Den leváků… aneb kterou rukou píšeme?

Mgr. Adéla Lemrová, Ph.D., SZÚ

V roce 1992 se v USA uskutečnily prezidentské volby. Na tom by nebylo nic zvláštního, ale…. všichni tři prezidentští kandidáti – George Bush, Bill Clinton a Ross Perot – byli leváci (Costas, 1996).

Ti tak navázali na řadu slavných leváků, například Leonarda da Vinci, Judy Garland nebo Julia Caesara. Mezi „dnešními nebo nedávnými“ známými leváky nechybí hudebníci (Paul McCartney, Lady Gaga, Kurt Cobain, Robert Kodym), herci (Angelina Jolie, Keanu Reeves), sportovci (Martina Navrátilová, Jaromír Jágr, Rafael Nadal), ani vědci (Stephen Hawking, Albert Einstein, Marie Curie) nebo politici (Václav Havel, Winston Churchil) (Grows, 2020; Leváctví | WIRED, 2024).

13. 8. je den leváků

Byl ustanoven v roce 1992 k připomenutí odlišností a problému, kterým leváci čelí (LHD Official Site, 1992).

Ve všech lidských kulturách se leváctví vyskytuje, je častější u mužů než u žen. Jeho prevalence se mírně liší v závislosti na kultuře a regionu. Zhruba 90 % lidské populace je praváků a 10 % leváků (Schijven et al., 2024). Leváctví zřejmě existuje u lidí již více než milion let, což lze vyvodit ze starověkých zbraní a nástrojů, které archeologové a paleontologové vykopali, a které byly zřejmě vyrobeny nebo používány leváky. Technika některých paleolitických jeskynních maleb poukazuje na ranou existenci leváctví.  Archeologické a paleontologické nálezy tak naznačují, že lateralita – tedy přednost jedné ruky – se vyvinula již v rané fázi lidské fylogeneze.

Předpokládá se, že lateralita je částečně dědičná. Leváci mají častěji za rodiče leváky, zejména matky. Míra shody laterality je u identických dvojčat vyšší než u dvojčat dvojvaječných. Lateralita se pravděpodobně začíná vyvíjet již v děloze: plody častěji cucají pravý palec než levý, více pohybují pravou rukou a častěji leží s hlavou otočenou doprava. Lateralita vznikající v prenatálním období se podle všeho udržuje i po narození (Gutwinski et al., 2011).

Historie leváctví je dlouhá a plná předsudků, z nichž některé přetrvávají dodnes. Leváci často čelili, a někteří stále čelí, nepochopení a nucenému přeučování na pravou ruku, i dnes mohou být v některých rodinách nuceni jíst a psát pravou rukou, což vede k psychickým i motorickým obtížím. Svět kolem nich je totiž navržen pro praváky – od lahví přes nůžky, školní potřeby až po nářadí –, což může působit frustraci i pocit odlišnosti.  (Costas, 1996)

Negativní vnímání leváctví má i své kořeny v jazycích a kulturách. Latinské slovo „sinister“ znamená „levý“ a nese negativní konotace, stejně jako francouzské „gauche“ nebo španělské „zurdo“. Levá strana byla často spojována s něčím méněcenným nebo zlým, zatímco pravá s dobrem a mocí. Takové historické postoje se odrážely i v každodenním životě a v kulturních stereotypech (Costas, 1996; Masud & Ajmal, 2012).

Nakonec i v českém jazyce takové příklady najdeme: někdo má obě ruce levé, bojíme se, že na nás někdo ušije nějakou levárnu, jiní se neleknou žádné levoty, ale všichni doufáme, že nás potká pravá láska.

V minulosti však mohli mít leváci i výhody, například v bojích jeden na jednoho. V některých sportech, jako jsou stolní tenis, badminton, kriket a tenis, vynikají leváci a mohou mít výhodu oproti pravákům. Podle některých studií jsou leváci umělečtější než praváci. Výskyt leváctví je také velmi vysoký v některých profesích a některých oblastech vzdělávání, například v umění a hudbě. Existuje také dlouhý seznam jmen slavných leváků – umělců, jako jsou Leonardo da Vinci, Pablo Picasso, Michelangelo, Buonarroti, Albrecht Dürer, Rembrandt van Rijn, Peter Paul Rubens (Singg & Martin, 2016).

Mezi příčiny leváctví patří: dědičnost nebo genetické leváctví (jako individuální vrozená charakteristika), patologické nebo kompenzační (jako výsledek kompenzačního mechanismu), vynucené nebo získané (jako výsledek poranění pravé ruky nebo přeučení) (Qo‘ldoshev, 2021). Některé studie naznačují, že přeučování může způsobit změny v mozkové struktuře, může vést k problémům, jako je dyslexie, koktavost, poruchy motoriky nebo psychické obtíže (Klöppel et al., 2010; Kushner, 2012; PointNG, 2023).

Dnes však rodiče a učitelé leváky spíše podporují a oceňují jejich přirozenost, což pomáhá snižovat staré předsudky. I nástroje, nůžky, tužky, počítačové myšky se dělají pro leváky J. Přeučování považováno za nevhodné a škodlivé. Pedagogové a lékaři doporučují respektovat přirozenou lateralitu dítěte a podporovat rozvoj v jeho přirozeném směru.

Máme doma leváka?

Projevy leváctví u dětí začínáme pozorovat poměrně brzy, ale jejich stabilní a jistá přednost jedné ruky se obvykle ustaluje mezi 3. až 6. rokem věku (Bednářová & Šmardová, 2021).

► Do 2 let: Děti často střídají ruce – tzv. ambidextrie (obourukost) je v tomto věku běžná a neznamená odchylku.

► Kolem 3 let: Začíná se objevovat preference jedné ruky, ale stále může být proměnlivá.

► Mezi 4. a 6. rokem: U většiny dětí se ustálí dominance jedné ruky – u leváků je to ruka levá.

► Po 6. roce: Pokud dítě stále střídá ruce, může být vhodné konzultovat odborníka (např. ergoterapeuta nebo dětského psychologa), ale často se lateralita ještě ustálí sama.

Jak to dělat správně?

Nezasahovat do výběru ruky – děti by neměly být nuceny psát nebo kreslit jinou než přirozeně preferovanou rukou.

Pozorovat i další projevy leváctví: kromě psaní a kreslení to může být třeba házení míčem, krájení nebo čištění zubů.

A když nevíte, jestli je nebo není levák? Zkuste si vyplnit tabulku na webu Šance dětem (Jucovičová, 2023). (14.8.2025)