Diesel se nevzdává. Nákladní doprava ale postupně sází i na elektromobilitu a alternativní paliva

Více než 96 % nákladních vozidel v Evropě stále pohání nafta. Data za posledních 36 let ukazují, že její dominantní postavení se prakticky nezměnilo. Přesto se vedle elektromobility stále více prosazují i další alternativní pohony. Nízkouhlíkové alternativy jsou však na trhu teprve zhruba 16 let, a nafta proto zůstává hlavním palivem silniční nákladní dopravy.

Počátky nákladní dopravy s využitím dieselových nákladních vozidel v Evropě sahají do 30. let 20. století, ale běžně se prosadily až po druhé světové válce, kdy postupně nahradily benzínová nákladní vozidla, která byla do té doby nejrozšířenější. Důvody pro upřednostňování nafty v nákladní dopravě spočívaly v lepší palivové účinnosti o 20 %, vyšším točivém momentu pro těžká břemena, nižších provozních nákladech při dálkové přepravě a odolnosti nafty v náročných podmínkách. Prvními sériovými výrobci naftových nákladních vozidel byly německá společnost Daimler-Benz a švédská Scania.

Německo stálo i u dalšího milníku. V roce 2015 byl v Mnichově uveden do provozu první elektrický nákladní vůz v Evropě. Přestože jejich počet od té doby postupně roste, stále představují jen nepatrnou část trhu – přibližně 0,3 %. Výjimkou je Dánsko, kde je elektrický už každý padesátý nákladní vůz.

Různé cesty k nízkouhlíkové nákladní dopravě

Vedle elektrifikace si postupně získávají pozice i jiná paliva, zejména ta s nízkými emisemi uhlíku. Jedním z takových paliv je HVO (hydrogenovaný rostlinný olej), alternativa k naftě vyráběná z odpadních olejů a rostlinných tuků, kterou lze bez jakýchkoli úprav používat ve standardních naftových motorech. To umožňuje dopravním společnostem snižovat emise, aniž by musely okamžitě vyměnit vozidla ve svém vozovém parku, a zároveň získávat konkurenční výhodu u velkých výrobců, kteří v rámci svých strategií udržitelnosti upřednostňují nízkouhlíkovou přepravu svého zboží. Průkopníkem výroby HVO se v roce 2007 stala finská společnost Neste, která je dodnes největším světovým producentem tohoto obnovitelného paliva. Suroviny pro výrobu HVO jsou však omezené, a proto nelze předpokládat, že HVO bude schopno nahradit naftu.

HVO je často zaměňováno s bionaftou B100, což je však omyl; HVO má výrazně odlišné vlastnosti. B100 se vyrábí transesterifikací rostlinných olejů nebo živočišných tuků s metanolem nebo etanolem; může ucpávat palivové filtry a pro optimální výkon, zejména v chladnějších podmínkách, může vyžadovat úpravy stávajících dieselových motorů.

Další alternativou je bioLNG, obnovitelné plynné palivo kompatibilní s LNG. V Evropě na něj dnes jezdí přibližně 2 500 nákladních vozidel z celkových zhruba 15 000 vozidel využívajících LNG. LNG a bioLNG jsou však odlišná paliva – LNG je fosilní palivo vyráběné ze zemního plynu. Výroba bioLNG využívá uhlík vázaný v rostlinách (biogenní uhlíkový cyklus) a její objem je omezen dostupností obnovitelných surovin.

Dekarbonizace nákladní dopravy bude dlouhodobým procesem

Přechod na nové pohonné technologie proto probíhá postupně. Průměrné stáří nákladních vozidel v Evropské unii dosahuje přibližně 14 let a v některých zemích přesahuje i 20 let, takže rychlou obměnu vozových parků nelze očekávat. Situaci navíc komplikují rozdílné podmínky napříč Evropou. Zatímco státy západní Evropy začaly dříve investovat do infrastruktury i obnovitelných zdrojů energie, dopravci ve střední a východní Evropě se potýkají s vyššími náklady a pomalejším rozvojem infrastruktury pro čistou mobilitu. Lze proto očekávat, že jednotlivé technologie budou vedle sebe fungovat ještě řadu let.

Podle průzkumu provedeného společností Eurowag v roce 2025 považují evropští dopravci dekarbonizaci za nejvyšší prioritu a chápou, že je nezbytná pro zajištění budoucnosti jejich podnikání. Bez dostatečných investic do infrastruktury a přístupu k nízkouhlíkovým řešením roste riziko „dvourychlostní“ dekarbonizace evropské silniční dopravy, která by mohla oslabit konkurenceschopnost společností z regionu střední a východní Evropy ve srovnání se západními trhy.

Společnost Eurowag reaguje na tuto změnu na trhu rozšířením své evropské akceptační sítě o alternativní paliva a služby v oblasti dekarbonizace dopravy. Na jediné platformě tak dopravci získávají přístup nejen ke konvenčním palivům, ale také k bioLNG, bioCNG, HVO nebo virtuálnímu HVO prostřednictvím služby Biofuel Swap. Mohou si tak pro každou přepravu zvolit nejvhodnější energetické řešení a postupně snižovat emise způsobem, který je ekonomicky i provozně udržitelný.