Delší rodičovská nemusí být vždy výhodou pro budoucnost dítěte, uvádí studie

Být doma s dítětem do tří nebo čtyř let věku? Spousta lidí věří, že čím déle, tím lépe, jenže přímá úměra zde zřejmě neplatí. Děti, které nastoupily po reformě rodičovského příspěvku z roku 1995 do školky až po čtvrtých narozeninách, byly ve studiu a v práci méně úspěšné než ty, které zůstaly ve výlučně domácí péči jen do tří let. Zjistila to studie think-tanku IDEA CERGE.

Koncert skupiny Rolling Stones na pražském strahovském stadionu přilákal více než 130 tisíc fanoušků, Českou republiku navštívil papež Jan Pavel II. a společnost Microsoft uvedla na trh operační systém Windows 95. Ještě jiná událost se stala v roce 1995, i když v seznamu těch zapamatování hodných ji asi nenajdeme. Přesto ovlivnila další generaci obyvatel naší země.

V roce 1995 začala platit reforma systému vyplácení rodičovského příspěvku, která rodinám nabídla do té doby bezprecedentní možnost zůstat s dítětem doma až do čtyř let jeho věku a pobírat přitom příspěvek. Využila ji více než třetina matek. Jejich děti tak zůstaly doma minimálně o rok déle, místo aby nastoupily do školky.

Jak to bylo dřív

Do sedmdesátých let se mateřský příspěvek vyplácel rok, později dva roky, od osmdesátých let tři roky. V té době se o děti staraly téměř výlučně ženy, proto mluvíme o „mateřské“ dovolené a „mateřském“ příspěvku. Termín „rodičovský příspěvek“ se zavedl v roce 1990. Do roku 1995 se maximální doba pobírání příspěvku časově shodovala s ochranou pracovního místa do tří let věku dítěte.

Obr. Začlenění do školky už od tří let může u některých dětí zvýšit šanci na lepší vzdělání a práci

Díky reformě se prodloužilo jeho pobírání do čtyř let, co ale zůstalo stejné, byla garance pracovního místa jen do tří let věku dítěte. To znamená, že matka sice mohla zůstat další rok doma a pobírat příspěvek od státu, ale zaměstnavatel jí už nemusel držet místo. Některé ženy proto o místo přišly a rozšířily řady nezaměstnaných.

Na reformu z roku 1995 se detailně podívaly výzkumnice Alena Bičáková, Klára Kalíšková a Lucie Zapletalová z CERGE-EI (společného pracoviště Centra pro ekonomický výzkum a doktorského studia UK – CERGE – a Národohospodářského ústavu AV ČR – EI). Podle jejich výzkumu novinku zavedenou reformou využilo 38 procent matek tříletých dětí – to znamená, že více než třetina žen zůstala doma nejméně o rok déle a jejich děti proto ve třech letech nenastoupily do předškolního vzdělávání.

V důsledku pak skutečně došlo k nárůstu nezaměstnanosti mezi ženami, které vychovávaly čtyřleté a pětileté děti (o 6,4 procentního bodu, respektive 4,4 procentního bodu). Vliv prodlouženého pobírání rodičovského příspěvku na ekonomickou neaktivitu žen přestal být patrný, jakmile děti dosáhly šesti let. Jinak řečeno, v době, kdy děti nastoupily do školy, už se většina žen vrátila do práce. „Vzhledem k dlouhému přerušení zapojení na trhu práce je ale pravděpodobné, že dopady na platové ohodnocení žen, kvalitu práce a kariérní postup přetrvávají ještě déle,“ píše se v závěrech studie.

Tolik k tématu matek a jejich zaměstnanosti. Psalo a píše se o něm celkem často. Poukazuje se přitom na to, že české ženy s malými dětmi jsou dlouhodobě méně zaměstnané a kariérně méně úspěšné než matky z jiných zemí Evropské unie. Jedno z vysvětlení se skrývá právě v nastavení mateřské a rodičovské dovolené, které jsou nejdelší v celé Evropě.

Výzkumnice z CERGE-EI se ale na problematiku rozhodly podívat z jiného úhlu pohledu. Svou pozornost nezaměřily na ženy, ale na děti. Od reformy totiž uplynuly více než dvě desítky let a děti, jichž se tehdy dotkla, jsou dospělé (studie byla publikována letos, tedy 26 let po reformě, ale data, z nichž vědkyně čer paly, pocházejí z let 2016 a 2018, tedy z doby, kdy dotčené děti postupně dovršovaly dospělosti).

Přirozený experiment

Analýza dat prokázala, že některé děti, které zůstaly o rok déle ve výlučně mateřské péči – tedy nenastoupily ve třech letech do školky – dosahují v dospělosti nižšího vzdělání a horšího uplatnění na trhu práce. Reformou dotčené děti vykazují o čtyři procentní body vyšší pravděpodobnost, že ve věku 21 a 22 let nestudují ani nepracují a o šest procentních bodů nižší pravděpodobnost, že studují vysokou školu. Ještě markantnější je to u potomků matek bez maturity (pravděpodobnost, že nestudují ani nepracují, je vyšší o devět procentních bodů).

Výzkum je založený na takzvaných přirozených experimentech, což je metoda, kterou do ekonomických věd zavedl Američan David Card. Spočívá v tom, že se výzkumníci zaměří na skupinu lidí zasažených určitou politickou nebo ekonomickou intervencí a srovnají ji se skupinou kontrolní, daným efektem neovlivněnou. Je přitom nutné definovat přesnou hranici, která určuje onu změnu (třeba datum reformy). Za přenesení experimentálních metod z přírodních věd do věd společenských dostal David Card letos Nobelovu cenu za ekonomii.

„Zjednodušeně se dá říct, že jsme se podívaly na děti narozené před zavedením reformy rodičovských příspěvků a po něm,“ vysvětluje Klára Kalíšková. „Tyto dvě kohorty jsme pak porovnávaly s dalšími dvěma, takzvanými kontrolními skupinami dětí narozených v jiném, nereformním roce. Zaměřily jsme se na ony děti ve věku 21 a 22 let a porovnávaly, jestli a v čem se liší,“ dodává. Výzkumnice ve studii vycházely z veřejně dostupných dat Českého statistického úřadu, konkrétně z  Výběrového šetření pracovních sil.

Výjimečné Česko

Je český výsledek v něčem překvapující ve srovnání se zahraničními výzkumy? Na takto položenou otázku se těžko odpovídá, protože každá země má jiný systém rodičovské podpory a ten český je výjimečný svou štědrostí. Není tedy s čím srovnávat. „Při tvorbě hypotézy jsme sáhly po studiích, které se dívají na participaci dětí v předškolním vzdělávání, protože studie zabývající se rodičovskými dovolenými se týkají jen dětí do dvou let. Že by se někde prodlužovala rodičovská až do čtyř let, to se v zahraničí nikdy nestalo, to je naprostý unikát,“ říká Klára Kalíšková.

Nejblíže české studii byla německá, která hodnotila vliv zavedení neplaceného rodičovského volna do tří let věku dítěte, a pak řada prací zaměřující se na vliv dostupnější předškolní péče. „Všechny existující studie odhalují pozitivní vliv předškolního vzdělávání na děti, které do něj nastoupí kolem třetího roku věku, což je v souladu s našimi výsledky,“ dodává Klára Kalíšková.

Výzkumnice zjistily ještě jeden zajímavý efekt reformy z roku 1995. Ukázalo se, že dívky jí byly více zasažené než chlapci. Pravděpodobnost budoucího vysokoškolského studia u dívek s matkou bez maturitního vzdělání se vlivem reformy snížila o 17 procentních bodů. Zatímco před reformou studovalo na vysoké škole téměř 45 procent dívek, po ní to bylo jen 28 procent děvčat z rodin, kde má matka nižší vzdělání než středoškolské (dodejme, že data pocházejí výlučně z rodin, ve kterých děti v době šetření sdílely domácnost společně s matkou, to je 75 procent mladých dospělých).

Genderové stereotypy

Negativní dopad výlučně mateřské péče na děti starší tří let si vědkyně vysvětlují tím, že podněty a sociální dovednosti, které tříleté děti získávají v mateřské škole, je v prostředí domova složité nahradit. Náročné to je zejména pro matky s nižším vzděláním. „Naše zjištění nijak nezpochybňují všeobecně prokázaný zásadní přínos mateřské péče pro vývoj dítěte. Analýza však ukazuje, že výlučná celodenní mateřská péče po třetím roce života může mít i nežádoucí dopady,“ píše se ve studii.

Pro vysvětlení specifického vlivu na dívky už by byly podle Kláry Kalíškové zapotřebí navazující studie. Z té nynější se sice dá něco usuzovat, ale není to podloženo daty. Teoreticky se dá vyvodit, že došlo k posunu genderového vnímání rolí. „Mohly se prohloubit genderové stereotypy. Dívky, které viděly své matky delší dobu v domácnosti, možná mají tendence jejich chování napodobit a nemají takové kariérní ambice jako dcery zaměstnaných matek,“ odhaduje Klára Kalíšková.

Znovu zopakujme, že jde o první studii, která se zabývá vlivem rodinné politiky na budoucnost dětí. Systém už přitom prošel několikerou změnou. Například novela zákona z roku 2008 přinesla možnost flexibilnější úpravy pobírání příspěvku a nabídla i dvouletou, zrychlenou variantu čerpání (ovšem využitelnou jen ženami s hrubými výdělky nad zhruba 16 tisíc korun). Postupně se systém stával ještě pružnějším. V roce 2012 se zavedla možnost čerpání kdekoli mezi dvěma, třemi a čtyřmi roky (rodiče dostali nárok na celkovou částku, kterou si mohli rozvrhnout, jak potřebovali).

Naposledy došlo ke změně loni – tehdy se zvýšila celková částka pobírání rodičovského příspěvku na 300 tisíc korun. „Přesto i dnes je ten výběr omezený, jednoduše lze říct, že čím vyšší výdělky, tím kratší čerpání může žena volit,“ dodává Klára Kalíšková. Stále tak platí, že většina českých žen je s jedním dítětem doma tři roky a některé dokonce čtyři.

Přitom ne všechny zůstávají doma dobrovolně. Problém totiž je, že nemají dítě komu svěřit. V některých obcích je nedostatek předškolních zařízení a služeb péče o nejmenší děti – začaly ubývat právě v devadesátých letech – částečně v důsledku nižší porodnosti, ale také vlivem reformy rodičovské dovolené, kdy více matek zůstávalo doma a dětí ve školkách výrazně ubylo.

Obr. Kvůli delší mateřské dovolené mohlo dojít k prohloubení genderových stereotypů

Nedostatek dat

Proč není studií, jež by se věnovaly vlivu reforem rodičovského systému, více? Podle Kláry Kalíškové jde mimo jiné o nedostupnost dat. Největší studnicí informací by byly statistiky České správy sociálního zabezpečení, ty ale nejsou pro výzkumné účely dobře dostupné. I když si o ně vědci požádají, ukazuje se, že data nejsou provázána. Například není možné vysledovat v nich osud jednoho konkrétního (byť anonymizovaného) člověka.

Ze statistik se tak například nedá vyčíst, proč u jedince najednou chybí informace o sociálním pojištění – není v nich uvedeno, jestli nepracoval z důvodu mateřské dovolené, nemoci nebo nezaměstnanosti. Nejsou propojené rodiny a domácnosti a nelze tak posuzovat vliv rodinného prostředí na vzdělání a zaměstnanost. „V zahraničí to funguje jinak. Nejlepším příkladem jsou skandinávské země, které mají dostupné a propojené databáze různých administrativních dat, což pak umožňuje výzkum na úplně jiné úrovni kvality. Do určité míry to funguje i v Německu nebo Maďarsku, neměli bychom to tedy brát jako utopii,“ hodnotí Klára Kalíšková.

Nemotivační sleva na manželku

Kdyby měla Klára Kalíšková kouzelnou hůlku a mohla zásadně ovlivnit podobu rodinné politiky u nás, zjednodušila by ji. Od devadesátých let se podle ní nikdo pořádně nezastavil a nepromyslel systém do hloubky. Je proto nesmírně složitý a každou další reformou se ještě více komplikuje. Když se dělají sociologické výzkumy, hodně žen přiznává, že systému pobírání mateřských a rodičovských příspěvků a rodičovských dovolených nerozumí. Pak není divu, že většina si volí nejjednodušší variantu – zůstanou doma tři roky a pokud nenajdou místo ve školce, ještě o rok déle. Což má pak negativní vliv na jejich zaměstnanost a kariérní možnosti a v důsledku také na budoucnost dětí, jak ukazuje studie Kláry Kalíškové a jejích kolegyň.

Další věcí je ne/flexibilita trhu práce. Mnoho žen by upřednostnilo postupný návrat z mateřské, například formou zkráceného úvazku. Pro zaměstnavatele ale tato varianta nebývá kvůli nastavení odvodů ideální a nakonec se nevyplácí ani rodinám. Když žena začne po rodičovské pauze pracovat, byť na poloviční úvazek, manžel přichází o daňovou slevu na nepracující manželku a celkové příjmy domácnosti jdou dolů nebo stagnují. „O slevě na manželku bychom měli ve společnosti vést debatu. Buď ji úplně zrušit, anebo ji otočit – dát slevu naopak za to, že žena začne pracovat. Fungovala by jako motivace,“ uzavírá Klára Kalíšková.

Jenže hlubší reformy jsou zatím v nedohledu a čas plyne… Operační systém Windows 95 je minulostí, i když kritici by řekli, že ten současný se od něj až tak neliší. Jana Pavla II. nahradili postupně papežové Benedikt XVI. a František. Rolling Stones v Česku zahráli po roce 1995 ještě čtyřikrát, naposledy v roce 2018 v Letňanech. Čtvrtstoletí je poměrně dlouhá doba, i když se zdá, že Windows, papežský stolec a Rolling Stones jsou věční. Z malých dětí se ale za stejné období stávají dospělí. A o tom, jaká bude jejich budoucnost, rozhodují i změny parametrů rodinné politiky.

Článek je publikován v aktuálním vydání časopisu A / Věda a výzkum. Všechna dosavadní čísla jsou k dispozici zdarma a online na webu AV ČR. (24.1.2022)