně potvrdil i nedávný rozsáhlý požár v nedaleké Banské Štiavnici,“ popsal profesor Michal Ďurovič z VŠCHT.
Od laboratoře k průmyslové výrobě
Vývoj propojil několik odborností. VŠCHT se zaměřila na složení retardačních směsí a jejich vliv na archivní materiály, zatímco odborníci z FCH VUT řešili technologii nanášení retardéru na lepenku a její převedení z laboratorního do průmyslového měřítka. TÚPO ověřoval chování výsledného materiálu při požáru a společnost EMBA přinesla zkušenosti s výrobou archivních lepenek a možnostmi zavedení technologie do praxe.
„Nestačí připravit materiál, který dobře funguje v laboratorním měřítku. Pokud má mít výzkum skutečný dopad, potřebujeme najít také technologii, kterou lze spolehlivě a opakovaně využít při výrobě,“ uvedl profesor Michal Veselý z FCH VUT.
Test hoření - běžný karton
Vývoj přitom musel zohlednit nejen požární odolnost. Materiály používané pro dlouhodobé uchovávání archiválií musí být chemicky stabilní a nesmějí negativně ovlivňovat dokumenty, které mají chránit. Výzkumníci proto sledovali také fyzikální a chemické vlastnosti upravené lepenky a její vhodnost pro archivní použití.
Účinnost potvrdily požární zkoušky
Účinnost vyvinutého řešení odborníci ověřovali při požárních zkouškách, při kterých porovnávali chování běžné archivní lepenky s materiálem ošetřeným retardérem hoření. Při zkouškách provedených podle standardizovaných postupů nedošlo k výraznému rozhoření vyvinutých archivačních krabic, zatímco běžné srovnávací krabice a jejich modelový obsah během testu zcela shořely.
Výsledky výzkumu představili 18. září v prostorách TÚPO v Praze. Součástí tiskové konference byla také živá demonstrace, při které odborníci ukázali rozdíl mezi chováním běžné archivní krabice a krabice ošetřené vyvinutým retardérem.
Vyvinutá technologie by mohla přispět k lepší pasivní ochraně archivních fondů, historických dokumentů a dalšího kulturního dědictví. Jejím cílem je spojit vlastnosti potřebné pro dlouhodobé uchovávání archiválií s vyšší odolností obalového materiálu vůči působení ohně.
