Dilema na obzoru: Pokud Fialova vláda vyhoví USA & spol., Česko patrně bude bez ruské ropy

Komentář Lukáše Kovandy

Schová se vláda za Orbána?

Fialova vláda stojí před zásadním dilematem. Již poměrně záhy se totiž bude muset rozhodnout, zda jako členská země EU podpoří sankci, kterou v pátek schválili ministři zemí skupiny G7. Ta by spočívala v zastropování cen ropy, kterou Rusko vyváží po moři.

Kreml přitom rovněž v pátek potvrdil čtvrteční slova ruského vicepremiéra Alexandra Novaka. Uvedl totiž, že Rusko přestane svoji ropu dodávat těm zemím, které podpoří zavedení cenového stropu na ni.

Francouzský ministr financí Bruno Le Maire se dnes nechal slyšet, že všem 27 členským státům EU je třeba vysvětlit, že přijetí sankce v podobě zastropování cen ruské ropy je opravdu zásadní. Je tedy evidentní, že ze strany zemí G7 – mezi něž Francie patří – bude poměrně silný tlak na další státy EU, včetně Česka, aby sankci podpořily.

Česko do loňska dováželo zhruba polovinu importované ropy jižní větví ropovodu Družba, tedy z Ruska. Zbývající polovinu zajišťovaly dodávky z různých zemí, ty dodané do italského přístavu Terst, které do Česka přivádějí ropovody TAL a IKL. O prázdninách se česká a bavorská vláda dohodly na navýšení kapacity ropovodu TAL, což snižuje závislost ČR na ruské ropě. I tak však si Česko na jaře muselo vyjednat výjimku z embarga EU na ruskou ropu, jež vstoupí v platnost letos začátkem prosince, resp. v lednu. Výjimka platí až do roku 2024. Až v té době se tedy bude ČR schopna bezpečně odstřihnout od ruské ropy.

Země skupiny G7 zamýšlí sankci v podobě zastropování cen ruské ropy vyvážené po moři ovšem zavést už letos k 5. prosinci, tedy za přibližně tři měsíce. Během těchto tří měsíců tak Česko sankci buď podpoří, nebo ne. V prvním případě by zřejmě došlo k úplnému přerušení dodávek ropovodem Družba, pokud tedy Rusko svoji opakovanou hrozbu naplní. Česká republika by se tak musela spolehnout výlučně na dodávky ropovodem TAL a na něj navazujícím IKL. Zřejmě by došlo k citelnému růstu cen pohonných hmot, v krajním případě k výpadkům v dodávkách ropy.

Zastropování cen vyvážené ruské ropy má proběhnout tak, že tankery, které by ji do světa exportovaly za cenu vyšší, než je stanovený strop, by například nemohly získat pojištění. Pojištění tankerů mají v drtivé většině v rukou západní instituce, sídlící v Británii či v EU.

Proti zavedení sankce se takřka jistě striktně postaví Maďarsko. Budapešť to signalizovala již dříve. Od té doby si navíc zajistila od ruského Gazpromu dodatečné dodávky plynu v rámci přímého kontraktu. Podmínky navýšení dodávek dojednával o prázdninách v Moskvě sám maďarský ministr zahraničí se svým ruským protějškem. Lze předpokládat, že Maďarsko už jen proto nepodpoří zastropování cen ruské ropy. Tím pádem by se ale Fialova vláda mohla za Orbánův režim tak trochu „schovat“. Učinit prohlášení třeba v tom smyslu, že vzhledem k zatvrzelému odmítání sankce ze strany Maďarska je její prosazení neuskutečnitelné, takže nemá cenu diskutovat český postoj.

Hlavním zdrojem ruského plynu Evropě je poprvé v historii černomořské potrubí Turk Stream

 Po vypnutí Nord Streamu 1 se jeho dominantní postavení ještě upevní.

Pokud by došlo k trvalejšímu odstavení dodávek ruského plynu do Evropy plynovodem Nord Stream 1, ještě dále se zvýrazní postavení jiného potrubí, Turk Streamu, jakožto hlavní přepravní cesty ruského plynu na starý kontinent.

Rusko využíváním Turk Streamu může postupně docílit přesměrování svých dodávek plynu nejen do Číny a Asie obecně, ale zčásti také na Balkán, a udržet tak nadále svůj určitý „otisk“ na evropském trhu s plynem. Černomořským potrubím Turk Stream může zásobovat země, jako je Srbsko, ale i Maďarsko nebo Bulharsko, a pokoušet se tudíž též rozbíjet jednotu EU ve vztahu právě k Rusku.

Už letos v červenci a v srpnu byl Turk Stream, zprovozněný teprve roku 2020, hlavním plynovodním zdrojem dodávek ruského plynu do Evropy. Červencová data jsou však zkreslena plánovanou odstávkou Nord Streamu 1, která je pravidelnou každoroční záležitostí. Letos odstávka trvala deset dní.

Historicky přelomová tak jsou právě srpnová data. Podle údajů analytické společnosti S&P Global Commodity Insights Rusko v srpnu dodalo do Evropy Turk Streamem celkem 1,2 miliardy metrů krychlových plynu, zatímco tranzitním cestou přes ukrajinské území 1,1 miliardy metrů krychlových a Nord Streamem 1 jen necelou miliardu (viz graf níže).

Přitom Maďarsko se s Ruskem koncem srpna dohodlo na navýšení objemu dodávaného plynu až o 5,8 milionu metrů krychlových denně. Tyto dodávky budou uskutečněny již v září a říjnu nad rámec dlouhodobě nasmlouvaného objemu, a to právě plynovodem Turk Stream. Jeho role coby hlavního potrubí pro dodávky plynu Evropě tak od září ještě vzroste, zvláště nyní, když dojde zřejmě k trvalejšímu odstavení dodávek plynovodem Nord Stream 1.

Rusko se přesměrováním dodávek z Nord Streamu 1, potrubí vedeného po dně Baltského moře, do Turk Streamu, tedy potrubí položeného na dně Černého moře, snaží udržet, případně i posílit svůj ekonomický vliv alespoň na Balkáně, když už jej ztrácí ve střední Evropě či v Německu.

Německo společně s Českou republikou, která získává dodávky ruského plynu právě přes Německo, jsou nyní, po vypnutí Nord Streamu 1, od ruského plynu zcela odříznuté. Zmíněnou tranzitní plynovodní trasou přes ukrajinské území nyní teče plyn na Slovensko a pak do Rakouska a do Itálie.

Při rozšíření sítě návazných potrubí Turk Streamu by Rusko mohlo tímto plynovodem zajišťovat dodávky plynu také Slovensku nebo Rakousku a v podstatě tak zcela nahradit potrubí, jež dosud zajišťovala přepravu ruského plynu přes ukrajinské území. Tím by dále oslabilo ekonomický i politický, ba geopolitický vliv Ukrajiny.

Plynovod Turk Stream nahrazuje zrušený projekt plynovodu South Stream, který měl vést plyn rovněž po černomořském dně, ovšem nikoli do Turecka jako právě Turk Stream, ale přímo do Bulharska. Výstavba South Streamu začala v roce 2012, ale koncem roku 2014 Rusko projekt „odpískalo“, a to kvůli překážkám, jež mu do cesty kladly regulace EU, ale také – po anexi Krymu – unijní protiruské sankce.

South Stream, projekt zahájený roku 2007, měl původně konkurovat o pět let staršímu projektu plynovodu Nabucco. Potrubí Nabucco mělo přes Turecko a Balkán zajišťovat dodávky zejména ázerbájdžánského, ale i turkmenského nebo íránského plynu zemím, jako je Rakousko, Německo nebo Česko, a oslabovat tak pozici Ruska coby stěžejního dodavatele plynu do EU. Nedostatečná podpora plynovodu Nabucco ze strany EU, lobbing Ruska proti němu či faktory spíše technického a ekonomického rázu ovšem zabránily jeho realizaci.

Vypnutí Nord Streamu 1, „ruská odveta“, srazilo do mínusu i americké akcie

Svět se bojí těžké evropské energetické krize s globálními důsledky, cena plynu v EU příští týden prý poletí nahoru.

Americké akcie včera začaly obchodování růstem, nakonec je ale skolila zpráva Gazpromu, že neobnoví dodávky plynovodem Nord Stream 1, jak plánoval. Takový vývoj naznačuje, že svět se obává závažné evropské energetické krize, která může mít důsledky i mimo starý kontinent.

Klíčové ukazatele amerických akcií, Dow Jonesův index a index Standard & Poor’s 500, včera shodně oslabily o více než procento. Přitom americké akcie nejprve povzbudila zpráva, že míra nezaměstnanosti v USA roste, což znamená vyhlížené slábnutí tlaků v oblasti mezd, a tedy inflace obecně. A slabší inflační tlaky znamenají méně restriktivní měnovou politiku americké centrální banky, tedy pozitivní zprávu pro akciové investory.

Jenže oznámení Gazpromu, zveřejněné v podvečer středoevropského času, vzalo „vítr z plachet“ právě i americkým akciím. Spláchlo známky opatrného optimismu, které byly v Evropě posledních dní patrné. Burzovní ceny elektřiny i plynu v EU totiž v týdnu citelně poklesly, až na polovinu, zatímco Německu i dalším zemím, jako je Nizozemsko, se nad očekávání dařilo plnit plynové zásobníky (v Německu jsou plné takřka z 85 procent, což je hodnota, jíž dle plánu měly dosáhnout až k 1. říjnu). Do toho se až do posledních chvil před oznámením zdálo, že Gazprom plyn v Nord Streamu 1 spustí, jak plánoval, tedy v sobotu časně ráno středoevropského času. Naznačovala to dokonce data provozovatele potrubí, společnosti Nord Stream, indikující, že si ruský podnik na sobotní časné ranní hodiny objednal kapacitu pro přepravu plynu.

Skutečnost, že Gazprom dodávky plynu do EU nakonec dnes ráno neobnovil, není ovšem úplně nečekaná. Z pohybů ceny plynu v EU v uplynulých dnech bylo možné vyčíst, že trh přikládá zhruba třicetiprocentní pravděpodobnost tomu, že ke zprovoznění potrubí nedojde, jak dle plánu mělo. EU je tak i proto na nastalou situaci alespoň částečně připravena.

Je dokonce možné, že poměrně rychlé tempo hledání a nacházení alternativ za ruský plyn přimělo Gazprom k rozhodnutí plynovod nezprovoznit. Ruský plynárenský gigant, jejž ovládá Kreml, odkládá znovuzprovoznění plynovodu na neurčito, přičemž odstávku jako dosud vždy zdůvodňuje technickými obtížemi, případně sankcemi. Politickou motivaci lze ovšem i přesto spatřovat v tom, že Kreml by mohl usilovat o to, aby zemím EU zabránil ještě více naplnit své zásobníky plynu, a ještě lépe se tak připravit na nadcházející topnou sezónu.

Německý podnik Siemens Energy, výrobce turbíny pro Nord Stream 1, v pátek večer uvedl, že technická závada, o níž hovoří Gazprom (uniklý olej), by neměla být důvodem odložení zprovoznění potrubí. To je na poměry Siemensu relativně silné tvrzení, které lze chápat jako přesvědčivý důkaz, že Rusko jedná politicky.

Alternativní řešení zemí EU spočívají v rozšiřování kapacit pro využití zkapalněného zemního plyn nebo v zajišťování dodávek ze zemí typu Norska. Například Pražská plynárenská, třetí největší dodavatel plynu v ČR dle počtu odběrných míst, zajišťuje nyní nižší desítky procent svých dodávek v podobě plynu již nikoli ruského, ale norského.

Právě alternativní způsoby zajištění plynu jsou důvodem, proč České republice bezprostředně nedostatek plynu nehrozí, ani pokud by Rusko kohoutky Nord Streamu 1 uzavřelo natrvalo. Po nějaké době, zřejmě po několika týdnech, úplného uzavření Nord Streamu 1 však bude stále obtížnější hledat alternativy. A to jak pro Česko, tak pro Německo, skrze jehož území, burzu a dodavatele do Česka ruský, ale také norský plyn proudí.

Česká republika by v takovém případě musela přistoupit k důslednému přídělovému hospodaření s plynem zejména v průmyslu. Je pravda, že zásobníky v ČR jsou pro tuto část roku solidně naplněny, podobně jako zásobníky v Německu, ale v případě úplného zastavení dodávek Nord Streamem 1 plyn ze zásobníků v ČR a z alternativních zdrojů nepostačí k tomu, aby tuzemský průmysl plně a bez omezení pokryl své potřeby během nadcházející topné sezóny. Navíc je třeba počítat s tím, že alternativní zdroje se budou ztenčovat z důvodu dodatečné poptávky některých dalších zemí EU, rovněž citelně závislých na ruském plynu. A je třeba počítat i s tím, že burzovní cena plynu v EU může opět začít velmi citelně růst, na nové historické rekordy.

Americká banka Goldman Sachs včera uvedla, že oznámení Gazoromu o odstavení plynovodu na neurčito opětovně navýší nejistotu stran dostatečného zajištění plynových zásob EU pro nadcházející topnou sezonu. Podle banky tak lze v příštím týdnu očekávat „výrazný růst cen plynu“ na burzách v EU, tím pádem tedy opět i elektřiny.

V současnosti Česku tlumí náraz plynoucí z nedostatku plynu Německo. To se potýká se sníženými dodávkami plynu Nord Streamem 1 už od poloviny června. Přestože jeho plynárenské podniky, včetně největšího Uniperu, mají s Gazpromem dlouhodobé kontrakty, ten je tedy v posledních zhruba 2,5 měsíci neplní. Jako důvod uvádí již zmíněné technické důvody, případně sankce. Podniky, jako je Uniper, tak od Gazpromu přes léto dostávaly jen zlomek nasmlouvaného objemu plynu. Zbytek musely dokupovat na okamžitém trhu za extrémně zvýšené, ba až rekordní ceny, které se na burze letos ustavily. Plyn pak ovšem dále prodávají třeba i českým odběratelům typu zmíněné Pražské plynárenské, převážně ovšem již opět na bází dlouhodobých kontraktů. Právě to je klíčový důvod, proč Uniper letos vykazuje jednu z největších ztrát kteréhokoli podniku německých hospodářských dějin. Nakupuje ve velké míře za okamžité, burzovní ceny, zatímco prodává za mnohem nižší, dlouhodobě nasmlouvané ceny. K bankrotu Uniperu tak nedošlo jen proto, že se jej za peníze německého daňového poplatníka rozhodla sanovat Scholzova vláda.

Někteří dávají včerejší krok Gazpromu odložit spuštění Nord Streamu 1 na neurčito do souvislosti s razantními kroky, které představitelé Západu včera učinili. Krok Gazpromu má být jakousi „odvetou“ za ně.

Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová nejprve při návštěvě Bavorska uvedla, že je třeba cenu dováženého ruského plynu zastropovat. To je poměrně odvážné tvrzení, které zatím nebylo do větších detailů diskutováno. Je otázkou, zda je vůbec technicky proveditelné. Každopádně Brusel tak vyslal signál, že hodlá být vůči Rusku více nesmlouvavý než doposud.

Krátce poté pak ministři financí zemí skupiny G7 podpořili zavedení další sankce proti Rusku. Má spočívat opět v zastropování, tentokrát ovšem cen ropy, kterou Rusko vyváží po moři. Přitom tankery, které by ji do světa exportovaly za cenu vyšší, než je strop, by například nemohly získat pojištění. Pojištění tankerů mají v drtivé většině v rukou západní instituce, sídlící v Británii či v EU.

Jednotlivé členské země EU mimo okruh G7, tedy včetně ČR, se nyní budou muset rozhodnout, zda zastropování cen vyvážené ruské ropy podpoří. Rusko přitom včera opět pohrozilo, že zemím, které tak učiní, nebude žádnou ropu dodávat. Otázkou je, zda by se takové případné ruské protiopatření vztahovalo také na ropu dodávanou ropovody. Česko má až do roku 2024, podobně jako Slovensko nebo Maďarsko, vyjednánu výjimku z embarga EU na dovoz ruské ropy. Embargo jinak vstoupí v platnost na přelomu letošního a příštího roku. Právě Maďarsko zřejmě zastropování cen ruské ropy nepodpoří, Budapešť to již dříve signalizovala.

Maďarsko přitom patří k málu zemí EU, které mají zajištěny stabilizované dodávky ruského plynu pro příští měsíce. Budapešť si s Gazpromem dokonce v uplynulých týdnech vyjednala navýšení dodávek pro měsíce září a říjen. Plyn do Maďarska ovšem poteče prostřednictvím černomořského plynovodu Turk Stream. Tranzitními plynovody před Ukrajinu, jimiž dříve proudil plyn také právě do Maďarska, nyní dále teče plyn odběratelům na Slovensko, do Rakouska a do Itálie. Česko, stejně jako Německo, jsou ovšem do ruské plynu nyní zcela odříznuté – právně kvůli vypnutí Nord Streamu 1.

I z důvodu zmíněného navýšení dodávek ruského plynu je tak vysoce pravděpodobné, že Maďarsko zablokuje zavedení uvedené sankce na vyváženou ruskou ropu. V takovém případě by ji ovšem tedy EU jako celek nemohla podpořit. Jednota Západu v postupu vůči Rusku by se dále tříštila. Nejasný je také postoj Bulharska. Balkánská země nyní jedná s Gazpromem o znovuobnovení dodávek plynu, jejž by měla získávat také právě dodávkami Turk Streamem.

Jestliže by Západ nakonec sankci na vyváženou ruskou ropu prosadil, i přes očekávaný odpor Maďarska či Bulharska a možná i dalších zemí EU, nelze vyloučit dramatický otřes na světovém trhu s ropou. Největší americká banka JP Morgan prognózuje, že cena ropy může v důsledku případné ruské odvety za zastropování cen jeho ropy vyletět až na úroveň 380 dolarů za barel (zde). Přitom barel ropy Brent se nyní prodává za zhruba 93 dolarů za barel.

Pokud by se barel ropy Brent prodával za cenu kolem zmíněné úrovně 380 dolarů, benzín a nafta v Česku by stály takřka zhruba 90 korun za lit. Předpokládá to, že by jak spotřební daň, tak DPH, tak i marže rafinérií a čerpacích stanic byly na nynější úrovni. A na nynější úrovni by byl také kurs koruny k dolaru. Přitom pokud by opravdu na ruskou odvetu došlo, lze předpokládat spíše další oslabení koruny vůči dolaru, jež by cenu pohonných hmot dostalo do pásma od 90 do 100 korun za litr.

Rusko má letos podle JP Morgan za ropu značné příjmy, a to z důvodu války, kterou rozpoutalo. Takže pokud by v rámci odvety za zastropování vývozních cen snížilo svoji denní produkci ropy o pět milionů barelů, což je jeden ze scénářů, který analytici JP Morgan propočítali, díky růstu cen ropy by to jeho rozpočet stále nijak výrazně negativně nepocítil. Zato Západ by podle americké banky čelil astronomickému růstu cen ropných produktů, včetně právě pohonných hmot. Pokud by se v rámci tohoto růstu cena ropy zvýšila na úrovně až kolem 380 dolarů za barel, v Česku by pohonné hmoty stály kolem oněch 90 korun za litr, při oslabení koruny i více.

Úskalí nové sankce tkví také v tom, že se Spojeným státům, které iniciativu za její zavedení vedou, nepodařilo rozšířit okruh podporujících zemí o důležité odběratele ruské ropy typu Indie. Indičtí představitelé koncem srpna uvedli, že zavedení sankce podpoří teprve tehdy, až se dále rozšíří okruh jejích podporovatelů, zřejmě třeba i o Čínu. Zdá se přitom nepravděpodobné, že by sankci Čína podpořila. Také ona představuje klíčového dovozce ruské ropy. Jak Indie, tak Čína nyní tlumí inflační tlaky ve vlastní ekonomice právě nákupem ruské ropy, citelně zlevněné v důsledku západních sankcí. (4.9.2022)